Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)Novorozená 6. kapitola

27.12.2012 (13:30) • kasi • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1078×

„Panebože, potřebuju jeho krev,“ vykřikla jsem po chvíli.

„Ne, nepotřebuješ,“ zavelel Edward a propaloval mě jeho zlatým pohledem.

„Ty ani trochu netoužíš po jeho krvi? Ty dýcháš, cítíš ho. Cítíš to teplo jeho krve a představuješ si, jaké by to bylo sát tu úžasnou krev. Rozlévala by se ti po stěnách krku a zahřála by celé tvoje tělo. Tolik ti lidská krev chybí, až to bolí,“ pošeptala jsem mu svůdným hlasem do ucha. Celé Edwardovo tělo se napjalo a začal polykat jed, který se mu po dobu mého vyprávění shromáždil v puse.

„Já to nepotřebuju, ale ty ano,“ zavrčel.

„Jasně že potřebuju lidskou krev,“ vykřikla jsem a nahrbila se.

„Tak jdi a zabij ho! Zabij sebe!“ křičel. Bodlo mě na místě, kde kdysi bývalo srdce.

„Ty nevíš, jaké to je. Já jsem ještě před pár hodinami pila lidskou krev a najednou mám přejít z hodiny na hodinu na zvířecí? Navíc jsem novorozená, neumím svou žízeň ovládat. Lovila jsem zvířata jen ze zoufalství. Měla jsem takovou žízeň. A teď, když vím, že kousek ode mě je člověk, tak mám neskutečnou potřebu ho zabít.“ Edward si stoupl za mě a omotal kolem mě jeho dlouhé ruce.

„Co to děláš?“ prskla jsem.

„Bráním ti, abys toho člověka zabila,“ zašeptal.

„Jsem mnohem silnější, než ty. Vážně si myslíš, že bych ti mohla podlehnout? Že bys mě přepral? Nebuď naivní,“ odfrkla jsem si.

„Ale tomuhle podlehneš,“ zašeptal a začal mě líbat na krku. Moje tělo získalo konzistenci medúzy a spokojeně jsem vrněla. Edward nepřestával a pokračoval přes paži až k pasu, kde se zastavil.

„Vrátíme se?“ zeptal se a v očích mu jiskřilo nadšení.

„Jasně,“ zazpívala jsem. I kdyby se mě zeptal: „Můžu tě zabít?“, odpověděla bych: „Jasně.“

„Tak pojď,“ řekl a vyhoupl si mě do náruče. Rozběhl se a já jsem mezitím obdivovala jeho krk. Nebo spíše – moje rty obdivovaly Edwardův krk.

„Jsme tady, vystupovat,“ zahlásil a já jsem hbitě seskočila na zem.

„Bezva,“ řekla jsem a začala se rozhlížet.

„To není ono,“ namítla jsem.

„Ale ano. To je náš druhý dům. Myslím, že tady se ti bude líbit víc.“ Edward se na mě šibalsky usmál a zalovil v kapse. Vytáhl malý klíč a pomalu s ním odemkl dveře.

„Vítej.“

„Páni, to je úžasné. Podívej se na ty detaily, všechno je tak propracované a sladěné, moc se mi to líbí. Je to tu tak krásně veselé a přitom tajemné. Boží!“ prohlásila jsem a rozhlížela se jak dítě v cukrárně.

„Podle tvého nadšení soudím, že se ti tu líbí,“ řekl a začal se smát. Přidala jsem se, takže jsme tam stáli jako dva kokoti a smáli jsme se.

„Pojď na prohlídku,“ vybídl mě. Přikývla jsem a vydala se za ním.

„Tak, tady máme koupelnu, šatnu, tady je pokoj Alice a Jaspera, tady Rosalie a Emmetta, tady Carlislea a Esme a tady je můj.“ Vstoupil do prostorného, světlého pokoje. Bylo tam všechno. Postel na ozdobu, věž na CD, počítač, knihovnu a spoustu dalších věcí.

„Na co potřebuješ postel?“ zeptala jsem se sladce.

„Relaxuju na ní,“ řekl a skočil na postel, která se po jeho dopadu celá otřásla. Pomaloučku jsem si přisedla a zvedla jedno obočí.

„Na co potřebuješ relaxovat? Vždyť můžeš jít ven a relaxovat třeba hlavou dolů ze stromu.“ Ironicky se na mě podíval a začal se smát.

„Je lepší ležet na posteli, než viset hlavou dolů ze stromu, nemyslíš?“ Vyskočil a povalil mě do měkké postele.

„Pust mě,“ namítala jsem hlasitě. Edward se zasmál a bez námitek mě pustil. Okamžitě jsem si stoupla před postel a nenávistně se na něj podívala.

„Tys mě chtěl jenom dostat od toho horolezce, že jo?“ syčela jsem.

„Na upíra máš vážně dlouhé vedení,“ podotknul a přikývl.

„No, to se ti vážně povedlo. Teď si připadám hrozně. Navíc, uhlídala bych se.“

„Nevypadalas na to, že by ses uhlídala. Spíš jsi vypadala jako novorozená. Ale stejně, máš mimořádné schopnosti. Nechala ses pár polibky dostat z lovu. Gratulace,“ usmíval se.

„Mně teda moc do smíchu není,“ mračila jsem se. „Spíš je mi z toho, že jsem upír na brek.“

„No vidíš, ty jsi upír pár měsíců a já skoro sto let. Ten život je ale krutý, viď?“

„Tobě už je tolik? No nevím, jestli bych si mohla něco začít s dědečkem,“ dráždila jsem ho. Edward se ušklíbl a vstal z postele.

„Věk je jenom číslo, obzvlášť u upíra,“ zašeptal mi do ucha. Spokojeně a vítězně jsem zavrněla, když vtom do dveří vběhla vyděšená Alice. V ruce držela papír a skoro se klepala.

„Já, já…“ začala a najednou se jí zase opět jako by zamlžilo před očima a koukala do blba. Edward se silně zamračil a Jasper držel Alice za ruku a upřeně sledoval pouze ji. Ani jsem si nevšimla, že s ní Jasper přišel.

„Panebože,“ zašeptala Alice, když zase ožila. Přišla ke mně a ukázala mi papír. Byl na ní dokonale vystihnutý Tim.

„To je Tim, proměnil mě,“ zdůvodnila jsem a Edward pozvedl jedno obočí.

„Přeměnil tě on? Myslel jsem, že tě přeměnil někdo jiný, jako že za Tima se někdo schovával.“

„Teď už tomu rozumím,“ vykřikla Alice.

„Čemu?“ ptala jsem se nechápavě.

„Tim tě přijde zabít, ale nepřijde s armádou. Přijde s tím upírem, který se za Tima schovával. A ten upír je Leslie,“ pronesla Alice dramaticky. Edward nasadil okamžitě poker face a Jasper usilovně přemýšlel.

„Kdo je, k sakru, Leslie?“ zuřila jsem.

„Je to velmi mocná upírka. Byla to Arova milenka – znáš Ara, ne?“

„Ano, něco o něm vím,“ pípla jsem.

„No, a Leslie má dar okouzlovat. Prostě když se jí podíváš do očí, uvidíš takové ty psí oči a nedokážeš ji zabít,“ syčel Edward. „Už jsem se s ní jednou setkal.“

„Ale proč by bývalá milenka Ara šla proti Volturiovým? To nedává smysl,“ ozval se Jasper.

„A tomuhle já zrovna rozumím,“ začala Alice, „protože Aro ji měl jako děvku a ona si myslela, že je mezi nimi vztah. A pak to zjistila a utekla od něho. Chce se pomstít a pomocí jejího okouzlování ovlivnila toho Tima.“ Alice se vítězně usmála, že na to přišla. Mně moc do smíchu nebylo, a tak jsem si sedla na okraj postele a vložila si obličej do dlaní.

„Bude to v pohodě,“ uklidňoval mě Edward.

Autor: kasi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)Novorozená 6. kapitola: