Po dlouhé době zase článek :)
12.09.2009 (20:15) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1213×
Bella :
Když jsme došli domů, tak jsme potkali Shelly která měla na tváři vepsaný štěstí, ale i zlobu. Štěstí nejspíš z toho že jsem šťastná, ale zlobu z toho že jsem jí neřekla kam jdu, ale myslím si že si to uměla dost barvitě představit. Při této představě jsem se musela ušklíbnout. Protože představa že si Shelly představuje mě a Edwarda v posteli, a navíc v hodně choulostivé chvíli byla více než vtipná, nebo možná otřesná!!
Šla jsem nahoru k počítači se podívat na dnešní zprávy a nic zajímavého jsem tam nenašla. Neměla jsem co dělat, protože Edward šel domů. Šla jsem za Shelly, která ale telefonovala. Vím že je to neslušné, ale já si to musím poslechnout, tak jsem se tiše jako myška schovala na stěnu která skrývala schody nahoru a začala jsem poslouchat.
„Ano Petere, už jim to musím říct.“ Řekla a mě hned proběhla hlavou otázka ‚Kdo je ten Peter‘ Nechala jsem to ale běžet a poslouchala jsem dál. „Ano neboj se budou nadšení.“ Na chvíli se odmlčela a poslouchala, po chvíli se zachichotala a dodala : „Ne to já tě miluji víc. Ahoj“ Tohle mě úplně porazilo, ona má přítele a nic nám neřekne?? A ani ho neznáme!! A najednou mi proběhli hlavou poslední dny. Shelly se nám furt snažila něco říct, ale my jsme neměli nikdy čas… Žeby?? Asi mám bod úrazu. Musíme si jí už konečně vyslechnout.
„Děti!“ ozvala se Shelly „pojďte sem“ Když to dořekla tak jsme s Lukem a Maxem byli dole a hleděli jsme s nedočkavostí na nervózní Shelly. Po chvilce trapného ticha se Max ozval : „No tak dělej co se děje…. Nahoře mám rozehranou hru!!“ a jeho tón byl hodně otrávený. Shelly se zatvářila velice ublíženě a koukala se na podlahu. Já jsem na Maxe zasyčela a on se na mě nechápavě podíval. Kývla jsem směrem k Shelly a až když jí viděl pochopil. „Promiň mamko“ a usmál se. Shelly ho také obdarovala úsměvem, nadechla se a řekla: „Děti mám přítele! Je hrozně milý, hodný a-“ „Počkat, počkat“ řekl Luke. „ty máš přítele a nic si nám o tom neřekla?? Proč?? A jak můžeme vědět že je hodný když ho ani neznáme??“ Vyjel na ní, ale Shelly se tentokrát nezatvářila bolestně, ale chápavě!!
„Chápu tě Luku“ začala „ale já jsem se bála že by jste reagovali nějak hrozně, jako že ho nebudete mít rádi, že není pro mě moc dobrý, atd., atd.“ „No“ řekl Josh. „jestli je pro tebe dobrý budeme rozhodovat až se s ním potkáme a poznáme ho lépe ne??“ „Vy se s ním vážně chcete potkat??“ žasla teď už naše šťastná Shelly. Všichni jsme sborově přikývli a ona nám vlítla kolem krku. Byla šťastná a bylo to na ní vidět, i já jsem doufala že mě potká takové štěstí, no vlastně už potkalo s názvem Edward.
Šla jsem do pokoje a podívala jsem se na e-maily. Přišel mi jeden od Alice. Napsala mi že už to ví taky že má Shelly přítele a že jí to moc přeje a ptá se mě jestli s ní nepojedu nakupovat. Odpověděla jsem jí že ano, že už potřebuji nové věci na sebe. Během pěti minut se mi dostala odpověď : ‚Dobře za chvíli jsem u tebe‘ a přidala smajlíka. Povzdychla jsem si a šla se obléknout. Vzala jsem si na sebe Sukni, Botky, Tílko a na hlavu Kšiltovku. Vypadala jsem jako barbie, celá v růžovém.
Alice měla přijet za dvě hodiny. Volala mi protože chce prý jet i zbytek rodiny. Pch. Chce, to určitě. Určitě je k tomu nějak dohnala a nebo je vydírala. Vsadila bych si na tu druhou možnost, protože ta je víc pravděpodobná a navíc ona je velice zákeřná když jde o nákupy. Při slově nákupy se jí vždy udělají jiskřičky v očích, je šťastná a vypadá jako andílek s duší ďáblíka. Zkrátka a jednoduše – je jedinečná !! Vzala jsem si časopis aby mi chvíle rychle utekla, protože zbývala ještě půl hodina.
Byla jsem v půlce článku když najednou někdo zaklepal. „Už jdu“ zařvala jsem pod domněním že je to Alice. Vzala jsem si mikinu přes rameno a vyběhla jsem ke dveřím. Ještě jsem zařvala na Shelly : „Tak já jdu mami“ a vyběhla jsem ke dveřím, ale to co jsem tam viděla mě vyděsilo víc než samotná smrt.
Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 11 Díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!