Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Návrat tajemného člena upíří rodiny - 2. kapitola

17.02.2011 (07:15) • sajsinka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 867×

Byl nádherný den. Na Forks velmi neobvyklý. Slunce zářilo vysoko na obloze, a proto jsme se s Edwardem procházeli dále od civilizace, kde nikdo nemohl spatřit jeho nádhernou diamantovou pleť. Šli jsme ruku v ruce a vyměňovali si úsměvy, které vyjadřovaly všechny naše pocity. Nebylo potřeba mluvit ani myslet, přesto jsem občas neodolala a zabloudila k naší nedávné konverzaci o Connie, zatím nepoznané upírky.

Pravda byla, že když jsem se pokusila u Cullenů zavést na ni řeč, každý měl hned něco na práci a nebo bylo zvoleno jiné téma. Jasper se mi vyhýbal, jak nejlépe uměl, a když už se se mnou náhodou střetnul, ovládnul moji touhu dozvědět se víc. Bylo to k vzteku a Edward mi vůbec nepomáhal. Postupem času jsem se rozhodla, že tomu dám čas.

Dnes byl ale moc krásný den na to zaobírat se těmito věcmi, a tak jsem se rozhodla užívat si Edwardovu přítomnost. Osud ale ke mně nebyl vůbec milý a náš krásný den byl o chvíli později přerušen, když se Edward zamračil a začal se rozhlížet kolem sebe.

„Děje se něco?“ zeptala jsem.

„Nevím. Mám takový divný pocit, že nás někdo sleduje,“ odpověděl a nepřestával očima projíždět okolní krajinu.

Ani nevím, jak se to stalo. Před očima se mi zatmělo tou nejzvláštnější černou barvou mixovanou velmi rudou. V jednu ránu jsem stála vedle neklidného Edwarda a druhou jsem letěla a tvrdě dopadla na trávu daleko od Edwarda. S vyraženým dechem jsem se snažila vzpamatovat. Pohlédla jsem směrem tam, kde jsem před chvíli stála. Na Edwardovi ležela podivná osoba, která ze sebe vydávala vítězoslavný smích.

„Mám tě,“ zasmála se zvonivým smíchem, který hned prozradil upírskou identitu oné osoby. Zvedla se a v mžiku už zvedala na nohy i mě. Donutila jsem se vzhlédnout do jejího krásného obličeje, kde mě okamžitě zaujaly její temně rudé oči.

„Bože, Edwarde, máš vážně přehnané reakce, co sis myslel, že jsem? Počkej,“ pohlédla na mě a zhluboka se nadechla. Střídavě se začala na nás dívat a pak mě schovala za sebe.

„Edwarde, klid, zhluboka se nadechni a připomeň si, kdo jsi. Vegetarián. Edwarde, ty přece lidem neubližuješ, měl bys ji nechat jít. Vím, jak je to silné, ale musíš to překonat!“ s tím zakončila svou plamennou řeč a neustále mě držela za sebou, připravena mě kdykoliv bránit.

Edward se začal smát. „Role ochránce ti vážně sluší, Connie.“ Connie? Tak tohle je ona? „Dovol, abych ti představil moji přítelkyni, Conn, Bellu. Bello, tohle je Connie, konečně ji můžeš poznat.“

Těžko říct, kdo byl v tu chvíli zděšenější.

„Člověk? Tvoje přítelkyně je člověk? Ty ses zbláznil!“ Connie ode mě odstoupila a nechala, aby mě Edward objal.

„Že to říkáš zrovna ty,“ odpověděl jí se smíchem, zjevně si užívaje její rozrušení.

„Tak pojď, všichni tě rádi uvidí,“ otočil se ke mně a řekl, „zachvilku uvidíš nefalšovanou radost i znechucení nad Conniiným návratem“. Ohlédl se na zkamenělou Connie a postrčil ji k pohybu.

Trochu jsem se uklidnila a následovala jsem je oba ke Cullenovým. Connie byla neustále v šoku, že jsem člověk, takže nemluvila, ale mě bylo jasné, že spolu komunikují díky jejich daru, čtení myšlenek, protože Edwardovi se neustále měnila mimika od radostné k zlostné. Tahle tichá chvíle mi umožnila lépe si Connie prohlédnout.

Byla krásná… jiní vlastně upíři ani nebyli. Měla dlouhé černé vlasy jako půlnoc. Byla vysoká a velmi štíhlá. Měla na sobě dlouhý kožený kabát, nejspíš velmi drahý, pod ním polorozepnutou tmavou košili, pod kterou měla bílé tílko. Černé upnuté kalhoty dokonale rýsovaly každou její křivku, kozačky s vysokými podpatky ji dělaly ještě vyšší. Usoudila jsem, že vypadá jako dokonalá šlapka. To mě rozesmálo, až se oba dva po mě otočili s pohledy, které jasně vyjadřovaly, co si o mně myslí, nebo tedy aspoň ten její. Znovu jsem se shledala s jejíma temně rudýma očima a znovu se ve mně vzbudil ten zvláštní pocit strachu. Už mi bylo jasné, v čem se s Carlislem nepohodli. Ona evidentně nepila zvířecí krev. Z přemýšlení mě vtrhl její zvonivý hlas.

„Edwarde, mám toho plné zuby. Nebaví mě tahle rychlost, takže buď si vezmi tu svoji lidskou hračku na záda a pojď, nebo se sejdeme u vás a já si mezitím ještě dám někde oběd,“ řekla rozzuřeně a já jsem se otřásla při pomyšlení, jak jde Connie na svačinu do města a vybere se nějakého z mých přátel.

„Vezmi mě,“ vyhrkla jsem na Edwarda a on se omluvně usmál a vzal mě do náruče. Zavřela jsem oči a nechala se unášet zrychlující se temnotou.

„Jsme tu,“ pošeptal mi a já otevřela oči. Jemně mě postavil na zem a nepřestával se usmívat. Connie nad touhle situací znechuceně otočila oči v sloup.

„Předpokládám, že tě Alice nevidí,“ otázal se jí a ona jen přikývla. Nálada se jí s připomínkou Alicina jména velmi zlepšila. Uvnitř mě zasáhl osten žárlivosti. Rychle jsem ten pocit setřásla a vydala se s nimi k domu.

„Bože, to je příšerné,“ ohodnotila Connie svůj první dojem z domu, když vstoupili do obývacího pokoje. Ze shora se ozvaly různé výkřiky a v mžiku byli všichni Cullenovi u nich.

„Connie!“ vykřikla Alice s Rose společně a objaly svoji přítelkyni.

„Á konečně pořádný soupeř se vrátil!“ zasmál se Emmett a zatočil s Connie po pokoji.

„Ráda tě vidím, holčičko,“ řekla Esmé a i ona objala svou ztracenou dceru.

„Vrátila ses,“ konstatoval onu skutečnost chladným hlasem Jasper.

„Jsi bystrý,“ odsekla rychle Connie a dodala, „moc dobře víš, že ta tvoje ubohá snaha někoho tady ovládnout je k ničemu, jde ti to hůř než posledně.“ S těmito slovy se vydala zamračeného Jaspera obejmout.

„Constance,“ přikývl Carlisle, když jako poslední došel do pokoje.

„Carlisle,“ řekla Connie, „ráda tě vidím,“ dodala ironicky.

„Přál bych si říct to samé,“ odvětil Carlisle.

„Tak to máme štěstí, že tobě se přání neplní,“ odsekla.

Vycítila jsem, jak se nálada v místnosti změnila. Krátká a velmi chladná výměna názorů mezi Connie a Carlislem ve mně vzbudila další vlnu zvědavosti. Myslela jsem, že Carlisle respektuje upíry, kteří zvolili jiný způsob života, takže mi začínalo docházet, že tady nejspíš půjde o něco víc... Oba dva stále pokračovali ve své chladné konverzaci.

„Jak dlouho se zdržíš? Rád bych věděl, kolik krevních zásob mám přinést,“ zeptal se Carlisle.

„Jak dlouho bude potřeba a s krví si nedělej starosti. Seženu si jídlo sama!“ křikla Connie, která už seděla se sestrami na pohovce a mluvila a mluvila.

„Tady lovit nebudeš! Snad neohrozíš svoji rodinu! Přece něco ti muselo zůstat svaté potom všem!“ rozkřikl se rozzuřeně Carlisle, pobouřen jejím bezohledným chováním.

„Nebudu lovit,“ odpověděla tiše, „jsem soběstačná, nepotřebuju tvoji milostivou pomoc. Umím si do krevní banky zajít sama. A víš moc dobře, že kdybych měla na vybranou…“

Pozorovala jsem, jak se Carlisle s pokrčením ramenou otáčí a odchází do své pracovny. Vztah mezi nimi opravdu nebyl dobrý.

Chvilku jsem se dívala, jak vzrušeně mluví se svými sestrami. Byly tak ponořeny do rozhovoru, který vedly, že jsem se je neodvážila vyrušit. Edward zasedl za klavír a začal hrát nádhernou skladbu, kterou jsem ještě neslyšela, ale podle Conniina úsměvu jsem poznala, že s ní má něco společného. Emmett s Jasperem, který vypadal, jako kdyby měl každou chvilku někoho zabít, se k nim přidali a Esmé se jen usmívala nad tou rodinou idylou.

Připadala jsem si jako vetřelec…

Autor: sajsinka9, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Návrat tajemného člena upíří rodiny - 2. kapitola: