Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nechtěná 3. kapitola

29.05.2015 (22:00) • Eviie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2103×

Pomalu jsme tedy začali balit naše věci do krabic. Thomas nás ještě odhlásil z univerzity, domluvil se s paní z realitní kanceláře, ať to tu prodá a mohli jsme se vydat vstříc další etapě našeho života…

„Takže jak to bude?“ Pohlédla jsem na toho obra vedle mě. Pokrčil rameny.

„Jdeš do druháku.“ Pozvedla jsem obočí.

„Jenom já? A co ty?“

„No, uvažoval jsem, že bych šel o rok výš.“ Podíval se na mě.

„Proč?“ Zkrabatila jsem čelo. Tohle se mi nelíbilo, vždycky jsme chodili do stejného ročníku.

„Jen tak, pokaždé jsme zatím byli spolu ve třídě, chtěl bych to teď zkusit jinak.“ Usmál se na mě. Nechápala jsem, proč dělá takové zmatky. Mně se líbilo, když jsme spolu chodili do třídy. Měli jsme spoustu hodin spolu.

„Demente,“ zavrčela jsem naštvaně. Thomas se jenom zasmál a nastoupil do auta. Já si sedla na místo spolujezdce a už jsme vyráželi směr Forks. Byla to sice trochu delší cesta, ale auto jsme si chtěli dovést sami, takže jsme se rozhodli, že pojedeme.

„To na mě teď budeš naštvaná celou dobu?“ promluvil na mě asi po půl hodině tiché jízdy.

„Ještě dýl.“ Založila jsem si ruce na prsou a zamračila se. Thomas se jen zase zasmál a zapnul rádio. Začala se z něj linout hudba a já si po chvíli začala pobrukovat.

Až na pár zastávek kvůli dotankování auta, jsme se ničím nezdržovali a jeli přímo. Trvalo to den a půl, než jsme dorazili na místo. A to jen díky rychlé jízdě, kterou si jako upíři můžeme dovolit jet. Na internetu bylo napsáno, že má cesta trvat Nějakých 52 hodin. Takže jsme měli skvělý čas.

A teď už jsme konečně stáli před naším novým baráčkem. Vybrali jsme si domeček, který je dál od ostatních domů. Byl spíše v lese, takhle nám to totiž vyhovovalo. Na nic jsem nečekala a začala jej prozkoumávat zevnitř. Měl velkou garáž, v přízemí byla obrovská moderní kuchyň a velký obývák. Jedna strana obýváku byla celá prosklená s výhledem na malinkou zahrádku za domem a na hustý les, který dům obklopoval. Když jsem vyběhla do druhého patra, zamířila jsem si to k prvním dveřím, které jsem viděla. Byl to obrovský pokoj. Stěny byly Šedé a bílé. Nábytek byl také spíše v tmavých barvách. V pokoji byly ještě dvoje dveře. Jedny vedly do koupelny a druhé do menší šatny. Vyletěla jsem z pokoje a zamířila si to k dalším dveřím, co byly na chodbě. Otevřela jsem je a zalapala po dechu. Tento pokoj měl stejně prosklenou stěnu, jako byla ta v obýváku. Opět na tu zadní zahrádku a na les. Jedna stěna byla světle hnědá a další dvě béžové. Celému pokoji dominovala obrovská postel s nebesy. Zatetelila jsem se blahem a skočila na ni.

„Tenhle je můj,“ zavýskala jsem a vyvalila se na postel. Ve vteřině byl vedle mě Thomas.

„To není fér,“ řekl ublíženě.

„A to, že mě necháš samotnou ve druháku, je?“ zaprskala jsem. Na to už neměl co odpovědět, tak jen pokrčil rameny a zakýval hlavou na souhlas.

„Navíc je holčičí.“ Zasmála jsem se. „Ten druhej je víc pro tebe, opravdu.“ Podívala jsem se Thomasovi do očí. Myslel si, že si vymýšlím, tak jsem ho tam zavedla.

„Máš pravdu,“ uznal nakonec, když viděl, jak je pokoj proveden.

„Na těch fotkách to vůbec nevypadalo tak dobře.“ Usmála jsem se znovu a skočila mu kolem krku. On se zasmál a přimáčknul si mě víc k sobě.

„Takže zítra do školy ještě nepůjdeme, ale ve středu tam už musíme.“ Cvrnknul mě do nosu a já se ošila.

„To zas bude.“ Povzdychla jsem si.

„Já vím, Bells.“ Pohladil mě po tváři a zadíval se mi do očí.

„Takže jako vždycky?“ Usmála jsem se na něj. Moc dobře věděl, že mluvím o tom divadélku, které budeme říkat přede všemi ve škole. Jen kývnul. Já se vyprostila z jeho objetí a letěla k sobě do pokoje. Tohle si nechám líbit, pomyslela jsem si a spokojeně se usmála.

Na druhý den dorazily naše věci a my je tedy začali vybalovat. Všechny mé knížky jsem si uspořádala do knihovničky, oblečení uklidila do šatníku a kosmetiku uspořádala v koupelně. Poté jsme se s Thomasem rozhodli, že zajedeme do Seattlu, abychom si to tu více zútulnili. Tak jsme se tedy vydali na cestu. Nakoupili jsme nějaké obrazy, svíčky, nádobí do kuchyně, spoustu malých polštářků na sedačku v obýváku, a spoustu dalších věcí. Nakonec jsme se stavili i pro nějaké to jídlo.

Když jsme dorazili domů a všechno to z auta poodnášeli dovnitř, začali jsme koumat, kam co dáme. Zabralo nám to pár hodin, ale s výsledkem jsme byli oba spokojení.

„Máme to krásné.“ Usmívala jsem se.

„Jo, to máme.“ Hladil mě Thomas po zádech. Otočila jsem se a pohlédla mu do tváře.

„Máme ještě chvíli čas, co kdybychom si zašli na lov? Musím se zbavit jedné podstatné věci.“ Namířila jsem si ukazováčkem k očím. On jen přikývnul. Skočila jsem se převléct do tepláků a mohli jsme vyrazit. Rozběhli jsme se lesem a já po nějaké chvíli zavětřila omamnou vůni. Začalo mě opět nehorázně pálit v hrdle. Nechala jsem se ovládat svými upířími smysly a běžela pro tu lahodnou tekutinu, který uhasí oheň v mém hrdle. Během pár vteřin jsem už viděla pumu, která si tiše ležela na stromě a spala. Zpomalila jsem a čekala, co bude dělat. Jakmile mě ucítila, tep se jí zrychlil a ona vyskočila do obranné pozice. Zasmála jsem se.

„Ty nevíš, že nemáš šanci?“ Zasmála jsem se znovu a skočila po ní. Nestačila se ani bránit. Rychle jsem jí zlomila vaz a přisála se jí ke krku. Nebylo to tak uspokojující, jako Dereckova krev, ale stačilo to.

Krev došla až moc brzo a já potřebovala ještě. Rozběhla jsem se tedy opět za vůní krve. Už nevoněla tak lákavě jako ta od pumy, ale vystačilo mi to. Dala jsem si dvě srnky a vydala se zpět domů. Koukla jsem se na hodiny a usoudila, že mám ještě dost času, než budeme muset do školy. Vlezla jsem tedy pod sprchu a umyla si vlasy. Poté jsem vylezla, vlasy si vyfénovala a v ručníku zamířila do šatny. Když jsem však otevřela dveře od koupelny, na posteli mě čekalo překvapení.

Thomas se tam válel bez trička. Vypadal hrozně sexy. Jeho svalnatou hruď osvětlovalo pouze měsíční světlo. Nadzvedl se na jednom lokti a zářivě se na mě usmál.

„Hm?“ zabručel a poplácal na postel. Došla jsem k němu a vrhla se na něj. Během chvíle jsem z něj strhala oblečení a už jsme se nechali unášet na vlnách rozkoše.

„Bože,“ zavzdychala jsem, Thomas naposledy přirazil a svalil se vedle mě. Objal mě a já se k němu přitulila. Jen tak jsme nějakou dobu leželi.

„Co tě to popadlo?“ prolomila jsem ticho, které v pokoji vládlo. Otočila jsem se tak, ať mu vidím do očí.

„Měl jsem chuť.“ Usmál se. Já jen zakroutila hlavou a úsměv mu opětovala. Koukla jsem na hodiny a zjistila, že je akorát čas nachystat se do školy. Vyskočila jsem tedy z postele a šla se obléct. Oblékla jsem si černé legíny, tričko s výstřihem, na to jsem hodila riflovou bundu a nazula si boty na podpatku. Koukla jsem na Thomase, který mě celou dobu sledoval.

„Musím zapůsobit přece.“ Pokrčila jsem rameny. Otočila jsem se na něj, ale on už v posteli neležel. Během pár vteřin se objevil ve dveřích. Už byl oblečený a na rameni měl batoh. Já popadla kabelku a společně jsme se vydali k autu. Nastoupili jsme a Thomas se pomalu vydal na cestu…

Jsem moc ráda za komentáře, které jsem našla minule. Udělaly mi ohromnou radost. :) Snad se líbila i další kapitolka. Eviie

Autor: Eviie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nechtěná 3. kapitola: