Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 20. kapitola

11.06.2011 (09:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 42× • zobrazeno 6165×

20. kapitola

Pak se promítání vypnulo a Rosalie rozsvítila světlo. Všichni jsme čekali, co bude dál a podle Kirstenina výrazu a výrazu ostatních, jsem tušila, co to bude. Mé dlouhodobé přání, které se mi asi tuto noc za pár okamžiků splní. Jen je škoda, že je Ange stále nemocná a nemohla tu být s námi. Naštěstí to Jasper opět natáčí, tak to bude mít alespoň na videu.

Kirsten okamžitě přiskočila před plátno a začala se, jak jsem očekávala, obhajovat.

„Tohle všechno byla lež! Přeci to té ubožačce neuvěříte! Víte přeci, jaká jsem!“ křičela po celém domě.

„A jak tedy získala ta videa?“ zeptal se někdo z davu.

„Samozřejmě že fotomontáží,“ odfrkla si, jako by to byla naprostá samozřejmost. Poznala jsem ale, že začínala být pěkně nervózní.

„Myslíš, že by zvládli vytvořit až takhle vysoko kvalitní videa?“ zeptal se někdo jiný.

„Co pak já vím. Třeba to ani nedělali oni a dali to nějakému profesionálovi. Ale to je přeci úplně jedno. Podstatné je, že je tohle všechno lež, blbost. Takovéhle ohavné věci bych nikdy nedělala.“

„Dělala,“ ozval se jeden kluk. Odvážně vyšel před dav a já ho okamžitě poznala, stejně jako ostatní. Byl to Peter. Jeden z kluků, kterým vyhrožovala a vydírala.

„Už od první chvíle, kdy mi tahle fúrie vyhrožovala, jsem se bál něco říct. Stále mě vydírala, abych jí psal domácí úkoly, slohové práce a spousta dalšího. Vždy si na mě přivedla ty svoje gorily a to víte, dva na jednoho bych nedal. Styděl jsem se o tom mluvit a bál se, že by mě pak za to zmlátili. Teď je to však jiné. Tyto videa jsou pravdivá,“ mluvil ke všem sebejistě.

„To není pravda! Ten kluk lže! Jen je na jejich straně, tak lže!“ vyšilovala Kirsten.

„Peter mluví pravdu. Já jsem byla také obětí jejího týrání. Jak jste viděli na videu, několikrát na mě shodila věci, které jsem nikdy v životě neudělala. A když jsem se to snažila říct ostatním, nevyslechli mě a obvinili, že si vymýšlím. Tady však vidíte důkaz, že je to vše pravda.“ Tentokrát to byla Mendy, která přišla k Peterovi dopředu před dav.

„Mají pravdu, já jsem na tom stejně jako Mendy s Peterem.“ Vyšel Oliver. Jako další se přiznal, že byl Kirstenina oběť.

„Já byla taky její hračka.“ Vyšla před plátno jedna z dívek, která na videu nebyla. Myslím, že se jmenovala Veronika.

A takhle se stále přidávali další a další, než jich bylo více jak třicet.

„Ne ne ne! Oni lžou, přeci jim nebudete věřit,“ vřískala Kirsten. Byla už skoro na pokraji zhroucení.

„Ne, ty lžeš, ty mrcho. Celou dobu jsme tě brali za hodnou holku a ty jsi přitom takováhle svině,“ vykřikl nějaký kluk v davu a ostatní se k němu začali přidávat.

„Zasloužila by si, aby se to poslední video ukázalo před školní komisí,“ vyřkl nikdo mé plány.

„Ano, to je pravda. Zasloužila by si to,“ přidal se někdo k němu.

„Ten učitel je stejně hrozný jako ona. Nedivím se, že to spolu táhnou,“ zasmála se nějaká holka a Kirsten už doslova pěnila vzteky.

„Co si to dovoluješ, ty blbko?! Dereka si nikdo do huby brát nebude!“ naštvala se Kirsten. „Vy jste tady opravdu všichni takoví idioti. Myslíte si, že vám ve škole uvěří?“ smála se doslova hystericky.

„Puso, toto je nejlepší párty ve městě. Tady je celá škola,“ zasmála se Alice.

„Jste úplně všichni naivní pitomci! Jestli si myslíte, že vám to vyjde, jste na omylu. Můj otec s vámi všemi zatočí. Je to právník.“

„Pokud vím, tak je to právník bez práce. Neudělal ještě ani jednu kauzu a tím ho nikdo nechce. Můj otec je totiž policejní ředitel Forks a ví tady o tom městu vše. Rodina Cullenů zase škole dělá sponzora, takže také lecos ví i o žácích a jejich rodinách. Víme, že jste úplně na mizině, takže také víme, že žalovat papínkovi je úplně zbytečné,“ smála jsem se jí.

„Ty hnusná mrcho! Všechno si zkazila! Měla jsem tě vyřídit už dřív. Věděla jsem, že s tebou budou problémy. Kdyby si na své straně neměla Cullenovy, byla bys vyřízená,“ křičela na mě.

„No, jo. Život je holt občas krutý.“ Pokrčila jsem rameny. To ji ještě více naštvalo.

„Jdeme,“ křikla na svoje dvě nohsledky. Ty jako poslušná káčátka přiběhly k ní, ale cestou jim oběma někdo podkopl nohy. Rozplácly se jak široké tak dlouhé a my se všichni naráz rozesmáli. Obě se naráz rozbrečely, Kirsten tam nechaly samotnou a utekly pryč. Kirsten se ještě více naštvala a rozzuřeně se rozešla pryč. Skoro u dveří se jí však zvrkla noha v těch strašných botách a rozplácla se stejně jako ty dvě. S naštvaným řevem vstala a konečně odešla.

„Lidi, můžete oslavovat. Právě jsme Kirsten dostali a ona už nikdy nikomu neublíží, jelikož je nás převaha,“ křikla jsem na ostatní a ti okamžitě zakřičeli oslavné jó. Alice pustila písničku a začalo se oslavovat. Edward mě zase požádal o tanec a já samozřejmě souhlasila. Jelikož to byla rychlá písnička, nemohli jsme tancovat ploužák. Edward to ale vyřešil za nás a bez problému se mnou začal tancovat jako ostatní. Což bylo natisknutí na sebe zepředu a otírání se o sebe. Okamžitě to mezi námi začalo jiskřit a já opět pocítila touhu políbit ho. Edward na tom musel být stejně, jelikož se ke mně s úsměvem začal trochu přibližovat. Chyběl nám už pouhý milimetr, když v tom se to opravdu stalo. Své rty jemně otřel o ty mé a pak znovu a znovu. Z otírání se stal polibek a já blaženě zavzdychala. Ruce jsem mu dala kolem krku a jeho se mi obmotaly kolem pasu.

Začali jsme se tam uprostřed parketu líbat a nemohli přestat. Chtěla jsem pořád více a více. Najednou jsem se ocitla ve vzduchu. Edward si mě vyzvedl na své boky a já mu automaticky obtočila nohy kolem pasu. Držel mě za zadeček a pomalu se začal přesouvat do prvního patra.

Nevnímala jsem vůbec nic, proto mě překvapilo, když najednou hudba utichla a já pod sebou pocítila něco měkkého. Ležela jsem totiž v Edwardově posteli v jeho pokoji. A jelikož tu mají všichni odhlučněné dveře, kvůli upířímu sluchu, nebylo nic slyšet jak odsud, tak z venčí.

Musela jsem se od něj kvůli nedostatku kyslíku na chvilku odtrhnout, on to však vyřešil po svém. Rty se mi přitiskl na krk a začal ho jemně oždibovat.

„Ach,“ zavzdychala jsem, když mi zuby opatrně skousl kůžičku na tepající tepně. Mé ruce si bez mého vědomí našly Edwardovy knoflíčky na jeho košili a začaly je rozepínat. Kravatu si sundal už dole v obýváku během večera. Divila jsem se, že se nebránil, spíše naopak, ještě mi pomáhal. Jakmile jsem uviděla jeho úžasnou vypracovanou hruď, vzrušení ve mně stouplo o padesát procent.

„Edwarde,“ zavzdychala jsem opět, když mi dlaní vešel pod šaty a pohladil po bříšku. Kontrast mezi našimi pokožkami mě nenechával chladnou. Edward se odvážil vzít lem mých šatů do prstů a pomaloučku je vysunoval výše. Očima mě při tom žádal o svolení, a jelikož jsem mu pohled oplácela s nehynoucí láskou, šaty skončily na zemi a já pod Edwardem pouze ve spodním prádle.

„Bože, jsi tak krásná,“ vydechl omámeně a okamžitě se něžně vrhl na mé rty. Líbali jsme se nekonečně dlouho, přesto mi to přišlo málo.

Pomaloučku jsme si navzájem sundávali svršky a spodní prádlo, než jsme před sebou skončili naprosto nazí. Edward mi zrovna sál pravou bradavku a já se pod ním slastně svíjela. Bylo to neuvěřitelné. Nikdy v životě jsem nic takového necítila. A ještě lepší bylo, že jsem to vše cítila kvůli Edwardovi. Že to Edward zapříčiňoval. Že to byl on, kdo obšťastňoval mé tělo a uspokojoval mé touhy.

„Ach,“ zasténala jsem, když mi ji skousl. Dlaněmi jsem mu přejížděla po mramorových zádech a zrychleně dýchala. Můj chtíč už byl skoro k nevydržení.

„Edwarde, prosím,“ sténala jsem, když mi dlaní přejel po podbřišku. Mému místečku se schválně vyhnul.

Věděl, oč prosím, ale stále čekal na mé svolení. Byl tak ohleduplný. Pokaždé, když chtěl udělat něco odvážnějšího, se mi podíval do očí a žádal o svolení. Sice jsme nepromluvili ani slovo, ale my si rozuměli i bez nich. A když jsem se na něj usmála, nebo přivřela oči, bral to jako ano.

A teď to bylo stejné. Boky ležel mezi mými stehny, jednou rukou se podpíral, aby na mě nenalehl celou svoji vahou a druhou mě hladil po tváři. Já se však tentokrát ani neusmála, ani slastně nepřivřela oči, já si přitáhla jeho tvář ke své, láskyplně ho políbila a dala do toho vše, co jsem cítila, a nakonec vyslovila to, co už jsem dlouhou dobu chtěla.

„Miluji tě, Edwarde.“ Edward se na mě překvapeně podíval, ale okamžitě se mu v očích objevilo tolik něhy a lásky, že jsem měla co dělat, abych nevzlykla štěstím.

„Miluji tě, Bello,“ oplatil mi. Byla to ta nejkrásnější věta, která kdy z jeho úst vyšla. To, že mi to řekl, pro mě bylo to nejcennější, co mohl udělat. Mé pocity se zřejmě ukázaly i v mém obličeji, protože Edward mě opět vášnivě políbil a poté do mě pomalu začal vnikat. Když se zarazil o mou neposkvrněnou blanku, strnul v pohybu. Chvilku se mi opět díval do očí a čekal, až si zvyknu, že je ve mně. Pak mě omamně políbil a naráz do mě vnikl až na doraz. Škubla jsem sebou a nezabránila jednomu syknutí od bolesti. Edward se na mě smutně usmál a pohladil po tváři. Přivřela jsem oči a čekala, dokud to nepřestane bolet.

Naštěstí to byla jen chvilková bolest, a tak, když už jsem byla zase v pořádku, sama pohnula pánví proti němu a rozvířila tak mezi námi vášeň a chtíč.

Bylo to nádherné, úžasné, překrásné… Nevím, co všechno. Edward byl tak strašně něžný a ohleduplný. Nedokázala jsem uvěřit, že tohle děláme spolu. Edward, můj nejlepší přítel a ochránce. Muž, do kterého jsem se zamilovala a upír. Bylo to prostě neuvěřitelné.

Celou dobu jsme se líbali a jazyky se lehce třeli o sebe. Bylo to vášnivé, přesto plné lásky. Jedním slovem dokonalé.

Po pár minutách jsem začala cítit brnění v podbřišku. Edward zrychlil přírazy a při tom mi začal hnětat jeden z mých kopečků, které se mu tak moc zalíbily a láskyplně líbat.

Naše vyvrcholení bylo ve stejnou dobu. V jednu chvíli jsem myslela, že vybuchnu a v druhé už se svíjela v mohutné křeči našeho prvního orgasmu. Edward se se slastným zasténáním zhroutil vedle mě a přitom si mě přitáhl k sobě na hruď. Přikryl nás peřinou a já se s úžasným pocitem začala odebírat do říše snů.

„Miluji tě, má lásko, a navždy budu,“ zašeptal mi do ucha. Spokojeně jsem se usmála a jako odpověď ho líbla na hruď. A pak jsem usnula za krásného zvuku mé ukolébavky.

Ráno jsem se v posteli probudila sama. Nejdřív jsem si myslela, že se mi to vše jenom zdálo, ale fakt, že jsem ležela v posteli nahá a ještě ke všemu v Edwardově, mi dávalo důkaz, že to byla pravda. Že jsem se opravdu milovala s Edwardem.

Na rtech se mi okamžitě usadil usměv a se šťastnou náladou jsem se odebrala do jeho koupelny. Zajímalo by mě, kde je. No, nejjednodušší vysvětlení je, že si musel zajít na lov. Přeci jen prožil krásnou noc milováním se se mnou, člověkem, u kterého ho láká jeho krev. Ano, musel si zajít na lov a za chvíli tu určitě bude.

Pořád s tím připitomělým úsměvem jsem si vlezla do sprchového koutu a začala se mýt. Do dlaně jsem si vylila trochu šampónu a začala si ho roztírat po těle. Jakmile jsem se však dotkla jednoho žebra, sykla jsem bolestí. Sklonila jsem hlavu a vyděšeně vyvalila oči. Celé mé tělo pokrývaly modré a žluté modřiny. To není možné?! Pohlédla jsme na své ruce a to bylo úplně to samé. Rychle jsem si rozmydlila mýdlo, spláchla ho a vylezla. Utřela jsem se, aby ze mě nekapala voda a stoupla si před zrcadlo. Pane bože. Skoro každý centimetr pokrývala nějaká modřina. Otočila jsem se ze zadu a s úšklebem zpozorovala Edwardovy otisky dlaně na každé mé půlce zadku.

Ale to není možné?! Pamatuji si skoro na každý jeho dotyk a stisk, ale u žádného jsem nezaznamenala, že by bolel. Spíše naopak, ještě jsem Edwarda prosila, aby mě držel pevněji. Bylo to tak pro mě ještě úžasnější. Ale ani jeden mě nebolel, tak jak to, že mám teď tělo modro žluté?

No, vlastně je to jedno. Neuvědomila jsem si, že mi stačí sebemenší nátlak na kůži, a už mi modrá. Hold jsem náchylná na modřiny. Doufám, tedy, že si toho Edward nevšiml. Určitě by pak vyšiloval, že mi ublížil a to já nechci. Trápí mě, když vidím, že se trápí on.

Se zakroucením hlavou jsem popošla k umyvadlu s dalším zrcadlem a začala si čistit zuby. Když jsem se tak na sebe dívala z větší blízkosti, zaznamenala jsem takovou zvláštní jiskřičku, která mi hrála v očích. Tváře jsem měla více růžové a vůbec jsem vypadala nějak jinak, jakoby omlazeně.

Jen jsem se zasmála, vyplivla pastu a utřela si pusu do ručníku. Ještě jsem se namazala krémem a pak se odebrala do Edwardovy šatny, kde jsem si vzala jednu jeho košili. Zakrývala vše, co jsem potřepala, a tak jsem si na sebe ještě vzala kalhotky a seběhla dolů k ostatním.

„Dobré ráno vespolek. Páni, tady někdo v noci uklízel,“ pozdravila jsem šťastně všechny v obýváku. Už to tu zase vypadalo normálně. Nábytek byl na svém místě, promítací plátno pryč a po odpadcích a zbytků jídla, které tu včera večer byly, nebylo ani stopy.

„Co se děje? Stalo se něco?“ ptala jsem se jich zmateně, když jsem zaznamenala jejich smutné tváře. Pane bože, nestalo se někomu něco? Ježíši, jestli se něco stalo tátovi… „Můžete se přestat tvářit tak, jak se tváříte a říct mi, co se to tu do háje děje?!“ zvýšila jsem nepatrně hlas.

„Bello,“ začala Alice, ale nakonec si jen povzdychla a zakroutila hlavou.

„Belli, pojď si sednout k nám.“ Emmett se zvedl a dovedl mě k sedačce. Sedla jsem si mezi něj a Alice a čekala, kdy z nich konečně něco vypadne.

„No? Tak co se tedy děje?“ ptala jsem se jich už se slušnou dávkou strachu v hlase.

„Bello… Edward odjel,“ vyslovila konečně Alice.

„Jak odjel? Šel přeci na lov, ne?“ kníkla jsem. Pomalu mi to asi začalo docházet, ale já se bránila tomu uvěřit.

„Bello, Edward odjel a už se nevrátí.“

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 20. kapitola: