Esmé se nevyrovnává se vzniklou situací příliš dobře, přímo zuří. Rozhodne se nakonec na schůzku jít nebo ne? Přesvědčí ji Lucy? Příjemné čtení přeji. :)
23.06.2012 (19:30) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2057×
„Promiň, Es, ale já jsem s tím prostě musela něco dělat, vždyť kolem sebe chodíte jako kolem smradlavé žumpy!“ orodovala za něj Lucy, zatímco já jsem se nepříčetně vztekala a nervózně chodila po bytě.
„Žumpy? Žumpy? Vždyť já kolem něj jenom procházím, nic mu neříkám, nic s ním nedělám, prostě ho ignoruju!“ Z uší se mi skoro kouřilo, měla jsem chuť nakopnout ten nový stolek, co jsem si koupila, ale nakonec jsem se ovládla. Jak mi tohle mohla udělat? Vždyť před ním budu vypadat, že za ním posílám kamarádku, abychom se spolu usmířili!
„Ale no tak, Es, přece mě tak nepotopíš! Já jsem za ním byla a vysvětlila mu, co si o něm myslíš a věř mi, je to celé nedorozumění! On neměl na výběr s tím primářem. A teď bys měla příležitost si to s ním všechno vyříkat a váš vztah by se mohl o sto procent zlepšit.“ Věděla jsem, že se mě Lucy snaží přesvědčit, abych tam šla… Ale já tomu zkrátka pořád nevěřila…
„Ale… Lucy, tohle přece nejde. Víš, jak si budu před ním připadat? Vždyť budu jako nějaká puberťačka, která si sehnala prostředníka k tomu, aby jí pomohl zajistit schůzku, kde bych se s ním romanticky a konečně usmířila. Mně to připadá hloupé…“ snažila jsem se z toho vykroutit, samozřejmě. Sice jsme spolu s Carlislem kolem sebe chodili jako dva naprosto neznámí lidé a nějaké, alespoň částečné, udobření a mír by možná byly na místě, ale takhle? V restauraci? Za pomoci Lucy? Proč za mnou nepřišel jednoduše on, když mi něco chtěl? Nebylo to zase od něho zbabělé?
„Ne, on si tohle vůbec nemyslí, mluvili jsme spolu o tom a vůbec se nemusíš bát, on není tak jednoduchej, aby si o tobě myslel takové věci. Uvidíš, bude to super, vy si to pěkně vyříkáte a zítra už budeš zářit štěstím. Tak pojď, teď si pěkně proberem tvůj šatník, uděláme s tebe princeznu a ty půjdeš večer na božskou večeři.“
Dívala jsem se na ni dlouhé minuty a stále si v hlavě přehrávala nás rozhovor. To, co bych z toho mohla mít. Co by to mohlo změnit. Jak by to mohlo změnit mě. Carlislea. Náš vztah. Práci. Mohla to byt šance k lepšímu. Ale taky bych tam mohla nakráčet a všechno by se zase oživilo. To mé zklamání a pocit zrady z jeho strany… Takže by to taky mohlo dopadnout tak, že bych mu jednu vrazila hned u vchodu, a to by rozhodně nebylo dobré…
„Nepřemýšlej nad následky a pojď,“ utnula mé myšlenkové pochody Lucy a už mě za ruku táhla do šatníku, který jsme před malou chvilkou douklízely. Jenom toužebně jsem se podívala na nedopitý hrnek, který teď byl plný ledové kávy.
„Tak co si plánuješ obléct? Co třeba ty nové smetanové šaty z jednoho toho butiku na Padesáté šesté?“ Lucy zářily oči nadšením a ochotou, jak mi chtěla se vším pomoci. Já jsem ale stále nebyla pro takovou věc příliš nakloněná… Lucy se na mě podívala a jenom zakroutila hlavou – asi nad mou tvrdohlavostí a váháním…
„Es, věř mi, dobře? Možná té večeři úplně nedůvěřuješ, ale věř alespoň mně, prosím. Neboj, nebudeš litovat a pak mi budeš po celý život děkovat, uvidíš…“ Její pohled měl tak velkou váhu a sílu, že zkrátka nešlo udělat nic jiného než kývnout – nevím, kde Lucy sehnala nějaké hypnotizační schopnosti.
„Dobře, budu ti věřit. Ale taky ti možná nebudu děkovat, ale třeba i proklínat za to, že si zlomím ruku o jeho obličej, když by schůzka nevycházela podle plánů,“ zasmála jsem se na Lucy a daly jsme se do vybírání toho nejlepšího oděvu.
„Tak ať, ta šance za to stojí,“ ušklíbla se na mě kamarádka a já si uvědomila, že má pravdu. Je to šance přivést všechno k lepšímu. Nebo naopak…
Kapitolka je kratší, ale zase alespoň nějaká. Teď je konec roku a já mám úplně jiné starosti, než jsem čekala. Ale budu se snažit kapitolky přidávat jakž takže pravidelne.
Děkuju za komentáře u minulé kapitoly, moc jste mě potěšily, holky, vašich komentářů si nesmírně vážím! :)
« Předchozí díl
Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nech si zajít chuť, doktore! - 18. kapitola:
Jupi... Pude tam.... Teď ještě aby si o něj opravdu nezlomila ruku... To by to dopadlo...no alespoň lékařská pomoc hned vedle.... Ne, vážně doufam že sú všechno hezky vyříkaj a že bude všechno ok....
Moc se těším na další.. A prosím, co nejdřív....
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!