Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedělej to... Phile - 1. Osudový den

edwbyxvolcomkax


Nedělej to... Phile - 1. Osudový denTuto povídku už jsme jednou zveřejnily,ale úspěch nebyl moc velký. Kapitolku jsme trochu poupravily a po půl roce ji znovu zveřejňujeme. Prosím nechte,alespoň kratičký komentář nebo přihoďte smajlíka. Děkuji Mamajk.

1. Osudový den

Phil:


„Renné, zlato, půjdeš se se mnou  projít?“ zeptal jsem se. Už předem jsem věděl co mi odpoví, ale stejně jsem byl zklamaný, když řekla ne. Poslední dobou nám to moc neklape.

Pomalu jsem se vydal temnými italskými ulicemi neznámo kam. Najednou se přede mnou objevila vysoká, štíhlá a především nádherná žena.

„Dobrý den, nechtěl byste se mnou na prohlídku hradu?“ zeptala se jemným zvonivým hlasem.

„Jistě, stejně nemám nic na práci,“ jen jedna věc mi byla divná, proč zrovna v noci?!

Postupně se k nám přidávali další zájemci o prohlídku. Když jsme vstupovali do hradu bylo nás tak 30, ale nevím to přesně. Vedle mě stál tlustší malý muž, který se pořád klepal a připadal mi strašně nervózní.

Tunelem jsme došli do světlé místnosti, kde nás vítal muž jménem Aro.

„Drazí přátelé, vítám Vás u nás ve Volteře,“ pravil.

Po chvíli ke mně přitančila krásná dívka, která se představila jako přítelkyně Belly. Poprosila mě, abych s ní šel do jejího pokoje, že mi něco pro ni musí dát.

„Ano, půjdu s Vámi rád, ale nevím kdy se s Bells uvidíme, je teď s Edwardem ve Forks,“ řekl jsem.

„To nevadí,“ odvětila, vzala mě za ruku a odváděla pryč.

Ocitli jsme se ve spoře osvětlené místnosti, neznámá dívka přešla na druhou stranu pokoje a já se pořádně rozhlédl. Místnost byla skoro prázdná až na postel, která stála uprostřed.

„Mé jméno je Jane,“ řekla jako kdyby uměla číst myšlenky. Chtěl jsem se také představit, ale ona mi nedala tu možnost, protože pokračovala dál, „víte Phile,… těžko se mi to říká, ale nějak se to dovědět musíte. Bella vás nemá ráda, nikdy jste pro ni nebyl nic jako otec, spíš jste jí na obtíž. A Vaše žena vás podvádí. Je mi to opravdu líto, ale je to tak.“

„Já nevěřím, nezlobte se na mě!“ to nemohla být pravda.

„Phile, já chápu že mi nevěříte, ale nemám jediný důvod proč vám lhát. A kdybych Vám řekla, že Bella a ostatní její známí jsou vrazi, taky byste mi nevěřil?“.

Pomalu jsem vše co jsem slyšel přestával chápat. Celou situaci z dnešního večera jsem si v hlavě pořád přehrával. Hádka s Renné, pozvání do hradu, Aro, Jane a nakonec „něco pro Bellu“.

.

„Ale ano, Phile,“ řekla a pro člověka velice nepřirozeně rychlým pohybem přeběhla přes celou místnost a stoupla si ke mně tak blízko, že jsme se těly skoro dotýkali.

„Vše co jsem Vám řekla je pravda,“ pořád jsem jí nevěřil a navíc mi její blízkost nedělala dobře. Kůži měla studenou a tvrdou jako kámen.

Stoupla si na špičky a naklonila se ke mně blíž, naše obličeje byly od sebe jen pár centimetrů. Lehce mě políbila. Jako omámený jsem jí polibek oplatil. Svými rty drtila ty mé a já se nebránil Poodstoupil jsem o pár kroků dozadu a spadl do měkké postele, pochopil jsem k čemu slouží. Najednou u mne stála Jane a s úsměvem mi slibovala, že vše bude dobré. Ale mohl jsem jí při tom všem ještě věřit? Dál už jsem o tom přemýšlet nemohl, protože mě úplně pohltila bolest.

Cítil jsem teplo, které se rozlévalo po mém těle. To teplo stále zesilovalo a něco mi to připomínalo. Ano, bylo to jako první podání ruky s Jacobem Blackem nebo skoro stejný pocit, jako když jsem choval Renesmee, mojí malou Nessie.

Vzpomínka na ni mě trochu povzbudila, ale hned jsem se ptal sám sebe jestli ji ještě někdy uvidím a nejenom ji co Bellu, Edwarda, Jaka, Carlisla, Esme, Emmetta, Jazze, Rose, Alici, ale především Renné.

Nemohl jsem dál uvažovat co se může stát, protože mě vyrušila velká bolest. Někdo mi hodil zapálenou pochodeň někam tam co má být srdce. Já ji sice neviděl, protože na mě dopadla tma, kterou jsem si pracně držel od těla. Chtěl jsem ji ze sebe sundat sám, ale nemohl jsem pohnout ani rukama ani nohama, oheň se dostal i tam. Proto jsem chtěl požádat Jane, aby pochodeň odhodila pryč. Ale místo mého přání se mi z úst vydral výkřik, slyšel jsem, jak se někdo zasmál. Byla to Jane, kdo jiný.

Slyšel jsem, jak se otevřely dveře a někdo potichu vstoupil.Byl to Aro.

„Pane Bože, Jane, co jsi to udělala?!“ zeptal se Aro.

„To nic Aro, to je Phil Bellin nevlastní otec,“ odpověděla Jane.

Aro tedy věděl, co se tady děje a nechá to jen tak?! Chtěl jsem ho požádat, aby ten oheň uhasil, ale místo toho jsem zase jen zakřičel.

„To nic drahý příteli, za chvíli ta bolest přejde,“ dodal klidně a já doufal, že říká pravdu.

Začalo mi docházet, že ten oheň nehoří NA mé hrudi, ale V ní. Ano, u mého srdce. Cítil jsem jak se od mého srdce rozlévá do všech částí těla. Přál jsem si umřít, ale nemohl jsem nikoho požádat aby mě zabil. Oheň svým jazykem olizoval zevnitř mé žíly. V žilách mi musel kolovat jed nebo něco podobného. Začal jsem si uvědomovat co bude tuto bolestnou přeměnu následovat. Budu jako oni? Jako Aro, Jane a ti ostatní? A proč mě Jane kousla do krku? Nemůže být jednou s těch bájných upírek, o kterých se vypráví historky dětem? A co ti ostatní lidi, čeká je o samé? Odkud věděla Jane, že jsem Bellin nevlastní otec? A na tyto otázky jsem neznal odpověď.

Najednou se stala věc, s kterou jsem ani nepočítal. Bolest začala ustupovat do konečků prstů na nohou i na rukou. Zato oheň v mém krku nebyl stejný jako předtím. Byl jsem vyprahlý, měl jsem žízeň. Potřeboval jsem se napít, ale ne vody… něčeho jiného.

Další špatná zpráva, oheň ustoupil z končetin a začal se soustředit na jeden jediný bod těla. Mé srdce. Jeho srdeční tep byl tak rychlý. Znovu se otevřely dveře a do místnosti vstoupil další člověk.

„Vítej Felixi!“ pozdravil ho Aro. Všiml jsem si, že slyším daleko lépe než předtím.

A pak se mi srdce vzepjalo a začalo bít jako o život, nebyly slyšet žádné pomlky. Věděl jsem, že bije z posledního a přesto tak rychle. Ta bolest byla snad ještě horší než předtím, jestli to vůbec jde. Slyšel jsem jak někdo řekl, že za chvíli bude po všem. Byl to Aro, poznal jsem to po hlase.

I když jsem věděl, že za chvíli bude konec toho utrpení, nevěděl jsem jako co se proberu. Budu pořád člověk? To jsem opravdu nevěděl. Teď šlo jen o to, aby ta bolest přestala. Srdce mi pořád bušilo obrovskou rychlostí, ale bolest ustupovala.

Pak se ozval poslední úder mého srdce a nastalo hrobové ticho. Jsem mrtvý?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nedělej to... Phile - 1. Osudový den:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!