Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy sama? Ne! 15. kapitola

02.01.2013 (15:30) • Paxl • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2011×

15. kapitola

Odešla jsem s ním do jeho pracovny. „Mohla bys nás zaštítit tak, aby nás nikdo neslyšel?“ zeptal se nesměle. Kývla jsem na souhlas a okolo nás vytvořila jakousi neviditelnou stěnu. Carlisle chvíli jen tak stál a těkal očima po místnosti.

„Nechceš mi vysvětlit, proč to všechno?“ zeptala jsem se opatrně.

„Bello, dlouho mi nešlo na rozum, proč máš tolik schopností. Kdybys byla sama, měla by dar přebírat ostatní dary nebo dar si vytvářet nové schopnosti. Protože ale nejsi sama, musel jsem hledat v knihách. Našel jsem hned několik možností, ale žádná z nich neodpovídá přesně tvému popisu. Pokaždé je tu něco, co se mi nesedí - buď to s tebou, nebo s tvou minulostí…“ mluvil dál, ale já neposlouchala. Moje minulost? To chce, abych mu tady líčila, jak mi hrozně ublížili? Já si opravdu tady nechci někomu vylívat srdíčko a už se k tomu opravdu nechci vracet.

„Bello, posloucháš mě?“ zatřásl se mnou Carlisle.

„Co? Jo! Jasně,“ vyhrkla jsem.

„Ach jo. Tak znovu. Budu potřebovat mluvit i s Lily. Teda pokud neznáš její minulost,“ opakoval trpělivě a sledoval, zda vnímám.

„Jo, jasně. Něco bych o ní věděla,“ špitla jsem.

„Výborně!“ vykřikl Carlisle.

„A nechceš mi nejprve říci, na co jsi vlastně přišel?“ předběhla jsem ho, než stihl něco říci.

„No, dobrá,“ povzdechl si, ale k ničemu se neměl.

„Poslouchám,“ neodpustila jsem si.

„Dobrá. Jak jsem již říkal, hledal jsem ve spoustě knih, ale nikde nebylo nic konkrétního. Kdyby se nestalo to s Volturiovými, neváhal bych a hledal v tamní knihovně. Ale i když i z mých zdrojů se daly získat jisté úryvky. To nejpravděpodobnější je, že Lily nebyla ve svém lidském životě tak docela člověk. Byla něco jako Ochránce. Problém je v tom, že Ochránci nevědí, co jsou zač až do doby, kdy nastane jejich čas. Jednoduše splní svůj úkol a zemřou. Lily se ale dostal do těla jed ještě před tím, než dosáhla svého poslání. Po přeměně si teprve uvědomila, že je výjimečná. Když tě našla, bylo jí tě líto. Muselo to nějak souviset s její minulostí. Jednoduše na tebe přenesla svoje schopnosti,“ vysvětlil mi Carlisle.

„Ale u mě se schopnosti začaly objevovat ještě před příchodem Lily,“ ohradila jsem se.

„Ano, když nastane čas ochránců, svůj úkol jako by vycítí, aniž by věděli, že se něco děje. Lily je ale upír, tudíž musela vědět, že někomu pomáhá, a vydala se tě hledat. Proto ses jí taky po setkání nebála. Podvědomě jsi věděla, že je vše v pořádku,“ vysvětloval dál a měl pravdu. Schopnosti se u mne začaly objevovat zničehonic v okamžiku, kdy jsem je nejvíce potřebovala. Ani Lily se mne nebála. Je sice pravda, že se po setkání na vteřinu zarazila, ale pak se okamžitě usmála a my se skamarádily. Až nyní si uvědomuji, proč jsem se s ní začala kamarádit? Jen tak, zničehonic. To já nedělám.

„Bello, v pořádku?“ ptal se mě Carlisle.

„Jo, jo. A jak vlastně poznám Ochránce?“ otázala jsem se.

„No, vypadají jako lidé, ale nemůžeš si být jistá, jak vlastně vypadají. Jsou to méně známé mýtické bytosti. V jejich pravé podobě je s největší pravděpodobností spatřili jenom a pouze jejich nepřátelé, kteří následně zemřeli. A lidem, od kterých potřebovali pomoct nebo je chránili, si nějakou vyšší silou obmotali okolo prstu tak, že je dotyčný poslouchal na slovo bez sebemenšího zaváhání. Pokud ji někdo nevaruje, ani si nevšimne, že se chová jinak. Tohoto pouta se dá zbavit pouze vůlí zmanipulované osoby. V jiném případě by musel ochránce zemřít,“ špitl Carlisle.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se s obavou v hlase.

„Jo, asi jo. Jak vůlí?“ nechápala jsem.

„To netuším,“ špitl.

OK. Tak, co tu máme? Má kamarádka mě zmanipulovala a chce mě využít na nevím co. A je opravdu Lily to, co si Carlisle myslí, že je?

Moc jsem ho nevnímala, a tak není divu, že jsem mu má pozornost vrátila až v okamžiku, kdy se mnou silně zatřásl.

„Bello! Telefon!“ třásl se mnou jako o život.

„Eh, díky,“ vysoukala jsem ze sebe a zvedla telefon.

„Prosím,“ ohlásila jsem se.

„Bello, tady Lily…“ začala

„Nazdar Lily, tak jak se vede?“ začala jsem zvesela. Na Carlislea kašlu. Stejně vše vychází jenom a pouze z legend.

„Bello! Potřebuji pomoc…“

Tak co myslíte? Je Lily ta, za kterou ji Carlisle považuje?

Autor: Paxl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy sama? Ne! 15. kapitola: