Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neexistující slzy - 2. díl

dd

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Neexistující slzy - 2. dílTak a je tu další kapitola! Dala jsem si záležet, tak doufám, že se vám to bude líbit. Kritizujte a pište komentáře prosím!

24.01.2009 (12:03) • janacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2973×

Stále mě tlačil k zemi a já stále nemohla dýchat. Nemohla jsem ani otočit hlavu, abych se podívala, jak vypadá. Co bych měla asi říct aby mě pustil? Nechtěla jsem ho vyprovokovat, protože co se týče bojů, měla jsem dokonale nulovou zkušenost, ale postrašit ho můžu. Zavrčela jsem, ale jaký jsem měla strach, hlas se mi zlomil a já ze sebe vydala nějaký podivný pazvuk, který se vrčení podobal jenom vzdáleně. Rozesmál se a pustil mě, protože asi pochopil, že se mě nemusí bát. Naštvalo mě to a tentokrát se mi povedlo pořádně zavrčet a vycenit zuby.
„Ale no tak… já ti nic neudělám, pokud se budeš chovat slušně.“ Řekl s lehkým pobavením v hlase. Pořád jsem se mu rozzlobeně dívala do bledé tváře. Usmíval se a já jsem se trochu uvolnila. Nedalo se říct, že by byl hezký, on byl nádherný. Vítr mu cuchal plavé vlasy a jeho oči, které byly momentálně černé se upřeně dívaly do těch mých.
„Dobře. A kdo jsi ty?“ zeptala jsem se.. Nebyla jsem si ještě tak úplně jistá, jestli mi od něj nehrozí žádné nebezpečí a proto jsem se stále měla na pozoru.
„Jsem Chris.“odpověděl opatrným hlasem. Zjevně si všiml, že mu ještě pořádně nevěřím. „Proč jsi mě stopovala?“
Nechápala jsem, proč mi věří a proč já začínám věřit jemu. Byla jsem -dalo by se říct- zmatená vlastními pocity. Nevěděla jsem, co odpovědět. Měla jsem mu říct, že jsem byla jenom zvědavá nebo že jsem se chtěla ujistit, jestli pro mne není hrozba? Rozhodla jsem se pro první možnost. „Byla jsem jenom zvědavá.“ snažila jsem se to říct pevným, vážným a jistým hlasem.
Zabralo to, protože se taky tvářil vážně. „ Hm... tak to jsem rád, že jsem tě potkal.“ teď se mi do očí podíval pozorněji. A s hrůzou jsem zjisstila, že nebude jako já. Oči měl po krajích duhovek karmínově červené. „V tvém městě samozřejmě lovit nebudu, jen jsem procházel kolem. Najím se jinde.“ Dodal, když viděl jak vyděšeně se tvářím.
"Já nezabíjím lidi! Nejsem zrůda!" tohle jsem neměla říkat.
Zmocnila se mě panika. Poznal to na mě, prokoukla mě skrz na skrz. Věděl, že jsem sama a že se krmím krví zvířat, věděl, že kdyby chtěl mohl by mě teď a tady zničit, protože já jsem ani nevěděla jak se bránit. Jeho výraz mi napovídal, že to udělá. Hned teď a tady. Usmíval se zlověstným úsměvem. Teď to přijde.. konec mého upířího života.
"S tím co jsi už nic nenaděláš! Myslíš si, že tím něco napravíš? Samotná naše existence je hřích. Tak proč proti tomu bojovat?" řekl pohrdavě.
Vzpomínala jsem na ten lidský, poklidný život. Na Iana a na mou rodinu. Byla to takový ten okamžik, kdy vám hlavou zrychleně prolétne celý život.
„Víš, už dlouho jsem si chtěl opatřit vlastní teritorium. A nestojím tu o nikoho, kromě sebe a lidí. Tohle městečko je tak dokonalé a Seattle,který je plný lidí taky není daleko“
„Jak jsem ti mohla tak snadno uvěřit, že jsi neškodný?“ ptala jsem se, protože mě pomalu začínal naplňovat pocit důvěry, který jsem si uvědomila, až když byl pryč.
„To je dar….umím přesvědčit i nejlepšího matematika na světě, že jedna plus jedna jsou tři!“ smál se vlastnímu vtipu zlověstným smíchem. Dar? něco jako nadpřirozená schopnost? Když mi Laurent vyprávěl o upírech o ničem takovém se nezmínil. Ale nad tím jsem teď nemohla přemýšlet.
Útěk nebyl dobrý nápad. Určitě bych se nedostala ani do moře, kde bych měla snad jedinou šanci, protože podle svého názoru jsem plavala dost dobře, ale už se nemůžu vrátit-což bych taky neudělala-,protože jediný přístup k moři je moc blízko vesnice, kde se zdržují vlkodlaci. Ale nemám šanci se tam dostat. Musím ho přimět mluvit. Zeptám se ho na tu schopnost. Snad mě ještě něco napadne.
"Jaký dar? O čem to mluvíš?" byl to dobrý plán, zřejmě usoudil, že před koncem mám právo se dozvědět co nejvíc.
"Někteří upíři mají jisté nadání"odmlčel se a přemýšlel, jak pokračovat."Vlastně každý upír má svoje vlastní nadání, ale u některých není tak významné. Mají třeba jen velkou sílu nebo tak, ale skutečně vzácný dar...."nutila jsem se přemýšlet a zabraňovala vzpomínkám, které se mi draly do hlavy, aby mě zcela pohltily a nedovolily mi být při smyslech. Pokračoval:"Potkal jsem upíra, který uměl číst myšlenky pak tam byla jedna upírka, která viděla budoucnost, i když ne stoprocentě pravdivou. To jsou dary." odmlčel se a já jsem na něm poznala, že mu dochází trpělivost. "No a já umím přesvědčit každého úplně o čemkoliv." byl na to asi náležitě hrdý, protože změnil postoj těla tak, že vypjal hruď. Jak dětinské.
"Nemusíš mě zabíjet. Já odejdu a v životě už o mě neuslyšíš." snažila jsem se, aby to znělo jako rozumné řešení. Teď se netvářil vražedně, ale tak, že přemýšlí. Zdálo se, že to zvažuje."Opravdu, jestli mě tu ještě někdy chytíš, pak mě můžeš zabít." Teď to znělo jako prosba. Přemýšlel docela dlouho. A já jsem si dovolila vzpomínat.
Vzpomínala jsem na své sedmnácté narozeniny, které byly mé poslední. Ian mi dal nádherný dárek. Zlatý přívěšek, na kterém byl ze přední strany vyryt malý vlk. Bezděky jsem se přívěšku dotkla. Objížděla jsem svými ledovými prsty jeho oválný tvar.
Další vzpomínka. Vzpomínala jsem na den, kdy jsme s mámou a tátou jeli na hory. Teď se mi to všechno vybavovalo tak jasně a čistě. Celý den jsme strávili v lese. Stavěla jsem s mamkou domečky z kůry. Bylo mi třináct, ještě jsem nevěděla, co země jednou bude.
"Ne." prolomil ticho, které bylo až dosud zaplněno mými vzpomínkami.

Autor: janacullen, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neexistující slzy - 2. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře