Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neexistující slzy- 6.díl

Mía Maestro

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale měla jsem zaracha na comp. Přidejte prosím zase nějaké komentáře. Dííky:-D

20.02.2009 (22:00) • janacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2217×

O 7 měsíců později

Vystoupila jsem z auta před malým domkem v lese. Byl dvoupatrový se spoustu okny a hlavně s terasou. Bílá trošku zašedlá omítka nasvědčovala tomu, že už tu nějakou dobu stojí.

Jelikož jsme byli na Aljašce, sníh byl úplně všude. Slunce si našlo nějakou tu cestu mezi korunami stromů a odráželo se od sněhu a od mojí kůže v duhových odlescích.

„Líbí se ti to?“ zeptal se Ian. Byl ohromen tou duhou, kterou vytvářela moje kůže.

„Je to nádherné!“ vydechla jsem. Tohle je od teď náš domov. Kousek od Aljašské univerzity, na kterou teď oba chodíme. Dneska večer máme svou první přednášku. Dohodli jsme se, že budeme studovat psychologii.

„Jsem rád, že se ti líbí.“ řekl. Vzal naše kufry z auta a nesl je do domu. Zamkla jsem auto a pospíchala mu s tím pomoct. Vzala jsem si od něj svoje kufry. Vešla jsem do domu. Dole byl obývák s krbem (ne že by ho někdo z nás potřeboval) a Ianova kuchyň. Vyběhla jsem nahoru po schodech, které vedly do chodby k pokojům. Pokoje tam byly dva a jedna koupelna. Do menšího pokoje, kde nebyla postel, ale jenom gauč jsem si hodila svoje věci a vrátila se k Ianovi dolů, abych mu odnesla ty jeho.

„Jaký pokoj sis vybrala?“ zeptal se. Jako kdyby to nevěděl.

„Ten bez postele samozřejmě.“ odpověděla jsem se zvednutým obočím. „Stejně bude sloužit spíš, jako moje šatna a pracovna než pokoj. Stejně se v noci budu dívat na tebe, jak spíš.“ řekla jsem mu popravdě a usmála se.

„Za chvíli tě to přestane bavit.“ odvětil. Chtěl se hádat nebo co?

Protočila jsem oči v sloup a šla mu zanést věci do jeho pokoje s postelí. Chvíli jsem se zadívala z okna mezi stromy. Žádnou zvěř jsem tu zatím neviděla. Přemýšlela jsem, že je to všechno nějak dokonalé, tohle nemohlo vydržet dlouho. Podívala jsem se na svůj svatební prsten. Obyčejný zlatý kroužek, ale byl důkazem toho, že Ian je můj a to ten prstýnek dělalo tím nejnádhernějším na světě. Jestli se on na ten svůj dívá stejně? Sedla jsem si na jeho postel a vzpomínala jsem na naší malou svatbu v kapličce poblíž Vancouveru.

Tiše přišel do svého pokoje, aby si vybalil. „Nerozmyslela sis to?“ zeptal se a tiše se zasmál.

„Ne. Jen se vybal, já se taky půjdu zabydlet.“ nějak mě zachvátil smutek. Co když se to všechno pokazí? Co budu dělat, jestli se to nějak zvrtne?

Chtěla jsem projít kolem něj dveřmi ven z pokoje, ale on mě chytil za ruku a nepustil mě ven. Nechtěla jsem se s ním prát a odmítala jsem se mu podívat do očí. Sklopila jsem hlavu a prohlížela jsem si tkaničky u svých bot. Bála jsem se, aby v mých očích nenašel ten smutek, který jsem se pokoušela před ním utajit. Chytil můj obličej do svých horkých dlaní a otočil ho k tomu svému. Hloubka jeho očí byla nekonečná. Na dně mých už určitě našel smutek. Jeho rysy zněžněly a jednou rukou mi prohrábl vlasy a zapletl do nich prsty. I když už jsem nebyla zdaleka tak křehká, dotýkal se mě, jako bych byla z cukru. Lehce jsem mu položila dlaň na krk a přitáhla se k němu. Zachvěl se, chladem možná. Dotkla jsem se špičkou nosu jeho brady a znovu se topila v hloubce jeho očí. Teď si mě přitáhl on a začal mě líbat. Nepřestal ani když mě v náručí donesl na svou postel. Jemně mě položil a lehl si vedle mě na bok a jen se na mě díval. Jednou rukou si podepřel hlavu a druhou mě objal kolem boků.

„Něco tě trápí.“ konstatoval. Snažila jsem se marně. On mě vždycky prokoukne. Ví co cítím, ví co si myslím.

„Hm.“ zamručela jsem. Jestli se po mě chce, abych byla schopná komunikovat, neměl mě začít takhle líbat. Teď jsem byla omámená jeho vůní, chutí a horkými doteky.

„Pověz mi co..“ zaprosil. Zavřela jsem oči, aby mě dál neomamoval. A pomalu odpověděla.

„Je to všechno tak dokonalé. Bojím se, že to tak dlouho nevydrží. Co když…“ zlomil se mi hlas. Nemohla jsem na to myslet. A začala jsem vzlykat.

„Pšššt.“ utěšoval mě. „Zatím tady není nic ani nikdo, kvůli komu bychom se museli bát.“ řekl svým dokonalým hlasem tak, že jsem si opravdu na chvíli přestala dělat starosti. Znovu mě vášnivě políbil. Otočil mě na záda a přehoupl se nade mě. Líbal mě na krku a pokračoval na klíční kosti. Rozepnul mi první knoflík u mé bílé halenky. Otočila jsem hlavu a čistě náhodou můj pohled utkvěl na hodinách. Za patnáct minut nám začíná první přednáška.

„Ehm lásko…“ víc jsem ze sebe nedokázala dostat, protože jsem těžce lapala po dechu. Snažila jsem se mu vymanit a posadit se.

„Co je?“ zeptal se zmateně. Pustil mě a převalil se na záda.

„Nic.. za patnáct minut máme první přednášku.“ řekla jsem s úsměvem a zapínala jsem si halenku. Došla jsem k zrcadlu, které bylo pověšeno na stěně naproti oknu a urovnávala si svoje vlasy.

„Ach jo.“ líně vyšel z pokoje.

„Nemohl bys sebou hodit? Deset minut. Budu řídit já.“ začala jsem si oblibovat rychlou jízdu. Ianovi netrvalo dlouho, aby mě přesvědčil, že krádeže nejsou tak hrozné. Naše peníze a auto byly tedy kradené.

Během vteřiny jsem seděla za volantem a startovala naši černou Audi A6. Rychlé auto. Počkala jsem až zamkne dům a vyrazila po lesní cestě k hlavní silnici stotřicítkou.

Za pět minut jsme byli před školou. Vystoupila jsem z auta a rozhlédla jsem se po parkovišti. Všichni civěli na naše auto, na mě a většina dívčích pohledů se upírala na Iana, který si ani neobtěžoval vzít bundu, aby nebyl nápadný. Jeho dokonalá postava se rýsovala pod bílým tričkem. Hledala jsem nějaké lepší auto než to naše. Nechtěla jsem krást, chtěla jsem vědět, jak moc vyčníváme. Našla jsem jedno žluté Porsche 911 Turbo, na které jsem valila oči zase já. Ian viděl kam se dívám a taky obdivně vyvalil oči. Proti nám zafoukal vítr a do nosu mě udeřil pach. Ian to cítil taky a začal se třást. Byli to dva upíři, hádám.

„Klid. Bude to v přádku. pokud chodí do školy nebudou pro lidi nebezpeční.“ uklidňovala jsem Iana, který se trochu uklidnil, ale stále byl napjatý. Otočila jsem se za pachem. Ti dva právě vešli do budovy školy a já jsem jim už neviděla do obličeje, zdálo se mi však, jako by se na nás předtím oba dívali.

„Tak teda pojď.“ řekl Ian už klidně. „Jsem zvědavý, co jsou zač.“

„Jo, to já taky.“ chytla jsem ho za ruku a vykročili jsme spolu ke škole. Byla jsem moc zvědavá, kdo to je. Můžou být nebezpeční? Co řeknou na Iana? Nebudeme muset zase odjet? Říkala jsem to…….je to moc dokonalé na to, aby to vydrželo dlouho.

7. díl http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/neexistujici-slzy-7-dil/

Autor: janacullen, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neexistující slzy- 6.díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře