Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neexistující slzy-3. díl

4.JessicaBrikker-SKnihou


Neexistující slzy-3. dílOmlouvám se za zpoždění. Neměla jsem k dispozici PC. Doufám, že se Vám bude líbit. Je to trochu kratší, protože jsem Vás nechtěla dlouho napínat. Pište prosím komenty. DĚKUJU

Doufám, že smrt nebude nic složitého. Doufám, že to nebude bolet a že to bude rychlé. Věděla jsem, že ten, co se mě chystá zabít nebude zrovna dbát na to, jestli to bude bolet nebo ne. Pomalu a jistě byl konec.
Ale nemohla jsem to vzdát. Ještě pořád jsem mohla utéct a každou vteřinou, kterou tímhle přemýšlením promarním se blížím smrti.
Pohlédla jsem mu za rameno do lesa, který mi byl po tak dlouhou dobu domovem. I když mé srdce už rok nebilo, teď jako by se vytratilo úplně. Mezi stromy se krčil šedý vlk. No lépe řečeno vlkodlak. Vítr foukal od nás do lesa, takže Chris ho nemohl cítit. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ale viděla jsem zoufalý pohled vlčích očí, které mi byly hrozně povědomé. Rychle jsem uhla pohledem a dívala se na nebe.
Pak vlk skočil Chrisovi na záda. Ten zavrčel a začal se bránit. Snažila jsem se vlkovi pomoct. Probudily se ve mně instinkty, které nebyly vůbec lidské. I když jsem neuměla bojovat nějak jsem věděla jak na to. Ale proč se vlk nepokoušel zničit i mě? Možná proto, že viděl, že mu pomáhám, ale i tak to nedávalo smysl. Normálně by zavolal svoje bratry na pomoc. Ale jsem ráda, že to neudělal, možná, že je jen otázka času než se tu objeví. Bojovala jsem nejen o svůj život.
Chris se bránil dost udatně. Byl problém ho zničit. Asi budu mít jizvy. Kousnutí není nic příjemného. Pálí a štípe.
Když bylo po všem dívala jsem se do hořícího ohně, z kterého stoupal hustý černý kouř. Vlk se někam ztratil a já jsem pocítila podivné prázdno. Myslela jsem na toho vlka. Proč se pro mě nevrátil, aby mě taky zabil? Asi věděl, že jsem jiná nebo se za chvíli vrátí. Bylo mi to jedno. Jestli se vrátí, nebudu se bránit. Nechci dál existovat. A taky jsem myslela na ty jeho oči. Černé smutné a tak povědomé. Zase tu byly ty slzy, které ronila jenom moje duše a které do mého studeného srdce vyrývaly hluboké a bolestivé jizvy.
Myslela jsem na příliš mnoho věcí najednou. Chtělo se mi spát, ale nemohla jsem. Jak ráda bych teď nic nevěděla. Jedna další důležitá otázka, na kterou jsem neznala odpověď byla ta, proč Chrisův dar přestal působit. Jinak by přece přesvědčil toho vlka tím svým darem.
---------------------
Tři dny jsem bloudila lesem u Forks a neměla tušení, co bych si měla počít. Sem tam jsem zakousla nějakou srnku, ale stejně to chutnalo hnusně. V této situaci by mi nechutnala ani ta lákavě vonící lidská krev. Sesula jsem se po kmeni stromu na měkké kapradí a zavřela oči. Podařilo se mi ponořit se do jakéhosi transu, který mi umožňoval nemyslet. Nicota byla správné slovo. A nevěděla jsem, jestli se z ní někdy dostanu. Seděla jsem u toho stromu asi den. Nebo víc? Teď jsem nevěděla ani jaký je měsíc, natož den…
Z nicoty mě vytrhl zvuk lidských nohou na kapradí. A taky ten podivný povědomý pach, který mi trochu smrděl. Mé srdce se zase skoro probudilo. Budu muset hrát člověka, který je na výletě v lese a který relaxuje u stromu. Jelikož jsem na sobě měla potrhané a špinavé oblečení, budu spíše vypadat, jako nějaká žebračka, která se schovává v lese. Přemýšlela jsem, jestli nemám rychle zmizet a nenechat dotyčného na pochybách, jestli neviděl ducha. Se svou upíří rychlostí by se mi to docela dobře mohlo povést.
Slyšela jsem jak se příchozí zhluboka nadechuje a vydechuje a taky jsem cítila jak se listí kapradí nepatrně chvěje. Jakoby se něco třáslo. Zvuk toho dechu mi připadal uklidňující. Najednou jsem se cítila v bezpečí. Chtěla jsem otevřít oči, ale něco mi říkalo, ať je nechám zavřené a vychutnávala si tu chvíli, o které jsme ani nevěděla jestli je bezpečná. Pak jsem ucítila prázdnotu. Ten kdo tam stál odešel a nechal mě tu zase samotnou. Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem. Zmizel bez toho, aniž by tu po sobě zanechal sebemenší známku své přítomnosti. Teda aspoň pro normálního člověka, já jsem cítila ten pach, který jsem začínala mít ráda. I přes to, že mě mírně odpuzoval voněl nádherně. Soustředila jsem se jen na tu vonící část pachu a tu odpudivou jsem nechávala hluboko v podvědomí. Pak jsem si všimla přívěšku, který byl pověšený na větvi stromu, o který jsem se opírala. Byla to ručně vyřezávaná figurka malého vlka a u toho papírek přeložený napůl. Rozložila jsem ho a četla.

Zmiz. Bude to tak lepší. Miluju tě a nikdy na tebe nezapomenu. Ian

4. díl http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/neexistujici-slzy-4-dil/



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neexistující slzy-3. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!