Dnes se posuneme v čase do jarního období - do bytu Esmé, kde se právě odehrává jarní úklid. A nepříjemné překvapení nakonec - kamarádka Lucy vytasí na Esmé pořádnou novinu... Příjemné čtení, NatyCullen. :)
12.06.2012 (19:30) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2104×
O nějaký čas později…
„A co tohle, Es? Nechat?“ zakřičela na mě Lucy, která byla skoro po krk zahalená mými svršky a nad tou hromadou se vypínala její hubená ruka s oranžovou halenkou.
„Hmm, oranžová mi nikdy moc neslušela a tohle je, myslím, ještě z předminulé sezóny. Takže pryč.“ A jako na povel Lucy odhodila oranžový vršek na hromadu u dveří – na tu, co jde definitivně z mého šatníku pryč.
Jaro klepalo na dveře a s ním přicházel i můj jarní úklid, se kterým mi pomáhala Lucy, která se tak ochotně nabídla. Vyházely jsme můj šatník, přetřídily věci a kompletně uklidily ten můj malý byteček, a to hlavně proto, že na prodloužený víkend měla přijet mamka, takže tady muselo být uklizeno tak, aby se dalo jíst i z podlahy.
„Bude se ti maminka hrabat i ve spodním prádle, nebo ti tento šuplík mám nechat?“ zasmála se na mě z šatny Luc, zatímco já jsem byla v obýváku a utírala prach.
„Ten můžeš nechat tak, nemyslím si, že by mi mamka šmejdila po bytě až tak detailně,“ odpověděla jsem do druhého pokoje a stříkla nějaký přípravek na ochranu dřeva na skříňku.
„Tak v tom případě hotovo, Es! Máš zbrusu novou šatnu, kterou jakoby prolétl jarní vítr,“ začala mi tam promlouvat Lucy, která byla plná jarní nálady, protože jinak by takto nemluvila.
„Děkuju moc za pomoc, už to tady vypadá trochu líp. Dost dobře na to, abych tu mohla zítra uvítat delegaci z Washingtonu.“ Obě jsme uklidily přípravky, které byly potřebné k úklidu bytu, a pak jsem nám uvařila kafé, už jsme ho potřebovaly.
„Konečně…“ vydechla slastně po prvním doušku kávy Luc. Dřely jsme celé dopoledne a kousek odpoledne na tom mém kutlochu, aby se dal aspoň z poloviny obývat a zasloužily jsme si pořádný odpočinek!
Usrkla jsem ze svého hrníčku a pocítila tu opojnou chuť kávy – nápoje, který jsem milovala už od patnácti. Sluníčko krásně hřálo skrz malé okno a já viděla, jak pomalu ale jistě tají slabé nánosy sněhu na střechách okolních domů.
Bylo tady jaro. Všechno ožívalo a konečně jsem mohla ze skříně odstranit těžké a teplé zimní kabáty. I když jeden jsem si tam nechávala. Rudě červený…
„Když jsme tak pěkně protřídily tvou skříň, měly bychom někdy zajít na nákupy, co říkáš?“ navrhla Lucy s ďábelskými jiskrami v očích.
„Jasňačka, souhlasím, uděláme pořádný jarní nákup, v jednom butyku na Tree Street jsem viděla nádhernou bundičku! Ale dnes už asi ne, docela z toho úklidu padám. Co příští týden o víkendu?“ Dala jsem si nohy na stůl, chytala jsem do nich strašné křeče od toho, jak jsem neustále klečela na podlaze ve snaze vyčistit každou šmouhu.
„Dobře, stejně jsem nemyslela dneska, když vím, že ti zítra přijede mamka,“ ujišťovala mě Luc a pořád se na mě dívala takovým pohledem, jako by se mě chtěla na něco zeptat. Na něco hodně důležitého.
„Co se děje, Luc? Připadáš mi nějaká zaražená. Někdo, kdo tě nezná, by to na tobě nepoznal, protože si vždycky taková uvolněná a veselá, ale na něco se mě chceš zeptat, nic nepředstírej, mě se přece můžeš zeptat, jsem tu pro tebe!“ Luc si nervózně třela čelo a já už jenom čekala, co z ní vyleze.
Lucy byla zvláštní osobnost, když o tom tak přemýšlím. Byla veselá, optimistická, na pohled opravdu otevřená duše, se kterou jde zažít kopec zábavy. Ale za tou slupkou otevřenosti a nadhledu se skrývala křehká duše, která taky potřebovala nějakou vrbu a pravou kamarádku, která by dovedla poslouchat stejně dobře a pozorně jako ona…
„Víš, Es, vlastně… Jde o tebe, ne o mě. Víš, jak jsme neustále probíraly Carlislea a to, jak ti „ukradl“ místo, jak tě zradil, ale já vím, že k němu prostě pořád něco cítíš, že jo?“ dívala se na mě Lucy s velkou otázkou v očích a já jenom sklopila oči.
„Vždyť víš, co se na té první schůzce stalo, jasně, že jsem na to nemohla jen tak zapomenout…“ nechala jsem to vyznít do ztracena, protože jsem si byla jistá, že to Lucy pochopí.
„No, Es… A já už se prostě nemůžu dívat na to, jak přes dva měsíce kolem sebe chodíte beze slov, jako byste se neznali. Přitom jste k sobě měli tak blízko a byli jste tak nadějný pár. Myslím, že za to Carlisle nemůže, že ho Barny zvolil primářem, vždyť víš, jaký je… No, víš, a tak mě napadlo…“ A ne, tohle nebylo dobré, její výraz zase prozrazoval nějakou lumpárnu…
„Lucy, co jsi udělala?“ zvýšila jsem na ni autoritativně hlas a čekala, co z ní vypadne, protože se ošívala jako vždy při těchto vylomeninách.
„No, řekněme, že jsem vám s Carlislem domluvila na dnešek schůzku v jedné restauraci, abyste se konečně udobřili. On souhlasil.“ Koukala jsem na ni s očima skoro na podlaze!
„Co že jsi to udělala?“ začala jsem ječet v šoku z tohoto nevyzpytatelného vývoje událostí…
Omlouvám se, že to tady zase není po týdnu, ale měla jsem nějaké zdravotní problémy... Jinak k průběhu povídky. Kapitoly teď budou krátké - pod 1000 slov. Líp se mi tak píše a hlavně to chci urychlit, takže kapitoly budou nejspíš dvakrát týdně, protože bych ráda povídku dopsala do začátku prázdnin - asi... :D
Tak kapitoly budou kratší, ale častěji... :)
Jinak bych chtěla kapitolu věnovat všem, kteří komentovali předchozí kapitolu, ano, moc vás se mnou nezůstalo, ale za ty stálice jsem neskutečně vděčná...
Tahle kapitola je hlavně pro rezulku - zlato moje, děkuju ti moc za tvou podporu, jsi prostě úžasná. ♥
Doufám, že se tu všichni sejdeme i teď a že zde najdu nějaké ty komentáře... :)
« Předchozí díl
Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nech si zajít chuť, doktore! - 17. kapitola:
Omlouvám se, že komentuju tak pozdě, ale byla sem v chorvatsku. Sice sem to tam četla, ale už sem neměla čas komentovat.
Ale tahle kapitola byla vážně skvela. Ta její kamarádka je pěkný pako, co? Bože doufám že to dopadne dobře a že se nepoperou... Byla by to škoda.
Moc se těším na další...
Luxus!
Toto je presne taká uvoľnená pohodová kapitola na leto! Krásne napísaná, nikam si sa neponáhlala, dokonca sa konal jarné upratovanie, do ktorého by som sa mala pustiť aj ja, len sa mi akosi nechce.
Lucy mi príde ako super mierumilovná osôbka, ktorá tou schldzkou chcela len pomôcť, takže jej tento nápad chválim. Okrem toho... Esmé si môže hovoriť do duše ako chce a čo chce, ale obe, teda všetky tri - Ty, ja, aj Esmé - vieme ako to je, takže v ďaľšej kapitole to vidím na hodinové večerné prípravy na udobrovacú večeru.
Som zvedavá ako sa to vyvrbí, príde mi, že príchádza na pretras zmena, to jest... Možno k lepšiemu. Verím v to, že Carlisle je z nej ešte stále unesený, takže teraz to bude už len na Esmé a jej nálade, nenaláde.
Celkom by sa šikla malá zmena, mohola by preskočiť ISKRA a možno malý bozk? Či máš v pláne niečo viacej? No, nechávam ti voľnú ruku, nechcem ťa sunúť, presnejšie dokopať,. tam kam chcem ja, prekvap nás!
Už teraz totižto viem, že sa mi to bude páčiť. Hoc aj by Esmé Carlisleovi jednu vrazila, ty to vieš napísať takým perfektným spôdobom, že by som za to bola rada, tak šup, píš!
Ankety som sa podctivo zúčastnila tiež a dorovnala skóre na 7:7!
Carmen s Eleazerom ma síce príliš nenadchli, ale vidím to tiež na takú oddychovú letnú poviedku, ktorá bude mať to čaro. Presne podľa môjho gusta, takže fandím Výprave!
Uf, Nat! Tohle bylo něco... Tak svělýho! Možná jsi měla menší prodlevu, ale na tvém psaní to rozhodně nejde poznat. Pořád je dokonalý.
Slíbila jsem, že se ze sebe pokusím vyždímat co nejdelší komentář, tak snad se mi to povede... Drž pěsti! Tákže, kde bych začala? Jsem vážně ráda, že jsi trochu poskočila v ději a Esmé doktůrkovi neodpustila hned třeba na druhýá den. je správně paličatá a to se mi líbí! Prostě jako já... Taky bylo pěkné, že jsi do příběhu zase vsadila Lucy a ukázala nám tak, že ona je vážně dobrá kamarádka. Prostě jsi ji nezazdila a znovu se o ní zmínila. Jop, maminky jsou prostě občas vážně hrozné - tedy co se týče uklízení. I když já bych protřídila i to spodní prádlo - nikdy nevíš, jestli tvá matka není ještě větší psychopat do uklízení, než si myslíš... A ten konec? Zabijácký! No počkej, ty jedna! Upřímně doufám, že tam samozřejmě půjde. Protože jinak... Jinak by to zkrátka nebylo ono. Doktůrek za to sice alespoň trošku může - ať si kdo chce co chce tvrdí, já jsem o tom přesvědčená -, protože přece jen tu nabídku mohl odmítnout. Na druhou stranu je ale i pochopitelné, že to neudělal, protože ani nemohl vědět, jestli se vztah s Esmé má šanci dál vyvíjet. A že se na něj za to čertila? To se divil? Chlapi jsou bohužel občas naprosto natvrdlí...
K tomu konci nevím, co napsat... Hrozně jsi mě potěšila výslovným věnováním. Děkuju, hrozně si ho vážím, zlato. O délce kapitol už jsme vedli konfrontaci, takže mylím, že je zbytečné ti to schvalovat i podruhé.
Tak, to by bylo asi všechno. Jsem ve škole, nějak jsem se stihla připojit na stmívko, a tak jsem ti hned musela napsat! Doufám, že sis alespoň trochu početla a chvála tě potěšila. Kapitola se zase četla jako po másle, novu jsi mě usvědčila, že ty jsi prostě skvělá autorka.
no super, tak jsem zvědavá jak Esmé z toho vybruslí, nebo že by ne...?
Supééér...
krása...moc prosím honem další...chci vidět jestli tam Es půjde nebo ne...
xD Tak to je hustý :DD jsem zvědavá co bude dál xD :))
Kapitola byla skvělá, ale skončila strašně brzo Tak honem další, už se těším na jejich rande.Doufám, že Es půjde.
Nádheráááááá!!!!!!!!!!!!
To bylo super.
Myslím, že Lucy to zařídila naprosto perfektně, už se těším na jejich schůzku
Kapitolka, jako vždy perfektní.
Tak Esmé se dala do úklidu? Nezávidím jí, chudáček A ještě jednou ta Lucy... Musela jsem se smát, jak jim to zařídila Ikdyž naprosto chápu Es, že vyletěla.
Jsem vážně zvědavá, jak ta jejich schůzka dopadne. Bude to romantika nebo zase budou lítat židle? Já bych jim tu romantiku přála, ale to je na tobě.
Takže... ještě jednou: Nádherná kapitolka a
RYCHLE POKRAČOVÁNÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Fascinující, jak rychle se dokáže takový nevinný jarní úklid zvrtnout. Ale jsem ráda, že se Lucy angažovala, když se ani jeden z těch dvou k ničemu neměl. Někdo je nakopnout musel.
Ale i tak chápu, že Es tak trochu bouchla... já bych taky nelezla radostí po zdech...
Tak snad bude konečně něco jako usmíření, už by bylo na čase. Chce to zase nějakou romantiku a možná i něco ve stylu "Nelekej se, ale jsem upír." Ale to je jenom na tobě, to jsou jenom moje šílené představy - jedny z mnoha.
Těším se na další kapitolu, a nevadí, že bude kratší. Hlavně, že bude.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!