Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedobrovolně novorozená - 33. kapitola

21.07.2011 (10:45) • Any12 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 4612×

33. kapitola – Provokace

Bella:

Snažila jsem se vymyslet něco, co bychom mohli dělat. Vůbec mi ale nepomáhala skutečnost, že bych nejradši zůstala zavřená v pokoji. Klidně bych tu vydržela celou věčnost, jen abych se jí nemusela znovu dívat do tváře…

Edward pode mnou mírně ztuhl. Vyrovnané kroky směřující k našemu pokoji ani ve mně nevyvolávaly zrovna dvakrát příjemné pocity. Podívala jsem se na něj s povzbuzující úsměvem, ačkoliv já sama jsem moc síly na přetvářku neměla. Jen mě zlehka políbil na čelo, když se ozvalo zaťukání na dveře.

„Co chceš?“ vyjel hrubě a s podtónem vrčení Edward přes zavřené dveře, bez toho, aniž by ji pozval dál.

Ona však pozvání k tomu, aby vstoupila dovnitř, nepotřebovala, nebo jej alespoň nepovažovala za důležité. Neuvěřitelně mě to dopálilo, už jenom proto, že jsem ji nechtěla ani vidět, a ona nám vleze do pokoje! Můj vztek se ovšem znásobil hned poté, co jsem si ji přeměřila od shora dolů a jediné, co pokrývalo její tělo, bylo vyzývavé a neuvěřitelně sexy černé krajkové spodní prádlo.

„Nevím o tom, že bychom tě pozvali dál,“ stihl říct dřív, než vypustila z úst svoji výmluvu. Až teď mi došlo, že to slabé vrčení nevychází z jeho úst.

„Ale no tak, přece se nebudeme bavit přes zavřené dveře,“ odvětila jakoby nic a opřela se o rám dveří tak, že ještě víc pozvedla všechny svoje přednosti.

Divila jsem se, že ještě Edward sedí na místě…

„Věříš, že by mi to ani přinejmenším nevadilo?“ Překvapil mě. Buď umí hodně dobře hrát, nebo k ní už opravdu nic necítí - nanejvýš nenávist.

Uvědomila jsem si, že je pro mě snadnější být v její přítomnosti, než jsem si myslela. Ta nenávist, kterou jsem k ní cítila i já, mi to neskutečně ulehčovala.

„No tak co chceš?“ zeptal se znovu, ještě více podrážděný.

„Potřebuju si od vás půjčit šampón.“ Proč jen jsem měla pocit, že je to jen výmluva?

„Ty ho snad ve svojí koupelně nemáš? Silně o tom pochybuju, Alice má všechny tyto věci pod kontrolou.“

„Mám, ale jinou značku, a tak mě napadlo, že bych si mohla půjčit od vás.“ Už jsem nedokázala déle snášet ty její pohledy směřované na Edwarda.

„Jakou značku?“ Sama se mírně odtáhla, když jsem se z ničeho nic objevila jen pár centimetrů před ní. Věděla jsem moc dobře, proč se na to ptám…

„Syoss,“ odpověděla, ale bylo na ní vidět, že by mnohem radši uvítala povolnost z Edwardovy strany.

„A pokud možno pro objem,“ volala na mě ještě, když už jsem dávno byla v koupelně a přehrabovala se tou tunou sprchových gelů a šampónů. Byla jsem přestěhovaná kompletně.

Nebylo těžké najít přesně ten, který chtěla. Ale bylo těžké najít ten, který jsem chtěla já. Jakoby mé smysly čekaly na signál – Edwardovo mírné zavrčení mi umožnilo najít přesně to, co jsem potřebovala. Šampón jiné, i když stejně kvalitní, značky pro poškozené a lámavé vlasy. Jediný, který se v této sbírce s tímto zaměřením nacházel…

Ještě jsem v rychlosti došla k umyvadlu a otevřela skříňku pod ním. Měla jsem neskutečné štěstí, že zrovna tam zaujalo místo věc, kterou jsem si přála najít.

„Nic lepšího nemáme, prosím.“ Podávala jsem jí svůj úlovek a značně si užívala její nespokojený výraz. Neušla mi ale skutečnost, že se nyní nacházíme uprostřed pokoje. „A tady máš něco na zakrytí, přece jenom, jsi jen host, a ještě k tomu nezvaný, a promenádovat se tady jenom v tomhle není zrovna nejslušnější.“ Nevěřícně si prohlížela hadru na vytírání podlahy. Na můj vkus byla ještě příliš krásná, bílá a hebká – bezpochyby nepoužitá. Ale horší tam nebyla, a tak jsem se musela spokojit s tímhle.

„To nebudu potřebovat,“ odpověděla mi zlostně, když už v ruce držela šampón. Možná by mi řekla i něco zákeřného, ale na to byla příliš zaskočená. Ani já v tu chvíli nechápala, kde se to ve mně všechno vzalo.

„Dobře, jak chceš, i když já osobně si myslím, že by to bylo vhodnější než tvůj momentální oděv.“ Ani nevím, jak se mi podařilo dostat ji zpět za práh, kupodivu ale nijak neodporovala, sama možná byla příliš zaskočená. Neobtěžovala jsem se ani s popřáním příjemné sprchy a rovnou před nosem jí zabouchla dveře.

Když jsem se s pocitem zadostiučiněním a s širokým úsměvem na tváři otočila, Edward stál těsně přede mnou.

„To bylo úžasné. Takovou tě neznám.“ Jeho úsměv mi ještě více zlepšil náladu.

„Takovou?“ ptala jsem se s hranou nevědomostí. Užívala jsem si opojný pocit vítězství…

„Škodolibou.“ Chvilku jsem přemýšlela, jestli to ona může slyšet. Ale pak jsem usoudila, že na pravdě není nic špatného.

„To nebyla škodolibost, ale upřímnost,“ uvedla jsem věci na pravou míru. Jeho úsměv nabral ještě větších rozměrů.

„Tak to alespoň vím pro příště.“ Poslední zbytky přirozenosti zmizely společně s jeho ústy naznačeným ‚promiň‘. Natáhl ruku za mě a prudce se opřel do dveří, které tím vydaly ránu. Pochopila jsem jeho snahu, a ačkoliv mi ta konverzace předtím byla milejší, zapojila jsem se do právě hraného divadla. Nedivila bych se, kdyby jen seděla v pokoji, poslouchala a vymýšlela další intriky…

Zahrnoval mě všude možně polibky, stejně jako včera odpoledne, když mě potřeboval vylákat z domu. Ale teď jsem se nebránila, spíš jsem se mu snažila vycházet vstříc…

„Půjdu se taky osprchovat,“ snažila jsem se zasýpat, jak nejlíp jsem jen mohla. Doufala jsem, že to všechno bylo dostatečně přesvědčivé a my měli zase na chvíli klid. A taky jsem po ní od té doby, co ji ona zmínila, zoufale toužila.

„Nemám jít s tebou?“ Odtáhl se a uvolnil mi tak cestu ke koupelně.

„Byla bych moc ráda, ale to bychom skončili u něčeho jiného, a já tu sprchu vážně potřebuju.“ Protáhla jsem se kolem něj a dala mu na tvář drobnou pusu. Měla jsem pocit, že v jeho očích vidím nekonečný dík…

„Tak dobře. Ale kdyby sis to rozmyslela, zavolej.“

Zavřela jsem za sebou dveře a uslyšela na opačné straně patra téct sprchu. Hořce jsem se zatvářila, když jsem si uvědomila, že poslouchala každé naše slovo až do chvíle, kdy náš rozhovor skončil.

Prudce jsem se otočila, když jsem za svými zády uslyšela tiché sklopení kliky, které mě vyděsilo. Bylo to spíš překvapením, nečekala jsem ho tady. Jeho hlava vykoukla s omluvným výrazem ve škvíře.

„Můžu se stavit za Carlislem? Je dole v pracovně,“ zeptal se opatrně a tiše. Nevěděla jsem, proč s ním chce mluvit, ale nezáleželo na tom. Uvědomovala jsem si, proč se mě na to ptá, a byla mu za to vděčná.

Jen jsem kývla hlavou na souhlas, ta vzdálenost by mi neměla vadit. Předtím mi taky nevadila…

„A promiň, jestli jsem tě vylekal,“ řekl ještě a v mžiku byly dveře zavřené, ačkoliv to nebylo téměř vůbec slyšet.

Vrátila jsem hadru do skříňky pod umyvadlo. Rychle jsem se svlékla a hodila oblečení do prádelního koše, který v tomto domě sloužil spíš jako odpadkový. Zalezla jsem do sprchy a třesoucími prsty jsem pustila příjemně teplou vodu. Ale ani ta mi nijak nepomáhala, uvnitř mě se probouzely další vlny bolesti, úzkosti, viny a strachu. A ačkoliv jsem si to nechtěla přiznat, velkou část na tom nesl i fakt, že jsem byla úplně sama.

Až přehnaně jsem se snažila smýt všechny zaschlé miniaturní rudé skvrnky a hnědé šmouhy, které na mém těle zůstaly. Netrvalo dlouho, a rozpustily se mezi dalšími přívaly kapek, které na ně dopadaly. Ale ani již čistá místa mě nedokázala uklidnit. Spíš naopak, jako bych je tam stále cítila, viděla…

Opřela jsem se o stěnu a svezla se do sedu. Vodu jsem nechala volně stékat po mém těle a snažila se nevnímat. Mělo to však opačný účinek, než jsem si přála. Do mysli se mi opět snažily dostat nechtěné obrazy, v krku se mi rozdmýchával nepříjemný žár. Potřebovala jsem to zastavit, tak strašně moc…

Ale najednou jsem neměla sílu tomu vzdorovat, začala jsem se tomu poddávat. Vždyť přece nyní jsem byla sama, mohla jsem. A i když jsem nechtěla a věděla, že je to špatně, nedokázala jsem tomu zabránit…

To všechno se přerušilo v jediném okamžiku. Už to nebyla bolest a žár, co zaměstnávaly mé myšlenky. Byl to štít, který chránil Edwarda. Až moc jasně jsem cítila, kde se zrovna nachází. A musela jsem se soustředit víc, než jsem čekala. Nechápala jsem to. Vždyť přece toto nebyla vzdálenost, která by mi měla vadit. Na to byl ještě příliš blízko. Tak proč jsem štít musela hlídat? Proč mi to bylo nepříjemné? Bylo to sice snesitelné, a oproti tomu, co jsem zažila, to byla ještě pohoda, ale tato vzdálenost by mi přece neměla vadit vůbec…

Neslyšela jsem nic z toho, co si řekli. Ale byla jsem strašně ráda, když se jeho kroky přibližovaly k pokoji. Ulevilo se mi, když přestalo to mírné napětí, ta mírná bolest hlavy, která to všechno doprovázela. Rozdmýchané plameny v krku se však nevytratily…

Vstala jsem a pokračovala ve sprše. Na jednu stranu mě děsila skutečnost, jak málo stačilo k tomu, abych musela vnímat štít, ale na tu druhou jsem byla ráda, že to odvedlo mé myšlenky jinam. Sice jen na chvíli, ale nejspíš právě to byla ta potřebná chvíle k tomu, abych se dokázala vzchopit a pokračovat ve své roli…

Myla jsem si zrovna vlasy šampónem, když jsem si uvědomila, že neteče žádná sprcha a že se její kroky opět přibližují k našemu pokoji. Nejdřív jsem zazmatkovala, ale potom jsem se rozhodla nechat věcem volný průběh. Možná ji Edwardovo odmítnutí, když mu nebudu na blízku já, konečně přesvědčí…

Pozorně jsem poslouchala dění a nevědomky jsem zrychlila mytí vlasů.

Poté, co zaklepala na dveře, Edward s otráveným výrazem zaklapl knihu a pomalu přešel ke dveřím, které otevřel.

„Víš, tvoje návštěvy už mi vážně lezou krkem.“ Na jednu stranu jsem ji obdivovala – já bych se nedokázala neustále takto vtírat. „A jestli máš nedostatek oblečení, stačí říct, Alice se o to jistě ráda postará.“ Ztuhla jsem. Co ho dovedlo k tomu říct takovouto větu? Jak moc byla oblečená? Doufala jsem, že má na sobě přinejhorším něco podobného, co měla před chvílí.

„Ale Edí, přece si nemyslíš, že nemám dost oblečení, že ne?“ Její slizce svůdný hlas nevěstil nic dobrého. Zabouchla za sebou dveře a to se mi vůbec nelíbilo…

Něco položila, možná na skříňku, snad ten půjčený šampón? Nevěděla jsem sice, co se tam děje, ale automaticky jsem nyní využívala svoji přirozenou rychlost.

„Víš, vlastně je mi tě líto. Nevím, jestli to vidíš, ale chováš se jako štětka, která se za každou cenu snaží co nejvíc vetřít do přízně svého pasáka. Já se jen nestačím divit nad tvojí hloupostí. Jako bys snad ani neviděla, jak s tebou manipuluje.“ Nezněl naštvaně, spíš pohrdavě, nevěřícně, pobaveně, a snad i trochu lítostivě… Ta lítost ale nepatřila jí, nýbrž její blbosti.

„Nevíš… tom, co…“ Moje snaha slyšet co nejvíc z toho šepotu vycházela téměř na prázdno. Nestačila k tomu, aby mi to dávalo smysl. Mohla jsem si jen domýšlet, že to, co slyším, jsou její ruce přejíždějící po jeho těle, i když to trvalo sotva vteřinu a současně s tím se rozlehlo po pokoji drsné zavrčení.

Přemýšlela jsem ale, jestli tam mám opravdu jít. Chytla jsem kartáč, začala jím projíždět zacuchané vlasy a dál poslouchala…

„Možná máš pravdu. Ale vím jiné věci, o kterých ty nemáš ani ponětí.“ Měla jsem dojem, že ji od sebe odstrčil a přešel kousek po pokoji.

„Jako třeba?“ Nevypadala, že by ji to zajímalo, ale Edward jí stejně odpověděl.

„Jako třeba, že tvoje snaha tady je marná. Láska se nedá koupit ani vynutit.“ Bylo zvláštní, jakým způsobem to říkal. Zněl vážně, nepříjemně a chladně, ale i přesto jsem v tom cítila něco jako výsměch… Především výsměch, a to řádně krutý. Pokud to teda bylo vůbec možné.

„Že ne?“ Rozhlížela jsem se kolem sebe a snažila se najít v nějaké ze skříněk oblečení. Nechápala jsem, jak jsem si ho mohla nevzít…

„Ne ta opravdová. Ostatně o tom ty víš své.“ Jeho hlasem jí to dával sežrat. Nebylo v něm kousku pozitivního, jen neskutečná nenávist a spoustu dalšího…

Zdálo se mi, že jí dochází nervy. Ale to byl spíš jen můj pocit, protože ona sama nikterak nedávala najevo, jestli ji to vůbec štve.

Vzdala jsem hledání, nic tu nebylo. Musela jsem se spokojit s tím pro mě příliš krátkým županem. Do toho původního oblečení jsem se totiž nehodlala obléct, ani kdyby to mělo být jen na chvilku.

Jakmile jsem vyšla z koupelny, strnula jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli si vysvětluju to, co jsem právě viděla, správně. Nebo jsem tomu spíš nechtěla věřit. Nechtěla jsem uvěřit tomu, že by si právě upevňovala ručník kolem jejího stále ještě mírně mokrého těla…

Další kapitola

Shrnutí

Předchozí kapitola

Autor: Any12 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nedobrovolně novorozená - 33. kapitola: