Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 12. kapitola

19.02.2011 (09:30) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 6292×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

12. kapitola

Ráno mě probudila jedna dlaň na mé tváři, sladká vůně jídla a slova mého ochránce.

„Belli, vstávej,“ budil mě něžně.

„Hm… dobré,“ zamručela jsem, otevřela oči a protáhla se.

„Musel jsem tě vzbudit, protože tvůj žaludek už nejméně půl hodiny vyhrává operu,“ zasmál se a já se začervenala. Zvedla jsem se do sedu a opřela se o pelest postele.

„Snídaně do postele,“ položil mi tác plný palačinek polité čokoládou a s mlékem na klín.

„Páni, děkuju,“ vyvalila jsem na to oči a mlsně se olízla. „Takovou dobrotu už jsem neměla léta, vlastně od vašeho odjezdu. To jsou Edovy palačinky?“ zeptala jsem se s potuleným úsměvem a Edward na mě mrkl. S chutí jsem se do té mňamky pustila a za chvíli to měla v sobě.

„Bylo to výborné, děkuju,“ podala jsem mu tác a on na vteřinu zmizel. Hned se však ukázal, ale už bez tácu.

„Takže, teď bych ti radil se jít umýt, protože znáš Alice. Pokud přijedeme pozdě, ani nechci vědět, co by nám provedla,“ otřásl se Edward hrůzou a mně bylo jasné, na co naráží. Celodenní nákupy pod její taktovkou. Jen jsem se zasmála a neohrabaně se zvedla z postele. Edward mi hned podal berle, jenže pak mi něco došlo.

„Počkat, tys mi vařil snídaní, když je Charlie doma?“

„Ano, oficiálně už jsem tu totiž dvě hodiny. Podívej se na hodiny,“ vysvětlil mi a já se podívala na digitální budík. Ježíš, půl dvanácté. Tak dlouho jsem už hodně dlouho nespala. Zatřásla jsem hlavou a chtěla jít do koupelny, Edward mě ale zastavil.

„Noha,“ upozornil mě a donutil si zase sednout na postel. Rychle mi sádru obalil igelitem, který jsem si nechala od včera a až potom mě pustil do koupelny. Cestou jsem houkla na tátu pozdrav a zaplula do koupelny. Udělala jsem ranní hygienu, vyfoukala si vlasy a poprvé se sama lehce nalíčila. Pak jsem se vrátila do svého pokoje a oblékla se. Se zdola jsem mezi tím slyšela hlasy Edwarda a táty, jak o něčem debatují.

Zamračeně jsem se podívala do šatníku. Oblečení jsem už tu sice měla hodně, ale jelikož mám sádru, která je jednou tak tlustá, než moje noha, skoro do všech džín se nedostanu. Nakonec jsem si vybrala široké džíny, k tomu tričko a přes to mikinu. Nebylo to sice elegantní, ale sportovní oblečení mám také ráda. A Alice udobřím s tím, že je to značkové. Nemusím mít pořád podpatky a blůzy. Obula jsem si kecky a s berlemi sešla do obýváku.

„Můžeme jet,“ oznámila jsem Edwardovi.

„Sluší ti to,“ složil mi kompliment a já se automaticky začervenala. Nechápu to, nikdy jsem se před ním nečervenala, ale poslední dobou si připadám jak rajče.

„Užijte si to, děti,“ zamával nám Charlie a dál sledoval zápas. S vyvalenýma očima jsem se vybelhala ven k Volvu, jako omráčená si sedla na místo spolujezdce a automaticky podala Edwardovi berle, které dal na zadní sedadlo. Zabouchl za mnou dveře a nesedl do auta vedle mě.

„Belli, co se děje, že jsi tak vyjevená?“ nevydržel to už.

„Jen mě překvapilo, jak nás Charlie vyprovodil. Tohle nikdy nedělal. A ještě ke všemu s tak veselou náladou,“ kroutila jsem hlavou.

„Je rád, že jsme přijeli. Má nás rád a také se mu ulevilo, že jsi začala žít. Nemysli si, že když s tebou nekomunikoval, že tě přestal mít rád, naopak. Měl o tebe strach, ale nevěděl, co s tím má dělat a tak se ti radši stranil. Jenže když tě teď vidí s chutí do života, jemu se také pomalu navrací,“ vysvětloval mi. Ach, měl o mě strach a já mu to ještě stěžovala, jsem hrozná. Umře mu manželka a dítě s ním přestane komunikovat. Radši jsem tyto myšlenky zahnala. Zlé časy jsou pryč, už zbývá jen to dobré, snad.

K Cullenovým jsme dojeli po chvilce. Hned, jak jsem vystoupila z auta, mě drtil v objetí Emmett.

„Emme, udusíš mě,“ sípala jsem v jeho objetí.

„Promiň, zapomněl jsem, jak si křehká. Tak pojď, pajdo, všichni už na tebe čekají, hlavně Alice je nějaká nedočká,“ kroutil hlavou a pak si mě přehodil přes rameno jak pitel brambor a vpochodoval do domu.

„Emme, okamžitě mě pusť,“ procedila jsem skrze zuby.

„Ani mě nehne, sestřičko,“ zasmál se a plácl mě po zadku!

„Emmette!“ zapištěla jsem naštvaně a podívala se na Edwarda, který šel za námi. Myslela jsem, že mi pomůže, ale ten zrádce se jen smál. Hodila jsem po něm rozzuřený pohled, jenže on se rozesmál ještě víc. To snad není možný.

„Upírčátka, nesu nám odpolední zákusek,“ zakřičel do domu.

„Vtipné, Emme. Já bych to však poupravila. Upírčátka, pozor, valí se sen balvan s nevinnou dívkou jako rukojmí,“ zakřičela jsem já. Domem se okamžitě roznesl zvonivý smích pěti upírů.

„Ahojky,“ otočila jsem k nim hlavu a zamávala.

„Emmette, můžeš mě prosím tě dát dolů, je mi značně nepříjemné vystavovat své pozadí, když s někým mluvím,“ promluvila jsem naprosto klidně, i když to ve mně vřelo.

„A proč? Máš úchvatný zadeček, hezky ti za ta léta vyrostl,“ zasmál se a já zrudla.

„Dobře, to by stačilo, Emmette, dej ji dolu,“ zakročil konečně Edward.

„Ty vždycky všechno zkazíš,“ zamručel Emmett, ale poslechl ho a posadil mě na pohovku v obýváku.

„To to trvalo,“ zamračila jsem se na Edwarda, který si sedl vedle mě.

„Promiň, ale tvůj výraz byl k nezaplacení,“ uchechtl se a já se naopak urazila.

„Tak, Bello, řekneš nám, co jsi vymyslela a s čím chceš pomoct?“ nadskakovala Alice nedočkavě.

„No...“ dělala jsem, jako že přemýšlím, ale Al po mně hodila naštvaný pohled a tak jsem se jen zasmála a vyklopila to.

„Edward vám už určitě řekl, co se mi stalo ve škole,“ ujišťovala jsem se. Všichni naštěstí pokývali hlavou a já pokračovala. „Edward jí to chtěl nějak oplatit, já ho však zastavila,“ na to se všichni kromě Alice, zamračili, „protože jsem vymyslela svoji pomstu. Kirsten mi na škole ubližuje od začátku, co tam chodím. Proto jí to chci všechno oplatit, sama to ale nezvládnu. Chtěla bych se vás zeptat, pomůžete mi? Tedy kromě tebe, Esme a tebe, Carlislei,“ usmála jsem se na ně a oni mi úsměv oplatili.

„No jasně, že jo. A o jakou pomstu se jedná?“ zajásal Emmett. Mrkla jsem na něj.

„No, ze začátku bych začala s menšími vtípky. Jako třeba, když si bude sedat na židli, s vaší rychlostí jí tam dáte připínáček, nebo mrtvý myši v kabelce a tak,“ všichni se rozesmáli a já s nimi. Pokračovala jsem dál a povídala jim vše, co jsem řekla Edwardovi.

„Tak co vy na to? Jdete do toho se mnou?“ zeptala jsem se jich se šibalským úsměvem. Najednou jsem však neseděla na sedačce, ale lítala vzduchem.

„Ty jsi moje holka. Věděl jsem, že moje výchova bude k něčemu platná. Jsem na tebe pyšný a neboj, té fůrii to nandáme,“ házel se mnou Emmett a smál se jako blbeček.

„Jsem ráda, že jsem ti udělala radost, ale jestli mě do pěti sekund nepoložíš, budeš mít na sobě moji snídani,“ upozornila jsem ho, protože v mém žaludku to protestovalo. Ježíš, já se asi fakt pozvracím. Edward měl naštěstí více rozumu než Emm a tak mě při dalším výhozu chytil a odnesl zpátky na sedačku.

„Bello, nechceš přinést vodu? Jsi celá zelená,“ strachovala se o mě Esme.

„Ne, to je dobré, jen musím počkat, než se mi přestane točit žaludek,“ odpověděla jsem jí s hlavou mezi koleny, to prý pomáhá. Po chvilce už mi bylo zase dobře a my si mohli dál povídat. S mým návrhem samozřejmě souhlasili a dohodli jsme se, že operace svržení slepice aneb konec královny střední školy, jméno bylo samozřejmě Emmův výtvor, začne zítra. To už jdu do školy a Cullenovi také.

„Tak a co je na odpoledním programu dále?“ zeptala jsem se.

„Co si zahrát dostihy a sázky?“ navrhl kdo jiný než Emmett.

„Já bych byla pro,“ podpořila jsem ho. Nápad se mi líbil, protože stolní hru jsem také od jejich odjezdu nehrála.

„Já taky,“ ozval se Jasper a mrkl na Emma. No jo, ty jejich sázky.

„Nápad se mi líbí, ale budeme hrát po dvojicích,“ usmál se Edward.

„Ok, jdu pro ně,“ řekl Emmett a zmizel. Hned se ale vrátil a v ruce držel hru. Pomohli jsme mu ji připravit a chtěli začít, ale začalo to hádkou, kdo bude hrát první.

„Kámen, nůžky, papír,“ nahodil Jasper, ale já s úsměvem zakroutila hlavou.

„Většinou začíná nejmladší, takže máte smůlu,“ zasmála jsem se a vzala si kostky. Nikdo naštěstí nebyl proti a tak jsem hodila. Pět, super, stála jsem na trenérovi.

„Beru,“ usmála jsem se a Carlisle, který dělal zároveň bankéře, mi ho podal. Emmett se na mě zamračil.

„Můžeš pokračovat, Emme,“ podala jsem mu kostky a on je soustředěně hodil. A konečnému číslu jsem se zasmála.

„Emme, měl bys radši nechat házet svou drahou polovičku, protože takhle se brzo dostanete ze hry. Jo a zaplať mi,“ smála jsem se, protože mi hned na poprvé stoupl na trenéra. Emm mi tedy s úšklebem dal peníze a Rose mu na oko naštvaně vrazila pohlavek. Dál pokračovali Alice s Jasperem. Jako poslední házela Esme s Carlislem a pak to šlo pořád do kola. S Edwardem jsme se v házení střídali, stejně jako ostatní.

Bylo to opravdu hezké odpoledne. Všichni jsme se u toho smáli, dohadovali a no prostě tu panovala ta pravá rodinná nálada. Nakonec jsme s Edwardem vyhráli. Na druhém místě se umístili Jasper s Alice, Emm mu musel splatit sázku, na třetím Esme s Carlislem a poslední samozřejmě Emm s Rose. Ta se na něj naštvala, protože ji nenechal ani jednou házet a ještě ke všemu prohrál. Proto mu oznámila, že má na dnešní noc útrum, i když všichni víme, jak to nakonec dopadne.

Bylo sedm večer a já měla jet domů.

„Ach jo, vůbec se mi domů nechce, chtěla bych tu zůstat,“ povzdychla jsem si, když nastal můj čas odjezdu.

„Tak tu zůstaň, my budeme jenom rádi,“ usmál se na mě Edward.

„Ale co Charlie? Musím domů,“ zakroutila jsem hlavou a chtěla se zvednout, Alice mi to ale nedovolila a místo toho mi podala mobil.

„Ná, zavolej mu. Řekni, že bys tu chtěla přespat. A ať si k večeři objedná pizzu. Už ji dlouho neměl a bude mu chutnat,“ usmála se ten skřítek.

„Já nevím, Alice, nechce se mi ho tam nechátat samotného.“

„Bello, je dospělý, dokáže se o sebe jeden den postarat sám.“ Zamračila jsem se. Nakonec jsem se ale pod jejíma a Edwardovýma očima podvolila a vytočila jeho číslo.

„Ahoj, tati,“ promluvila jsem do mobilu, když mi to zvedl.

„Ahoj, Bells, co se děje?“

„Chtěla bych se tě zeptat, jestli bych dneska nemohla u Cullenů přespat?“

„To víš, že můžeš, ale dávej na sebe pozor, ano? Znáš se, ani sedm upírů na tebe nestačí,“ zasmál se do sluchátka a Cullenovi, kteří náš hovor slyší, se rozesmáli též. Tak teď jsem se urazila.

„Takové nemehlo zase nejsem. Jo a k večeři si objednej pizzu, jo?“

„Dobře, tak zítra,“ loučil se.

„Zítra,“ zopakovala jsem a hovor típla.

„Tak jo. Můžu tu zůstat,“ oznámila jsem, i když už to všichni věděli.

„Jasně že můžeš,“ zasmála se Alice a skočila vedle mě na sedačku.

„Budou dávat Fantastickou čtyřku, budeš se koukat?“ blýskla po mně další úsměv. Mrška, moc dobře ví, jak tem film mám ráda.

„Jasně že budu,“ zasmála jsem se a nečekaně jí rukou rozcuchala její prý účes. No, podle mě, kdyby po ránu vylezla z postele, vypadalo by to stejně.

„Bello!“ zapištěla jako siréna a naštvaně si snažila upravit to ptačí hnízdo, co jsem jí vyrobila z vlasů.

„Lásko, měla bys to takhle nosit častěji, vypadáš strašně roztomile,“ rošťácky se na ni Jasper usmál a ona po něm hodila rozzuřený pohled. Emmett se jen skácel smíchy a ostatní se zasmáli. Uraženě se zvedla a šla se do koupelny upravit. Jazz na mě mrkl a já se uchechtla. V osm hodin jsme se tedy nakonec všichni, kromě Carlisle a Esme, kteří měli něco strašně důležitého v jeho pracovně, koukali na Fantastickou čtyřku. Bylo mi doopravdy příjemně, byla jsem zachumlaná v dece v objetí Edwarda, jedla večeři a dívala se na svůj oblíbený film.

Když skončil, Edward mě odnesl do koupelny v prvním patře, obalil sádru igelitem a nechal mě se umýt. Svlékla jsem se tedy, vlezla si do sprchy a osprchovala se. Umyla jsem si rovnou i hlavu a vyčistila zuby. Když jsem ale vylezla, uvědomila jsem si, že nic kromě svého oblečení tu nemám a to si na sebe podruhé doopravdy brát nebudu. S povzdychem jsem se obalila ne moc velkou osuškou, která mi byla těsně pod zadek a zavolala na Edwarda. Dohodli jsme se, tedy on se dohodl, že mě tu bude všude nosit. Nejdříve jsem protestovala, ale pak to vzdala. Chce mě rozmazlovat, tak ať si mě rozmazluje.

„Edwarde, jsem hotová,“ zavolala jsem na něj. Byl tu do vteřiny, ale jakmile mě uviděl…

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 12. kapitola: