Máme tady další kapitolu, která je zlomová. Je z pohledu Carlislea, kterému Barny King oznámí jedno nepěkné rozhodnutí...
29.03.2012 (21:00) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 1998×
Carlisle
*
Ležel jsem na pohovce a měl jsem zavřené oči. Na první pohled by vypadalo, že jsem prachobyčejně usnul, ale to jsem přes svou upíří podstatu jaksi nemohl. A tak jsem myslel na ni, na Esmé. Pod víčky se mi vynořovaly obrazy s její tváří, úsměvem, chováním…
Dnešek byl pro mě těžký. Předstírat, že jsem v Seattlu nikdy nebyl, že o její oblíbené kavárně nic nevím, že jsem dokonce nebyl při jejím založení, že jsem skoro sám ten rybník v parku nebudoval… O nakupování a Pradě jsem toho moc nevěděl, to je pravda, ale jinak mě uchvátilo to, s jakou vervou mě chtěla po tomto městě provést. A já jí nemohl říct, aby se nenamáhala se svými výklady o všem možném, že všechno o tom a tom vím, nemohl jsem…
Užíval jsem si její přítomnost a její světlem prozářenou auru, která je tolik rozdílná než ta moje. Má je temná a studená. Aura monstra, kterým jsem už po několik století. I když jsem se stal lékařem a lidem pomáhal, nezneužíval jsem je, žil jsem s tím, že to všechno – ta nenávist, zlo a touha po krvi – je ve mně silně zakořeněno a nikdy to pryč nepůjde.
Uvědomoval jsem si, že bych se s ní neměl sbližovat, že bych s ní neměl trávit čas, že bych měl sám sobě bránit v kontaktu s ní, ale ona mě ovládla tak moc, že jsem nedokázal vzdorovat, a to si o sobě dovoluji tvrdit, že jsem bytost silné vůle. Ona ale vše zbortila…
Zazvonil budík, bude 6:30 a mě čeká práce po boku Esmé… Hned bylo pro mě vstávání lepší a příjemnější. Jaká ironie, když jsem upír a spánek je pro mě nedůležitý…
Zamířil jsem do šatny a pohled mi padnul na nové kousky z Prady, které jsem včera za asistence Esmé pořídil. Rozhodl jsem se, že si ho obléknu, aspoň tím jí vyjádřím věčnost.
Po ranní hygieně, obléknutí a imaginární snídani jsem vzal svůj kufřík plný dokumentů a papírů a nastoupil do auta. Okolo krku jsem měl šálu, kterou mi Esmé po našem polibku vrátila.
A zase jsem byl mimo. Její rty, hebká pleť a hluboké hnědé oči. Musel jsem se silně ovládat, abych ji hned teď nešel hledat a neuvěznit ji znova ve svém objetí. Znovu ochutnat její rty…
Za pár minut jsem zaparkoval na mém místě před nemocnicí a vydal se do budovy.
„Dobré ráno, pane Cullene,“ zašvitořila recepční a mile se na mě usmála. Její srdce se rozbušilo jako každé jiné ženě při pohledu na mě.
„Dobré,“ odpověděl jsem a snažil se tvářit mile, ale přitom ne příliš přístupně. Nechci, aby si žádná dělala plané naděje – kromě ní. Esmé.
Výtahem jsem vyjel do 4. patra, kde se nacházelo oddělení chirurgie.
„Carlisle, mohl by ses za chvíli stavit v mé kanceláři?“ hulákal za mnou Barny, ředitel nemocnice, když mě uviděl. Nevěděl jsem, co po mně chce, asi nějaké papírování.
„Samozřejmě, za minutku jsem tam,“ zašel jsem za roh a zamířil do mé nové ordinace. Věci jsem si tam přestěhoval asi před dvěma dny, dneska začínala má první služba tady. Plno zlomených končetin, operace…
Celým oddělením zapáchal typický pach dezinfekce a sádry – vedle mé ordinace se nacházela sádrovna. Zaklapl jsem dveře a ocitl se v mém „království“. Kartotéka byla v rohu, lůžko bylo uprostřed místnosti, léky byly seřazeny v policích… Stůl jsem měl u okna a hned vedle měla stůl sestra. Katie Moonová se měla jmenovat, zatím jsem se s ní ještě neseznámil, tohle bude naše první setkání i práce.
Vlk o vlku a vlk za dveřmi. Do místnosti vtrhla menší bruneta s výraznými brýlemi na nose…
„Ahoj, ty musíš být Katie,“ pronesl jsem a podával jí ruku, kterou váhavě přijala.
„Ano, jsem, pane doktore…“
„Jenom Carlisle.“ Nechtěl jsem, aby se namáhala s nějakými tituly. Chtěl jsem, aby tady byla uvolněná atmosféra, aby se tady jak pacienti, tak my cítili dobře.
„Dobře. Těší mě.“ Vypadala na takovou tichou myšku, která pro druhé udělá všechno.
„Potěšení je na mé straně. Za půl hodinky začínáme ordinovat, já musím ještě něco zařídit s ředitelem, a pak hned začneme.“ Zanechal jsem ji osudu a sám se vydal do pátého poschodí.
Asi bude chtít řešit nějaké podrobnosti ohledně přijetí mé osoby. Nebo výši platu, jestli mi vyhovuje ordinace, parkovací místo… Kdo ví.
Zaklepal jsem na bytelné dveře, jejich jedinou ozdobou byla jmenovka s nápisem Barny King – ředitel.
„Dále.“ Místnost na mě působila usedlým dojmem, všude samé koberce, staré věci a nic nového. I když já jsem z takových dob pocházel, od moderních lidí jsem čekal něco… v jiném stylu.
„Pojďte dál, Carlisle,“ vyzval mě pan King, držel jsem si od něj odstup, choval jsem se zdvořile, ale neprojevoval jsem náklonnost. On ostatně taky ne.
„Potřeboval jste něco, pane řediteli? Za chvíli mi začíná ordinace a nechci své první pacienty zklamat pozdním příchodem a skluzem…“ Začal jsem decentně a rychle usedl na židli před něj, ať to máme dřív za sebou.
„Ano, potřebuju vám něco oznámit. Já vím, že jste tady teprve den, ale záznamy mluví za vše. Nejlepší v ročníku na vysoké škole, praxe u nejlepších evropských i amerických lékařů, průkopnické operace, zkušenosti i přes nízký věk vysoké a k nezaplacení. Myslím, že pro nás můžete být neobyčejně velkým přínosem, Carlisle.“ Nevěděl jsem, kam tím míří. Praxi jsem měl staletou…
„To je všechno, co jste mi chtěl říct?“ Decentně jsem se bral k odchodu, protože jsem opravdu asi nepochytil pointu této debaty a vyjmenovávání mých předešlých prací.
„Ne, to není. Chtěl jsem vám oznámit to, že se – zítřejším dnem počínaje – stáváte primářem chirurgie.“ Zůstal jsem na něj zírat, naprosto jsem nechápal, proč by zrovna mě chtěl do funkce primáře, když mě ještě neviděl ani operovat. A navíc – a to hlavě – to místo patřilo Esmé, ona si ho vybojovala.
„Ale to nejde. Jsem tady krátce, ostatní lékaři by si připadali nepatřičně a v současné době máte výbornou primářku – Esmé.“ Obhajoval jsem, protože o primářské křeslo jsem vážně nestál, tohle Esmé nevezmu.
„To nebyla žádost, pane Cullene. Esmé nemá tolik zkušeností jako vy – a to jich má dost. Jmenuji vás primářem, neprosím o to. Chci v té funkci nejlepšího, a to Esmé už není.“ V té chvíli mi jeho slova přišla jedovatá a zlá.
„To bude vše, běžte, zítra bude všechno připravené. A Esmé to oznámím sám.“ Zaslechl jsem jeho slova, když jsem mizel z jeho místnosti. Tohle nebude dobré…
Já vím, je to trošku kratší kapitola, ale zase tady máte Carlisleův pohled, tak snad to až tak moc nevadí. Dostáváme se ke zlomové kapitole, která všechno zničí...
Zlatíčka, děkuju moc za tak moc komentářů, jste zlatí! Snad to půjde i tentokrát a my se vyšplháme na dvacítku! :)
Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Nech si zajít chuť, doktore! - 7. kapitola:
O-ou!
Z toho kouká průser 
Esme na to místo tak tvrdě dřela a teď jí ho seberou?! Tak to je fakt hnusný! Další kapča čeká...
Siedma kapitola a s ňou aj Carlislov pohľad? Wow, nečakala som, že sa vôbec dočkám, a pravdupovediac, nechcem aby si to zobrala zle, ale Esmé sa mi pozdávala viacej... Je to hlavne preto, že Carlisle to vidí všetko tak čierno a temne. Prečo sa stále musí obviňovať? Toto nemám rada, či už na ňom, alebo na Edwardovi...
A keď aj hovoril, že sa teší na nový deň s Esmé, vôbec som v tom čítaní nevidela tú radosť, ktorú by mal pociťovať, ako píšeš... 
Vlk o vlku a vlk za dvěřmi? Naty, nie je to len tak náhodou: My o vlku a vlk za dverami? Nie, žeby Carlisle nebol svojím spôsobom vlk, ale no neviem. 
Ááále, toto niééé! Prečo? Prečo sa to všetko tak rýchlo pokazilo? Tušila som, že sa niečo stane, ale zrovná toto? To Esmé zabije, no vážne... Achjo, toto sa mi nepáči, ako... Kapitola mi sem úplne sedela a kebyže som si túto dvojicu a ich malý románik tak neobľúbila, určite by sa mi toto malé zasiahnutie páčilo, akurát, že toto je strašné... Naty, toto mi robiť? No nie, som neskutočne zvedavá, čo na to povie, teraz už bývala, primárka chirurgie... A Carlisle? No už radšej mlčím... 
Naty, pokračujem v komentovaní, ale bacha na mňa! Toto Esmé len tak Carlislovo nedaruje a ja tiež! 
Nadherneee jdu na 8. kapitolku... 
Snad to nevadí, že píšu znovu komentář u této kapitoly, ale musela jsem napsat slavnou dvacítku! Snad odpustíš...
A navíc si tuto kapitolu čtu stále dokola! 
Jejda, chudák Carlisle, moc je mi ho líto. Pochybuji, že si to dá Esmé vysvětlit natož líbit, těším se na další kapitolu.
Naty!
Nevydržela jsem to, musela jsem si to přečíst už teď! :D
Ačkoli jsem o tomhle – z toho, jak jsme si psali – věděla, tak mě to dost překvapilo… Dává to smysl? :D
Tahle kapitola byla pro mě zatím nejlepší a těším se na Esméninu reakci. Jsem trošku zlá, viď? :D
Ale Carlisle si to s tímhle pekelně zavařil…
Jen se mi zdá divné, že by nového primáře dal ze dne na den. To jde až za dva měsíce, ne? :D No, to je jedno… Je to ff… Tu se může všechno! :D:D
Natálko, tomu nebudeš věřit, ale já ti tam našla chybu! Věčnost – vděčnost! Skáču radostí! Už jsem si myslela, že žádné neděláš! :D:D
Ale teď honem napiš další kapitolu, nebo se neznám! A hlavně přidávej a přidávej! Nebo mi ji pošli na mail – cokoli!
Potřebuji pokračování – teď hned!!!
Uložilo se to??! 
No teda. Tak na potřetí!!!
Byla to suprová kapitolka ale dost se bojím. 
I když to bylo krátké, doktorův pohled mě vážně zaujal. Líbí se mi, jek má rád Esmé a jak o spoustě věcí přemýšlí.
To primářské místo mě ale pěkně nas****. 
Chlapi jsou strašně sebejistí a namyšlení. Než něco udělají ani nepřemýšlí o následcích. To Kinga vážně nenapadlo že může přijít o Esmé???! 
Myslím, že Carlisle nemá na výběr. A Esmé mu to dá pořádně sežrat. 
Takže se moc těším na další!!!!!!!!! Rychle pokračování!!!
Divný.. Nějak mi habruje tenhle odkaz. 
Snad se ten komentář uloží.. Celá stránka je nějak divně šouplá...
Tákže! Doktůrkův pohled se mi líbil, je fajn vidět do chlapský palice. Esme je mi samozřejmě líto, ale řekla bych, že to Carlisleovi nedaruje. Neměla by. 
I když Carlisle to místo nechce.. Je to jeho chyba, nemá být tak dobrý doktor. 
Jsem zvědavá, jak na tuhle zprávu bude Esme reagovat. A předpokládám, že ty nám to brzo prozradíš.
Carlisleův pohled byl skvělý, je fajn vědět jak je na tom on. Lituju Esmé, protože přijde o místo primáře, ale i Carlislea, protože ten to místo nechce... jsem zvědavá na reakci Es a co se mezi nimi bude dále dít
moc hezká kapitola
páni...chudák esmé chci vidět co na to řekne až se to dozvíí...honeem další ( krásná kapča ) =))
Chúda Esmé,pekná kapitola
No celkem krátká, ale neva. Ředitel mě jasně naštval :DD Es bude zuřit :D
Chudák Esmé...Jsem zvědavá co se stane...
Je fajn, že jsi přidala kapitolu s Carlislovým pohledem. A její délku velmi snadno pomineme, když přidáš brzo další.
Jsem moc ráda za tuto kapitolu. Přestože byla krátká, udělala nám krásný obrázek o tom, jak smýšlí Carlisle, což je super. Jsem celkem překvapená z toho, co provedl ředitel. Je to hnusárna, přesto z toho bude celkem zábava, nebo si to aspoň myslím... Už vidím nas*anou Esmé... To bude pěkné.
Kapitola se mi moc líbila, doufám, že se další dočkáme co nejdříve.
.. Zase úžasné .. Prosim rýchlo ďalšiu ¡!!!!!!
Krásné Carlisleho myšlenky, ale nelíbí se mi chování ředitele :(
Carlisleův pohled byl skvělý, náhled do jeho blonďaté hlavinky se mi líbil. Současně jej ale lituju, dostat se do takové svízelné situace... já čekala další schůzku, pár strašně přeslazených kapitol... tohle pro mě bylo jako facka (Nemyslím to nějak špatně, jenom mě to zarazilo).
Jsem zvědavá ,jak to mezi těmi svěma bude dál, Es se určitě nebude líbit, že přišla o primářské místo. Jsme zvědavá, jestli to Carlovi nějak zavaří, v což doufám.
Moc se těším na další kapitolu, hlavně na Esméinu reakci.
no teda, chudák Esmé, jsem zvědavá, jak na to zareaguje, ale plně doufám, že mu dá pořádnou čočku 
Nat! Co jsi to proboha vyvedla? Už teď?! Já čekala, že se alespoň dočkáme minnimálně dvou romanitky sladkých kapitol! A ty tohle!
Ale ne - nakonec bylo fajn pocítit takový zvrat, protože mě přišlo, že se udal už teď. Takže jsem zvědavá, co bude ještě příště. Nejspíš se to dozví Esmé a bude vyvádět jako tajfun, co? Ale i to bude v tvém podání víc než dobré - moc ráda bych si početla nějakou peprnější hádku. Ale to už je samozřejmě jen na tobě, tvých šikovných prstících a chytré hlavince.
Pohled Carlisla byl moc zajímavý - některé poznámky byly moc vtipné a pohotové a celkově na mě moc dobře zapůsobil. Zamiloval se nám doktůrek a to bylo a stále je úžasné. Doufám jen, že se pak nedá a až se na něj rozuřená Esmé bude chtít vrhnout, on se nedá.
Takže jen tak dál. Píšeš božsky.
No ty vole... Carlos se nám taky zřejmě zamiloval ale jak by taky ne že?! OMG takový podileni na stavbě města sem fakt nečekala.... Tím si mě fakt dostala no smalá sem se... Ale to já často.. xD To jak vzpomínal na Es... Bylo vážně roztomilý... A pak to ten debil ředitel zkazí... To na fakt naštvalo a zřejmě tím končí i.to co bylo mezi CC a Es... Jenom doufám že to nakonec všechno dobře dopadne...
Přidat komentář:
