Jak jen dopadne ona situace se svatbou? To se dočtete v další kapitole.
09.10.2011 (08:30) • Paxl • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2676×
9. kapitola
Všichni Cullenovi ztuhli a zírali na mě, Lily a Chrise. Vypadalo to, jakoby si Alice ani nevšimla reakce ostatních a dál si prozpěvovala: „A já chystám svatbu.“ Teď zkameněla i Lily s Chrisem. Alice sice neznali osobně, ale z mého vyprávění věděli, jaký je to shopaholik.
„Ehm, Alice, nerada ti kazím radost, ale já se od tebe oblékat nenechám. A Lily s Chrisem se musíš nejprve zeptat,“ upozornila jsem ji. Konečně se zastavila i Alice. No, spíš ztuhla, takže všichni teď vypadali jako sochy.
Podívala jsem se na Lily a ani ta nevěděla, co si má o jejich chování myslet. Nakonec jsem to vzdala a rozhodla jsem se, že si přečtu jejich myšlenky.
Alice: Tak moment. Kdo se vdává?
Jasper: Nechci bejt u toho, až budou Alice vysvětlovat, proč je nebude oblékat.
Esme: Přeji Belle hodně štěstí. Edwardovi to sice zlomí srdce, ale Bella si štěstí zaslouží.
Edward: Co? Moje Bellinka se vdává? A koho si sakra bere? No jasně, toho Chrise.
Emmett: Tak. A Edík má utrum.
Carlisle: Něco mi stále uniká.
Rosalie: Chudák Alice. Jestli nebude moct obléct Bellu do svatebních…
Co to má sakra znamenat? Kde přišli na to, že se budu vdávat já? A co mají pořád se mnou a Edwardem? Vůbec nic nechápu.
Najednou do mě Lily šťouchla a v očích měla otázky. Nechápavě a zároveň omluvně jsem pokrčila rameny a podívala se na Cullenovy, kteří stále jen tak stáli a koukali do neznáma.
Naštěstí se Alice vzpamatovala a bohužel ihned spustila spoustu otázek ohledně svatby.
Tak na to jsem neměla, omluvně jsem se na Lily usmála a vyběhla jsem ven.
Během chvilinky jsem byla v lese. Taková kratší procházka mi nemůže uškodit. Potřebuji trochu provětrat hlavu. Všechny ty myšlenky Cullenových se točily okolo mě a Edwarda. Proč vůbec nic nechápu? Proč se to všechno muselo stát? Proč jsem je tu vůbec ubytovala? Mám tolik otázek, ale existují na ně nějaké odpovědi?
Ani jsem si nevšimla, že jsem došla na moji oblíbenou louku. I přes ty chladné teploty, co tu jsou, je tu nádherně. Ne že bych ten mráz cítila, ale ta příroda byla v zimním období překrásná.
Snažila jsem se uklidnit, ale stále jsem měla ten pocit, že mě někdo sleduje. Že by to byl někdo od Ara? Ale to nejde. Dal mi své slovo. I když u něj člověk nikdy neví. Raději se podívám do budoucnosti. Aro chodí po hlavní síni a neskutečně zuří. Jane mu právě nabídla pomstu. Aro nad ní chvílí přemýšlí, ale poté zakroutí záporně hlavou a pod návalem vzteku zničí svůj trůn.
To jsem zvědavá, na čem bude sedět. Konečně mu někdo dal lekci a on se naučil, jak se má chovat.
Nakonec jsem se uvolnila a začala jsem relaxovat. Nechala jsem všechny své schopnosti schopnostmi a doslova jsem vypnula. Asi právě proto jsem se tak moc lekla, když někde za mými zády křupla větvička. Prudce jsem vyskočila a otočila se. Nebylo by to poprvé, kdy nějaký upír předešel vize, ale to co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Myslím to samozřejmě obrazně. Kus za mnou stál v celé své kráse můj Edward. Moment! Co to tu plácám. Řekl, že mě nechce, že pro něj nejsem dost dobrá.
„Co chceš?“ neudržela jsem se a vyštěkla na něj.
„Potřeboval bych s tebou mluvit,“ začal trochu zaraženě.
„Tak spusť,“ popostrkovala jsem ho.
„No dobrá. Kde začít?“ začal váhavě a evidentně zaskočen mým chováním.
„Nejlépe od začátku, ne?“
„No dobrá. Alespoň mě, prosím, nepřerušuj.
Tenkrát, na té oslavě, kdy se Jasper neudržel, jsem si uvědomil, jak moc tě já a moje rodina ohrožujeme. Já tě miloval a stále tě miluji, ale nemohl jsem si pomoct, a tak jsem raději odešel. Chtěl jsem, abys byla v bezpečí a měla normální lidský život. Abys měla děti, manžela a vůbec normální lidský život a mně se jako nejlepší řešení nabídl odchod. Nechtěl jsem odejít, rvalo to srdce nejen mně, ale i celé mé rodině.
Ale po pár letech, co jsem odešel, jsem to nevydržel a do Forks se vrátil. Ty jsi tam ale nebyla a nikdo o tobě nic nevěděl. Jediné, co jsem se o tobě dozvěděl, bylo to z Charlieho myšlenek. Nechtěl se mnou mluvit a už vůbec mi nechtěl říct, co se stalo, ale v jeho hlavě bylo jediné, jsi mrtvá.“ To poslední slovo sotva vyslovil a vypadalo to, že již nebude dál pokračovat, ale pokračoval: „Poté jsem už vůbec nemohl. Chtěl jsem odjet do Volterry a nechat se zabít, ale nepočítal jsem s Alice. Ta mi v tom zabránila a od té doby jsem byl něco jako v domácím vězení.
Já prostě dál nemohl. Doufal jsem, že když odejdu, tak tě ochráním, místo toho jsem ale všechno jenom zhoršil. Je mi to tak líto, Bello…“
Teprve teď mi to všechno docvaklo. On mě miloval a stále miluje. To v tom lese byly jen lži. To všechno dělal pro moje dobro.
No jo, ale co teď?
Mám mu odpustit, nebo pokračovat v životě bez něj, tak jako doposud?
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Paxl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Navždy sama? Ne! 9. kapitola:
Odpustit,prosííím odpustit.
honem další prosím je to skvělýý rachle honem další plzzz...
Bože ona nad čím ešte premýšľa??? Jasné, že sa má k nemu vrátiť Už sa teším na pokračovanie
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!