Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy sama? Ne! 14. kapitola

03.09.2012 (18:45) • Paxl • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2293×

Konečně je po všem. Ale co dál? Lily s Chrisem odjeli na líbánky a už se nevrátí. Chtějí opět žít svůj život jako nomádi. A já? Já zůstávám zde. Alice to se mnou a módou vzala až podezřele rychle. Podezírám Edwarda, ale jsem ráda. Připadám si, že mám více volnosti, a to je pro mne důležité.

Zatím žijeme v lese pět kilometrů od města. Všichni se opět musí naučit ovládat. A hlavně Emmett. Což bude menší problém. Carlisle slíbil, že něco vymyslí, tak uvidíme.

„Uděláme si menší výlet,“ prohlásil Carlisle.

„Juhuhú,“ nedal na sebe dlouho čekat Emmett.

„Kam pojedeme?“ ptal se se zájmem Jasper.

„Může se to šeredně pokazit,“ varovala Alice Carlislea.

„Nějak si zvyknout musíte,“ oponoval.

„Tak kam jedem?“ dožadoval se své odpovědi Emmett.

„Do zoo,“ špitl Carlisle.

„A jsou tam medvídci?“ On je vážně jako malé děcko. Velké a otravné děcko. Proč jsem si toho nevšimla už dřív?

„Ano, to víš, že tam budou,“ ujistila ho Rosalie.

„Jo, když jsme jeli okolo, byli cítit. Určitě tam mají medvěda hnědého, grizzlyho, ledního, pandu a třeba uvidíš i medvídka Pú,“ vložila jsem se do rozhovoru.

„Jů, fakt?“ vypískl. Tak nezabili byste ho?

„Tak honem! Rychle nasedat a jedem,“ strkal Emmett všechny přítomné do garáže.

„Ne, ne, ne, nejprve přestrojit,“ nenechala na sebe zapomenout Alice.

„A každý povinně na lov!“ nenechal se Carlisle odbít.

Za půl hodiny vyjížděla naše kolona aut směr zoo. V prvním autě jel Carlisle a Esmé. Emmett chtěl jet sice první, ale v zájmu bezpečí všech okolo jel až poslední. Za Carlisleem jsem jela já, Edward, Alice a Jasper. A jako poslední jel Emmett s Rosalie.

Emmett se samozřejmě vztekal, že jedeme moc pomalu, pak jsme stáli na křižovatce a ještě jsme na přechodu pustili nějakou babičku. A aby toho nebylo málo, nemohli jsme zaparkovat.

„No sláva! Příště jedu první já,“ brblal Emmett.

„To teda ne! Žádné příště snad nebude,“ reagoval rychle Carlisle.

„Jaspere, v pořádku?“ ptala se Alice, která jako jediná ignorovala Emmetta, který už chtěl být uvnitř.

Jasper jen kývl hlavou na souhlas. Chudák. Pokusila jsem se mu pomoci díky svému daru, ale víc mu už pomoci nedokážu.

„Juhů!“ zařval Emmett, jen co jsme byli za branou.

„Emmette! Jako člověk, prosím,“ snažili jsme se ho uklidnit.

„No jo furt. Taky naděláte!“ brblal. Naštěstí se uklidnil a my mohli začít.

„Tak, kde začneme?“ zeptal se Edward.

„Méďové!“ vykřikl Emmett.

„Ale ti jsou až na konci,“ odpověděla s klidem Rosalie.

„Vezmeme to z kraje,“ navrhla jsem.

„Hele! Surikaty,“ vypískla Alice a tím zažehnala blížící se hádku.

Prošli jsme snad vše. Anakondy, bizony, cikády, daňky, emu, vosy, gazely, hroch, chobotnice, irbise, jeleny, kuny, lvy, nosorožce, opice, pakoně, rejnoky, sovy, tygry, upíry, vydry, wapiti, xiphactinusy i zebry. Nyní jsme se konečně blížili k medvědům.

„Jé! No ty seš ale pěknej. Tak pojď sem. Pojď k tatínkovi. A teď skoč do vody. A ty tam, postav se na zadní. Honem. Čemu na tom nerozumíš? Tak dělej. Teda ty seš krásnej… A voňavej,“ žvanil Emmett.

„Emmette!“ vykřikl Carlisle.

„Jo furt,“ mávl na něj Emmett a dál se věnoval medvědům.

Já se vydala k výběhu tučňáků a sedla si na lavičku. O chvilku později si vedle mě sedl i Edward a něžně mě objal. Jen tak jsme tam seděli a pozorovali tučňáky. Musím říct, že jsou opravdu roztomilí.

Cesta ze zoo byla opravdu rychlejší, neboť první jel Emmett. Sice byl problém ho dostat ze zoo, ale lákání Rose neodolal.

Doma jsme byli během pěti minut a každý si mohl jít po svém.

„Bello, mohl by s tebou mluvit?“ zeptal se mne Carlisle. „Je to poměrně důležité,“ dodal.

Autor: Paxl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy sama? Ne! 14. kapitola: