Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navěky a navždy tvá 3. kapitola

03.07.2013 (19:45) • AnnyCS • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1386×

V minulém díle

Najednou se moje tělo napjalo, když jsem zacítila vůni. Nějací upíři si to mířili k domu mých rodičů.

Okamžitě jsem se obalila štítem, zaujala útočnou pozici a čekala. Věděla jsem, kdo to je, jejich pach jsem dobře znala.

Současnost

Anny

Přešla jsem ke dveřím, abych mohla přivítat hosty. Že to není zrovna vítaná návštěva, zmiňovat snad ani nebudu.

„Jane, Alecu. Jaká milá návštěva, co vás sem přivádí?“ zeptala jsem se s falešným úsměvem.

„Volterra, Anne, co jiného?! Aro se ptá znovu, jestli přijímáš místo v gardě,“ zapištěla Jane svým hlasem.

„Kolikrát budu muset Arovi říct ne? Protože já se k vám nepřidám. Ne potom, co Volturiovi udělali. Takhle oni rozsévají spravedlnost?“

Alec sípavě vtáhl vzduch. A z hrdla Jane se ozvalo zvířecí zavrčení. Moc dobře jsem viděla záblesk šílenství v jejích očích. Neváhala jsem a opatrně jsem roztáhla štít a vrstvu po vrstvě jsem se jím obalovala. Jane přimhouřila oči a s jemným úsměvem se otočila na Aleca. A v další chvíli jsem pocítila dloubnutí do svého štítu a Alec se rozeběhl proti mně. Zvedla jsem koutky úst k vítěznému úsměvu a než se nadál letěl vzduchem. Dopadl přesně vedle své sestry, Volturiovi nevěděli, že mám i fyzický štít. Jane udělala poplašeně krok vzad a s výhrůžkou, že tohle bude mít ještě dohru, zmizela se svým bratrem pryč. 

Prudce jsem vydechla.

Tak to by bylo. Volturiovi budou mít zase na chvíli zábavu. Posloužím jako lovná zvěř.

S povzdechem jsem vzala svá zavazadla a šla k autu. Snažila jsem se trochu utěšit tím, že začínám od začátku. I když s Volturiovými za zády. Ale v koutku jsem doufala, že i já najdu rodinu. Cítila jsem, že tohle bude nový začátek se vším všudy. Naposledy jsem se podívala na vilu Masenů. Nechala jsem vzpomínky, aby mě na pár chvil pohltili. Na rodiče, bratra, na rodinu. Pak už jsem se slzami v očích nasedla do auta a rozhodla se vykonat krok, který přerušil příchod Jane a Aleca. Nastartovala jsem, motor zavrčel a auto vystřelilo vpřed. Odjížděla jsem z rodinného sídla. A za sebou nechávala svůj život.

Pohled Edwarda

Bella se vedle mě nespokojeně zavrtěla a mě probudila z letargie. Ani jsem si neuvědomil, že je ráno.

Slyšel jsem jemné zatřepotání víček a v další vteřině asi Bella otevřela oči. S lehkým úsměvem jsem zahnal smutnou náladu a bolestivé vzpomínky a pomalu otevřel oči, abych spatřil svého anděla.

„Dobré ráno, Edwarde.“

„Dobré, lásko.“

„Kdy ses vrátil? Počkej, co tady děláš?“

„V klidu, Bello, jestli chceš tak půjdu, ale večer mi bylo smutno, tak jsem se vrátil.“

„Ne,“ vykřikla poplašeně a víc se ke mně přitiskla, jako bych jí snad utekl.

Tomuhle jednání jsem se musel uchechtnout. Moje Bella. Moje zranitelná Bella.

Najednou jsem zacítil lehký dotek a ocitl jsem se na zádech. Teda já dneska musel být mimo, když se jí tohle podařilo. Zvedl jsem oči a uviděl nad sebou usměvavou Bellu, která na mě obkročmo seděla.

Zacítil jsem její úžasnou vůni, v kombinaci s její krásou to byla hotová zbraň. Na nic jsem nečekal a spojil naše rty v naléhavém polibku. Nenechala se dlouho pobízet. A už jsem cítil její hebký jazyk na svém rtu, automaticky jsem pootevřel rty a nechal její jazyk vklouznout dovnitř.

Jakmile se naše jazyky střetly, začaly se proplétat ve vášnivé hře. Moje ruce začaly klouzat po Bellině pokožce, vzdychla mi do úst, když jsem dlaní přejel po jejím boku a lehce povytáhl tričko. Prudce se pohla a otřela se o můj rozkrok. Stačilo to a můj penis se probral k životu.

Vzal jsem její triko a prudce trhl. Teď se po zemi válely dva kusy látky. Bella mi zavzdychala do úst a ještě více se natlačila na rozkrok. Když mě jemně kousla do rtu, jako bych se probral. V hlavě mi zablikala kontrolka a já si uvědomil, co jsem udělal. Rychle jsem ji ze sebe stáhl a v okamžiku jsem stál na druhé straně místnosti.

Sakra, vždyť jsem ji mohl zabít. Smutek mi úplně zatemnil mysl a to nemluvím o tom, že tohle by se mělo stát, až budu mít čistou hlavu a hlavně až Bella nebude tak křehká. Nad čím to uvažuju, nikdy z ní nebude upír, to teda ne. Moje úvaha trvala jen pár vteřin. Otočil jsem se k posteli a viděl Bellin zmatený pohled. Pokrčil jsem rameny a ona hned pochopila. Její zmatený obličej se změnil na naštvaný a z části smutný.

Pohled Belly

Jakmile jsem se vzbudila, zacítila jsem studenou paži, která mě objímala.

Ale to není možné. Má být na lovu.

Otočila jsem hlavu a dívala se do tváře Edwarda, když bych nevěděla, že je upír, tak bych si myslela, že spí. Za malý okamžik otevřel oči a popřál mi dobré ráno.

Chtěl odejít, ale to jsem nemohla dovolit. Chytila jsem ho a naivně si myslela, že když by opravdu chtěl, tak já ho zadržím. Přišlo mi jako by byl myšlenkami někde jinde, a tak jsem využila situaci a prudce jsem se i s Edwardem otočila. Takže teď jsem na něm seděla obkročmo.

Vypadal překvapeně, ale po chvíli se zmocnil mých rtů a začal mě vášnivě líbat. Byla jsem překvapená, když jsem zacítila jeho dlaně, jak prozkoumávají mé tělo.

S každým dotykem mnou projížděla vlna touhy. Rozpoutal žár v mém těle a já myslela, že shořím. Ze rtů mi uniklo asi pár vzdechů. A než jsem se nadála, slyšela jsem trhání látky a poté jemný závan zimy na holé pokožce. Tetelila jsem se blahem a myslela si, že přehodnotil názor. A tak jsem dál pokračovala ve vášnivé hře. Naše jazyky se proplétaly. A já po něm toužila víc a víc.

Najednou však jeho tělo zmizelo. Zvedla jsem na loktech a zmateně jsem se rozhlížela. Uviděla jsem ho v rohu místnosti. Když si všiml, že ho pozoruji, jenom svěsil ramena.

V tu chvíli jsem pochopila. Popadla mě taková zlost. Tak on mě navnadí a pak nic.

„Bello. Je to moc nebezpečné, promiň, nechal jsem se unést. Jsi křehká jako…“

Nenechala jsem ho domluvit a skočila mu do řeči.

„Co si myslíš? Sakra, Edwarde, já vím, že bys mi neublížil. To je jen tvoje výmluva. Nezkoušej mě přerušit. Ty mě navnadíš a pak řekneš promiň? Uvědomuješ si, že jsem jenom žena? Já mám taky nějaké potřeby, Edwarde. Ale tady o to nejde, to není o tom, že nemůžeš, ty prostě jenom nechceš. A víš, co je nejhorší? Že já nevím proč. To tě nepřitahuju, nebo...?“ Potlačila jsem slzy a hlavou bezmocně praštila do polštáře.

„Bello, tak to není. Ani nevíš, jak bych rá...“

„Nevyprávěj mi tu pohádky, Edwarde. Tomuhle vážně nevěřím.“

„Bello, neblázni, já tě miluju. A to, co jsem řekl, je pravda. Prostě je to moc nebezpečné.“

„Vypadni,“ zaječela jsem na něj.

„Bello, ale...“

„Neslyšels?! Vypadni. Hned.“

Viděla jsem jeho pohled plný bolesti. Přešel k oknu, naposledy se na mě podíval a pak vyskočil.

Teď už jsem slzy neudržela a naplno se rozplakala. Copak toho chci tak moc? Já ho miluju a nic tak těžkého snad nechci.

Sakra, vždyť já... Vzlyk.

Najednou jsem si uvědomila, že to možná bylo moc. Ale já byla tak naštvaná, že jsem ho prostě musela vyhodit. Jenom doufám, že se se mnou nerozejde. To bych nepřežila. Je pro mě všechno. Sakra. Dlaněmi jsem si přikryla obličej a dál potichu vzlykala.

Anglie, Letiště

Anny

Usadila jsem se do letadla. Pilot hlásil, že vzlétáme a že přeje příjemný let. Natočila jsem hlavu a podívala se z okénka. Za okny pomalu mizela moje rodná země. Zaměřila jsem svou pozornost na letušku, která se ptala, jestli si něco nedám. S díky jsem odmítla a dál pozorovala krajinu.

Myslela jsem na rodinu a na život, který jsem ztratila. Najednou jsem ucítila ostrou bolest v místech, kde dřív bylo tlukoucí srdce. Nevěděla jsem, co to má znamenat, ale bolest se šířila jako požár do každé buňky mého těla. Jsem upír proboha. Jak mě něco může zničehonic tak bolet? Poplašeně jsem natáhla vzduch do plic, abych se ujistila, že na palubě není žádný upír. Ale nic jsem nezaznamenala. Jenom lidé. Bolest začala pomalu ustupovat, ale pořád jsem ji cítila.

Vypravěč

Anny nemohla vědět, že bolest, která ji zastihla v letadle, měla souvislost s bratrem. S bratrem, o kterém si myslela, že je mrtev. Netušila, že Edward, když se vracel od Belly, narazil na novorozené upíry, proti kterým sám neměl šanci.

Autor: AnnyCS, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navěky a navždy tvá 3. kapitola: