Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nechtěná 29. kapitola

03.06.2018 (12:00) • Eviie • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1128×

„Stejně tomu pořád nevěřím,“ špitla jsem mu do hrudi. Nadzvedl si mě a zadíval se mi do očí.

„Víš, že upíří nesní, princezno.“

A tak jsem s Caiem začala trávit víc času, než bylo vhodné. Proplouvali jsme společně naší věčností a já stála po jeho boku jako jeho partnerka. Polovina Volterry, hlavně dámského pohlaví, to neuměla překousnout. Nevím, jestli o něj měly zájem, ale nijak ho dříve nejevily, tak se nemají divit. Společně trávené večery, kdy jsme chodili po zahradách, nebo se váleli v posteli, jsem milovala. Občas jsme byli vysláni na nějakou misi, ale už společně. Naprosto jsme si na sebe zvykli a já tak mohla okusit, jaké to je, žít s někým tak dokonalým jako byl on. Nikdy dřív bych neřekla, že zrovna Caius může být tak pozorný, vnímavý a skvělý v posteli. Sice měl dost času se to všechno naučit, ale to, jak za mnou vždy přišel do zahrady v neformálním oblečení, mě dostávalo do kolen. Jeho postava obtáhnutá černým trikem a potrhané rifle? Je možná těžké si to představit, naštěstí já tohle tělo měla pro sebe.

„Stejně je zvláštní, že tě zajímá zrovna to, co se nosí,“ kroutila jsem nad tím hlavou, když jsem viděla další časopis ´Buďte in´ na stolku v jeho obýváku.

„Přece nebudu chodit v těch hadrech, které se nosily za mého lidského života. To bych si rovnou mohl jít střihnout scénku do nějakého skanzenu. Nebo bych mohl uspořádat nějakou besedu o řemeslech, krojích a tradicích,“ smál se. Já se nezmohla na nic jiného, než protočení očí a následnému uchechtnutí se, když jsem si ho představila, jak někomu ukazuje jak správně používat tkalcovský stroj. Určitě by ho rozbil.

„Raději to necháme takhle,“ poukázala jsem na onen časopis, ze kterého čerpal inspiraci pro svůj šatník.

„Pojď ke mně,“ řekl mi a já byla ve vteřině u něj. Měli jsme puštěnou příjemnou hudbu a v krbu opět rozdělaný oheň. Milovala jsem to. Vůně dřeva, praskavý zvuk a do toho melodické tóny piana. Nechala jsem, ať si mě přivine do náruče a naprosto se té chvíli oddala. „Měla by ses poohlédnout po nějakých šatech,“ přerušil ticho. Překvapeně jsem se na něj podívala. Úplně jsem na ten ples zapomněla. A byla pravda, že se blížil neuvěřitelným tempem. Caius spatřil zmatek v mém obličeji a konejšivě mě pohladil po vlasech. „Jen jeden večer, nic horšího tě nečeká. Vypaříme se, jakmile to bude možné, ano?“ konejšil mě.

„Dobře, ale nesmíš mě tam nechat samotnou,“ přitiskla jsem se na něj ještě víc.

„To se neboj, jsi přece moje partnerka,“ usmál se a vtisknul mi polibek.

A tak jsem celá nervózní začala přemýšlet nad tím, jak to asi celé bude probíhat. Bude to pěkně nepříjemný večer, i když bude myšlen v přátelském duchu. Těšila jsem se, že uvidím malou Anabell, ale na druhou stranu jsem se netěšila na Cullenovic rodinku. Věděla jsem, že na plese na sobě nebudu mít plášť a chtěla se vyvarovat zbytečných rozhovorů s nimi.

…

Byl tady den D a já měla v břiše nepříjemný pocit. Cullenovi měli za chvíli dorazit a já se tedy rychle oblékla a mířila si to do trůnního sálu, kde je Aro chtěl přivítat. Dala jsem Caiovi letmý polibek na tvář a postavila se za něj, ruku položenou na jeho rameni. Nasadila jsem si kapuci a zakryla si obličej. Musel cítit, že jsem napjatá, jelikož mě chytil za ruku, kterou jsem stále měla na jeho rameni, a jemně zmáčknul. Uklidnilo mě to. Jeho přítomnost mě uklidňovala.

Nebyla jsem v sále ani pět minut, když se ozvaly dveře a oni vstoupili. Trochu víc jsem Caiovo rameno zmáčkla - díky bohu za to, že je upír. Naštěstí moje největší obava se nedostavila. Edward ani Tina nikde. Značně jsem si oddechla a začala se rozhlížet po té malé cácorce. Jakým překvapením mi bylo, když spolu s nimi vešla slečna, které mohlo být tak šestnáct. Vsadila bych na to krk, jenže když jsem si ji prohlédla více, zjistila jsem, že to tahle téměř dospělá dívka je Anabell.

„Vítejte!“ zaradoval se Aro a rozhlížel se po nich. Taky nechápal, kde nechali to dítě, ale Carlisle na nic nečekal.

„Děkujeme za pozvání příteli. Jsme velice rádi, že tady dnes můžeme být s vámi. Dovol mi,“ natáhl ruku směrem k Arovi, ten mu pokynul a nechal ho přistoupit blíž. Aro se na chvíli opět ztratil v jeho myšlenkách a poté se mu naprosto rozzářily oči.

„To je úžasné!“ zatleskal. V těchhle chvílích mě děsil. Byla jsem ráda, že nemusím stát před ním. „Pojď ke mně zlatíčko,“ vyzval Anabell. Ta neváhala a ráznými kroky se k němu vydala, podala mu ruku a opět se sálem rozhostilo ticho. Jakmile se Aro dozvěděl vše, co mohl, pustil ji zpět k rodině.

„Jak vidíš, nic jsme neporušili,“ pronesl Carlisle.

„Jak říkáš. Jsem opravdu rád, že jste dorazili. Dnešní večer si užijeme. Mám na tebe spousty otázek příteli!“ rozplýval se. Dál jsem jejich rozhovoru nekladla velkou pozornost, jelikož jsem si všimla, jak Alice těká očima mezi mnou a Caiem. Přece mě nemůže poznat. Uklidňovala jsem samu sebe. Byla jsem přesvědčená, že můj štít chrání můj pach a kápě mě zakrývala dostatečně na to, aby mi nebylo vidět do obličeje. I přesto mi její pohled přišel nepříjemný. Stačilo, že je mám vidět večer, nepotřebovala jsem jejich pozornost teď. Po nějaké chvíli se Cullenovi omluvili, s tím, že se chtějí připravit a chtěli by vidět své ubytování. Sál se vyprázdnil, až jsme v něm s Caiem zůstali sami.

„Vidíš, nebylo to tak hrozné ne? Nic se jim nestane,“ políbil mě. Sundala jsem si kapuci a vměstnala se mu do náruče.

„Děkuju ti,“ zašeptala jsem. Nejspíš nechápal, proto jsem dodala: „Za to co pro mě všechno děláš.“

„To bych spíš měl já děkovat tobě, nemyslíš? Že po tak dlouhé době konečně s někým trávím čas rád.“ Musela jsem se usmát. I přesto, že jsem byla nervózní kvůli večeru, věděla jsem, že tam budu mít jeho jako oporu. Nic víc jsem nepotřebovala. Samozřejmě bych celý ples nejradši zrušila, ale když to musí být, tak takhle. Přesunuli jsme se s Caiem k němu a příjemně si zkrátili čas, který zbýval do plesu.

Přišel čas večera a já se měla jít nachystat.

„Musím jít,“ začala jsem se oblékat.

„Mám tě vyzvednout?“

„Nemusíš, uvidíme se až tam,“ políbila jsem ho a zmizela u sebe.

 Vysprchovala jsem se, udělala jsem si lehký make-up a vlasy ve velkých loknách nechala spadat podél zad. Nechtěla jsem žádné složité účesy a tohle mi bylo pohodlné. Byla jsem to já.

„Tak to ani náhodou!“ třeštila jsem oči na šaty, které mi donesla Jane. Tvrdila, že mi nějaké šaty koupí a pak mi pomůže s výběrem. Neřekla však, že ona je na šaty ala tahle-látka-sahá-sotva-pod-zadek a odhaluje celé záda, ty jsou perfektní! Zoufale jsem těkala očima mezi ní a šaty ležícími na mé posteli a začínala mě chytat panika. „V tom přece nemůžu nikam jít. Jde mi vidět snad až do krku, je to ples nejmocnějších upírů,“ nadávala jsem. Zrovna jsem na sobě měla další kousek té povedené sbírky. Jane neustále převracela oči a brblala si pod nosem cosi o tom, že bych si měla uvědomit, že s jedním z nich téměř žiju a že mi na to nic neřeknou. Ignorovala jsem to. Byla jsem přesvědčená, že se to na ples nehodí. Neříkám, že bych si je na sebe nikdy neoblékla, ale ne dnes, a ne tady.

„Tak zkus tyhle, lepší už asi nenajdu,“ hodila po mě modrý samet. Oblékla jsem si je na sebe a usoudila, že má pravdu. Byly dlouhé a dokonale obepínaly mou postavu. Měly špagetové ramínka, hluboký výstřih a rozparek táhnoucí se od země až do poloviny stehna. Ale jak řekla sama Jane, lepší už nenašla. Nazula jsem si lodičky a bez dalšího pohledu do zrcadla se vydala do sálu, kde už byla většina zúčastněných. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila do sálu.

Autor: Eviie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nechtěná 29. kapitola: