Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Need for speed (6)

02.11.2011 (20:45) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2236×

6. kapitola - Kontrolní body

Dojeli jsme ke mně. Nikde jsem necítil Emmettovu přítomnost, takže jsem jen oznámil Sethovi, že auta necháváme venku před garáží, a odemkl si.

Seth vcupital hned za mnou a oba jsme se posadili v mém obýváku.

„Hele, proč jsi mi nikdy neřekl, že jsi... No víš, upír," otázal se najednou Seth. Tuhle otázku jsem fakticky čekal ze všech nejméně.

„No, ne každýmu to smíme říci, Sethe... A ty jsi ještě nebyl vlkodlak, taky to nebudeš vytrubovat každému."

„Já bych ti ale řekl o tom, že jsem se stal vlkodlakem, kdyby to bylo naopak," namítal.

„Neřekl, protože tohle je kolektivní tajemství. Sice jsme nejlepší přátelé, ale tohle by nikdo nemohl jen tak vyžvanit," vysvětlil jsem trpělivě. Seth na chvíli zmlkl. Pochopil, co jsem mu tím chtěl naznačit.

„Tak promiň, ale nečekal jsem, že mě hned tak na začátek někdo takhle uvidí," pronesl tiše. Chápal jsem ho, musel to být šok pro něj tak jako pro nás.

Poté jsme zase mlčeli. On se probíral taktikou na náš druhý závod a mě pomalu začala spalovat nervozita ze zítřka.

Emmett nakonec přijel až kolem jedenácté, ale v noci to tu žije, takže naštěstí to nevadilo. Rovnou jsme vyrazili k centrále. Doufal jsem, že dnes to přejdeme bez potíží.

Uvažoval jsem nad tím, jak to funguje, když je v partě více závodníků než dva. Samozřejmě chápu, že to, co si zajedu já sám či já s někým, se počítá jemu a mně, ale jak to funguje ve třech? Tahle otázka mě trápila až do doby, než jsme (zase) stáli před Jessicou.

Překvapeně na nás pohlédla, protože během dvou dní jsme sem přišli podruhé.

„Potřebuješ něco?" zeptala se mě kysele. Ještě mi neodpustila to mé odmítnutí. Chápal jsem ji, ale protože jsem byl vůdcem party, vždy jsem musel být u těchto administrativních záležitostí.

„Bohužel. Pro tebe. Chci přihlásit Emmetta do své party," oznámil jsem co nejvíce bez emocí.

„Jasně, co jiného bys také mohl chtít, že? Ženský tě nezajímaj, nic tě nezajímá, jen ta tvá blbá sláva!" vyjela trochu na mě, ale přesto najela v počítači do databáze part a Emma ke mně přidala.

Jí jsem se radši na organizování závodů v partách neptal, bůh ví, co by si zas vymyslela. Tak jsme v tichosti čekali, až mu dodělá identifikační kartičku, a pak jsme co nejrychleji zamířili za Stefanem.

Jakmile nás spatřil, byl rád, že je trochu vyloučen ze své apatie, kterou tu prožíval. Nudil se, nikdo se s ním moc nebavil, a když už ano, tak jen kvůli jeho práci. Bylo mi jich všech tady líto. Chtěl jsem to tu všechno změnit, tohle i na mě bylo moc. I když... Pokud bych dokázal zvítězit nad Samem, tak bych snad alespoň tady ty lidi mohl nějak osvobodit. Doufám.

„Tak lidi, co potřebujete?" Jak byl otrávený, tak ani nezdravil.

„Ahoj, Stefane, chtěli bychom se kouknout na volné závody," oznámil jsem poklidně.

„No jasně, jak jinak. Proč taky přijít kvůli něčemu jinému než kvůli práci, že?" zamumlal si pro sebe, ale našim uším jeho slova neunikla. Emmett se už nadechoval, že něco řekne, ale mé tiché zavrčení mu dalo jasně najevo, ať mlčí. Nemuselo by to dopadnout dobře.

„Hele, Stefane," oslovil jsem ho, zatímco nám zase tiskl papíry s volnými termíny. „Zajímalo by mě, proč vlastně jsi tady? Proč nejezdíš?" Jak na mě pohlédl, tak jsem si myslel, že tahle otázka byla moc osobní, ale nakonec se jeho mysl stáhla od drzosti a pomalu odpověděl.

„Víš, jak jsi odjel, tak se tu hierarchie začala pomalu rozpadat. Nikdo se nikomu nezpovídal, všichni si dělali, co chtěli. Nakonec Jacob vzal vše do svých rukou a ty největší borce nechal mezi sebou závodit, aby je nasadil jako bosse těch tří částí města. Pak se pomalu začala tvořit tato administrace, aby měl přehled o všech závodnících, a tím pádem se přes tyto nové technologie začaly tvořit i závody.

Bohužel jsem tvůj režim moc nezažil, ale tohle mi přijde moc zdlouhavé na to, aby se někdo mohl stát aspoň nějakou rybou. Jako trošku jsem pátral, ale nic moc jsem nezjistil. Akorát jen to, že Jacob byl tvůj největší rival a že se tě vlastně takhle zbavil. Já totiž nevěřím tomu, že ty bys jen tak na nás zavolal policii, pak si vzal prachy a prostě ujel. Už jen proto, že jsi tady se svými přáteli a rozhodně to nevypadá, že by ti padali k nohám. Je to asi spíš naopak."

Sice jsem se nedozvěděl asi přesně to, co bych si přál, ale stejně mě svými slovy překvapil. Uspokojilo mě to, že Jacobovi věří asi stejně či ještě méně než já, takže jsme byli na stejné lodi.

„Máš tu vůbec nějaký záskok?" optal jsem se ho zvědavě. Zajímalo by mě totiž, jestli se může občas na nějaký závod uvolnit, také mě zajímalo, jestli Jacob dovoluje svým „zaměstnancům" nějakou zábavu.

„No, záskok mám jen tehdy, když jsem nemocný. Jinak jsem tu permanentně."

„A proč jsi tuhle pozici vzal?"

„Hele, chtěl jsem se poznat se spoustou lidí. A tohle se jevilo jako skvělá příležitost. Myslel jsem, že po tvém odchodu se toho moc nezmění, ale dva roky utekly a já tu začal pracovat. První měsíce ok, ale teď? Nejradši bych se na vše vykašlal, ale jakmile to udělám, tak nebudu moci mít ani to své auto," vysvětlil nám smutně. Tak tohohle hocha jsem litoval, ale přemýšlel jsem, co bych pro něj mohl udělat. Chtěl jsem ho rozradostnit a přemýšlel jsem, jak na to.

Zatímco kluci vybírali a debatovali nad závody, já se Stefana zeptal na další věci, co mě zajímaly.

„Hele, jak to funguje v partě, kde je více členů než dva? Uvažoval jsem nad tím, že když budu chtít vyzvat Sama, samozřejmě nejdříve musím být aspoň účastněn všech závodů, i když ho vyhraje můj parťák, ale jak to funguje, když každý může zajet jen jednou, když se ten závod vyhraje..."

„Řeknu ti jedno, Edwarde. Lichý počet pro partu je velice... Zvláštní. Abys tohle mohl řešit, musíte být dva, čtyři, šest, ale rozhodně ne tři, pět... To totiž bude jeden v nevýhodě. Najděte si aspoň ještě jednoho parťáka a pak to nemusíte řešit," řekl mi odpověď na mé nesouvislé blekotání. Jen jsem se omluvně usmál.

Kluci měli vybráno. Řekli si své závody, samozřejmě každý něco, zatím spolu nejeli, protože chápali, jak je pro mě důležité dokázat, že já mám pravdu, a sami si také dali sólovky. Emm chtěl drift a Seth drag.

Po tomto vyčerpávajícím hovoru jsem byl rád, když jsem dojel k sobě a sedl si na gauč. Má mysl odpočívala, a i když jsem nemohl spát, byl jsem rád, že jsem pryč od těch otravných myšlenek. Tedy kromě Emmetta, ten zatím neměl kam jít, ale to se vyřeší časem.

*   *   *

Seth za mnou přijel, jak slíbil, mnohem dříve. Snažil se mě rozptýlit svými řečmi, ale já na to neměl absolutní náladu. Je něco jiného jet závod s někým, na koho se můžete spolehnout, a jet sám, kde vlastně závisíte sami na sobě.

Naštěstí zatím ani jedna myšlenka Sethovi neutekla směrem na můj dnešní závod, nebo jsem si toho nevšiml, ale byl jsem rád. Já sám jsem s tím měl trošku starosti, protože i když jsem si věřil, kontrolní body byly vždycky jen o fous. Byly stavěny dle průměrů, aby bylo těžší je udělat. Jinak by to byly jedny z nejjednodušších závodů, ale takhle to nefungovalo.

Dříve jsem byl nejlepší ve všem, nejen že jsem uměl jezdit, ale uměl jsem i driftovat přímo královsky a při těch kontrolkách jsem míval dost veliký náskok, ale představa, že jsem takové závody jezdíval před více než třemi léty, mi také moc nepomáhala.

Emmett byl zase pryč. Ten by do mě rejpal, seč by mohl, aby mě rozptýlil, ale jinak než Seth. Byl jsem celkem rád, že ho mám výjimečně z krku, protože by mě jeho myšlenky určitě drásaly.

Nakonec přišel čas na to, abych pomalu vyrážel. Nevěděl jsem, jak to funguje, tak jsem tam chtěl být co nejdříve. Nervozita mnou projížděla jako šíp. A nešlo to na mou mysl. Může upír být opravdu tak nervózní?

Nakonec jsem zahlédl pár aut, která se řadila za sebou. Evidentně vždycky na startu asi mají být závodníci mnohem dříve než deset minut předem, jinak jsem si to nedokázal vysvětlit. Potřeboval jsem ještě pochopit, jak to tady vlastně funguje, takže jsem z auta vylezl a rozešel se za jedním z pořadatelů.

Byl to nějaký mladý klučina. Rozháněl dav a podle papírů určoval závodníkům jejich pořadí. Když jsem došel k němu, docela se polekal.

„Co chceš?" sykl na mě nervně. V hlavě si říkal, co si to dovoluji ho otravovat, copak nevidím, že má práce dost?

„Tenhle závod jedu poprvé a chtěl bych vědět, jak to chodí."

„Závodníci dostanou speciální GPS, kde je software přímo stavěný na tento závod. Jakmile projedeš určitou zónou, tak se časovač spustí a pak už jen záleží na tobě, jak to budeš zvládat. Závodníci za sebou vyjíždějí co deset minut, a protože vás je šest, za hoďku a půl je vše vyřízené," mluvil, zatímco se snažil tlačit dav zpět. Lidí se tu kupilo čím dál více, takže jsem mu slušně poděkoval a zalezl do svého autíčka.

Čekal jsem a čekal, ale teď mi přišlo, že se čas vůbec nehýbe. Strašně dlouhá doba uběhla, než ti pořadatelé vytlačili dav pryč od startu a pryč od dráhy. Pak snad utekly hodiny, když nás řadili podle toho, jak jsme se přihlásili. No, jak jinak, byl jsem poslední.

Pak už nám jen rozdali ty GPS, kterou jsem si položil na palubku a zapnul ji. Konečně první osoba vyjela.

Sice mi přišlo, že čekat deset minut na další výjezd je moc dlouhá doba, ale pak jsem pochopil, že se občas stávají nehody, a tak oni takhle mají čas řidiče varovat. Doufal jsem, že se dneska nic nestane, nechtěl bych ztrácet čas tím, že bych objížděl vraky.

Náhle se čas rozeběhl zběsile rychle a byl jsem na řadě já. Už jsem jen viděl mávnutí ruky pořadatele a mohl jsem vyjet konečně i já.

Jako se mi to stalo u prvního závodu, jakmile jsem se rozjížděl a GPS se rozblikala, tak jsem se zase vžil do svého živlu. Ovládání auta bylo tak jednoduché.

Asi po třiceti vteřinách přístroj začal odpočítávat deset, devět... A naskočila mi asi další minuta do dalšího bodu. Zatáčky, auta jedoucí ve směru i v protisměru mi vůbec nepřekážela. Zatáčkami jsem proplouval, jako bych s nimi byl sžitý.

Ta radost z další jízdy se znova objevovala a ještě silněji než při tom okruhu. Nechápal jsem, jak mě mohla srážet nervozita. Dalších kontrolních bodů jsem si již nevšiml. Nevěděl jsem, jak je trať dlouhá. Věděl jsem jen to, že musím vyhrát. Že musím tuto dráhu ujet v určitém časovém limitu.

Nakonec jsem zahlédl dav lidí, jak tam vřískají. Jiní pořadatelé jen zírali. Jak jsem pochopil, takhle rychle asi tu délku nikdo nezajel. No, když jsem projel cílem a Seth mě začal objímat a křičet, že věděl, že to vyhraju, dozvěděl jsem se také, že jako jediný jsem tu dráhu zajel. A je to vůbec poprvé po dlouhé době, co tuto trať někdo dokázal vyhrát.

Když se dozvěděli, kdo jsem, pochopili, že já jsem prostě prohrát nemohl. Dříve jsem byl téměř neporazitelný a těch pár lidí, co tam bylo s jinýma, pochopili, že já se nedám. Někdo si asi myslel, že jsem namyšlený, ale když jsem se tam hned nezačal vytahovat a naopak těm lidem, co ten závod nedali, chtěl pomoci, někteří trochu pozměnili své názory na mě.

Kdyby to takhle šlo dál, tak to bych nemusel ani Sama porážet a měl bych celé město, ale pomluvy a jiné okolnosti své dokážou. Nikomu nechci cpát své názory, každý musí pochopit, co se jak stalo. Každý si svou pravdu najde. I já.

5. kapitola <-> 7. kapitola

Ahojky lidičky, uvědomuji si, že popis toho závodu je takový nijaký, ale zase není to tak jednoduché, tak to pochopte.

Jinak vám chci dát pár otázek:

1) Koho byste si přáli jako další člena party? Jen malé upozornění, Cullenovi nemohou, ti Edwardovi nevěří, ale jinak házejte tipy. Sice ještě to neplánuju takto brzy, ale zajímají mne vaše názory.

2) Jaká jsou vaše oblíbená autíčka? Ať je mohu využít v tomto příběhu.

3) Jaký má být podle vás další závod? A jestli bude s parťákem, s kým ho má podle vás jet?

Tak vám moc děkuji za vaše názory, také za komentářky k minulé kapitolce a zároveň se těším na další k této. Vaše zuzinecckaa

P.S.: Vzkaz pro uživatelky Kajka007 a MaiQa:

Víte, holky, mně Jacob naprosto nevadí, ale tu se hodil jako ten hajzlík, co všem škodí. Když jsem přemýšlela nad tím, kdo bude ten dobrý a zlý, měla jsem jasno téměř hned. Mně nevadí žádna postava, ale tedy ten Jake se chová jak hulvát a v této povídce ho také nesnáším, protože si dělá, co chce! :D

A jsem ráda, že se vám líbí, že Edward není z Belly úplně paf. Mě už to totiž taky nudí, takže když si udělám takovou malou změnu, snad se nikdo zlobit nebude. :P Taky vám chci, jako i všem ostatním, poděkovat za komenty k minulé kapitolce, vy dvě jste mě pozvedly na duchu a máte tu celkem rychle další. No jo, jinak se tedy zase těším na vaše komenty, zuzu :P

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Need for speed (6):