Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)Novorozená 8. kapitola + Epilog

26.01.2013 (19:15) • kasi • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1022×

„Leslie, drahoušku, dlouho jsme se neviděli,“ zvolal Aro.

„Taky tě ráda vidím. Vůbec ses nezměnil,“ pronesla dramaticky. Aro se začal šíleně smát.

„Copak se mohu změnit?“ pištěl. Leslie začala couvat. Chytila jsem ji kolem krku, aby nemohla pláchnout. Leslie vrčela, škubala se, ale můj ocelový stisk nepřemohla. Hledala jsem Edwarda, ale nikde jsem ho nemohla najít. Jestli ho zabili…

„Leslie, proč jsi na nás chtěla poštvat tuhle krásnou armádičku?“ usmíval se Aro.

„Protože jsi mě měl jako děvku! Tohle měla být pomsta!“ křičela a zasadila mi pořádný kopanec do břicha. Odlétla jsem a tvrdě dopadla na nějakého novorozeného. Leslie se zběsila vrhla přes louku na Ara. Zastavil ji nějaký strážce a dovlekl ji k Arovi. Ten nad ní složil ruce.

„Leslie, Leslie. Nikdy se nepoučíš. Proto nevidím důvod, abys dál žila.“ Aro jí položil ruce na krk, ale najednou je zase stáhl. Ona ho okouzluje.

„Chcete s ní pomoct? Já ji zabiju,“ navrhla jsem. Všechny oči se upřely na mě a Aro se zase začal smát.

„Tak si to pojď zkusit. Jestli se ti povede ji zabít, dostaneš volnost.“ Přistoupila jsem k Volturiovým a stoupla si před Leslie. Ta věděla, že je její konec, a radši zavřela oči. Setnula jsem jí hlavu jedním rychlým pohybem. Celá armáda na mě civěla a Arovi se z obličeje vytratil úsměv.

„Tak jdi!“ zvolal a pokynul mi, abych odešla. Utíkala jsem, co mi nohy stačily. Nevím, jestli je pozabíjeli, ale nejspíš ano. Běžela jsem přímo ke Cullenovým.

„Edwarde!“ křičela jsem. „Musíme odejít.“

„Bello, Edward tu není,“ ozvalo se za mnou. Stála tam Alice a na tváři měla smutný pohled.

„On utekl, když slyšel myšlenky Volturiových. Nevíme, kde je, ale brzy to zjistíme.“ Alice se pokusila o úsměv, ale nedařil se jí. A mně bylo na brek.

„Jak mě mohl opustit?“ ptala jsem se nebe. Posadila jsem se na trávu před domem a stulila se do klubíčka.

„Bello, on se ti přeci vrátí,“ povzbuzovala mě Alice. Hladila mě po zádech a po vlasech.

„Najdu ho,“ rozhodla jsem. Alice nevěřícně zvedla obočí.

„Sama? Nemáš šanci ho najít, nevíš, kde je. Musela bys projít celý svět, protože on může být kdekoli.“

„Tak obejdu celý svět, co je na tom?“ Alice se na mě usmála a objala mě.

„Sbalíme ti věci, pojď,“ vybídla mě.

O dvacet let později

„Tak fajn,“ říkala jsem si, „kdybych byla Edward, kam bych utekla?“ Tuhle větu si už opakuju celou věčnost. Prošla jsem celou Ameriku, Afriku, Asii a teď se chystám do Evropy. Začnu v Londýně, přes Paříž a pak ještě do Norska a do Finska. Možná to vezmu přes Česko a Slovensko, do Německa a Rakouska, Rusko už jsem prošla, ale ještě musím Itálii a Řecko. No, mám práci na dalších pět let. Možná začnu v Paříži, ať mám to údajné město lásky za sebou. Rozběhla jsem se. Cesta netrvala dlouho, byla jsem poblíž. Přede mnou se tyčila Eiffelova věž a kolem ní spousta ulic. Je to tady vážně romantika.

„Tak fajn, vylezu na tu blbou věž,“ bědovala jsem a stoupla si do fronty. Jenže tahle fronta byla snad dvě stě metrů dlouhá, a to se mi čekat nechtělo.

„Přijdu ráno,“ rozhodla jsem a lehla si do měkké trávy. Všude bylo plno lidí a hluku. Byla tady paní se psem a malou holčičkou, potom několik zamilovaných párů a malá holčička, úplně sama a plakala. Šla jsem k ní.

„Copak se ti stalo, maličká?“ zeptala jsem se, samozřejmě francouzky.

„Ztratila se mi tady maminka,“ vzlykla a spustila nanovo.

„Tak pojď, určitě maminku najdeme. Jak vypadá?“

„Jako támhle ta paní,“ ukázala na ženu tak třicetiletou, která se zmateně rozhlížela kolem. Když nás spatřila, rozběhla se rychle k nám.

„A není to náhodou maminka?“ usmála jsem se na ni. Ta žena holčičku popadla, zulíbala jí tvářičky, ale na mě se opovrhavě podívala a odešla s holčičkou pryč. Bylo mi to líto. Nezahálela jsem, a chtěla jsem se vydat zpět, ale když už jsem stála na nohou, rozhodla jsem, že se trochu projdu. Obešla jsem celý park a vrátila se ke zdi, kde jsem našla holčičku. Ale teď na ní bylo něco vyrytého.

Cher Bella,

si vous lisez ceci, donc vous m'avez trouvé.

Revenir à l'endroit, où vous avez perdu cela.

Avec amour, Edward

V překladu to znamená asi tohle:

Milá Bello,

jestli toto čteš, našla jsi mě. Vrať se na místo, kde jsi ztratila tohle.

S láskou, Edward.

Pod tím visela bunda, kterou jsem si před chvílí odložila na té trávě. Pomalu jsem se otočila a spatřila to, co jsem hledala dvacet let. Stál tam v celé svojí kráse, v saku, s růží v ruce a usmíval se od ucha k uchu. Rozběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče. Nikdy mi nebylo tak krásně, jako právě teď. Edward mě líbal do vlasů, na čelo a nakonec, pomaloučku, i na pusu. Jako by se roztříštil ohňostroj, vybuchla sopka. Prostě neskutečné.

„Ty idiote, tolik jsem se bála, že už tě neuvidím. Jak jsi věděl, že tady budu?“ vyčítala jsem mu.

„Alice,“ zašeptal, „je to romantička od kosti.“

„Nechala mě na tebe dvacet let čekat, co je na tom, prosím tě, romantického?“

„Na tenhle okamžik jsem se musel připravit. Potřeboval jsem čas. Ale to je jedno. Celou tu dobu jsem byl s tebou. V Káhiře jsem se na tebe díval z velblouda, v Asii jsem si musel obléct kimono a vydávat se za ženu, jen abych mohl být s tebou. A teď jsem tady a slibuji, že už tě neopustím.“ Byla jsem z toho na měkko, ale i trochu rozzuřená.

„Tys byl celou dobu se mnou? A já tě hledala…“ pípla jsem a objala ho ještě pevněji.

„Nemohl bych být tam, kde ty nejsi. A navíc už nám zbývá jenom Austrálie, pamatuješ? Prošli jsme spolu celý svět.“

EPILOG

„A takhle to vypadá, když k něčemu pustíte ženskou,“ stěžoval si Edward, protože jsme právě zajeli do škarpy. Byla jsem natolik zaneprázdněna Edwardem, že jsem si neuvědomila, že řídím. A to mám dokonalý mozek.

„Pojď pěšky,“ přemlouvala jsem ho. Nakonec svolil a vydali jsme se známou cestou zpět domů.

„Edwarde!“ křičela Esme a zuřivě ho objala. Na mě se vrhla Alice a potom i Emmett. Všichni jsme se objímali a byli šťastní. Hlavně Esme.

„Tolik jste nám chyběli,“ vzlykala nasucho.

„Vy nám přeci taky!“ řekl Edward a pohladil Esme po vlasech. Carlisle se usmíval od ucha k uchu a Rosalie se také trochu pousmála. Jasper jako obvykle dělal stín Alice a já se málem roztekla štěstím.

„Musíte nám o všem vyprávět,“ zakřičela Alice a odtáhla nás do obýváku. Posadili jsme se a Edward začal vyprávět.

„Prošli jsme všechny kontinenty – až na Antarktidu –, podívali jsme se na ta nejkrásnější místa na světě a prožili ta největší dobrodružství, jaká se snad dají prožít.“

„To mi nestačí,“ zamračila se Alice. „Pokračuj.“

„Alice, kdybychom ti to měli vyprávět celé od znovu, asi by tě to po třech letech přestalo bavit,“ upozornila jsem ji.

„Dej se do toho,“ vybídla mě a já si prožila znovu to krásné love story, pomocí kterého jsem konečně našla svoje pravé já - to nesmrtelné. 

Autor: kasi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)Novorozená 8. kapitola + Epilog: