Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nebude to tak zlé 4. kapitola

Sraz Ostrava!!! 06


Nebude to tak zlé 4. kapitolaPo dlouhé době konečně přidávám další kapitolu. Bella už ví, že holky jsou upírky. A nastává první školní den. Snad se bude kapitolka líbit.

Bella

No páni… Co na to říct? Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by mohlo něco jako upíři existovat, natož že se s nimi budu přátelit. Zvláštní bylo, že mě to nijak zvlášť neznepokojovalo. Je pravda, že kdyby mi chtěly ublížit, udělaly by to už dávno. V hlavně mi rotovalo tolik myšlenek a otázek.

„I když to sama nechápu, nebojím se vás. Jste kamarádky a věřím vám,“ usmála jsem se na ně nejistě.

Všechny tři se rozzářily, bylo vidět, že si oddechly.

„Ale je vám jasné, že budu teď mít fůru otázek,“ upozornila jsem je významně.

„Jasně, tomu rozumíme. Jen se ptej,“ vyzvala mě Alice.

Toho dne jsem se dostala domů až pozdě večer. Zahrnovala jsem Alici, Rose i Esmé desítkami dotazů. Dozvěděla jsem se, že existuje spousta upírů, ale jen někteří stejně jako holky loví jen zvířata, většina upírů se živí lidskou krví. A nestárnou! To mě fascinovalo. Pak mě také zajímalo, jak se vlastně seznámily. Vyprávěly, že je dala dohromady Esmé. Stala se upírem někdy před sto padesáti lety, když ji kousl upír, který ale z nějakého důvodu nedokončil svou původní záměr ji zabít. Esmé tedy byla přeměněna. Nikdy ale nechtěla lidem ublížit, a proto i když to bylo velmi těžké, naučila se lidské krvi odolávat a lovila pouze zvířata.

Po několika letech pak jednoho večera byla svědkem obrovského požáru, který vypukl v malém hotelu. Spatřila Alici s Rose stát na malé terase ve třetím patře zadní části hotelu, kolem šlehaly obrovské plameny. Neměly šanci ohni uniknout. Požár byl tak rozsáhlý, že zničil nosnou konstrukci celé budovy, a než se k nim Esmé dostala, celá terasa se utrhla a i s děvčaty se zřítila k zemi. Lidé byli zaměstnáni snahou dostat požár pod kontrolu, balkonu v zadní části hotelu a jeho pádu si v tu chvíli nikdo nevšímal. Esmé věděla, že pokud je nepřemění, obě zemřou. Kousla tedy Alici i Rose, popadla je a odnesla pryč. Alice s Rose byly jedinými hosty hotelu, kteří tuto nešťastnou událost přežili. I když „přežít“ je celkem nepřesné slovo. Ostatní hosté uhořeli, nebo podlehli těžkým zraněním a popáleninám. Esmé pak naučila Alici a Rose jejímu způsobu života.

Další úžasnou věcí pak byly jejich schopnosti a dary. Esmé měla výborné sebeovládání a cit pro potřeby ostatních, Rose pak svou krásu a Alice dokázala vidět budoucnost.

 

Druhý den ráno jsem vstala brzo, abych se stihla pořádně připravit. První den v nové škole. Asi bych se i trošku bála, kdybych nevěděla, že tam se mnou bude i Alice a Rose. Vyzvedly mě před půl osmou a za pár minut jsme už parkovaly před školou.

Alice chodila do stejné třídy se mnou, a Rose o rok výš. Hodiny jsme ale měly různě proházené, protože si každá z nás vybrala jiné zaměření. Absolvovala jsem všechny dnešní hodiny a seznámení s novými spolužáky a chystala se s holkami na oběd. Jenže tam na nás čekalo velké překvapení.

Alice s Rose už seděly u stolu, každá měla na talíři před sebou nějaké těstoviny, ve kterých se rýpaly. Já si svou porci naskládala na tác, přidala minerálku, otočila se a vykročila i s obědem ke stolu za holkami. Neudělala jsem ani dva kroky, když do mě kdosi vrazil. Těstoviny skončily na mém tričku. To je k vzteku a Alice bude zuřit, tohle tričko byla její srdeční záležitost, říkala, že je to nejhezčí tričko, které nemá ve svém šatníku ona.

Jako ve zpomaleném filmu jsem zvedala oči, setkala se s Aliciným vzteklým a Rosiným naštvaným pohledem. Proč se Alice tváří vztekle, to jsem chápala. Ale i Rose? Ta by měla být spíš pobavená. Vzápětí jsem to pochopila, když se mé oči střetly s viníkem tohohle nadělení. Vedle mě stál ten brunet se svými povedenými kamarádíčky, na které jsme narazily tenkrát v obchodním centru.

No to snad není pravda, honilo se mi hlavou. Nejenže hned první den ve škole a trapas, ale ještě to musí souviset s těmi otrapy. Takže s námi navíc budou chodit i do školy. Bezva.

„Ajéje, zase ty,“ ozval se nade mnou posměšný hlas toho bruneta.

No to si snad dělá legraci?!

„Nechtěl jsi snad říct ‚promiň‘?“ opáčila jsem se teď už vztekle.

„Tos uhodla, že nechtěl. Přeci se nebudu omlouvat za tvoji nešikovnost,“ posmíval se a vzápětí se k němu přidali i jeho dva společníci.

Tak a dost, mám toho pitomce plné zuby. Koutkem oka jsem spatřila Alici s Rose, jak vstávají a míří k nám. Tác se zbytky jídla jsem mu vrazila prudce do rukou, až několik těstovin vylétlo a skončilo pro změnu na jeho tričku. Pak jsem se otočila, a zatímco on lapal po dechu, zamířila jsem rázně pryč z jídelny. Holky se ke mně přidaly.

„Jedeme domů, ať se můžeš převléknout. To snad není pravda, ti nevychovanci budou chodit do školy s námi,“ lamentovala Alice.

Doma jsem zašpiněné tričko hodila do koše na prádlo a oblékla si čisté. Pak jsme vyrazily za Esmé do vily. Esmé pracovala v místní nemocnici jako dětská lékařka. Děti milovala a ony milovaly ji. Dnes dorazila z práce ale víc rozzářená, než bylo obvyklé.

„Copak se stalo?“ vyptávala se zvědavě Rose.

Esmé se tajemně usmívala: „Máme v práci nového kolegu – chirurga. Jmenuje se Carlisle Cullen a je ve městě nový. Je to strašně milý a sympatický člověk.“

„Alespoň někdo měl dobrý den,“ zabručela Alice.

„Vám se ve škole nelíbilo?“ podivovala se Esmé.

„O to nejde, Esmé, jenže jsme zjistily, že tam s námi chodí i ti tři drzouni. A hned s jedním z nich se Bella ještě navíc pohádala, když do ní vrazil tak, že si na sebe vysypala svůj oběd, a místo omluvy byl ještě arogantní,“ ušklíbla se Rose.

Jenže to jsme ještě nevěděly, že to všechno byl teprve začátek.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nebude to tak zlé 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!