Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 15. kapitola

12.03.2011 (11:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5743×

15. kapitola

Snažila jsem se nevnímat všechny ty oči, které nás pozorovaly. Edward mě odnesl až do učebny a posadil na židli. Dala jsem si nohu přes nohu a lokty se opřela o lavici. Propalovala jsem dveře a čekala, kdy vejde Kirsten. Mezitím jsem se snažila ignorovat klučičí pohledy směrující na moje odhalené nohy a Edwardovo vrčení.

Nemusela jsem čekat dlouho a blonďatá mrcha vešla. Došla až ke svojí lavici, kabelku si položila na stůl a začala se v ní přehrabovat, když v tom...

„Ááá,“ zaječela naprosto vyděšeně a udělala několik kroků dozadu, ale mezi nohy se jí připletla taška, která ležela u jiného stolu a spadla. Seděla na zemi s vytřeštěnýma očima a zrychleně dýchala. Nějakej kluk se podíval do její kabelky a vytáhl za ocas velkou růžovou mrtvou krysu. Uchechtl se a pořádně se na ni zahleděl.

„Kirsten,“ přečetl nahlas jméno vyryté na obojku a třída se rázem rozesmála. Já se jen lstivě usmívala a ďábelsky jako pravá mrcha, propalovala Kirsten pohledem. Její oči těkaly po spolužácích a po chvíli naštvaně vyjekla a bouchla pěstmi do země.

„Tak mě někdo zvedněte!“ křikla naštvaně a zvedla ruku. Přišel k ní Ronald, třídní šprt s akné a brýlemi. Už ji chtěl chytnout za ruku, ale ona se jen zašklebila a ruku stáhla.

„Ty ne,“ odsekla mu naštvaně. Jen pokrčil rameny a zase odešel. Třída se už uklidnila a zase si hleděla svého. Kirsten však nikdo nepomohl a tak se po minutě naštvaně zvedla sama. Rozhlédla se po třídě, a když zahlédla můj pohled, zarazila se. Naše oči se navzájem propalovaly, když jí to došlo. Zalapala po dechu a jako rozzuřený lev ke mně došla.

„Tak za tohle sis podepsala rozsudek smrti, Swanová. Chceš válku, máš ji mít,“ vrčela na mě rozzuřeně a pak pohodila svojí blonďatě obarvenou hřívou a odkráčela na své místo.

„Jak se cítíš?“ zeptal se mě potutelně Edward.

„Skvěle,“ řekla jsem tónem, který mně samotné naháněl strach. Páni, co se to se mnou děje? Po zbytek hodiny byl klid a já se cítila báječně. Po zazvonění jsem se s Edwardem vydala na další hodinu. Na chodbě se k nám přidala Alice, která ji měla s námi.

„Tak to bylo boží. Doopravdy, já to viděla a dostala jsem za to poznámku, protože jsem vyprskla smíchy během hodiny, když učitel přednášel. Myslel si, že se směju jeho přednesu. Ne, ale fakt, škoda, že to neviděl Emmett.“ Představila jsem si Alice, jak dostala poznámku a uchechtla se. Ale s Emmettem má pravdu, škoda, že to neviděl.

„Ale uvidí,“ usmál se tajemně Edward. Nechápavě jsem se na něj podívala. Edward si ze své tašky vyndal mini kameru a mně to docvaklo.

„Tys to natočil?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„No jasně, tohle musí vidět i ostatní,“ potvrdil mi a já mu za to věnovala pusu na tvář. Edward na chvíli ztuhl, ale pak se vzpamatoval a krásně se na mě usmál.

„Měli bychom jít, abychom nepřišli pozdě na hodinu,“ upozornila nás Alice, a tak jsme se vydali do učebny fyziky.

Po zbytek školy byl jakž takž klid. Kirsten na mě pokaždé, když jsme se potkaly, házela rozzuřené pohledy, stejně jako její nohsledky. Na obědě jsem seděla jako vždy s Cullenovými. Angela ve škole nebyla, je nemocná, psala mi to dnes ráno. Toto bylo jediné, co mě mrzí. Poslední dobou ji zanedbávám. No, zahnala jsem ošklivé myšlenky a užívala si svoji dobrou náladu.

„Tak co, Bell, už jsi vymyslela druhou etapu tvé pomstičky?“ zeptal se mě nedočkavě Emmett. Vzala jsem si trojúhelníček pizzy z Jasperova tácu a ukousla si.

„Jo,“ odpověděla jsem, když jsem spolkla sousto.

„A prozradíš nám, o co jde? Musíme se připravit,“ naklonil se ke mně přes stůl více. Usmála jsem se.

„Nebojte, na tuhle si vystačím sama s Edwardem. Pro vás to bude překvápko,“ mrkla jsem na něj a on se zamračil.

„No tak, Bellinko, prozraď mi to,“ prosil mě, ale bezúspěšně.

„Ne-e,“ zakroutila jsem s úsměvem hlavou a mrkla na Edwarda.

Zbytek dne utekl rychle. Večer probíhal tak jako vždy. Udělala jsem tátovi a sobě večeři, šla se umýt a usínala v Edwardově objetí za zvuku své ukolébavky, kterou pro mě složil, když jsem byla malá.

Ráno jsem bohužel zaspala, protože mě Edward nemohl probudit, prý. No, spíše bych to tipla na to, že mě nechtěl budit, ale došlo mu, že do školy musím a za deset minut tři čtvrtě mě probudil.

Spěšně jsem udělala ranní hygienu, upravila se a hodila na sebe dnes sportovní oblečení. Byly to džíny, bílé tričko a mikina. Na nohu jsem si obula kecku a už se belhala do kuchyně. Rychle jsem slupla snídani a už pádila otevřít Edwardovi, který zvonil na domovní zvonek. Popadla jsem ještě tašku do školy a už zamykala a nasedala do Volva. Nepovolenou rychlostí jsme se řítili ke škole a já se snažila pouze nevyklopit svoji snídani do toho čistého autíčka.

Do školy jsme to překvapivě stihli a já si to rázovala s Edwardem po boku na naši první hodinu. Ta utekla docela rychle, stejně jako druhá. Ale o přestávce byla docela sranda.

Šla jsem zrovna sama po chodbě, Edwarda si ředitel zavolal k sobě do kanceláře. Ostatní byli někde na druhé straně budovy, proto toho okamžitě využila Kirsten a spol. Šli přímo naproti mě v čele s Kirsten a každý se jim radši vyhnul z cesty. Já se zastavila, opřela se o berle a čekala, kdy ke mně dojdou.

„Copak, Swanová, kdepak máš tu svoji Cullenovic ochranku? Že bys je už přestala bavit? Ani bych se nedivila, taková chudinka jako ty, no… přímo se vybízíš k využití a okamžitému odhozu,“ mluvila nahlas a každý na chodbě nás slyšel. Dřív bych se rozbrečela a utekla, ale díky včerejšku jsem zůstala naprosto klidná. To Kirsten překvapilo a na chvíli znejistěla, ale hned si nahodila masku dokonalé mrchy zpátky.

„Kirsten, nespojuj nás. Nelíbí se mi, jak říkáš, že jsme stejné, protože ty pro každého kluka stojíš zase jen za rozevření nohou a okamžitého odhozu,“ promluvila jsem stejně nahlas jako ona a její parta zalapala po dechu a v chodbě se ozvaly uchechtnutí. Kirsten přímo zrudla vzteky.

„Co si to dovoluješ, ty nicko?! Takhle se mnou nikdo mluvit nebude!“ zakřičela tak nahlas, že to muselo být slyšet až v Číně. Rozzuřeně si mě prohlížela a pak luskla prsty. Dva kluci, kteří stáli v její partě, ke mně přišli a nečekaně mi vytrhly berle. Jelikož jsem o ně byla opřená, ztratila jsem rovnováhu, ale naštěstí to ustála. Teď by mi rozhodně nepomohlo se tu rozplácnout jako žába.

„Odnést a někam, kde je nenajde,“ rozkázala a kluci okamžitě zmizeli. Teď jsem tu stála pouze já, ona, její kluk, její nohsledky a jejich kluci, samozřejmě nepočítám naše obecenstvo, které se pořád zvětšuje. Docela převaha, je to nefér.

„A jéje, jak pak se nám budeš pohybovat, když nemáš berličky? Budeš skákat jako králíček, nebo se budeš plazit po zemi u našich nohou?“ šišlala na mě a myslela si, že nade mnou vyzrála, trochu se ale přepočítala.

„Ani jedno, má drahá,“ usmála jsem se na ni přesladce. „Ale něco bych vám doporučila, jestli nechcete všichni dojít k úhoně, měli byste se otočit,“ dodala jsem ještě a překvapivě mě všichni poslechli. Za nimi stála celá Cullenovic rodinka v čele s Edwardem. Dohromady vypadali doopravdy hrozivě, protože jejich lstivé výrazy vyzařovaly hrůzu. Edward se rozešel ke mně a jednou rukou všechny odstrčil. Došel až ke mně a lehce jako pírko si mě vyzvedl do náruče.

„Stačí ti toto jako odpověď?“ zeptala jsem se jí. Naštvaně zapištěla a přitom si dupla nohou. Chodbou se rozneslo další uchechtnutí. Nasupeně se otočila na podpatku a odešla.

„Páni, Bell, kde se to v tobě bere?“ zeptal se mě udiveně Edward.

„Sama nevím,“ uchechtla jsem se. Jelikož jsem neměla berle, musel mě po zbytek dne Edward nosit. No, pravda byla, že mi to ale vůbec nevadilo, naopak. Užívala jsem si ty závistivé pohledy dívek, které by daly nevím co za to, být na mém místě.

Po obědě přišla část dne, na kterou jsem se těšila nejvíce. Před začátkem hodiny jsem vše vysvětlila Edwardovi a šla si sednout do tělocvičny. Učiteli jsem dala omluvenku a pozorovala tělocvik z mého oblíbeného místa v tělocvičně - z lavičky.

Musela jsem uznat, že v tělocviku byla Kirsten jednička, hlavně v míčových hrách. Samozřejmě se jí párkrát povedlo mě zasáhnout, nechtěně, ale zůstala jsem naprosto klidná, což ji hodně vytáčelo. Pět minut před koncem tělocviku se ozval rozhlas.

„Slečna Scrapeová, ať se okamžitě dostaví na parkoviště,“ ozval se naštvaný hlas ředitele a Kirsten zaraženě odešla. Řekla jsem Edwardovi, aby její auto přeparkoval na ředitelovo místo na parkovišti. Náš ředitel je trochu netradičný, do práce chodí někdy ráno nebo dopoledne, ale i odpoledne. Dnes mi to vyšlo, že přijel akorát při hodině tělocviku. Takže nejen, že bude mít pořádný průšvih, protože je přísně zakázáno stát na jeho místě, ale schytá i pořádný trapas, který ji čeká.

Když zazvonilo na konec tělocviku a tím pádem i školního dne, přišla mi esemeska od Edwarda, že je Kirsten pořád ještě v ředitelně, perfektně.

Všichni se nahrnuli do šaten a sprch. Když už byla dívčí šatna prázdná, schovala jsem se do tělocvičny a čekala, kdy přijde Kirsten. Dlouho jsem čekat nemusela.

„To snad není možné, jak se mi někdo dokázal dostat do auta? Vždyť to má nejlepší bezpečnostní zámek, jaký existuje! Ale někdo to dokázal, protože já na ředitelově místě neparkovala. Až se mi ten šmejd dostane do rukou, zažije teprve, kdo je Kirsten Scrapeová,“ hudrovala cestou do sprch. Když jsem zaslechla sprchu, poslala jsem esemesku Edwardovi. Potichu jsem došmajďala ke dveřím dívčí šatny a otevřela je. Edward stál hned za nimi a já ho pustila dovnitř.

Neslyšně vešel do sprch a nezpozorovatelně Kirsten sebral ručník. Já v šatně sebrala její věci i se spodním prádlem a potom si mě Edward vzal do náruče a vynesl ze šatny ven. Tam už čekali ostatní. Její oblečení jsem dala Alice a ta ho bez důkazů zničila. Tedy lépe řečeno ho spálila, prý to byly laciné napodobeniny značkového oblečení a to ona nesnáší. Takže, nejenže je Kirsten mrcha a lhářka, ale dokonce vůbec není bohatá. No, mělo mě to napadnout, jen by mě zajímalo, kde sebrala to auto. Všichni jsme vítězoslavně čekali na to, až se Kirsten vysprchuje a zjistí, že nemá žádné oblečení ani nic, co by ji zakrylo. Edward už měl připravenou videokameru, kterou samozřejmě Kirsten neuvidí.

Po chvíli se naše čekání vyplatilo.

„Kde je ten pitomej ručník,“ slyšela jsem ji ze sprch. Ve škole už nikdo nebyl a bylo tu dokonalé ticho. Proto jsem ji slyšela.

„Asi jsem ho zapomněla v šatně,“ řekla nakonec, když ho nemohla najít a šla do šatny.

„Ááá, kde mám oblečení?!“ vykřikla a my jsme se uchechtli.

„Ááá,“ zakřičela zase.

„Přemýšlí nad tím, co má dělat a došla k názoru, že se bude muset dostat ke kabinetu chemie a vzít si bílý plášť,“ prozradil nám Edward její myšlenky. Klika od dveří do šatny se zahýbala a dveře se pootevřely. Vidět nás nemohla, protože jsme byli v rohu na druhé straně, kam neviděla. Po rozhlédnutí, jestli tu někdo není, vyšla celá nahá a mokrá kapající za sebou vodu.

„Ale ale, kohopak to tu máme,“ vylezla jsem z úkrytu a zavolala na ni, když byla v půlce cesty chodbou. Vyděšeně vyjekla, zakryla si své nejintimnější místa a otočila se. Když mě uviděla, zalapala po dechu a po chvilce zrudla vzteky.

„Ty zasraná mrcho, kam jsi mi dala oblečení?!“ vyjela na mě.

„Spálila, nemám ráda laciné náhražky značkového oblečení,“ řekla jsem jako by nic a ona zbledla, ale pak se ještě více naštvala.

„To si vypiješ, přísahám a teď mi okamžitě něco dej na sebe,“ přímo vrčela. Jen jsem s úsměvem zakroutila hlavou. Vyvalila na mě oči a pak se otočila a pohled přenesla na mou skoro rodinu, která už se také ukázala.

„To necháte tu chudinku, aby mi tohle prováděla?!“ zavzlykala předstíravě.

„Asi bychom měli podotknout, že té „chudince“ jsme pomohli. Kdopak myslíš, že ti přeparkoval auto? Jo, musím ti pochválit jeho výběr, perfektně se řídí,“ usmál se na ni sladce Edward a mně se z toho úsměvu málem podlomily kolena. Co to se mnou jen dělá? Kirsten však zase vypískla.

„Proč jste, sakra, na její straně? Máte být na mojí, na mojí jsou všichni,“ pištěla ve vysokém tónu C.

„Tohle je teprve začátek, užij si cestu ke svému autu, ve vnitř jsem ti nechala dárek,“ zašeptala jsem jí do ucha ze zadu. Vylekala se a prudce se na mě zase otočila. Stála totiž ke mně zády, když koukala na Edwarda. Edward ke mně přišel, vyzvedl do náruče a odcházel se mnou pryč. Za sebou jsem ještě viděla, jak ji Emmett plácl po holém zadku. Páni, to „plesk“ se ozvalo celou chodbou, au, to muselo bolet.

„Áuuu,“ vyjekla bolestně.

„Promiň, asi jsem neodhadl sílu. Jo, a měla bys trochu zhubnout, prdel máš jak tank,“ odfrkl si Emm a Rosalie se zachichotala.

U auta mě Edward naložil na sedadlo spolujezdce a já jsem překvapivě na zadních sedadlech uviděla své berle. Jenže pak mi došlo, že jim vlastně četl myšlenky, tak věděl, kam je schovali.

Jasperovi ještě dal kameru a poručil mu, aby se schoval a tajně natočil Kirsten, jak se plíží nahá ke svému autu. Alice tu s ním zůstala a dělala mu společnost. Těším se, až to u nich uvidím. Dohodli jsme se, že pojedu k nim a tam, až přijedou i Jasper s Alice, se společně na to podíváme.

Když jsme dojeli k nim, Carlisle s Esme byli doma.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je. Oba seděli v obýváku a společně si četli jednu knihu. Zvedli od ní pohled a usmáli se na mě.

„Ahoj, Bello,“ pozdravili mě najednou.

„Dnes jsem upekla čokoládovou buchtu, dáš si?“ zeptala se mě Esme. Mňam, čokoládová buchta, tu už jsem neměla dlouho.

„Jasně, moc ráda,“ kývla jsem a Esme odešla do kuchyně.

„Jak bylo ve škole?“ zeptal se nás Carlisle.

„Skvěle,“ odpověděla jsem za všechny. Carlisle tázavě nadzvedl obočí.

„Uvidíš za chvíli,“ odpověděl mu tajemně na jeho myšlenky Edward. S ostatními jsem se usadila na sedačku a Esme mi po chvíli přinesla buchtu se šlehačkou. S chutí jsem se do toho pustila a po chvilce už byl talíř prázdný.

„Dáš si ještě?“ optala se mě. Šťastně jsem přikývla a ona mi donesla druhou porci.

„Děkuju,“ poděkovala jsem už s plnou pusou.

„Nemáš zač,“ usmála se na mě. Ani jsem to nestihla dojíst a už tu byli i Jasper s Alice.

„Lidi, máme tu nahrávku,“ zatleskala šťastně Alice ručičkami a sedla si vedle mě. Jasper připojil kameru k televizi a pustil video. Tedy, tohle byla ta nejlepší komedie na světě. Jasper s Alice ji sledovali, jak se doopravdy snaží dostat do kabinetu chemie pro plášť, ale samozřejmě bylo zamčeno a nápad jí nevyšel. Nakonec se tedy odhodlala vejít ven na parkoviště nahá. Stejně tam nikdo poblíž jednoho kilometru nebyl, tak jí to vlastně mohlo být jedno. Ale pozorovat její výraz, když cupitala po parkovišti ke svému autu, stálo za to. Víc jsme však nepustili, protože chceme natočit úplně všechny vtípky a pak se na ně všechny společně podívat.

Večer jsem se se všema rozloučila a Edward mě odvezl domů. Byla jsem už doopravdy unavená, a tak mě Edward musel do mého pokoje odnést. Jen co mě položil do postele, jsem usnula a bylo mi úplně jedno, že jsem byla oblečená a táta neměl večeři.

Mí milí čtenáři, strašně moc bych vám chtěla poděkovat za vaše komentáře, opravdu mě moc potěšil jejich počet. Ani nevíte, jakou chuť do psaní mi dávají. Proto doufám, že jejich počet zůstane takový, jaký je a že se má povídka bude dál líbit. :) Doufám, že se těšíte na pokračovaní, slibuji, že bude brzy. :) Vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 15. kapitola: