Dakší kapča ;-)
16.09.2009 (22:30) • kikinkacullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1151×
Alice:
Nechápu to, ve svých vizích vídám malou holku, no malou tak třináct až čtrnáct let ale je opravdu líbezná. Nevím proč ale vídám jí skoro pořád, ani Edward už to nechápe. Máme ji snad vyhledávat a nějak jí pomoct? Ale jak by od nás potřeboval pomoct obyčejný člověk a ještě k tomu tak malá holka. Nevím.
Rose:
Byl den jako každý jiný jenom s tou vyjímkou že nastupujeme na novou školu, zase. Ráno jsem se šla do koupelny upravit i když to nepotřebuji. Na sebe jsme si vzalá těsné bílé kalhoty, bledě modré tílko, bílou mikinu a k tomu boty na podpadku.
,,Rose, Alice dělejte nebo přijedem pozdě,,říkal ze spoda Edward. Ještě jsem si vzala bílou kabelku a šla jsem za nima dolů. Když jsem došla dolů, Emmet si mě přitáhl a vtiskl mi polibek, ten sem mu vřele opětovala. Po půl minutě přišla i Alice a mohlo se jet. Ještě jsme každej dali pusu Esme a vyjeli jsme. ,,Dávejte na sebe pozor,,křikla ještě za náma Esme ale mi jsme se všichni jen zasmáli.
,,Tak čím?,,zeptal se Emmet když jsme šli ruku v ruce do garáže.
,,Mým,,řekla jsem a vytáhla si klíčky z kabelky. Emmet si jenom povzdechl ale poslušně šel za mnou k mému nádhernému autíčku. Opravdu se mi nechtělo první den v ,nové´ škole jet jeepem. Jasper s Alicí si vzali Bmv a Edward klasicky svoje Volvo. Za pár vteřin jsme v pořadí Edward, Jasper s Alicí a já s Emmetem vyjížděli po lesní cestě ke škole. Jih LA, snad tu nebude moc často svítit sluníčko. Asi za deset minut jsme dorazili ke škole. Nebyla to moc velká škola, tak normální střední. Zaparkovali jsem vedle sebe a klasicky když jsme vystupovali na nás všichni upřeli zrak. Už jsem si zvykla a tak jsem s ledovým klidem vystoupila z auta, zamkla ho dálkovým ovládáním a vzala Emmeta za ruku, stejně jako Alice Jazze. Podívala jsem se na Edwarda a už měl ten zhnusený výraz jako na každé škole, jen jsme se uchychtla a šla jsem dál po boku svému vysněnému princi.
Maya:
Vyučování proběhlo docela v klidu, nikdo na mě už nezkoušel žádné svoje špatné vtípky a byla jsem za to velice ráda. Nikdo si ke mně nepřisedl ale co jsem mohla čekat. Skoro celé dopoledne jsem si poád vysvětlovala že jsem tu jenom kvůli učení a ne kvůli kamarádům. Po vyučování jsem šla na oběd a stoupla jsme si do docela dlouhé fronty. Všichni najednou utichli a upřeli svůj zrak na druhou stranu jídelny kde byl vchod pro ty ze třetích a čtvrtých ročníků. Jejich pihled jsme opětovala a pohlédla jsem na pět andělů. Byli opravdu líbezní až mi to vyrazilo dech. Jídelnou se najednou roznesl šepot. Zatřepala jsem hlavou a pokračovala ve frontě. Dva kluci z jiné třídy přede mnou si pořád říkali tak nechutné věci až mě přešla chuť k jídlu, jistě doktor mi říkal že mám hodně jíst jinak že mi prý hrozý mentální anorexie ale nějak jsem to ignorovala. Někdy když jsme doma v depresi sním co se mi dostane pod ruku a potom se stydím protože tak přidělám máme další starosti s pěnezi. Doma jímě dalo by se říct že na příděl, ale já se svého přídělu pokaždé vzdám kvůli mé mamince která čeká mého malinkatého sourozence. Musí přeci hodně jíst, aby můj sourozenec byl zdravý a já toho moc nepotřebuji. Když na mě vyšla řada musela jsem být zelená jak mi bylo špatně, koupila jsem si pouze vodu a rozhlédla jsem se po jídelně jestli si mám kam sednout a projít si učení na odpolední hodiny. Uviděla jsme pouze volný stůl v koutě jídelny. Byl to stůl s pěti židlema. Sedla jsem si a na jednu jsme si dala tašku s učením. Vyndala jsem si sešit na dějepis a začala jsem se šprtat. Dějepisářka si namě zasedla a pořád mě vyvolává. Je to nespravedlivé ale co já s tím nadělám. Jednou rukou jsem prstama promačkávala flašku. Otevřela jsem výčko od vody a napila jsem se. Přineslo mi to docela úlevu, ještě pořád mi bylo tošku blbě. Cítila jsem jak mi studená voda protéká úplně prázdným žaludkem. Už jsme si zvykla. Najednou mi někdo zaklepal na rameno.
,,Promiň máš tu volno?´´ ozvalo se nademnou a já vzhlédla. Stála nademnou jedna z těch andělů. Byla menší ale určitě většího vzrůstu něž já a krátké skoro černé vlasy. Jak mě uviděla strnula na místě.
,,Oh jistě, už jsem na odchodu,,řekla jsem a zbalila jsme si všechny věci. Když jsme se postavila zjistila jsme že je opravdu vyšší než já. Jsem prostě prcek no. Za ní stíli ostatní andělové. Upřeně mě pozorovali. Znervóznilo mě to, tak jsem se na ně jen usmála a odcházela jsem na další hodinu. Když jsme se ohlédla tak ta hnědovlasá se aktivně bavila s andělem, který měl bronzové rozčepýřené vlasy a držela za ruku bloňdáka který se tvářil jako by měl bolesti. Vedle nich seděla dvojce velice příjemných na pohled lidiček. Nedalo se uvěřit že chdoí na střední školu. Velice krásná blondýna seděla na klíně velikého hnědovlasého. Byl na ně velice příjemný pohled ale já jsme však zatřepala hlavou a pokračovala jsem dál do třídy.
Autor: kikinkacullens (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek (Ne)vděčná Maya aneb jak Rose a Emmet získali dceru- 2 kptl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!