Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy, má lásko - 11. kapitola + Epilog

25.03.2012 (08:30) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2863×

Druhý den jsem opustila nemocnici a vrátila se zpět domů, všichni se o mě starostlivě starali. Cítila jsem se už v pořádku. Stále se mi sem a tam točila hlava, ale dalo se to snést. Moje výsledky stejně měly přijít za pár dní. Hned jak mi řeknou, že to nic není, pojedu za S.Jem.

Stále jsem mu volala a stále měl vypnutý mobil. Chtěla jsem mu říct, že chci odejít za ním, pokud to znamená, že budeme spolu. Potřebovala jsem mu vysvětlit, jak to bylo v den jeho odchodu. Nakonec jsem to nervově nevydržela a zavolala Melisse.

„Ahoj, Soph,“ vesele se ozvalo na druhé straně.

„Ahoj, Mel, nemůžu se dovolat S.Je. Je v pořádku? Mohla bys mi ho dát?“ vychrlila jsem na ni netrpělivě.

„No, Soph, nemůžeš. On tady není.“

„A kdy se vrátí, Mel? Je to důležité!“ naléhala jsem.

„Já nevím, Soph. Mluvil jen s mamkou, řekl jí, že hned, jak si něco vyřídí, ozve se nám. Zatím se neozval, ani nevrátil.“ Tón jejího rozjásaného hlasu přešel v tón starostlivosti.

„A kam šel? Co vyřídit?“

„Já opravdu nevím, nikdo z nás to tady neví!“

„Ještě ti zavolám. Musím už jít.“ Ukončila jsem hovor a běžela po schodech dolů.

Ve dveřích mě zahlédla mamka. Hulákala na mě něco ve smyslu, že se mám okamžitě vrátit domů. Neposlouchala jsem ji, spěchala jsem za tátou. Ovšem marně. Nenašla jsem ho. Pouze Bena s Lill.

„Kde je táta?“ 

„Soph, co tu děláš? Neměla bys ještě chodit ven,“ starostlivě mě pokárala Lillien.

„Bene? Kde je táta?“

„Nevím, Soph, neviděl jsem ho. Proč si to nezjistíš sama?“ Měl na mysli hledat vlka. Měl pravdu. Rozběhla jsem se a nic. Opět se mi podlomila kolena. Přiběhli ke mně a pomohli mi vstát.

„Co to se mnou sakra je!“ zaječela jsem na celé kolo.

„Soph, jsi asi ještě vyčerpaná. Nic si z toho nedělej! Pojď, doprovodíme tě domů.“

„Proč se nemůžu přeměnit?! Cítím se dobře! Dojdu tam sama, Lill. Nechci vás rušit.“

„Dojdu se po něm podívat a řeknu mu, že ho hledáš, jo? Lill, vezmi ji domů. Miluju tě!“ roztomile pokynul Ben na moji kamarádku.

Měla jsem z nich radost. Byla jsem tak zahleděná do sebe a do svých problémů, že jsem si toho ani nevšimla. Mrzelo mě to.

Když jsme přišly k nám, svalila jsem se na pohovku v obýváku. Mezitím, co na mě mamka křičela, přemýšlela jsem, kde asi tak může S.J. být.

Když dokřičela, usnula jsem.

Vzbudila jsem se a venku už byla tma. Došla jsem do kuchyně a pořádně se najedla.

„Je ti dobře, zlatíčko?“ přerušila mojí žravost mamka.

„Ano,“ usmála jsem se na ni.

„Zase jsem spala celé odpoledne, viď?“ zasmála jsem se.

„No-o, jsi pěkný spáč, to tedy ano,“ pousmála se.

„Kde je táta, mami?“

„Svolal na dnešek večer Velkou Radu, zřejmě je stále tam.“

„Půjdu se tam podívat, potřebuji s ním mluvit,“ prohodila jsem a pomalu se zvedala.

„Buď opatrná, Sophi.“

Když jsem k nim přicházela, stále ještě byly v živé debatě. Přišla jsem k tátovi a přisedla si k němu. Objal mě a já poslouchala, o čem se baví. Řešili všechno možné. Až nakonec dal táta povel, aby Seth došel k Billymu domů. Nevěděla jsem, o co jde, ale to, co mě čekalo, mě málem porazilo.

„Vzhledem k tomu, že dnes jsme tu všichni, včetně mojí dcery, která se již cítí lépe,“ začal a při slovech o mně, mě pevněji stiskl, „bych velmi rád představil nového člena naší smečky, naší rodiny,“ řekl nahlas a důrazně.

Všichni jsme se postavili a já nechápavě čekala na vysvětlení, co tohle znamená. Když jsem viděla, že se Seth vrací zpět, podívala jsem se na něj a málem mě porazilo! Vedle něj šel můj S.J.

Chtěla jsem se za ním rozběhnout a skočit mu do náruče! Chtěla jsem mu vynadat za to, že jsem málem umřela strachy, když jsem nevěděla, kde je a co s ním je! Ale především jsem ho chtěla obejmout a políbit ho! Ovšem, to by mě někdo musel pustit. Táta mě držel okolo pasu a rozhodně mě pustit nehodlal.

„Vítáme tě do naší vlčí rodiny, Samuely Jacobe Blacku!“ pokračoval, když se k nám oba přidali. Lapala jsem po dechu a nemohla být šťastnější!

Chytila jsem tátu a pořádně ho objala. Když ukončil Radu, vstala jsem a blížila se k mému vysněnému. Přistoupila jsem k němu a nemohla uvěřit, že tu stojí přede mnou! Že teď už budu navždy s ním!

„Jak je ti, lásko?“ směřovaly ke mně jeho první slova.

„Dobře, teď už dobře,“ stále v úžasu jsem stála a nemohla uvěřit.

„Tak strašně jsem se bála! Mel říkala, že neví, kde jsi. A ten den, když jste odjížděli, udělalo se mi špatně, ale chtěla jsem s tebou odejít!“

„Já vím,“ přerušil moje rychlé vysvětlování.

„Matt, mi všechno řekl,“ pokračoval. Byla jsem trochu překvapená, ale nedala jsem to na sobě znát. Jen jsem se přitiskla k mé lásce a něžně, vroucně a láskyplně ho políbila.

Nikdy v životě jsem se necítila šťastnější! Než ten moment večer.

Z našeho krásného shledání nás vyrušil můj táta.

„Hey, S.Ji. jdeme na obhlídku, přidáš se k nám?“ Pohlédla jsem na lásku mého života, uviděla v jeho očích tu obrovskou lásku, kterou i já cítila k němu a čekala na jeho vyjádření.

„Same, mohl bych dnes, prosím, vynechat a věnovat se mojí nastávající? Přece jen je ještě trochu slabá a chtěl bych ji doprovodit domů.“ Táta se trochu nafoukl, při pomyšlení nastávající, ale nakonec kývl na souhlas.

„Ale nemysli si, že budeš mít nějaká privilegia, Blacku!“ zakřičel na něj Matt.

„Radši už běž, Matte. Tvoje éra teď totiž skončila,“ hecoval ho S.J.

Než vběhl do lesa, vyměnila jsem si s ním letmý pohled. Věděl, že ho miluji a že mu za všechno děkuji. A já věděla, že to samé cítí on ke mně. Přece jen to byl, je a vždy bude můj nejlepší přítel.

„Díky, tati!“ neubráníc se slzám, jsem přistoupila k mému otci a objala ho. Po té, co se táta přidal se své smečce jsme zamířili k našemu domu. Měli jsme si toho tolik co říct.

Doma jsem se přitulila do náručí mého S.Je a cítila, jak se mi zavírají oči. Byla jsem naštvaná. Vždyť jsem sakra spala celé odpoledne! V duchu jsem si nadávala. Nechci teď spát! Chci si ho užít!

„Jen klidně spi, lásko,“ věnoval mi polibek do mých vlasů.

„Budeš tady, až se vzbudím?“ dožadovala jsem se odpovědi.

„Navždy, má lásko!“ 

Uspokojena odpovědí jsem usnula a nechala se unášet dalším krásným okamžikem v náručí mé životní lásky.

EPILOG

Tři dny po té, co jsme přivítali nového člena naší smečky i rodiny, přišly výsledky mých testů. Všichni jsme tušili, že budou určitě v pořádku. Téměř úplně jsem se zotavila, i když se mi stále nevracela schopnost přeměnit se. Starosti jsem si z toho nedělala, měla jsem na práci něco mnohem důležitějšího! S.Je.

Do nemocnice se mnou jel S.J. a naši. Ještě na chodbě jsme žertovali.

„Trpíte nevyléčitelnou nemocí. Jmenuje se to S.Jovina,“ smála jsem se na celé kolo.

Ale to, co na mě čekalo, bylo docela šílené a pro mě dost nečekané.

„Slečno Uleyová, jste v jiném stavu.“ Přesně takto zněly výsledky mých dalších testů.

Nechápavě jsem stála a čekala, kdy se zhroutím. Myslím, že jsem upadla do jakého si šoku.

Ovšem když jsem uviděla obličej mého otce, vyběhla jsem z ordinace a zakřičela na S.J-e.

 „Utíkej!“ Nechápavě stál a koukal na mě. Když zpozoroval mého rozzuřeného tátu, který mi byl v patách, vzal nohy na ramena a vystřelil z chodby a následně z nemocnice ven.

Nevím přesně, co se tehdy odehrálo. Než jsem doběhla k východu z nemocnice, opět jsem nemohla popadnout dech a podlomila se mi kolena. Jen tak tak jsem se chytla stěny, abych nespadla.

Věděla jsem, že ho přece táta nemůže zabít. Nemůže, že ne?!  Přece jen mě na chvilku přepadly pochybnosti.

Když jsme se s mamkou vracely zpět domů. Nepromluvily jsme. Byla vyplašená skoro tak jako já. Dorazily jsme domů, S.J. stál před naším domem a čekal na mě. Tátu jsem neviděla. Ale vypadalo to, že nikdo nebyl zraněn. Došla jsem k němu a rychle ho objala.

V našem obýváku seděl táta, Renesmé a Jacob. Pozdravili jsme se a všichni jsme si sedli. Dohodli jsme se, že oba doděláme vysokou. Akorát nastoupíme o rok později. Až porodím. Renesmé a Jacob se rozhodli, že se vrátí zpět do Forks. Budou se střídat s našima v hlídání miminka, zatímco my budeme ve škole. Naši tuto zprávu celkem uvítali. Mrzelo mě, že naše miminko je důvodem, aby se Cullenovi rozdělili a věděla jsem, že to pro ně není zrovna nejjednodušší rozhodnutí.

Zbytek Cullenovic rodiny zůstane v Edmontonu, protože tam už jsou všichni přihlášení na vysokou. Ale jak mi bylo vysvětleno, Melissa nebude chyběním rodičů strádat. Všichni se přetrhnou, aby jí to vynahradili. A hlavně tam bude mít Bellu a Alici. Jediná útěcha byla, že po skončení jejich vysoké se Cullenovi opět vrátí zpět do Forks za námi. Zase tak dlouho pryč nebudou a na všechny volné dny vždycky přijedou.

Celou dobu jsem si myslela, že si musím zvolit. Zůstat nebo odejít? Až v ten den, kdy se S.J vrátil k nám domů jsem pochopila, že tohle vůbec nebyla moje volba.

Podívala jsem se na tátu a Jacoba, jak se spolu baví, rozumí si a není mezi nimi to napětí. Jak Jacob úplně rozkvetl, když si uvědomil, že je opět v rezervaci, která je a vždy bude jeho domovem. Už se tu necítil jako vyvrženec. Viděla jsem mamku v debatě s Nessie o tom, jak se rozšíří náš dům o dětský pokoj. Podívala jsem se na S.Je a věděla, že vidí přesně to samé co já. Pochopila jsem, že to nemá na svědomí naše láska, ale že to všechno skončilo až naším miminkem.

Moje ruce klesly k mému lehounce nadmutému bříšku a tiše jsem zašeptala: „Děkuji ti.“ S.J. mě objal okolo ramen a vtiskl mi polibek do vlasů.

...

Celé moje těhotenství jsem prožila úplně v pohodě. Já ho totiž z větší části prospala. Byla jsem obrovská, moje břicho bylo šíleně velké a já měla pocit, že se ze mě pomalu stává velryba.

S.J se celkem bez problémů zařadil do naší smečky a rychle si zvykl. S Mattem jsou kamarádi a mně se tím ulevilo. Přece jen jsem chtěla v rodině klid.

Když nastal náš den D, myslela jsem, že se S.J zbláznil. Strašně vyšiloval, když mi praskla voda. Matt ho odtáhl pryč, tohle mi totiž opravdu moc nepomáhalo. U mého porodu byla mamka i Renesmé a samozřejmě Carlisle.

Venku čekal zbytek mojí rodiny, smečka a celá rodina Cullenů. Kdybych neměla ty příšerné bolesti, byla bych dokonale šťastná. Takhle semknutou rodinu jsem si nemohla přát ani v tom nejlepším snu.

Narodil se nám zdravý krásný chlapeček. Aniž by to Carlisle ještě vyslovil, slyšela jsem z našeho obýváku, jak Edward zaječel  „Je to kluk!“ Následovalo bouchání rychlých špuntů. Samozřejmě jen pro ty, kteří toto rádi. Myslím, že Emmett a Jasper to chtěli jít zajíst. Ale Bella je nepustila.

Celá rodina se na našeho malého Simona sesypala. Je pravda, že byl naprosto překrásný. S ním jsem měla pocit, že na zem přišel anděl. A pro mou velkou rodinu tomu tak opravdu bylo.

Na jaře jsme s S.Jem. spojili naše životy i před zákonem. Je pravda, že to pro nás bylo jen formální, naše životy se spojily už dávno před tím. Když kněz ukončil náš obřad, oba jsme se podívali na našeho andílka sedícího v náručí Belly. Musela jsem se v duchu usmát nad slovem andílek. U Belly seděl jen proto, že ona jediná dokázala zachytit svým štítem nějakou pohromu, která by mohla vzniknout z jeho darů. Jeho síla s ním totiž rostla téměř každý den. Myslím, že nás toho ještě hodně čeká.

Ale to už je jiný příběh.

S+S+S Blackovi Cullenovi

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří tento příběh dočetli až do konce. Je to moje úplně první povídka, tak doufám, že se Vám alespoň trochu líbila. Moc děkuji Adminům za vydávání a opravování.

M. :-))

10. kapitola

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy, má lásko - 11. kapitola + Epilog: