Takže, mí milí čtenáři, po dlouhém měsíci vám přináším další díl Navždy Ty a Já. Na sto procent vám nemohu slíbit, že hned za tři dny přidám další, ale budu se moc snažit. Ve škole toho mám opravdu moc, protže mám v háji známky a ty hrajou dost velkou roli v mém přijetí na střední. Teď se píšou závěrečné testy, které musím mít na jedničky, tak se na mě prosím nezlobte. Budu ráda za jakýkoliv komentář. I za jednoho smajlíka. Doufám, že se vám kapča bude líbit, vaše simi1918. :)
31.05.2011 (17:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 34× • zobrazeno 5560×
18. kapitola
„Takže nezapomeň, jsi upír a už ji ani jednou nenecháš udělat žádnou volovinu,“ připomínala jsem mu, než jsme vstoupili do školy. Usmál se na mě, až mu blýskly jeho zabijácké zuby, a mrkl na mě. Ukázala jsem palec nahoru a on se rozesmál. Už zase s dobrou náladou jsme oba vstoupili a nevšímali si lidí kolem, jak si nás pohrdavě měří. Oba jsme se vztyčenou hlavou kráčeli chodbou, i když já tedy nekráčela a jen se belhala o berlích, ale i tak. Lidi se nám raději klidili z cesty a před Edwardem zdrhali. Musela jsem se nad tím zasmát.
Došli jsme až k mé skříňce a Edward mi pomohl s věcmi. Když jsem ji zamkla, přistoupila k nám nějaká blondýna.
„Ahoj, Edwarde,“ usmála se na něj koketním úsměvem. Pobaveně nadzvedl jedno obočí. „Víš, jsem si tak řekla, když už nechodíš s Kirsten, nechtěl bys jít někam na večeři, nebo do kina?“ ptala se ho nesměle. Bože, jak já tyhle husičky nesnáším. Sice nepatří do Kirsteniny partičky, ale je to stejná blbka jako ona. O to více mě překvapuje, že se obě nesnáší, když jsou vlastně úplně stejné.
„Tak aby bylo jasno. Za prvé, s Kirsten jsem nikdy v životě nechodil a ani chodit nebudu, to bych radši skočil z mostu. A jestli tě zajímá, co tedy znamenalo to divadélko včera, tak to si vymyslela, aby se mi pomstila za to, že ji nechci. A za druhé, bohužel i tebe zklamu, ale ani s tebou nikam nepůjdu a nebudu s tebou ani nikdy chodit. Promiň,“ odpálkoval ji, otočil se na mě a společně jsme odešli na naši hodinu. Ji jsme tam nechali stát s otevřenou pusou a asi i infarktem.
„Tak co, zvládnul jsem to?“ ptal se mě cestou.
„Jednička s hvězdičkou dvakrát podtržená,“ zasmála jsem se a spolu s ním vešla do učebny.
Jsem ani netušila, jak rychle se dokáží šířit drby. Během hodiny jsem uslyšela, jak si parta holek povídá o tom, co Edward řekl Britney, té husičce z chodby. Přemýšlely nad tím, kdo má pravdu, jestli on, nebo Kirsten, a jelikož ji tahle parta moc ráda nemá, uvěřily Edwardově pravdivé verzi.
„Jak to tak vypadá, začínáš mít na své straně pár lidí a věř mi, že do oběda jich bude mnohem více, pokud nahodíš i svůj šarm,“ zašeptala jsem ke svému sousedovi. Vadí mi však, proč se mi tak strašně příčí představa Edwarda, jak flirtuje s jinou dívkou. Proč už se mi konečně tyhle pudy žárlivosti a vlastnictví nedaří zahnat? Bože, to je děs.
Po zbytek hodiny byl klid, a když zazvonilo, téma Kirsten a Edward se doopravdy rozjelo. Na chodbě jsme se střetli s rodinou a Emmettův výraz, když viděl Edwardův monokl, opravdu stál za to.
Po doopravdy dlouhých pěti minutách se Emm konečně zklidnil a my si mohli v klidu sednout. Tentokrát pro oběd radši šel Jasper. A v tom jsem dostala úžasný nápad, jak to Kirsten vytmavit. Sice jsem si pro ni plánovala ještě pár pomstiček, ale tohle by to snad mohlo vynahradit. Když jsem Alice uviděla znehybněnou a dívající se do blba, došlo mi, že to právě zjistila.
Na obličeji se jí roztáhl úsměv, a jakmile se vrátila do přítomnosti, radostně vypískla a zatleskala ručičkama jako malá holčička.
„Děkuju, děkuju, děkuju,“ vrhla se mi kolem krku. Jakmile jsem mohla zase dýchat, pokračovala. „Ty jsi ale hlavička. Tohle je naprosto dokonalý a úžasný plán,“ pochválila mě. Edward střílel pohledem ze mě na ni a pak se na mě krásně usmál.
„Co se děje?“ ptali se nás ostatní. Jasper s jídlem už tu byl a nechápavě nás pozoroval. Z těch všech pocitů musel být naprosto zmatený.
„Bella vymyslela naprosto dokonalý plán, jak se pomstít Kirsten, a ještě ke všemu mi splnila můj dosavadní sen,“ vychloubala se Alice.
„O co jde?“
„Bella vymyslela, že bychom u nás uspořádali velkou školní párty, kde bychom Kirsten odhalili před celou školou. A hádejte, kdo tu party zorganizuje? No přeci já! Konečně budu moct pořádat pravou party! A jak Kirsten odhalíme? Je to naprosto jednoduché. Budeme ji tajně sledovat a natáčet o ní věci, které nikdo kromě ní neví. Vše to pak vypálíme na DVD a na párty to pustíme jako vyvrcholení večera. A už jsem viděla, že to vyjde,“ vyklopila to.
„No páni, Bells, ty jsi ale mrcha,“ smál se Emmett a Rose mu ubalila pěkný pár facek, až to zadunělo celou školou. Ještě, že se na ně nikdo nedíval. Emmett si pak místo na tváři uraženě třel.
Potom mě všichni začali chválit, jak jsem to perfektně vymyslela a já nedělala nic jiného, než se červenala. Edward mi za to dal pusu na tvář, u které jsem byla rudá až na zadku, i když to nebylo nic vážného. Jasper se při tom na mě culil, jako když malé dítě dostane lízátko. Po obědě jsme se všichni vydali na své hodiny.
***
Dny běžely jeden za druhým a můj plán špehovat a při tom natáčet Kirsten perfektně vycházel. Moje sádra už mi konečně dala definitivní sbohem a já konečně můžu zase normálně běhat, i když to samozřejmě nemyslím doslova, protože při mém štěstí bych si při běhu nohu zlomila zase.
Dnes se Edward chystá natočit jedno z Kirsteniných nejtajnějších tajemství. Jelikož jí pořád četl myšlenky, narazil na něco, co všechny shodí na zadek, dokonce i kantory. Kirsten má totiž každý týden sraz s naším tělocvikářem ve skladu tělocviku a mají spolu pohlavní styk. Musím přiznat, že když mi to Edward řekl, sedla jsem si na ten zadek taky. Věděla jsem, že se chová jako coura, ale že jí opravdu je, to jsem nečekala.
A jelikož je pátek a máme krátký rozvrh, sejdou se spolu opět. Dohodli jsme se, že všichni, jako že já a rodina Cullenových, společně odjedeme, ale Edwarda v půlce cesty vysadíme i s kamerou a on se vrátí a přichytí je přímo při činu. A setřeme tak dvě mouchy jednou ranou, protože našeho učitele tělocviku každý nesnáší.
Akorát zazvonilo na konec hodiny a celá třída se hrnula ven. Já si s Edwardem počkala, až všichni odejdou a potom jsme v klidu opustili třídu. Po vstupu do jídelny jsem se podívala ke stolu Kirsten a jako obvykle, když je pátek, chyběla. Najezená jsem byla rychle, takže jsme mohli vyrazit domů a zahájit tak i naši past.
V půlce cesty k vile Cullenovým, jsme Edwarda vyhodili a jeli dál. Jasper zaparkoval Volvo v garáži a vystoupili jsme. V domě jsem se usadila v obýváku u televize a pustila si svůj oblíbený seriál, na který se koukám každé odpoledne.
Par minut na to, co mi skončil, přijel Edward s dokonalou nahrávkou. Kameru napojil na televizi a pustil. Naběhl obraz a já vyvalila oči. Bože, on je natáčel, jako by stál přímo naproti nim. Ježíš, vždyť je tam vidět úplně, ale úplně všechno! Nahrávka skončila a já seděla ztuhlá na sedačce s bulvami místo očí.
„Tak to byla…“
„Vážně pecka,“ doplnil mě Emmett a naplno se rozesmál. Ani jsem si neuvědomovala to, že jsem vlastně, dá se říct, poprvé viděla porno, ale došlo mi, že tohle ji doopravdy na sto dvacet procent ztrapní a poníží.
„Teda řeknu vám, tohle předčilo všechny ty ubohé nahrávky před touto,“ ozval se Jasper. Ostatní jen pokývali hlavou.
„Tohle se nám opravdu povedlo,“ řekla Rose.
„Edwardovi se to povedlo. Kdyby nebylo jeho, ani nevíme, že nějaký románek má,“ přehodila jsem všechnu slávu na Edwarda. Dotyčný se na mě jen krásně usmál, z čehož se mi naprosto rozhodil tep.
„Myslím, že jako závěr filmu to bude dokonalý,“ uculila se Alice.
***
„Fajn, jdeme na to,“ řekla jsem a s krabicí, ve které je několik stovek okopírovaných papírů s pozvánkou na Velkou Cullenovskou párty, vyšla do chodeb školy a začala je vyvěšovat na všechny nástěnky, vházet do skříněk žáků i rovnou dávat lidem. Každý člen rodiny měl jednu a dělal úplně to samé.
Ani mě nepřekvapilo, že tam všichni chtějí. Mají předci konečně možnost vidět, kde bydlí ti zvláštní Cullenovi. Na Kirstenino divadlo s Edwardem už každý zapomněl, takže přijdou i lidé, kteří ji mají rádi. A jelikož dala Alice osobně pozvánku i Kirsten, samozřejmě je to schválně, slíbila, že se staví. Takovouhle párty prý nikdy nemůže odmítnout.
Při obědě to Alice ještě dokonale dokončila. Na tohle se těšila už od té doby, co ví o mém plánu. Ladně se vyhoupla na jeden ze stolů v jídelně a tím si samozřejmě upoutala veškerou pozornost.
„Jen bych tedy chtěla ještě všem oznámit, i když už to určitě podle letáčků víte, že se u mě doma zítra večer bude konat velká párty. Zvaní jste všichni, tak neotálejte a pojďte se pobavit. Slibuji, že nebudete litovat. Popis cesty je na letáčcích, kdo nedostal, štos jich je položený pod nástěnkou,“ dokončila svoji řeč a zase lehce jako pírko seskočila ze stolu. Tak tohle bylo vskutku působivé.
„Hotovo,“ usmála se na nás zářivě a zavěsila se na Jaspera. Společně jsme si pak sedli k našemu obvyklému stolu a začali obědvat, i když jsem vlastně jedla jen já.
„Budeme muset na nákupy, všechny a pro kluky taky něco nakoupit, aby k nám ladili. A pro Carlislea a Esme tedy koupíme ten zájezd na víkend, jak jsme se domluvili. Ach, jak já už se těším.“ Alice nahodila zasněný výraz a já se kvůli ní málem udusila, jelikož mi z ní zaskočilo.
Po obědě jsme ještě přetrpěli poslední hodinu a pak už Alice skákala radostí k Edwardovu autíčku. Už už chtěla nastoupit na místo řidiče, ale Edward jí v tom zabránil.
„Ne, moje auto bude řídit pouze Bella,“ řekl a při tom na mě mrkl.
„S její rychlostí tam nebudeme ani do večera a všechny krámy nám zatím zavřou,“ zamračila se Alice a já taky. Přece nejezdím jako šnek, ano, po té mámině nehodě nejezdím jako šílenec, ale tak pomalá zase nejsem.
„Už jsem řekl, Alice,“ odpálkoval ji nekompromisně a mně hodil klíče. Bez problému jsem je chytla a došla ke dveřím.
„Děkuju,“ poděkovala jsem mu a dala pusu na tvář. Rozzářil se jako sluníčko, rozloučil se se mnou, na holky houkl jen letmý pozdrav, a pak odešel k Jeepu.
„Pojedeme?“ zeptala jsem se holek. Pokývaly hlavou a Alice si méně nadšeně sedla dozadu, protože na místu spolujezdce už seděla Rose. Fajn, já nejsem máma. Ona jela za deště, večer a ten hajzl jel v protisměru. Já sedím vedle upírek, které mají dokonale vyvinuté smysly, takže by se mi s nimi nemělo nic stát, i když pojedu jejich stylem rychlosti. Já totiž jako želva nejezdím.
S novou dávkou odvahy jsem nastartovala, sešlápla plyn až na podlahu a rychlostí blesku vyjela z parkoviště směrem k obchodnímu centru v Port Angeles.
„Bello!“ vyjekly obě naráz a já se jen zasmála.
„Copak, vadí vám rychlá jízda?“ smála jsem se, když jsme jely z města.
„Ne, ale nemusíš kvůli nám jezdit rychle. Víme, že to nemáš ráda,“ začala Rose. Překvapeně jsem zjistila, že mi to ani nepřijde, že jedu tak rychle. Vůbec mi to nevadilo, naopak jsem si to až moc užívala.
„Neboj, Rose, nic nedělám proti své vůli.“
„Ale jak to? Vždyť po té nehodě…“
„Prostě jsem si řekla, že doživotně nemůžu jezdit padesáti kilometrovou rychlostí za hodinu. A tak jsem zkusila to změnit a představte si, že se mi to líbí,“ povídala jsem jim šťastně. Holky už se jen usmívaly a já jsem upalovala dál do Port Angeles.
„Takže, když už jsem tu, mohly bychom si koupit i něco na normální nošení, ale nezapomeňte, že jsme tu hlavně pro oblečení na párty, jasné?“ rozdávala Alice rozkazy a pak jsme se konečně vydaly do obchodů.
Bylo to nekonečné. V každém obchodě jsme prošmejdily každičký kout a zkoušely si vše, co bylo alespoň dobré, tedy co uznala za vhodné Alice, lépe řečeno. Mně to však bavilo. Dlouhou dobu jsem tyto věci nedělala, neměla jsem na to tu správnou chuť, energii. Teď je to ale jinak a já si to s plnými doušky užívám, jak nejvíce mohu.
Asi po hodině a půl jsem konečně našla něco na tu párty. Alice se můj nápad okamžitě zalíbil a Rose taky. Když jsem si to šla vyzkoušet, řekly, že je to jako na mě ušité, a měly pravdu. Hned jsem si to koupila a pokračovaly jsme dál. Hned v dalším obchodě si vybrala Rose. S její perfektní postavou se to k ní naprosto hodilo a barva jakbysmet. Ke konci si nakonec vybrala i Alice. K její pidi postavě to šlo jako ulité a ještě jí to moc slušelo. Oblečení jsme už tedy měly, a tak jsme se přesunuly na druhou stranu obchodního centra, a šly vymetat obuvnictví.
Rose si vybrala hned v druhém, Alice ve čtvrtém a já překvapivě až v posledním. Normálně jsem si myslela, že nic nedostanu a budeme muset jet někam jinam. Naneštěstí se botky k mému párty oblečení hodily jako by byly vyrobené přímo k němu a já byla spokojená.
Už naprosto zmožená jsem jela domů a holky mi pomohly s věcmi do pokoje. Charlieho u televize jen potichu obešly, protože usnul u televize. Ráno ho určitě bude bolet za krkem.
„Tak ahoj a díky,“ šeptala jsem u vchodových dveří a loučila se s nimi.
„Nemáš zač, dobrou,“ usmály se na mě a nasedly do Volva. Ještě jsem jim zamávala, a pak se vrátila k sobě do pokoje. Vzala jsem si toaletní taštičku a v rychlosti se šla umýt a vyčistit zuby. Už oblečená v pyžamku jsem hupsla do postele a spokojeně se zachumlala do peřiny. Ani ne po třech minutách se zhoupla madrace a na záda se mi přitiskla Edwardova mužná hruď a kolem pasu obtočily jeho paže.
„Dobrou, sluníčko,“ zašeptal mi do ucha.
„Dobrou,“ zamumlala jsem už v polospánku a pak blaženě usnula do tvrdého spánku.
Tak co, líbilo? Já doufám, že jo a že se těšíte na pokračování. V dalším díle už bude očekávaná párty a odhalení Kirsten. Budou tam i všechny odhalené věci na ni. A ještě vám prozradím jednu věc. I když nechci nic prozrazovat, něco málo přeci řeknu. Dvacátá kapitola bude zlomová a něco se v ní stane. Náš děj to tím pádem otočí o 180 stupňů. Tak co, už jsem vás alepoň trochu navnadila? No, doufám, že ano. :D Vaše simi1918.
Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 18. kapitola:
krásný už se těším na další dílek
No, tak to jsem zvědavá, jak moc zlomová bude. Ale těším se. Tahle se ti taky moc povedla. Kdypak se sblíži ti dva,co?
Už se těším na další doufám že bude co nejdřív
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!