Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)Novorozená 7. kapitola

25.01.2013 (12:15) • kasi • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 902×

O týden později

„Tak fajn, zvedni ruku a udeř mě,“ zavelel Emmett.

„Nechci ti ublížit,“ pošklebovala jsem se a dala jsem mu pěstí do nosu. Emmett se zatřásl, narovnal si nos do poměrně svislé polohy a šibalsky se usmál.

„To by celkem ušlo, ale Leslie to nezastaví. Musíš mě uhodit do oka, to je taková naše slabina. Zkus to,“ vybídnul mě. Napřáhla jsem se a skoro jsem uhodila, když vtom mě zastavila nějaká ruka.

„Uhoď ho a udělám z tebe štěrk,“ zavrčela Rosalie.

„Ale no tak, Rose, nic se mi nestane,“ konejšil ji Emmett.

„To vidím, máš nakřivo nos,“ zaječela. Přistoupila k Emmettovi, narovnala mu pořádně nos a dala mu výhružný pohlavek. Emmett se tomu smál a já v duchu také, ale před Rosalií jsem si to nedovolila.

„Rosie, miláčku, nechceš to tedy zkusit sama?“ nabídnul jí Emmett.

„Jasně! Tak pojď ty zázračná nenovorozená, ukaž, co v tobě je,“ zavrčela a vrhla se mi po krku. Instinktivně jsem vykopla nohu do vzduchu a prudce Rose uhodila. Spadla, vycenila zuby a zkusila to znovu. Tentokrát jsem udělala otočku ve vzduchu, při čemž jsem ji popadla kolem krku a mrsknula s ní o zem. Země se otřásla, Rosalie se zvedla a s vražedným pohledem odkráčela.

„Rose, zlato, vždyť jsi to tak sama chtěla,“ uklidňoval ji v běhu Emmett a já na louce zůstala sama. Zasmála jsem se Rosaliině naivitě a vydala se za nimi.

„Kampak¨, slečno,“ zastavil mě se smíchem Edward.

„Zrovna jsem šla za tebou. Myslela jsem, že jsi doma.“

„Ne, byl jsem na lovu,“ usmál se svým okouzlujícím úsměvem a já se mu zase poddala.

„Potřebuju se naučit bojovat. Nechceš mi pomoct?“ zeptala jsem se nesměle.

„Tak fajn,“ zabrblal najednou celý nesvůj. „Co už umíš?“

„Umím tohle,“ řekla jsem a vykopla jsem nohu a chtěla ho kopnout do břicha, ale on mi chytil nohu a já jsem byla v pasti.

„To je strašně primitivní, čekal by to i největší idiot,“ zašklebil se.

„No, Rosalie to nečekala,“ podotkla jsem a Edward vytřeštil oči.

„Ty ses prala s Rose?“ zeptal se užasle. Přikývla jsem a Edward chytil záchvat smíchu.

„Emmett ji vyprovokoval,“ upřesnila jsem, „a pak to šlo samo. Dostala pěknou nakládačku.“ Edward se na mě šibalsky usmál a pochválil mě. Připadala jsem si jako malé dítě, ale potěšilo mě to.

„Tak začneme. Teď vykopni nohu až sem,“ ukázal mi, „a pak mě vezmeš do kravatky a pokusíš se mi utrhnout hlavu. Rozumíš?“ Pomalu jsem přikývla a řídila jsem se jeho instrukcemi. Vykopla jsem nohu až k jeho prsům, kopla jsem ho – což ho asi hodně bolelo a mě ještě víc – a vzala jsem ho do kravatky a jako bych mu trhala hlavu.

„Asi nějak takhle?“ zeptala jsem se vesele.

„Bezva,“ zasípal a masíroval si hrudník. „Ty máš ale silný nohy.“

„Dík.“ Nevěděla jsem, co říct, a tak jsem k němu přistoupila zezadu, objala ho rukama a hladila jsem mu hrudník.

„Hned je to lepší,“ zašeptal a otočil se pro polibek. Nutno dodat, že během toho týdne náš vztah poskočil na další úroveň. Už jsme se tolik nebáli reakce ostatních a pořád jsme se líbali a objímali. Je to krásný vztah.

„Hele, mám nápad! Až porazíme Tima a Leslie, vydáme se do světa. Půjdeme, kam se nám zalíbí. Budeme sice chodit v noci, ale půjdeme. Nikde se nebudeme zastavovat a obejdeme celý svět. Bude nám to asi chvíli trvat, ale podíváme se do Francie, Egypta, Číny, Austrálie, Brazílie a pak klidně zpátky do Forks. Co ty na to?“ Edwardovi jiskřily oči a já prostě nemohla odmítnout.

„Tak jo. Bude to skvělé,“ radovala jsem se. „Jestli to přežijeme.“

„Určitě,“ řekl, ale náhle mu úsměv ve tváři zhasnul. „Co je to?“

„Co?“ Rozhlížela jsem se, ale nic jsem neviděla.

„Ty myšlenky. Jsou tady,“ oznámil mi tragicky Edward a stoupnul si přede mě. Uslyšela jsem kroky. Byly sice daleko, ale už byly slyšet.

„Carlisle, je to tady. Přijďte hned na louku!“ přikázal Edward do mobilu a zahodil ho.

„Myslím, že vám už nikdo nepomůže,“ ozvalo se z keře. Vyšla z něj půvabná hnědovláska s dlouhýma nohama. Za ní se vynořil Tim a celá armáda.

„Je konec, Isabello.“ Tim dal důraz na každé slovo a mně se začala podlamovat kolena.

„Pomoc!“ ječela jsem. Myslím, že Emmett s Rose by to ještě mohli slyšet.

„Myslíš, že ti někdo pomůže? Bože, ty jsi ale pitomá. Utekla jsi z armády, víš, co tě čeká. Ach, Edwarde, ráda tě znovu vidím. Koukám, že sis našel novou přítelkyni. No, máš na víc.“ Hlasitě jsem zavrčela.

„Jestli ji zabijete, přijdete o vzácný dar,“ upozornil je Edward.

„Dar?“ zeptal se udiveně Tim.

„Je to štít.“

„Prosím tě,“ pošklebovala se Leslie, „tak se ukaž.“

Leslie se postavila přede mě a zaujala bojovou pozici. Byla jsem vyděšená k smrti – kdyby to šlo – a klepala se mi kolena. Vtom se na louce objevilo deset obrovských vlků. Všichni se hnali přímo k armádě. Poznala jsem Jacoba. Měl rudou srst a tmavé oči plné starosti.

„Co to je?“ ječela Leslie.

„Baf,“ prskla jsem a zasadila jsem jí pořádný kopanec do hrudi. To se Leslie vůbec nelíbilo a začala bitka. Vyhrávala ona. Byla rychlejší a obezřetnější než já. Ale já jsem zase byla silnější, takže když jsem ji přimáčkla k zemi, neměla šanci. Bohužel, udělala jsem zásadní chybu. Rozhlédla jsem se, jak se daří ostatním. Leslie využila moment překvapení a vysmýkla se mi. Utekla a začala se prát s vlky. Chtěla jsem za ní běžet, ale jeden z armády se mě pokusil zabít, a tak jsem se s ním musela vypořádat. Ty tréninky od Emmetta a Edwarda mi vážně pomohly – byla jsem ve výhodě.

Když jsem setřásla pár novorozenců, vrátila jsem se k Leslie. Čekala na mě. Obličej jí zdobil krásný úsměv, ale poté, co vycenila zuby, byl spíše vražedný. Rozběhly jsme se proti sobě. Bylo to jako narazit do skály autem, jedoucím tak pět set kilometrů v hodině. Obě jsme se skácely na zem a držely si hrudníky. Nebylo to horší než přeměna, ale hezké to také nebylo. Leslie se na mě lačně vrhla a několikrát se pokusila mi utrhnout hlavu. Mlátila se mnou jako s hadrovou panenkou. Prohrávala jsem na plné čáře a můj celý život se mi prohnal před očima. Leslie začala trhat, ale obě jsme uslyšely kroky. Na louku vyšly postavy v černých kápích. Leslie vypadala jako po infarktu. Využila jsem momentu její nepozornosti a stejně jako ona mně jsem se jí vyškubla.

„Aro, co tady děláte?“ zašeptala, i když dobře věděla, že ji slyší. 

Autor: kasi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)Novorozená 7. kapitola: