08.09.2009 (19:00) • Sasanka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 944×
Předchozí díly: TADY
(Ne)konečně (ne)živá: 8. kapitola - Hádka
Ten dům patřil k těm, ve kterých můžete žít roky a stále nemůžete tvrdit, že ho máte prozkoumaný skrz naskrz. Sice jsem tu byla teprve pár měsíců, ale tohle už jsem pochopila. Byla spousta míst, kam jsem ještě nešla. jedním z nich byla i Carlisleova kancelář, ve které jsem se poprvé ocitla až teď. Byla velmi vkusně zařízená, plná starobylého nábytku. Přes jednu stěnu se táhla ohromná knihovna od podlahy až po strom plná knížek, vyrobená z tmavého dřeva. Druhou zeď pokrývaly staré obrazy a fotografie. Přímo uprostřed místnosti stál velký dřevěný stůl s vyřezávaným okrajem a s nohami ve tvaru zvířecích tlap. Papíry na něm byly naprosto precizně srovnány do komínků. Neznám moc lidí, kteří by si na stole udržovali takový pořádek. Moje mamka tam vždycky měla strašný binec. Než nějaké veledůležité lejstro našla, hrabala se v šuplíkách klidně i půl hodiny. Když už jsme u mé mamky, možná by stálo za to objasnit důvod mé přítomnosti zde.
"Hele, Nells, já už musím jít, tak zatím."
"Počkej chvilku, kam běžíš? Zase Peter?"
"Jo, mamka by mě nechala klidně až do rána, ale ten starej dědek se u nás vyvaluje jako Král Jelimán a rozdává rozkazy na všechny strany."
"Ty to vůbec nemáš lehký."
"No to teda nemám."
"A proč se mu proboha nepostavíš?"
"To už jsem zkoušela nejmíň stokrát a vždycky to skončilo modřinou."
"Hmm, tak nic. Měj se pěkně."
"Jasně, nazdar."
"Ahoj, Gee..."
"Ne, to je naprosto vyloučeno" trval na svém Carlisle.
"Proč ne?" oponovala jsem.
"Protože nejsi ještě dost stará."
"Ale silná jsem dost. Oči už nemám červené ani náznakem, když jsem v přítomnosti Nessie, dokážu pach krve nevnímat. Se skutečnými lidmi to nemůže být o nic složitější. Možná jejich vůně bude o trochu naléhavější, ale myslím, že to zvládnu překonat."
"Ale nesmíš zapomenout, že máš být už dávno mrtvá. Co by si asi tvá matka pomyslela, kdy ses jí po několika měsících vrátila domů s otevřenou náručí? A víš, jak by ji ranilo, kdybys hned zase odešla?"
"Nemusela bych odcházet" trvala jsem na svém. S blízkými lidmi jsem se nerada hádala už ze zvyku, ale hádat se Carlislem bylo o hodně těžší. Jeho argumenty měly neochvějně pevný základ a vždycky přesně věděl, co v danou chvíli říct.
"Bohužel musela. GiGi, ty si neuvědomuješ jakému stresu svou matku chceš vystavit. A kdyby jenom stresu. Ty ji chceš vystavit i ohromnému nebezpečí. Jak bys ji chtěla přesvědčit, aby tě nechala v klidu odejít pryč? Jak bys jí přesvědčila, aby nezačala šťourat v tom, kdo jsi? Pochybuju, že by si těch změn nevšimla, jsi krásnější, bledší a už nemáš modrozelené oči. A kdyby na to přišla, museli bychom ji zabít. Nebo by to udělali Volturiovi. Navštívit ji, by znamenalo podepsat její závěť, uvědom si to."
"Byla bych opatrná. Jenom bych zkontrolovala, jestli je v pořádku. Mám o ní strach. A co když příště příjde na řadu ona?" Ano, mohla se stát další obětí útoků těch nestvůr. Problém byl v tom, že jsem nevěděla, kdy to příjde a tak jsem jí nmohla nijak varovat ani chránit. A ona toho nejspíš věděl ještě o trochu míň. Ve zprávách říkají, že v tom má prsty šílený masový vrah, který se momentálně podle policie skrývá na Floridě. Což byla blbost.
Přemlouvání ani hádání se na Carlislea neplatilo, zkusila jsem to tedy s prosíkem. "Prosím, Carlisle. Prosím, dovol mi to. Příjdu tam navečer, budu se držet stranou od všech lidí. S mamkou vůbec mluvit nebudu, jenom mi dovol zajít se za ní podívat. Ani si nevšimne, že jsem tam byla." Nechtěla jsem ho "přesvědčovat", ale jestli mi to nedovolí po dobrém, dovolí mi to po zlém. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych nedosáhla svého.
"Ne, Ginny. Je mi líto, ale tohle je mé poslední slovo." Carlisle tímto považoval debatu za uzavřenou. Jakoby mě neznal.
"Au, nešahej na mě ty šmejde!"
"Jak to se mnou mluvíš?!"
"Tak jak si zasloužíš... Au, a tahle facka byla za co?"
"Za to jak jsi drzá."
"To trpíš nějakým komplexem, nebo co, že si všechen vztek vybíjíš na mě."
"Ginervo, neštvi mě, nebo se neudržím."
"Au, sakra, moje ruka. Pusť mě"
"Ještě jednou ti řikám... Jé, ahoj Lilian."
"Ahoj, Petere. Ahoj, Ginny. Co se tady děje?"
"Ale nic, mamčo, v klidu."
"Ginny, zlatíčko, ty brečíš?"
"No, já jsem se.... jenom jsem se šťouchla do oka. To bude v pořádku."
Zavřela jsem oči a soustředila jsem se. Shromažďovala jsem energii uvnitř svého těla i mimo něj, cítila jsem, jakvšechna síla proudí do jediného jádra. Když jsem oči znova otevřela, byla jsem plná odhodlání přimět Carlislea aby souhlasil.
"Prosím, Carlisle. Dovol mi navštívit mamku." řekla jsem Do té věty jsem vložila veškerý svůj talent a nadání, které mi můj upírský život přinesl. Očima jsem se vpíjela do těch jeho. Pak konečně zeskelnatěly a já si mohla vydechnout. Už zase se mi to podařilo.
"Tak dobrá" řekl Carlisle dutým hlasem. Nezněl ani moc jako ten jeho, ale jako souhlas beru. S úsměvem a tiše zamumlaným díky jsem opustila pracovnu.
V obýváku seděla na pohovce Alice.
"To není správné, takhle toho zneužívat." pokárala mě.
Zamračila jsem se. "Já toho nezneužívám, jenom využívám ve svůj prospěch."
"Carlisle ti to nedovolil, dovolila sis to sama. To se nepočítá. Má pravdu, jít za ní je hrozné riziko. Nepustíme tě."
"Tebe se o svolení nikdo neprosí" odsekla jsem. Neměla ybch být na lidi kolem sebe tak hnusná, ale mám to prostě v povaze.
"Když říkám my, myslím tím celou naši rodinu. Ty do ní teď patříš taky, nemůžeš si dělat, co se ti zalíbí. Musíš respektovat nějaká pravidla, Gee."
"A jak mě asi chcete zastavit?" zeptala jsem se, ale nečekala jsem nějakou odpověď. Co zmůžu proti osmi dospělým upírům, z nichž jeden umí číst myšlenky a druhá předpovídá budoucnost, jedné poloupírce a jednomu vlkodlakovi.
"Neboj, my už si nějaký způsob najdeme." úsečně odpověděla Alice a dál si mě nevšímala.
Zavrčela jsem a odešla do svého pokoje. Nemohla jsem si naplánovat útěk, prtože by to alice všechno viděla. Nemohla jsem utéct bez plánu, protože by mě zastavili. Ale musela jsem mamku vidět.
Teď zbývalo jen čekat na vhodný okamžik. Který měl nastat už hodně brzo.
Autor: Sasanka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek (Ne)konečně (ne)živá: 8.kapitola:
Trošku kratší kapitolka, která je zdánlivě o ničem, ale je stejně důležitá, jako kterákoliv předchozí... Tak se pokuste si ji užít x)
Sdílet
