A je tu další pokračování. Jak se Bella rozhodne?
06.11.2011 (10:45) • Paxl • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2890×
10. kapitola
To je ale pitomá otázka. Copak bych bez něj dokázala žít? Samozřejmě, že ne. Celé ty roky bez něj byly pro mne utrpením.
„Edwarde, já to chápu, odpouštím ti,“ špitla jsem tiše a políbila ho na ústa. Nejprve jen tak lehce a nesměle, ale náš polibek se postupně začal prohlubovat a byl čím dál, tím vášnivějším. Cítila jsem, jak se okolo mne obmotaly jeho ruce a já mu těmi svými na oplátku zajela do vlasů.
Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale mohla to být věčnost, protože ani jeden z nás nevnímal okolí.
Nakonec jsem se od něj pomalu odtáhla a on nesouhlasně zavrčel. Jeho krásné zlaté oči byly nyní černé jak uhel. Lehce mě chytl za ruku a pomalu, lidským krokem, jsme se vydali zpět k chatě. Procházka byla nádherná, ale jen jsme vešli dovnitř, Emmett spustil: „No jé. Naše dvě hrdličky se nám vrátili.“ Nato dostal od Rosalie velice pěkný a povedený kopanec do holeně. Emm se jen se skučením sesunul k zemi a skučel něco v tom smyslu: „Co komu udělal?“
My nad tím jen zakroutili hlavou, ale nijak jsme to nekomentovali. Nechtěli jsme si jakkoli kazit tento nádherný večer.
* * *
Následující dny se ani popsat nedaly. S Edwardem jsem trávila každou volnou chvilku. Oba jsme si užívali vzájemné blízkosti, vlastně to tak bylo u všech párů. Všichni jsme se někam zašili a na nikoho jiného jsme nereagovali. Dokonce i Emmett po pár dnech ztichl a raději si hleděl Rose.
Z mých myšlenek mě vytrhl až hlas Carlislea: „Bello, teď, když jsme opět pohromadě, mě napadlo, jestli bys s námi opět nechtěla žít mezi lidmi, chodit do školy a však víš, co a jak?“
„Jasně. A ráda s vámi opět budu,“ odpověděla jsem mu okamžitě a s úsměvem.
„Juchů,“ zařval Emmett a začal mě vyhazovat do vzduchu.
„Pusť ji,“ zavrčel na něj Edward. Copak ale Emmett poslouchá? Ne! Nejprve se zatvářil, jako že mě pustí, ale najednou vyběhl ven z chaty a mířil si to někam hodně daleko. Mohla bych se bránit, ale proč si neužít trochu radosti, že?
Emmett běžel rychle, to se musí nechat, ale Edward byl rychlejší. V plné rychlosti do něj v plné síle vrazil a já jsem odlétla pěkných pár metrů dozadu. Zastavil mě až strom, který se po mém nárazu zlomil v půli. Tak tohle přehnali. Oba dva.
Prudce jsem se zvedla a odkráčela pryč směrem do nížin. Zde jsou lesy a zde se výborně alespoň na chvíli ukryji. Ještě jsem se pro jistotu zaštítila tak, že ani můj pach nezachytí. Jen ať se snaží.
Došla jsem až do nějakého lesíka, kde jsem si vylezla na strom a zde jsem se usídlila.
Venku už jsem musela být pěkně dlouho. Přeci jsem šla jen lidskou rychlostí a už je skoro noc.
Po dlouhém rozhodování jsem se nakonec rozhodla Alice přece jen ukázala.
Alice:
Ti tupci! Sice nevím, co se stalo, ale Bella se naštvala a odešla. Co když se už nevrátí? Mohla se alespoň rozloučit. Vím, my se tenkrát taky nerozloučili, to je pravda. Kdybych alespoň něco viděla, ale Bella se dokáže výborně maskovat, že ani Lily nemá páru, kde je. Proč nám to jen dělá?
Bella sedí na nějakém stromě a na něco se usilovně soustředí.
Konečně něco. Viděla jsem Bellu.
„Edwardé,“ zaječela jsem na svého natvrdlého bratra.
Jen co přiběhl, převyprávěla jsem mu svou vizi. Edward na nic nečekal a běžel k nejbližšímu lesu.
Zkusila jsem se znovu zaměřit na Bellinu budoucnost. Nic. Jen černo.
Bella:
Vím, měla bych se vrátit, ale všechno je teď tak rychlé. Vždy jsem chtěla pryč odsud, ale teď, když k tomu mám příležitost, tak nevím, zda odejít, nebo zůstat. Samota je tady příšerná, ale zase tady můžu cvičit svoje schopnosti. Ale teď, když mám možnost odejít a být opět mezi přáteli, nevím, jak si vybrat.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Paxl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Navždy sama? Ne! 10. kapitola:
Nech Bella neblbne a vráti sa k Edwardovi... krásna kapitola
Článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* mi/my;
* špatně zvolená znaménka (otázka musí vždy končit otazníkem);
* slovosled;
* skloňování;
* nedokončená slova;
* zdvojené mezery.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!