Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Need for speed (5)

29.10.2011 (15:15) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1876×

5. kapitola - Něco za něco

Jak neuvěřitelně rychle utíkal ten čas, který jsem s Emmettem prokecal. Ani jsme se nenadáli a už se pomalu šeřilo.

„Tak co, brácho, co s tou partou?" ptal se zvědavě. Jako už poněkolikáté za tu dobu, kterou jsme spolu od včerejška strávili.

„Hele, i když Seth teď patří do smečky, stále je součástí mé party. Bez něj se nerozhodnu, ani kdyby ses postavil na hlavu," osekl jsem už trošku nervně. Samozřejmě jsem ho musel zastavit, protože on by se na tu hlavu jinak fakt postavil. Blázen.

„Počkáme, dokud sám nepřijde," vysvětlil jsem. Poté jsme se oba zahloubali do svých myšlenek.

Emmettovy myšlenky se vydaly cestou za Rose. Jak ji musel opustit, jak mu to bylo líto, ale já jsem měl přednost. Byl rád, když se dozvěděl, že jsem se vrátil do města, a bral jako svou povinnost mě provázet. I když jeho manželka přešla v tomto ohledu na druhé koleje, on se také chtěl dozvědět pravdu.

Už nechtěl být jako ostatní a věřit slepě řečem, které se stále jen opakovaly, když jednou slyšel tohle a podruhé tamto. Prostě ho to omrzelo a chtěl se přesvědčit, že já mluvím pravdu. Částečně mě to potěšilo, i když s Rose to pak nebude mít jednoduché.

Já se zabýval Sethem. Přemýšlel jsem, kde může být, co mu Jake dělá a proč se neukazuje. Mrzelo mě, že asi kvůli mně bude trpět v tom vypelichaném područí, jak se Jacob nazývá, ale rozhodně je asi lepší, když o sobě známe pravdu.

Po nějaké době se Emm začal ošívat. No jo, začínal se nudit. Nebylo v jeho povaze jen tak sedět a vyčkávat na nic.

„Hele, brácha..." Něco chtěl říci, ale já ho přerušil.

„Emme, neznamená, že když ses přidal ke mně, že se mnou musíš vyloženě trávit veškerý svůj čas. Věřím, že taky máš asi své zájmy, takže můžeš jít kam chceš, hlavně se tu k večeru stav. Nevím, jak to bude se Sethem, ale když tak ho večer budeme muset najít a nějak se s ním domluvit," odpověděl jsem mu na myšlenky.

„Ok." Zvedl se a odešel. Chápal jsem ho, já se tu taky nudil, ale musel tu zůstat. Nevěděl jsem, kdy či jak Seth dá vědět a nehodlal jsem riskovat, že ho prošvihnu.

Den zase postoupil o několik hodin, když tiché kroky vyrušily můj odpočívající mozek. Hlasité a průzračné myšlenky mi prozradily příchozího.

Okamžitě jsem se radostně napnul, ale když jsem viděl jeho strhanou tvář, radost ze mě vyprchávala rychlostí padající kapky z oblohy.

„Sethe, co se děje?" ptal jsem se starostlivě. Jak jsem dříve byl rád, že jeho mysl toho moc neprozrazuje, teď bych si přál, aby to bylo naopak. Frustrovalo mě, že nemyslí na svůj problém.

„Edwarde... Jacob... On mi zakázal, abych s tebou jezdil," vyklopil ze sebe nakonec po nějaké době. Jako trestanec svěsil hlavu a v mysli skoro plakal, jak mu bylo líto těch slov.

„Proč?" vypadlo ze mě jako první. On se na mě jen zmateně kouknul, tak jsem otázku zopakoval.

„No... Já nevím, teď jako člen jeho smečky ho musím poslouchat," blekotal, ale tohle mě nezajímalo. Já pravdu znal, ale musel si ji uvědomit i on.

„To mě nezajímá. Proč nesmíš jezdit se mnou?" řekl jsem své myšlenky nahlas a sledoval jeho reakce. Nejdříve nechápal, ale pak se mu pomalu v hlavě rozsvěcelo.

„On má rád všechny pod kontrolou," řekl nahlas, ale myslel si něco jiného.

„To sice není to, co jsem přesně chtěl slyšet, ale jinak už tušíš, proč se mnou jezdit nemůžeš. Má z naší party strach a to máme jen jeden závod za sebou," odvětil jsem klidně a usmíval se jak poleno.

„No, nevím," váhal, ale rukou jsem ho rychle zamítl. Vím, že Jacob má opravdu velký strach o své území, takže jsem se se Sethem nechtěl dohadovat o našich schopnostech.

„Hele, mám dotaz," řekl jsem do ticha, které nastalo. Zvědavě na mě pohlédl a v mysli mě pobízel, abych pokračoval. No, asi pochopil, že mám dar, a moc mě to potěšilo.

„Jeden z mých bratrů se chce přidat do naší party."

„Tak proč ho nevezmeš?" Nechápal, proč se ho na to ptám, když jsem vůdcem party. Nebyl zvyklý, aby se ho někdo ptal na rozhodnutí. Když nemuseli, tak to nikdo nedělal, tak proč prý zrovna já?

„Hele, jak jsem ti řekl poté, co jsme zpacifikovali Sama. Nezajímá mě, že jsem vůdce, je to jen detail na papíře, jinak jsme si sobě rovni. Jen se ptám, zda-li ho mohu přijmout," odpověděl jsem na jeho zmatky.

„Jasně, pokud umí jezdit dobře a když je věrný, proč bys ho nepřijal?" divil se.

„Ok, jen jsem chtěl slyšet názor svého prvního parťáka."

„Hele, Edwarde." Ukázal směr nejistě k východu. „Měl bych pomalu vyrazit. Nemám se tu prý moc dlouho zdržovat a podle některých tu asi jsem již déle, než je snesitelná doba."

„Hele, myslím, že o tomhle si chci s tebou i s tvým alfou také promluvit. Ty patříš do mé party a i když jsi se stal mým úhlavním nepřítelem, je to jen dle tělesné věci, nejlepším přítelem stále budeš. Rozhodni se teď a tady, jestli chceš se mnou závodit, protože rušit závod už nemůžeme a on nás nemůže rozdělit," uvažoval jsem nahlas a postavil se proti němu.

„Ty víš moc dobře, že přátelství a cokoliv s tebou bych za nic nevyměnil, ne teď, když jsem pochopil, o čem tohle všechno je. Ale nemůžu to přijmout," odporoval mi bezmocně. Chytil jsem ho za rameno a trochu s ním zatřásl.

„Hele, Jacob si mě tu chtěl mermomocí nechat, tak ať začne pomalu platit za své chyby. Sice detailů či jiných věcí pro něj ode mě se neuchráníš, vašich sdílených myslí jsem si všiml, ale nevadí. Já tě mám rád a bez tebe teď nedám ani ránu."

Vykuleně na mě hleděl. Asi nečekal, že ho beru až tak za sobě rovného. Potřeboval jsem mu nějak vrátit sebevědomí, které ztratil dobou, kterou jsem tu nebyl. Musel se sebrat jako chlap a tak se i chovat.

„Jak to chceš s Jacobem vyřídit?"

„Myslím, že ho stačí jen požádat. Když se mu to nebude líbit, připomenu mu jeho vlastní pravidla, kterými nás svázal k sobě, alespoň do závodu."

Jak se Seth rozpomínal, začal mi zase připomínat toho veselého klučinu, kterého jsem tu poslední dny měl.

„Kdy jedeš ty kontrolní body," optal se náhle. Byl jsem rád, že nezapomněl.

„Zítra." V hlavě mi držel palce.

„Tak to tam určitě budu." Jeho upřímný úsměv rozzářil jeho obličej. Konečně to zase začal být on.

„Hele, tak jedem za Jacobem, ať tě zbavíme jeho příkazu, který se mně ale vůbec nelíbí. Nechci se s ním dohadovat o právo, komu patříš. Nepochop to špatně..."

„Hele, neřeš to, prostě jedeme," přerušil mě neklidně. Já se mu ani nedivím, melu nesmysly.

Pozamykal jsem všecko po sobě a vyrazili jsme směr hlavní stan. Vím, že na jeho území nikdo nepovolený nesmí, ale se Sethem nebyl žádný problém se dostat až k cíli.

Vystoupili jsme z auta a zaslechli jsme křik z garáže.

„... a to ho necháš jezdit na celém území! Co si od toho slibuješ?" zaslechl jsem ten nejkouzelnější hlas, co jsem znal. Bella.

„Drahoušku, potřebuju jeho znalosti k redukci ostatních part. Sám nejsem schopný jejich počet zmenšit," dostalo se jí vysvětlení na nějakou otázku či problém, který jsem zatím nechápal a nějak jsem neměl zatím v úmyslu po tom pátrat. Chtěl jsem jen volnost pro Setha.

Kývl jsem na něj, že můžeme. Měl o mě obavy, že to nezvládnu, ale Bella pro mě nepředstavovala nijak velký problém. Samozřejmě, miloval jsem ji, ale rozhodně jsem se z ní nemínil hroutit.

Možná se dál dohadovali, ale neposlouchal jsem, Prostě jsme se Sethem oba vešli a oni zmlkli. Nakonec se Jacob probudil jako první a ošklivě se usmál.

„Ahoj, co pro vás mohu udělat?" zeptal se jedovatě. Jeho myšlenky vypovídaly o tom, jak je dnes slizký a nechutný. Sice neprozrazovaly nic nekalého, ale opravdu jsem mu nevěřil ani nos mezi očima.

„Chci, abys ze Setha sejmul své právo. Je to můj jezdec a nemíním ho ztratit jen kvůli tvé smečce," oznámil jsem jako by nic. Nechtěl jsem, aby to znělo jako doprošování, ale velký dojem jsem z těch slov - ani z tónu svého hlasu - neměl. Jacob asi sdílel mé myšlení, protože se křivě zašklebil.

„Hm..." zauvažoval nahlas. „Co mi za oplátku dáš ty?" Evidentně kromě mě všechny v místnosti zarazil, ale já jsem počítal s nějakou levárnou.

„Počítám, že mě budeš chtít kontrolovat. Seth ti stačí jako informační kanál, co víc bys chtěl?" Seth se po těch slovech na mě uraženě podíval, ale nic neřekl. V hlavě mu kolovalo, že mu to potom jako laskavě vysvětlím.

Na chvíli jsem se zaměřil na ticho Belly. Bylo to pro mě jako balzám, že jsem nic neslyšel. Zase jsem se snažil ji přečíst, ale nevyšel mi ani jeden pokus.

Po chvíli ticha se Jacob konečně usnesl mi odpovědět.

„Dobře. Já nebudu hlídat Setha, ale za to mi musí sdělit vše, co o tobě bude vědět." V hlavě se téměř vysmíval, jak nade mnou vyzrál. Netušil, že mu čtu myšlenky, takže mě ani nemrzela jeho podmínka.

„Ok, domluveno." Na Bellu jsem ani nepohlédl a bez loučení zase vypadl. Byl jsem rád, že tohle máme za sebou. Nechtěl jsem přijít o nejlepšího kamaráda a o skvělého řidiče v jedné osobě, o Setha.

„Hele, co to mělo znamenat s tím informačním kanálem?" Tahle otázka Setha svrběla na jazyku a zeptal se ještě dříve, než jsme došli ke svým vozidlům.

„Narážel jsem na vaši sdílenou mysl. Vím, že mu o mně nepovíš všechno, na to ti důvěřuju. Jen jsem potřeboval, aby si myslel, že je v právu a že je ve výhodě. Jinak bych ho nikdy nedonutil, abys jezdil se mnou," vysvětlil jsem a on uznal, že je to celkem dobré rozhodnutí.

Nasedli jsme do svých aut a vyjeli k nám. Byl jsem zvědavý, jestli Emm na nás už čeká, protože jsem ho k nám chtěl zaregistrovat co nejdříve.

4. kapitola <-> 6. kapitola

Ahojky, lidičky, omlouvám se, že mi to trvalo trochu déle než týden, ale máte tu další kapitolku. Zase se prásknu, měl tam být popsán další závod, ale bohužel se mi to nevešlo, takže v příští se těšte na kontrolní body.

Děkuji za komentářky k minulé kapitolce a těším se další k této. Vaše zuzinecckaa

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Need for speed (5):