Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 11. kapitola

05.02.2011 (17:30) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5839×

11. kapitola

Seděli jsme v autě a mířili si to do nemocnice za Carlislem, aby se mi podíval na kotník. No, na tom není nic tak zvláštního, mně se úrazy stávaly pořád, ale vadila mi ta atmosféra, co v autě panovala. Byla prosycena napětím a zlobou. Edward na mě od toho incidentu s Kirsten ještě nepromluvil. Bylo mi líto, že uviděl jeden z Kirstiných záchvatu zuřivosti, směřovanou na moji osobu. Pro mě to nebylo nic nového, ale pro Edwarda ano. Mrzelo mě, že to viděl, připadala jsem si tam jak slaboch a chudinka, která se ani neumí bránit. Vím, že jsem si slíbila, že budu silná, ale nedokážu to.

Pozorovala jsem krajinu za okýnkem, která se rychle míhala. Povzdechla jsem si a otočila se na Edwarda. Pevně držel volant a pozoroval silnici před sebou.

„Edwarde,“ snažila jsem se na něj promluvit.

Nic.

„No tak, ona už je prostě taková,“ pohladila jsem ho po paži a on ještě silněji stiskl volant, který pod jeho stiskem zaskřípal. Určitě tam bude od jeho prstů obtisk.

„Edwarde, prosím.“ Do očí se mi začaly hromadit slzy a jedna nezbedná mrška mi utekla. Vtom po mně střelil pohledem a v očích se mu odrážela bolest a zklamání. Zklamání ze sama sebe, že tomu nedokázal zabránit.

Edward si nakonec povzdechl a dupnul na brzdu. Auto se v tu chvíli prudce zastavilo, a kdybych neměla bezpečnostní pásy, proletěla bych čelním sklem jako nic.

„Belli, prosím, nebreč.“ Pohladil mě po tváři a nezbednou slzičku mi palcem setřel.

„Já… vůbec jsem nevěděl, co plánuje. Měl jsem dávat lepší pozor na její myšlenky. Celou dobu jsem se soustředil pouze na toho blba, s kterým teď musíš sedět, že jsem na ni úplně zapomněl. Nebo to doučování. Nemohl jsem s tím nic udělat. Odbýt učitele s tím, že nemám čas, nemělo cenu, a co jiného jsem měl dělat? Nemohl jsem se tomu nijak vyhnout, protože ve třídě nikdo s takovými znalostmi, jaké mám já, není, a proto si také vybral mě. Strašně mě to mrzí. A jak ti zlomila tu nohu, byl jsem v takové agonii, že kdybych zasáhl, ona by to ve zdraví nepřežila. Stálo mě to všechno sebeovládání, abych se jí nevrhl po krku… doslova.“ Sklopil zrak. Až teď mi vlastně došlo, že se mi přiznal, že měl chuť na její krev. V mrknutí oka ji tam mohl klidně zabít.

Správně bych teď měla cítit zděšení a strach, jenže já pocítila pouze lítost, že jsem tomu nemohla zabránit. Kdyby nebylo mě, Edward by neztratil sebeovládání a nebyl by teď ze sebe zhnusený.

Svou dlaň jsem mu přitiskla ke tváři a natočila si ji k té své. Hladila jsem ho po ní a snažila se ho uklidnit.

„Nechci, abys byl smutný. Nic hrozného se nestalo, tak to neřeš.“ Pořád jsem ho hladila. Jenže jsem asi přestřelila, protože se v jeho očích mihla zuřivost.

„Nic se nestalo! Proboha, Bello, vždyť já jsem jí dovolil, aby ti zlomila kotník! Mohl jsem tomu zabránit, ale místo toho jsem tam stál spalovaný tou pitomou žízní a přemlouval se, abych se na ni nevrhl. Sice by si zasloužila mnohem více, než kousnutí od upíra, ale zklamal bych tím Carlislea!“ křičel na mě a já se reflexivně přikrčila ke dveřím. Samozřejmě si toho všiml a v očích se mu zasadil děs.

„Belli, prosím, neboj se mě, neublížím ti, přísahám.“ V hlase se mu odráželo tolik bolesti.

„Já se tě nebojím,“ řekla jsem, ale věděla, že je to v tuto chvíli lež a on to bohužel poznal. Povzdechl si, na chvíli zavřel oči a pak se bez jediného slova rozjel do nemocnice.

Zaparkovali jsme na parkovišti a vystoupili. Edward mě sice podpíral, ale celkově si ode mě držel odstup a to mě nesmírně bolelo. Prve to byl pouze reflex, nic víc, a teď nevím, jak mu to mám vysvětlit. Dělá, jako by byl hluchý a vůbec mě neposlouchá. Došli jsme až k nějakým dveřím, na kterých stálo: Mudr. Carlisle Cullen. Zřejmě jsme stáli před jeho ordinací. Edward zaťukal a aniž by počkal na pozvání, vešel se mnou do ordinace.

„Carlisle, Bella má něco s kotníkem,“ vyhrkl na něj a mě posadil na lehátko.

„Tak se na to podíváme,“ usmál se a došel ke mně. Začal mi ho prohmatávat, a když jsem sykla bolestí a nohou ucukla, jen pokýval hlavou.

„Máš vyvrknutý kotník. Musím ti ho zase narovnat, aby ti srostl a dát ti na měsíc sádru.“

„Sádru?! Na měsíc?“

„Bohužel, té se nevyhneš.“ Povzdechla jsem si, když v tom mi došlo, že mi bude muset kotník narovnat.

„Ty mi ten kotník budeš rovnat?“ vyhrkla jsem zděšeně. Jednou jsem si vyhodila rameno a nahození zpátky bylo strašně bolestivé.

„Musím ti ho narovnat,“ pokýval hlavou. Pohledem jsem vyhledala Edwarda a očima ho prosila o jeho blízkost. Nejdřív se zatvářil proti, ale nakonec si povzdechl a stoupl si ke mně. Já ho okamžitě objala kolem pasu, výš jsem totiž nedosáhla, protože jsem seděla a nehodlala se ho pustit.

„Prosím, zůstaň u mě. Já se tě přeci nebojím, tamto byl pouze reflex. Přikrčila bych se, i když bys byl člověk,“ mumlala jsem. Edward si sedl ke mně na lehátko a pevně mě objal.

„Věřím ti,“ zašeptal mi do ouška a poté políbil do vlasů. Já se jen usmála a pevněji se ho chytla.

„Tak jdeme na to. Bello, pořádně se chytni Edwarda a nemysli na to, co právě budu dělat.“

„Dobře,“ přikývla jsem a vyhledala Edwardův pohled. Zaklesla jsem se do těch jeho karamelek a přestala vnímat okolí. Navzájem jsme se dívali do očí a pevně se objímali. Naše obličeje od sebe byly jen pár centimetrů a mě najednou zachvátila myšlenka, že bych si těch pár centimetrů přála vymazat. Ježíš, na co to myslím? Vždyť je to Edward! Jenže v tom mi nohou projela šílená bolest a já zakřičela, až mi vyhrkly slzy.

„Za tohle ta holka zažije peklo, slibuji. Nedám jí pokoj, dokut nebude úplně na dně.“ Objímal mě, jak nejvíce mu to mé lidské tělo dovolovalo a hlasem zatřeným nenávistí mi šeptal do ouška, které pak lehce políbil. I přes bolest, která mi pulzovala nohou, jsem se zachvěla slastí, bylo to tak příjemné. Pokaždé když ucítím jeho rty někde na svém těle, cítím motýlky v břiše a políbené místo mi příjemně brní.

Bolest začala ustupovat a Edward mi palcem stíral slzy. Carlisle mi mezi tím začal nandávat sádru, kterou budu muset přežít celý měsíc, ach jo. Po dokončení ošetření mé nohy mi také přinesl berle, bez kterých se bohužel nikam nedostanu a se mnou i s Edwardem se rozloučil. Chtěla jsem si je od něj vzít, ale Edward byl rychlejší. Něco mu rychle řekl, bylo to tak rychlé, že jsem nepostřehla, o co šlo a vzal mě do náručí. Nic jsem nenamítala, a proto jsem se k němu pohodlně přitulila, zavřela oči a nechala se nést až k autu.

V autě jsem musela usnout, protože jsem se probudila v posteli, bez bot a jen v tričku přikrytá peřinou. Rozespale jsem mžourala do setmělého pokoje a nadzvedla se na lokty. Prozkoumávala jsem pokoj a hledala Edwarda, kterého jsem ale nenašla. Chtěla jsem se zvednout a dojít se do kuchyně napít, ale zapomněla jsem na svoji dutou bílou kamarádku, která mi visela na noze. Super, Edward berle nechal u Carlislea v ordinaci. To si mám jako do té kuchyně doskákat na jedné noze? A ze schodů? To si mohu rovnou zavolat sanitku, protože by to na sto deset procent odnesla i druhá noha nebo ostatní končetiny. Ach jo. Naštvaně jsem sebou práskla zpátky do postele a koukala do stropu.

„Už jsi vzhůru?“ ozval se sametový hlas u okna. Zvedla jsem se do sedu a podívala se na Edwarda, který si to od okna rázoval ke mně do postele.

„Jo, kde jsi byl?“ zeptala jsem se ho.

„Jen jsem si hodil auto domů,“ odpověděl mi a usmál se.

„Mám žízeň,“ povzdechla jsem si a udělala na Edwarda psí oči. Jen se znova usmál a do vteřiny tu seděl se skleničkou v ruce.

„Prosím,“ podal mi ji a já se hltavě napila. Když jsem zahnala žízeň, zase jsem si lehla na postel. Edward se natáhl vedle mě a navzájem jsme se propalovali očima. Měla jsem pocit, že mi vidí až do žaludku a já se naopak snažila číst v jeho očích. Překvapilo mě ale, že jsem v nich zahlédla oddanost a nehynoucí lásku. Ano, milovali jsme se jako sourozenci a nejlepší přátelé, ale toto byl jiný druh lásky. Ten, kterého se tolik bojím. Mám strach, že když se navzájem zamilujeme a pak se něco stane, navždy ho ztratím a to bych neunesla. Navíc je upír, krásný, bohatý, navždy mladý, načež já jsem sice ne ošklivá, ale normální, s minimem peněz a hlavně pouhý člověk, který stárne. Jemu bude navždy dvacet, přičemž já jsem každým dnem starší a starší. Ne, prostě se nesmíme milovat, to bychom naše přátelství naprosto zničili. Zničili bychom sebe.

Zavrtěla jsem se v nepohodlném oblečení.

„Potřebovala bych se převléknout,“ povzdechla jsem a začala se zvedat. Edward mi pomohl a poté mi dopřál soukromí. Oblékla jsem se do domácího a zavolala Edwarda, že už se může vrátit a lehla si zpátky na postel. Edward si ke mně lehl, přitáhl k sobě a pevně objal. Pohodlně jsem se mu uvelebila v náručí, hlavu si položila na jeho hruď a zavřela oči.

Musela jsem si přiznat, že jsem byla unavená a to už jsem tři hodiny prospala. Ale to bude ten stres a bolest. Noha už mě sice tolik nebolela, protože mi na ní Carlisle dal nějaké prášky, ale pořád jsem ji trochu cítila. Chtěla jsem si ještě zdřímnout, ale hlavou mi běhala jedna věc, kterou Edward v ordinaci řekl. A tak jsem si povzdychla a zeptala se ho na to, co mi bránilo ve spánku.

„Edwarde, co chceš udělat Kirsten?“ zeptala jsem se ho se strachem. Vím, že je to ta největší mrcha na světě, ale Edward je schopný jí doopravdy hodně ublížit ne-li zabít.

„Co chceš, abych ti řekl?“

„Že jsi rozumný a že jí neuděláš nic, co by ji ohrozilo na životě.“

„Bojíš se, že bych ji zabil?“ zasmál se hořkým smíchem.

„Jo,“ pípla jsem a přitom pohledem propalovala knoflíček na jeho košili. Jenže on mi vzal obličej do dlaní a něžně se na mě podíval.

„Belli, přeci nemůžeš myslet vážně, že jí nechám projít všechny ty hrozné věci, co ti udělala. Sám jsem u toho dokonce byl a navždy si už budu vyčítat, že jsem tomu předem nezabránil, i když jsem mohl. Zasloužila by si něco, co by jí na doživotí zkazilo život.“

„Víš, nemysli si, že jí to chci nechat jen tak projít. Vždyť kvůli ní budu muset nosit celý měsíc sádru a musím říct, že je to značně nepohodlné. A navíc jsem si sama slíbila, že jim to oplatím i s úroky, jenže hold nejsem taková hrdinka, jak jsem si myslela. Prostě to sama nedokážu a budu potřebovat trochu pomoci. Ale na tom, že je to hlavně můj boj a ne tvůj, se nic nemění,“ snažila jsem se mu vysvětlit. Edward si mou hlavou položil zpátky na hruď a začal mě vískat ve vlasech.

„Dobře, když chceš, abych se do toho nepletl, nebudu. Ale chtěl bych vědět, co sis na ni připravila.“

„No, pár věcí mě napadlo, ale budu potřebovat vaši pomoct, neboli upíří pomoct,“ začala jsem se usmívat.

„A to na co?“ začal se usmívat i on.

„Takže pro začátek budou stačit ty dětinský vtípky jako třeba připínáčky na židli, s vaší rychlostí to nebude problém, nebo pavouky a krysami v její kabelce,“ začala jsem vyjmenovávat a Edward se smál víc a víc. „Ale postupně budeme zvyšovat kalibr.  Tím myslím třeba plnou skříňku porno časopisů, které by se rozsypaly po celé chodbě, až by ji otevřela, nebo červenou skvrnu na zadku, hold zapomněla na svoje měsíčky, nebo taky vytisknutý profil na lesbické stránce, samozřejmě padělaný, chudinka… musela celou tu dobu na škole tajit, že je lesbička a tak,“ pokračovala jsem a Edward jen zářil. „Pak by přišly na řadu její školní záznamy. Vím, že nemá čistej rejstřík a tak se tyto důvěrné a hlavně chráněné informace o ní dozví celá škola. Ten rejstřík budu potřebovat, abyste šlohli vy, protože se to potom bude stoprocentně vyšetřovat a na vás nikdo nepřijde,“ usmívala jsem se pořád.

„No, a nakonec přijdeš na řadu ty,“ mrkla jsem na něj.

„Já?“ podivil se.

„Ano, ty. A tvůj úkol bude prozkoumávání její mysli a až přijdeš na něco pikantního a nezákonného, budeš ji sledovat a uděláš důkazy. Vím, že na ní něco najdeš. Ona má spoustu kostlivců ve skříni,“ sdělila jsem mu jeho úkol.

„A pak by se mohla stát do konce její školní docházky na této škole obětí Emmettových vtípků a totálním outsiderem. Tak jednou za týden, nebo čtrnáct dní jeden kanadský žertík jí neuškodí,“ napadlo mě ještě.

„Ty jsi hlavinka,“ zasmál se a rozcuchal mi vlasy.

„Hej,“ zasmála jsem se také.

„A kdy chceš se svým plánem začít?“

„Teď je to plán Cullenových a jedné Swanové,“ opravila jsem ho.

„Když už, tak jen Cullenových, protože ty jsi byla, jsi a vždycky budeš Cullenová,“ opravil tentokrát on mě.

„Dobře, takže s plánem Cu-,“ větu jsem ale nedokončila, protože mi zazvonil mobil. Edward mi ho podal a já hovor přijala.

„Haló?“ ozvala jsem se do telefonu.

„Ahoj, Bello. Musím uznat, že ten plán se ti povedl. Už jsem dokonce viděla, jak dopadne, ale říkat ti to nebudu. Zítra ještě do školy nepůjdeš, a protože bude svítit sluníčko, my tam také nejdeme. Proto zítra budeš celý den u nás a začneme s připravováním tvého geniálního plánu,“ šveholila do telefonu.

„Počkej, Alice, já nemůžu být celý den u vás, když o vás ještě Charlie neví,“ upozornila jsem ji na mírný detail.

„Proto také volám. Dnes, neboli za dvě hodiny, až se vrátí Charlie z práce, vás oficiálně navštívíme,“ zasmála se do telefonu a já zalapala po dechu.

„Alice, já nevím, jestli je to dobrej nápad,“ začala jsem se zdráhat.

„Ale já jo, neboj, dopadne to dobře, viděla jsem to,“ utěšovala mě.

„Dobře, takže se za dvě hodiny uvidíme?“ zeptala jsem se jí.

„Jo, jo, tak zatím,“ loučila se se mnou.

„Pa,“ řekla jsem a zavěsila.

„Tys o tom věděl?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Ne,“ zakroutil hlavou a já zívla.

„Spinkej,“ usmál se na mě něžně a já ho poslechla.

„Belli, vstávej,“ třásl se mnou někdo.

„Hmm,“ zamručela jsem a otevřela oči. Edward se nakláněl nade mnou a usmíval se.

„Je čas, rodina čeká před domem,“ oznámil mi a já vůbec nevěděla o co jde.

„Cože?“ zeptala jsem se a můj hlas zněl rozespale.

„Naše oficiální návštěva,“ vysvětlil mi s úsměvem a mě to konečně došlo.

„Aha, počkej, to už uběhly dvě hodiny?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Spinkala si,“ pohladil mě po tváři.

„Dobře,“ řekla jsem, zvedla se z postele s Edwardovo pomocí a protáhla si své ztuhlé tělo.

„Bello, nezapomeň se tvářit strašně ohromeně, můžeš přidat i slzy“ upozornil mě ještě.

„Jasně, úžas, překvapení, výkřiky radosti a slzy,“ kývla jsem hlavou a Edward s uchechtnutím zakroutil hlavou.

„Jo a ještě něco, do nemocnice tě odvezla Angela, ano?“ dodal nakonec.

„Ok, tak jo, jde se na to.“ Edward vyskočil z okna a já se pořádně nadechla a vydechla. Fajn, jde se na to. Chtěla jsem seskákat do obýváku, když jsem si všimla berlí opřených o stůl. Usmála jsem se, doskákala si pro ně a konečně se dostala dolů za tátou.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho v kuchyni.

„Ahoj, Bell,“ pozdravil mě a asi po týdnu se na mě otočil. Pozvednul obočí nad mou sádrou a čekal na vysvětlení.

„Uklouzla jsem ve škole, Angela mě hodila do nemocnice,“ vysvětlila jsem mu upravenou verzi. Jen kývl a otočil se zpátky k televizi, když v tom zazvonil zvonek u dveří. Moje srdce okamžitě nahodilo nejvyšší rychlost a sprintovalo až někam do Afriky.

„Jdu tam,“ řekla jsem a v krku se mi udělal knedlík. Snažila jsem se ho po cestě spolknout, ale bohužel marně. Dlaně se mi potily a čím blíže jsem byla u dveří, tím se zvyšovala rychlost mého tepu. Naposledy jsem polkla a potom mokrými dlaněmi otevřela dveře. Ve dveřích stála celá Cullenovská rodinka v čele s Edwardem a usmívali se jako hollywoodské hvězdy.

„Ahoj,“ promluvil na mě a Emmett se uchechtl. Dívala jsem se na něj s vyvalenýma očima a Edward mi pusou naznačil, že můžu začít.

„Áááááááá!“ zakřičela jsem, co mi hlasivky stačily, a vrhla se mu kolem krku. Berle s rachotem dopadly na zem a já byla v pevném objetí Edwarda.

„Edwarde! Edwarde, Edwarde, Edwarde, Edwarde,“ křičela jsem, brečela jsem a do toho se smála. V tu chvíli jsem měla pocit, že to prožívám znova. Jako by ty dny, co jsem s nimi trávila, vůbec nebyly a já je teď a tady vidím po tolika letech poprvé.

„Vrátil ses, ty ses vrátil,“ mumlala jsem mu do ramene a co nejpevněji ho objímala kolem krku. V tom se za mnou ozvalo zalapání po dechu a poté rána. Zmateně jsem se otočila za sebe a uviděla, jak táta leží na zemi. Edward se mnou v náruči uhnul Carlisleovi, který se okamžitě rval dovnitř. Klekl si k němu, chytl ho za zápěstí a přitom se díval na hodinky, co měl na ruce a měřil mu srdeční tep.

„Tep má normální, sice trochu slabší, ale v pořádku. Jen omdlel,“ informoval nás Carlisle. Opatrně ho vyzvedl do náruče a odnesl do obýváku, kde ho položil na pohovku. Edward se mnou v náručí šel za Carlislem a sedl si do křesla. Seděla jsem mu na klíně a rozhlížela se po ostatních. Všichni mě pozorovali.

„Tak co, jaká jsem byla?“ zeptala jsem se jich s pozvednutým koutkem.

„Úžasná,“ zašeptal mi do ucha Edward a já se zachvěla, zase. Sakra proč na něj takhle reaguju? Proč to nemůže být, jako když jsem byla malá?

„Ed má pravdu, bylas naprosto super, vždyť jsem ti to málem sežral taky“ pochválil mě.

„Díky,“ poděkovala jsem mu pohledem a zabloudila k tátovi, který ještě pořád v mdlobách ležel na gauči.

„Za minutu se probudí,“ oznámila nám Alice. Minutka utekla jako nic a táta zasténal. Carlisle mu na hlavu položil studený obklad, ani jsem si nevšimla, že byl v kuchyni pro utěrku a čekal, až se táta plně vzpamatuje.

„Bells, zdál se mi sen, že se Cullenovi vrátili,“ zachraptěl a já se uchechtla.

„Tati, to nebyl sen,“ zasmála jsem se už jakoby naprosto šťastná, že se mi všichni vrátili.

„Cože?“ ptal se mě překvapeně a vystřelil do sedu. Zmateně se rozhlížel po pokoji a pohledem sjížděl všechny Cullenovy, až narazil na mě v objetí Edwarda.

„Takže to nebyl sen?“ ptal se asi sám sebe.

„Nebyl, Charlie,“ zasmála se Alice a objala ho. Já jsem jen ztuhla a čekala na tátovu reakci. Ale on se jen zasmál a také ji objal. A takhle to pokračovalo, než objal všechny, kromě Edwarda, který mě měl pořád v náruči. Asi chápal, že se ho nechci pustit a to byla i pravda.

No, a tak jsme Cullenovým s tátou vyprávěli vše, co se za ty roky stalo, vlastně jsme jim vyprávěli to, co jsem jim tehdy řekla sama. Bohužel padlo i pár slz za mamku, ale pro mě už to naštěstí nebylo tak bolestivé, jako před tím. Potom nám naopak oni vyprávěli, co dělali. Ale bylo tu něco, s čím mě úplně všichni naštvali a to, že táta i s mámou vždycky věděli pravý důvod, proč Cullenovi odjeli. Chvíli jsem byla také kvůli tomu uražená a s nikým nemluvila, ale nakonec mě Edward přesvědčil, že to bylo tehdy nutné to přede mnou tajit a tak jsem se nakonec udobřila.

Zbytek dne utekl jako nic a táta byl jako vyměněný. Samozřejmě mi dovolil zítřek strávit u Cullenů doma a tak bylo vše perfektní. Večer jsme se se všemi Cullenovými rozloučili, já dala tátovi dobrou noc, protože už jsem se chystala jít spát a vrátila se k sobě do pokoje, kde už na mě čekal Edward, samozřejmě tajně. O tomto už Charlie nemá ani potuchy a ani nikdy mít nebude.

Edward mi pomohl obvázat sádru igelitem a já se poté vydala do koupelny. Umyla jsem se, vyčistila zuby, oblékla si pyžamo a zase se vrátila do svého pokoje za Edwardem. Igelit jsem si sundala, schovala si ho zase na ráno a zachumlala se k Edwardovi do postele pod peřinu.

„Dobrou, sluníčko,“ pošeptal mi do ouška a pohladil po hlavě.

„Dobrou,“ zamumlala jsem už z polospánku a spokojeně si mlaskla.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 11. kapitola: