Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy sama? Ne! 12. kapitola

09.05.2012 (19:15) • Paxl • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2919×

„Tak co? Kam se pojede?“ ptal se Emmett.

„No, asi tam, kde se chce Lily s Chrisem brát, ne?“ odpověděla mu podrážděně Alice.

„Jasně, ale to je kam?“ nenechal se Emmett a všechny pohledy se stočily na Lily a Chrise. „No, ehm. My si říkali, co třeba na Novém Zélandu?“ začala Lily a opatrně se podívala na Chrise. „No jasně! Klidně,“ vyhrkl Chris odpověď. Ach jo. Oni si snad myslí, že zasnoubením to končí. „Dobře, já se postarám o doklady, Esmé o dům, Carlisle o své zaměstnání, a protože tam stále svítí, školu neřešíme. A Alice se samozřejmě postará o svatbu,“ ujal se vedení Jasper. Všichni naráz vstali a začali se věnovat svým úkolům. Alice popadla Lily s Chrisem a zasypávala je horou otázek. Esmé si vzala papíry a začala s renovací jejich domu. Carlisle stále s někým telefonoval a zařizoval si své věci. Rose s Emmem jsem nikde neviděla, a tak jsem vzala Edwarda za ruku a vydali se spolu ven. Dotáhla jsem ho až na onu louku, kde se mi nedávno omluvil.

„Konečně sami,“ špitla jsem a přitiskla své rty na ty jeho. Lehce se usmál a lehl si na zem na záda, mne si položil na hruď. Usmála jsem se a malinko se odtáhla. V nesouhlasu zavrčel a já se rozesmála.

„Co je tu k smíchu?“ snažil se hrát naštvaného. Marně.

„Ty,“ vyprskla jsem smíchy. Znovu jsem si lehla do jeho náruče a nechala se kolébat.

„Miluji tě,“ špitl.

„Já tebe taky,“ odpověděla jsem stejně potichu.

Dále bylo jen ticho. A ticho. To ale nikomu nevadilo. Já ležela na jeho hrudi a Edward mě kolébal a hladil po vlasech. Chvíli jsme jen tak váleli a užívali si přítomnosti toho druhého, ale Edward přerušil ticho otázkou: „Bells, opravdu se chceš stěhovat?“

„Jasně,“ vyhrkla jsem až příliš rychle.

„Jak jsi přišel na to, že bych nechtěla?“ zeptala jsem se už vyrovnaným hlasem.

„Jasper z tebe cítí tu nejistotu, která zesílí, když se začne mluvit o stěhování,“ vysvětloval.

„Aha.“ Na víc jsem se nezmohla.

„Bell, nám je jasné, že je toho na tebe rychlé. Nemusíš na to stěhování kývnout,“ vychrlil ze sebe opravdu rychle. Měla jsem co dělat, abych to stihla v té rychlosti zpracovávat. A to jsem upír!

„A co se stane, když se rozhodnu zůstat?“ zeptala jsem se ho pochybovačně.

„Všichni by jsme tu s tebou zůstali. Nebo přinejmenším já,“ vypadlo z Edwarda neochotně.

„Jo, ale ty tu zůstaneš, bude se ti stýskat po rodině, rodině se bude stýskat po tobě a je to,“ oponovala jsem už naštvaně. Tak ten den hezky začal…

„Ale to bychom nějak vyřešili,“ nenechal se Edward.

„Jo? A jak? Nevíš!“ Tak teď už sem byla opravdu naštvaná.

„Bell, ššš. Já chtěl jen říct, že jsme na to dva. Ničeho se neboj,“ snažil se mě uklidnit. Překvapivě úspěšně.

Edward se usmál a opět spojil naše rty v jedny. Ale ne na dlouho. Píp. Ohlášení Edwardovy SMS. Vy dvě hrdličky, co nám takhle jít pomoct? Na vás se tu taky něco najde. Alice. Kdo jiný?

„Hmm… Mně se ale nikam nechce,“ zamručel Edward a chytil mě pevněji. Jeho oči prudce zčernaly.

Alice:

„Tak na Nový Zéland, jo? A máte nějaké přesné místo, kde by se měl obřad odehrávat? Nebo vám to je jedno?“ První otázka, která mě napadla. Nebo jich bylo víc? No nic. Potřebuji znát detaily, abych mohla připravit dokonalou svatbu. Lily s Chrisem si ji zaslouží.

Jéj! Těm to ale trvá. Než si něco rozmyslí…

„No, Alice, my ti věříme, a proto ti svěřujeme do rukou celou svatbu,“ pronesla po chvíli Lily.

„Tak dobře, ale budu tě potřebovat. Musím vymyslet výzdobu, najít vhodné místo, pozvat hosty,“ spustila jsem na ni svůj dlouhý seznam.

„Dobrá, dobrá. Tak něco vymysli a já ti potom řeknu svůj názor,“ přerušila mě Lily.

„Dobrá, to jde. Tak a teď jděte! Šup! Šup. Potřebuji prostor,“ začala jsem je vyhazovat.

„Miláčku, nepotřebuješ pomoct?“ zeptala se má láska, Jasper.

„Ne, dík, Jazzi. Potřebuji místo. Víc místa. Kšá,“ vyhodila jsem ho spolu s ostatními. Já opravdu potřebuji místo…

Vypravěč:

Mladá hnědovlasá upírka se právě takřka utápěla ve své nerozhodnosti. Nevěděla, jestli má odejít spolu se svou láskou a novou rodinou, anebo žít jako doposud? Sama v horách má pohodlí, prostor a samotu. Na druhou stranu, kdyby odešla, nebude mít šanci cvičit volně své dary, bude muset se chovat jako člověk, ale nebude sama.

Nakonec učinila své nejtěžší rozhodnutí. Rozhodnutí, které nehodlala změnit. Rozhodnutí, při kterém vyskočila malá upírka jménem Alice ze židle…

A za větší počet komentářů bude i další kapitola rychleji... :D

Paxl

Autor: Paxl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy sama? Ne! 12. kapitola: