Další povídka. Tady vám trochu představým "moou" smrtku. Díky vaším komentářům jsem začala psát druhou možnost. Tj. Bella smrtkou. Příští kapitolka bude psaná už z jejího pohledu. Zdálo se mi, že bylo lepší napsat prolog tímto způsobem. Prosím komentáře. Vaše xlovexx.
07.12.2009 (15:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2361×
Prolog
V temných zákoutích LA, města andělů procházela postava zahalená v plášti. Vyhýbala se světlu lamp i lidem. Nechtěla, aby jí někdo zahlédl. Nemohla byt viděna. Její kroky směřovaly do honosného kasina v centru města. Okolo strážců proklouzla jako neviditelná a mířila se to do pokoje v nejvyšším patře. Měla úkol a ona moc dobře věděla jaký. Musela zabít. Zabít tak, aby nikdo nepovažoval smrt za násilnou. Zabít ho tak, aby to byla nehoda anebo použít její oblíbený trik. Nechat ho umřít strachem, způsobit infarkt.
Vyjela výtahem do nejvyššího patra a zamířila ke dveřím na konci chodby. Zastavila se u nich a chvíli na ně hleděla. Natáhla ruku ke klice a už se ozvalo jen zvuk odemykajících se dveří. Prošla dovnitř a dveře za sebou znovu zamkla. Prošla chodbou a odbočila do obývacího pokoje. Rozhlédla se. Pokoj byl luxusní, prezidentské apartmá. Zakroutila hlavou a jen si vzdychla.
„Největší krysy vždy bydlí v nejlepším.“
Sundala svůj kabát a pohodila ho na nejbližší židli. Posadila se a už jen čekala, až přijde její cíl.
Z chodby zaslechla, jak se odemykají dveře a natočila tím směrem hlavu. Čekala, až vejde dotyčný. Rozhodla se, že tentokrát nepoužije „shodu náhod“, ale že si užije trochu legrace. Chtěla ho dohnat k infarktu, vystrašit k smrti.
Do pokoje vešel obtloustlý chlápek a hned si všiml dívky sedící v křesle.
„Ahoj kočičko. Kdopak mi tě posílá?“ Zeptal se. Byl zvyklí na dary od dealerů v podobě lehkých děv, ale tentokrát se spletl.
„Nikdo, přišla jsem sama.“ Odpověděla mu dívka a dál seděla.
„A jak pak se jmenuješ?“ Ptal se dál.
„Mám hodně jmen.“ Promluvila a zvedla se. „Někdo mi říká Anděl smrti, jiní smrt a nejoblíbenější je smrtka. Vyber si.“
Chlápek u dveří se začal smát. A potom ze sebe jen vysoukal „A kde máš plášť a kosu smrtko?“ Ptal se a nemohl zastavit svůj smích.
„Tady.“ Odpověděla mu dívka a najednou před ním stála v plášti a s kosou. Sledovala, jak byl chlap zaskočený, nechápal, jak by se dokázala takhle rychle převléknout.
Dívka si přejela prstem po hrotu kosy. „Už je nějaká tupá.“ Řekla si jakoby pro sebe, Ve skutečnosti hrála divadlo před ním. Měla už nacvičené jak je vyděsit.
„Chce to nabrousit.“ Vytáhla brusný kámen a začala jím přejíždět po kose.
„To chce něco jiného.“ Promluvila znovu. V oblaku páry jí kosa z rukou zmizela a místo toho držela pilku.
„To by trvalo moc dlouho, že jo?“ Zeptala se ho a užívala si jeho vyděšeného obličeje.
„Tohle bude lepší.“ Promluvila znovu a místo pilky na dřevo držela motorovou pilu.
Chlápek stál ve dveřích a nemohl se pohnout, už jí věřil, že ho přišla zabít. Ale jak to chce udělat? Kladl si otázku a stále na ní koukal.
Najednou smrtka už nestála na tom samém místě jako předtím. Objevila se za ním a jen mu do ucha zašeptala větu. „Už tě nikdo nezachrání.“
Muž se jen chytil za hrudník a skácel se k zemi. Smrtce se po tváři rozlil samolibý úsměv, další zpestřený večer. Kabát, ve kterém byla oblečená, zmizel. Vzala si svůj plášť, ve kterém přišla a došla ke dveřím na chodbu. Vztáhla ruku ke klice a zanořila ji do dřeva. V zámku to zachrastilo, jak se dveře zamkli. Dívka se proměnila v oblak energie, ve kterém nejčastěji cestovala. V této podobě mohla i způsobovat nehody. Dokázala takhle rozházet auto natolik, aby mu nefungovali brzdy a nasměrovat ho na osobu, kterou musela zabít, ale nejraději měla tyhle starý lidi. Sledovat jak umírají strachem, bylo její zábavou.
V podobě energie proletěla dveřmi a zamířila si to do dalšího města. Do další temné díry, jak jim nejraději říkala. Měla za úkol zabít někoho ve Forks. A měla dostatek času. Chtěla si to užít. Prolítala zrovna okolo křižovatky, když se kousek od ní srazila auta. To, ale nezpůsobila ona, ale někdo jiný.
Minula další oblak energie.
„Užij si to Bells.“ Zaslechla.
„Ty taky Petere.“ Odpověděla a přidala na rychlosti…
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neboj se smrtky - prolog:
udelejte zemne smrtku
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!