Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy spolu - 4.Kapitola

17.04.2009 (20:00) • MojeFantazie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1216×

4)Nová schopnost

Ještě pořád jsem se nevzpamatovala.Vymanila jsem se ze sevření a asi 5 minut se nehýbala.Byla jsem v šoku.Stoupla jsem si před Edwarda a odstrčila ty vlkodlaky co ho drželi.Mávla jsem mu před očima „Haloo!Slyšíš mě!“říkala jsem to jako nějaký debil a taky jsem si tak připadala.Nevěděla jsem co dělat nikdo se kolem mě nehýbal a já nevěděla proč snažila jsem se je rozmrazit ,ale nepovedlo se.Rozhodla jsem se ,že zničím ty zlý kolem nás co kdyby se to zase nahodilo a my by jsme byli v pasti.Šlo to v pohodě nikdo se nebránil.Uchechtla jsem se svému trapnému žertu.Každého jsem si vychutnala a pomalu je roztrhávala i když stejně nic necítili dala jsem jim vlastně bezbolestnou smrt.Zapálila jsem oheň před domem a začala do něho házet končetinu po končetině.Když jsem  skončila vrátila jsem se do místnosti kde byla moje rodině.Před každým sem si stoupla a snažila ho zase oživit.Opět nic.Rosalie měla vystrašený výraz,Alice měla určitě vizi koukala se na vázu co byla na stole a obličej měla bez výrazu,Edward ten vypadal tak zuřivě ,že jsem  se ho skoro lekla ,ale pod tou zuřivostí se mu skrýval strach velký strach „Edwarde ,prosím,probuď se!“žalostně jsem zařvala.Moje oči zabloudili k Emmettovi.Teď jsem ,ale dostala záchvat smíchu ten vypadal tak směšně ,že to snad víc nešlo.Pak jsem .ale zase zahlédla Edwarda a smích mě přešel .Skoro jsem se rozvzlykala prakticky jsem se rozvzlykala ve svém upířím světě jsem vzlykala jenom jednou  a to když jsem musela říct Charliemu ,že se stěhuji ať chce nebo nechce.Stoupla jsem si a němě chodila po pokoji když v tom jsem zahlídla hodiny na zdi jak neodbývají vteřiny a vtom mi to došla JÁ SEM ZASTAVILA ČAS!!!!!Jsem upírka už tři roky ,ale žádná schopnost se mi  nevyvinula kromě toho ,že mám pro ostatní zablokovanou mysl.Teď když jsem věděla co se stalo sem si to uspořádávala v hlavě .Uklidnila jsem se a doufala ,že se mi to podaří zase nahodit čas.Hrozně moc sem se soustředila a pak řekla „Stačí!“bylo to tak mentální slovo ,ale zafungovalo to hodiny začaly tikat byla jsem celá šťastná ,že jsem si ani nevšimla ,že ostatní jsou už „vzhůru“.Takže když mě někdo uchopil ze zadu děsně jsem se lekla a otočila se nadlidskou rychlostí.Samozřejmě to byl Edward lekl se mého výrazu a spustil„Lásko co ti je?Co se stalo?Jsi v pořádku? A jak to ,že ti zlý najednou zmizeli?“Na všechny jsem znala odpověď „Vysvětlím vám to doma.Pojeď te“ „Ale co když se objeví? Nemůžeme jen tak odejít“ „Neboj Rose oni se nevrátí.Můžeme jít“ Celou cestu ne mě všichni zírali ,ale ani jeden neřekl ani hlásku.Byla jsem za to vděčná.Jenom Edward to nemohl vydržet pořád si mě prohlížel,vyptával se a držel mě tak v sevření ,že se mi chtělo říct  “Auu“. „Edwarde jsem pořádku nic se neděje tak se prosím tě uklidni.“ „Ale to nejde když nevím co se stalo ani to co se stalo tobě.“ „Dozvíš se to za chvilinku ,ale nic hrozného to není nemáš se ničeho bát“ „Ale mám“ „Edwarde prosím tě….“Už jsme  tady „zařval Emmett teď jsem mu byla fakt vděčná ,že mě vysvobodil a taky za to ,že přerušil konverzaci mezi mnou a Edwardem.Nevystoupili  jsem ani z auta a už k nám běžela Esme a za ní hned Carlisle.Všechny nás objímali a už chtěli začít s tím stejný výslechem jako už Edward podniknul na mě. „Jsme v pořádku všechno vám vysvětlím v kuchyni“rychle jsem řekla a hrnula se do kuchyně.Když se všichni usadily začala jsme vyprávět. „Jak už víte mě,Rose a Alici unesli.Byl to jiný druh vlkodlaků mnohem silnější než jsme znali z Forks.Tyhle měli vlastní legendu skládala se ze tří mocných vlkodlaků a ty měli mít jednou potomky ,ale s upírkami který nepijou krev lidí.Před 300 lety se kamarádili s takovou skupinou jenže ty zabili Volturiovi.Nevím z jakého důvodu.A tak potřebovali nový upírky a tak si našli nás.“Všichni měli zaujatý výraz hlavně Emmett překvapivě „No dál!?“Snad všichni napjatě vykřikli. „No..a pak jste tam vtrhly vy a já věděla ,že je nemůžete přemoct .No a když jsem viděla jak ti dva vlkodlaci chtěli před mýma očima zabít Edwarda a já mu nemohla pomoct jelikož mě někdo chytil ze zadu.Projala mnou příšerná energie a zuřivost a tak jsem  objevila svou novou schopnost …..“ „A jakou?“řekl Jasper. „No..já…. zastavila čas..“teď na mě všichni nevěřícně koukali  „Co??Jak jsi to udělala??“ „No já přesně nevím ani mi to potom nešlo nahodit zpátky.Tak jsem se rozhodla ,že mezitím zabiju ty vlkodlaky a tak se taky stalo.Pak jsem se hrozně moc snažila aby to šlo vrátit zpátky a to se mi povedlo.Ale moc mi to nejde ovládat.“ „Bello ani nemáš tušení jak mocnou schopnost si v sobě našla!!“ „No já…Kdyby jste mě teď omluvily půjdu se převlíknout“ zamluvila jsem to.Nechtěla jsem přiznat ,že mám tak mocnou schopnost tyď jsem se toho bála„Jo jo bez problému“Už jsem šla po schodech když na mě někdo zahulákal „Počkej půjdu s tebou nahoru“Byl to Edward poprvé promluvil od tý doby co jsem mu řekla ,že jsem zastavila čas a všechny zlikvidovala.„Klidně“Doběhnul mě a chytil za ruku „Opravdu se ti nic nestlalo?“ „Ne jsem fakt v pohodě“ „Promiň ,že se pořád vyptávám“ „To je pohodě“zastavila jsem a on automaticky taky usmála jsem se a on taky a pak jsem mu vlepila velmi jemný a vášnivý polibek.Líbali jsem se dlouho dyť jsem se naposledy líbali před tím než nás unesli a to už je dlouhá doba.Když jsem bohužel přestali šla jsem se tedy převlíknout.Když jsem byla hotová šla jsem k Edwardovi.Seděl na gauči chytla jsem ho za ruku a pošeptala mu do ucha „Jdu na lov za hoďku jsem zpátky“ „Půjdu s tebou jestli chceš“ „To je dobrý mám chuť jít sama“ „Jak chceš kdykoliv mě zavolej“ „JoJo“odkráčela jsem s usměvem který byl věnován je mu.Vyskočila jsem z okna a utíkala dokud jsem neucítila pumu.Když jsem ji zahlídla skočila jsem na ni zlomila vaz a vycucla ji do poslední kapičky.Pak jsem spořádala ještě jednoho menšího medvěda.Když jsem se už chystala jít zpátky domů zavětřil ke mně pach jiného neznámého upíra.Byl hodně blízko tak jsem se za nim vydala.Byla opravdu blízko byla to upírka. „Ahoj“řekla sebevědomě „Ahoj jenom jsem ti chtěla říct ,že kousek od tuď mám já a moje rodina stálí území tak jenom kdybys  nelovila tady v Meyshun ,ale o město dál.“přikývla .Už jsem  otočila ,ale zastavila mě „Prosím jmenuje se Brendy a nemam nikoho jsem upírka teprve 12 let“ „Fakt?Já 3roky“řekla jsem sarkasticky „Jenže ty máš aspoň někoho a jak vidím tak i skvělí sebeovládání ,ale já nemam nic.Prosím pomoc mi.Jenom mě na chvilku  schovej u vás.Prosím nemam ani nový oblečení.“Tohle byla jenom výmluva mohla ho kdekoliv ukrást ,ale co proč ji nevzat na chvilku k nám snad to ostatním nebude vadit „Tak jo na chvilku to snad zvládneme poběž zamnou“Vděčně přikývla byla milá nevím proč,ale byla mi děsně nesympatická. „Jsme tady“zastavila jsem před domem „Jee.Váš dům je fakt hezký“Otevřela jsem dveře a málem se srazila s Alicí. „Všechno jsem jim už řekla.“ Super!Aspoň jim nic nemusím (zase) vysvětlovat.Vstoupila jsem do obýváku kde všichni byli a za mnou si stoupla Brendy. „Tak lidi tohle je Brendy potkala jsem ji na lovu nikoho nemá tak tu s námi chvilku bude.Doufám.že to nikomu nevadí.“Odstoupila jsem aby Brendy všichni viděli.Brendy přejela očima po všech a zastavila se u Edwarda a hleděla na něj s plamínky v očích.Okamžitě jsem litovala ,že jsem ji přivedla……….

Autor: MojeFantazie, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy spolu - 4.Kapitola: