Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neexistující slzy - 8.díl

můj perex

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

:-( trošku smutný díl, ale možná to dopadne dobře. Sama to ještě nevím. A díky za komentáře:-D

07.03.2009 (10:30) • janacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1878×

„NEPUSTÍM TĚ TAM!!!!!!“ křičel z plných plic. Měla jsem pocit, že to Alice a Jasper musí slyšet. Přikrčila jsem se před ním, protože začal nahánět hrůzu a o to víc mě bolelo, že na mě křičel. Vstal ze sedačky na které jsem seděla tak prudce, že jsem se lekla.

„Iane já tam půjdu.“ bolelo mě odporovat mu, ale cítila jsem, že tam musím jít. Věřila jsem Alici i Jasperovi. Věděla jsem, že jsou hodní……nějak. „Iane prosím.“ řekla jsem potichu. „Věřím jim.“ dodala jsem, ale už jsem se neodvažovala doufat, že by mi to dovolil.

„Ne. Máš vůbec dojem, jak se o tebe bojím? Máš ty vůbec představu, jak by mě bolelo, kdybych tě ztratil?“ v jeho hlase bylo tolik bolesti. I v jeho očích, ale neuronil ani slzu. Nikdy to přede mnou nedával najevo až tolik. Nekřičel na mě, ale jen šeptal. Už seděl vedle mě a držel mě za ruce. Sklonil hlavu.

„Tak tam pojď se mnou. Budeme mít v boji větší šanci. Jestli nějaký bude, protože o tom silně pochybuju.“ řekla jsem už trochu jistěji.

„Ne, jestli něco chtějí přijdou sami.“ řekl tak pevně, že mi bylo jasné, že rozhodl. Zvedl hlavu a přísně se mi podíval do očí.

Sklonila jsem se k němu a políbila ho. „Já se vrátím.“ zašeptala jsem mu do ucha a dřív než stačil něco udělat jsem vyběhla z domu a řítila se na sever. Chápala jsem, že má strach. A bolelo mě nechat ho tam. Běžela jsem tak rychle jak jen to šlo a doufala, že mě nepůjde hledat. Zastavila jsem se, když jsem viděla mezi stromy velký bílý dům. Zhluboka jsem se nadechla a cítila jsem Alicin a Jasperův pach.

Ianův pohled

Seděl jsem na sedačce a tupě zíral na dveře. kterými odběhla svou neuvěřitelnou rychlostí. Mohl jsem jí tam nechat jít samotnou? Ne…. na to ji příliš miluju. nehodlal jsem nic riskovat. Ještě chvíli jsem zvažoval, jestli je mé rozhodnutí správné a chtěl si svléknout šaty, abych je neroztrhal, ale nestihnul jsem si svléct ani tričko, když mě do nosu udeřil pronikavý smrad. Pijavice. Ten pach, který jsem nenáviděl ze všeho nejvíce. Ten pach, jejíž majitel proměnil Rebeccu. Zuřivost. Jediný pocit, který mě právě naplňoval…..touha rvát se, trhat a kousat. Teď nebyl čas přemýšlet. Poddal jsem se svým instinktům a proměnil se. Oblečení se po kouskách rozlétlo po celém obýváku. Jediné, co teď mírnilo moji zuřivost bylo to ticho, které jsem obvykle ve vlčí podobě nemíval.Vyběhl jsem z domu a pohlédl do očí té krvelačné stvůře. Její karmínové oči by obyčejnému člověku naháněly hrůzu. A její krása by mu brala dech. Mě se místo křiku z krku vydralo zavrčení. Stála před naším domem a zhnuseně krčila nos. Černý plášť, který měla na sobě vlál v silném větru. Zlověstně se usmála. „Nepřišla jsem bojovat.“ oznámila. A to jsem jí měl jako věřit? Zuřivě jsem zavrčel a čekal, kdy po mě skočí. Byla dost nebezpečná, že tehdy před rokem, kdy jsme jí zabránili odnést si Rebeccu s sebou zahnala tři vlky na útěk. vzpomínky na tu dobu a na LaPush ve mně vyvolaly obavy. Co když byla předtím tam? Ale jak mohla vědět, že jsem tu? Jen své matce jsem řekl kam jedeme, byl to totiž její dům, ve kterém jsem právě bydleli. Dostala to z ní? Mučila ji? A co otec? Nebránil ji? Miliony otázek, které se mi teď honily hlavou způsobily, že na své vlčí tváři jsem měl zmatený výraz. Má zuřivost pohasla. Zvažoval jsem, jestli se přece jenom nemám přeměnit zpátky do lidské podoby. „Proměň se. Nebo ti mám pomoct?“ řekla a taky zavrčela. Naježily se mi chlupy na krku. V setině stála u mě a držela mou hlavu tak, že jediným pohybem by mi dokázala zlomit vaz. Ztuhnul jsem a ani se nehýbal. Přikývnul jsem na znamení, že se proměním. Poodstoupila a kývla hlavou směrem k domu. Ve vteřině jsem byl ve svém pokoji a přeměnil se. Oblékl jsem si staré džíny a seběhl zpátky dolů. Stála v obýváku a čekala na mě. Nedýchala. „Měl by sis tu občas vyvětrat. Nechápu, jak tu s tebou může vydržet.“ řekla a vrhla po mě znechucený pohled. Jen jsem na ní zlostně zíral. Po chvíli, kdy nic neříkala jsem byl opravdu naštvaný.

„Tak co chceš, Mario?“ zeptal jsem se a při vyslovení jejího jména jsem se otřásl. Nenávist, která mě spalovala, když jsem pomyslel na to, kdo vzal Rebecce její lidskost byla k nevydržení. Znovu jsem se na ni naléhavě podíval.

„Přišla jsem si pro Rebeccu. To je snad jasné.“ podívala se na mě jako na blázna. „Copak jsou všichni vlkodlaci tak blbí?“ zeptala se a nehezky se zasmála. Smála se dlouho. Začal jsem se třást a mé instinkty mě začaly znovu ovládat. Okamžitě přestala a zpražila mě pohledem. „Klid, štěně. Mám s sebou dva novorozené. Jestli se neuklidníš dám jim povel. Víc snad nemusíš vědět.“ řekla vítězoslavným hlasem. „Tomuhle se říká slepá ulička.“ znovu se smála. Sakra, sakra…..jak se to všechno mohlo takhle posr-pokazit? Je jasné že tady žádné žili spolu šťastně až na věky nebude. Zabije mě teď nebo později. Prosím nevracej se Rebecco, ať zemřu jenom já. Nevracej se, ne teď. Myslel jsem si pořád dokola.

„Takže k věci.“ řekla a vážně si mě měřila pohledem. „Jestli ji necháš jít se mnou, nic se ti nestane.“ řekla.

„Pochybuju, že s tebou půjde.“ řekla jsem a tentokrát jsem se zasmál já.

„Moc si se mnou nehraj, pse.“ zavrčela. „Rozuměl jsi mi?“

„Jistě, jistě.“ přitakal jsem. Nepatrně se pousmála, ale nevěštilo to nic dobrého.

„Přesně takhle vesele a bezstarostně mi odpověděl tvůj otec, než jsem mu zakroutila krkem.“ řekla chladně a pozorovala můj výraz. „A přesně takhle se tvářila tvá matka, když viděla jeho mrtvé tělo.“ vysypala to ze sebe krutě.

Ne, ne, ne, a ne. Tohle nemohla být pravda. Mrtví? Moji rodiče a mrtví? A já jsem ani nemohl jít na jejich pohřeb. Dát poslední sbohem Isabelle a Jacobovi Blackovým? Čest pro každého, kdo tam mohl být. Ale zemřeli statečně. A o to krutější musí být jejich pomsta. Roztřásl jsem se tak silně, že jsem už myslel že se mi to nepodaří zastavit. Chtělo to plán, protože teď jsem proti Marie a dvou novorozeným neměl šanci. Tentokrát se oba dva s Rebeccou máme za co mstít. Nějak se musí dozvědět, kdo ji stvořil. A ona se bude chtít mstít, tím jsem si byl jist a taky to byl jeden důvod, proč jsem jí to předtím neřekl.

„Ale copak? Vracejí se našemu štěňátku vzpomínky?“ zašišlala na mě tak nechutně sladkým hláskem, že jsem se tentokrát už nedokázal ovládnout. Celá moje sebekontrola zmizela. Sesypala se jako domeček z karet, do kterého fouknete. A přitom stačilo tak málo, aby z toho domku byla časovaná bomba, která odpočítávala vteřiny k pomstě.

Skočil jsem po ní a vycenil své tesáky, abych se jí mohl zakousnout do tvrdého a nechutného masa. Nestačil jsem se jí ani dotknout, když mě dva páry rukou sevřely mezi sebou a zlomily mi pár žeber. Novorození. Byli silní a téměř neovladatelní. „Vím, že se sem Rebecca vrátí. Jdu mezi tím na lov spravit si chuť, z toho smradu je mi špatně.“ věnovala mi poslední pohled. „Zabít. To tělo nechte tady a potom ze sebe smyjte ten sajrajt.“ vydala poslední rozkazy novorozeným. A já jsem se jen bezmocně kroutil a vrčel. Má snaha zabořit jim zuby do masa a utrhnout jim část těla přišla na zmar. Tesáky jsem skousával znovu a znovu holý vzduch.

Ještě jsem nebyl mrtvý, když mě hodili na zem a odešli. Ale cítil jsem, že mi už moc sil nezbývá. Ani nevím jak, ale byl jsem znovu v lidské podobě. Ležel jsem na zemi a pomalu umíral. Ta bolest, která mě spalovala, když jsem se nadechl. Už nebylo nic, co by mi pomohlo. Upíří jed se ve mně neškodně rozpustí. Ale stůj co stůj jsem se musel udržet při vědomí, než se vrátí Rebecca. Musím naposledy spatřit její tvář. Oči jsem měl otevřené a odmítal je zavřít. Takhle jsem si ani nemohl užít vzpomínky. I když bych moc rád zavřel oči a vzpomínal na její vůni a polibky, ale nemohl jsem to udělat, protože bych usnul a už se neprobudil. Protože bych už nikdy nespatřil víc, než černo černou tmu.

Autor: janacullen, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neexistující slzy - 8.díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře