Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Najlepší nepriatelia - 5. kapitola - koniec

Bella, Edward, sedenie na pláži a potom vysnívaný koniec. Prajem vám všetkým príjemné čítanie. :) Teen

21.11.2011 (16:15) • TeenStar • FanFiction na pokračování • komentováno 41× • zobrazeno 5029×

5. kapitola - Ak odídeš, vráť sa

BELLA

„Práve som dostala oficiálnu výpoveď, Cullen. Nemyslím si, že je to dôvod k oslave.“ Naoko nahnevane som zodvihla obočie a nohy zaborila do hebkého piesku.

„Toto možno dôvod na oslavu nie je, ale pozeráš sa na to zo zlej strany. Už viac nebudeme musieť pracovať spolu. Už nikdy sa nebudeme v práci stretávať, nikdy nebudeme musieť pracovať na ničom spoločne... No nie je práve to dôvod na prípitok?“ Pobavene sa zasmial a postavil predo mňa pohár s vínom. V tomto som s ním musela len a len súhlasiť.

„A kde sa teraz vlastne mieniš zamestnať, Swanová?“ opýtal sa ma po hodnej chvíli. Odtrhla som pohľad od hladiny oceánu, ktorý hádzal farebné odlesky svetla do všetkých možných i nemožných svetových strán a s úsmevom som tvár otočila k Edwardovi.

„Zatiaľ som o niečom takom nerozmýšľala, ale myslím si, že by som mohla ostať tu.“

„Myslíš tu ako tu?“ vyvalil na mňa oči a prisunul sa bližšie ku mne. S tým nechápavým výrazom na tvári vyzeral celkom vtipne.

„Áno. Rozmýšľala som o tom, že by som si ten náš terajší domov kúpila. Za tých pár dní mi prirástol k srdcu. Navyše ma už do New Yorku nič neťahá,“ ľahostajne som pohodila ramenami a tentokrát venovala letmý pohľad svojmu novému domovu, ktorý sa nachádzal len pár metrov od nás dvoch. Cena zaň nebola nijako vysoká, akurát som si musela priplatiť za miestočko, na ktorom sa nachádza. Ale je to už raz tak. Domy na pláži nie sú lacné, nech je ich kvalita akákoľvek.

Obaja sme dlho nič nevraveli, len sa spoločne dívali na práve zapadajúce slnko, ktorého žiara nás čiastočne oslepovala. Bola som si vedomá toho, že sa Edward každou sekundou nachádza stále bližšie pri mne. Avšak viac mi to už neprekážalo. Táto chvíľa bola len a len naša. Zajtra ráno odíde naspäť do New Yorku a už nikdy viac nebudem mať možnosť ho vidieť.

Bože, Bella, ty si krava! Práve v tejto chvíli by si si mala spomenúť na všetky lekcie bojového umenia a na superhmaty Kung Fu Pandy, čím by si ho nadobro spacifikovala! A nie tu len tak sedieť a tváriť sa ako je super, že je obloha modrá a Bellinka už neciká do plienočky. Ach, toto je v hajzli!

„Ja nechcem, aby si tu ostala. Vráť sa so mnou,“ zamrmlal Edward neistým, ale prosebným hlasom, čím nadobro prerušil moje myšlienky a zadíval sa mi hlboko do očí. Avšak ja som len záporne pokrútila hlavou.

„Už sa tam viac nechcem vrátiť, Edward.“ Na vyslovení jeho mena som si dala mimoriadne záležať. „Páči sa mi tu. A dokonca si viem život na tejto pláži predstaviť. Aspoň dočasne, kým sa mi v Los Angeles nevyskytne nejaká nová príležitosť.“

Chvíľu na mňa ešte mlčky hľadel, no ďalej už na moje slová nijako nereagoval, len sa pohotovo otočil a odišiel dnu. Nedokázala som nič iné, len sa pozerať na jeho neustále sa vzďaľujúci chrbát. A zadok.

***

EDWARD

Sadol som si za písací stôl v mojej novej kancelárii a zahľadel sa skrz presklenú plochu na rozľahlú ulicu podo mnou. Vzduchom plávali nádherné a obrovské vločky, deti na rohu ulice sa s plačom snažili prinútiť rodičov, aby sa s nimi išli sánkovať. Veľká hŕstka ľudí sa zas pre dnešný deň vybrala do obchodného centra za úmyslom dokúpiť posledné darčeky na zajtrajší deň, ktoré by svojej rodine a príbuzným mohli uložiť pod veľkolepý vianočný stromček.

Kamkoľvek som zamieril pohľadom, vládlo tam šťastie a pohoda. Tváre ľudí skrášľovali úsmevy od ucha k uchu a veselé iskričky v očiach. Nebolo pochýb, že práve toto obdobie je najkrajším v roku... Aspoň pre väčšinu obyvateľstva určite.

Možno práve preto som sa nachádzal uzavretý medzi štyrmi stenami. Ja som sa nedokázal smiať, nedokázal som byť šťastný... Vôbec by som medzi tých vysmiatych ľudí nezapadol.

Na okamih som si predstavil Bellu, jej jemný úsmev na perách, rozkošné mrmlanie popod nos... Vždy, keď som sa na ňu pozrel, bolo to akoby som sa díval na tisíce hviezd, ktoré svietia na oblohe. Také nádherné svetielka...

Zatrepal som hlavou, akoby mi práve toto prosté ľudské gesto mohlo vytesniť z mysle tie dotieravé spomienky. Za tých pár mesiacov bez nej mi všetko začalo pripadať akési prázdne... Moje srdce bolo prázdne. A ja som vôbec nechápal, prečo je tomu tak. Mal som predsa všetko to, o čo sme s Bellou kedy súperili. Vysnívané miesto po boku šéfredaktora, obrovskú kanceláriu s výhľadom na mesto, témy na úžasné články, vďaka ktorým sa čísla na výplatnej páske každým mesiacom zvyšovali.

No zrazu mi chýbalo úplne všetko, čo bolo pre nás s Bellou ešte nedávno také samozrejmé. A taktiež otravné. To večné hádanie sa, uštipačné poznámky, ustavičné žalovanie a vzájomné preklínanie mena pána Riddleyho, ktorý nás na každé Vianoce nechal až do rána pracovať. O druhej ráno by sme sa dnes tak, ako každý rok, potajme vytratili z budovy a zašli sa pred vchodové dvere pozrieť na čarovný sneh. Možno by sa to strhlo aj na bláznivú guľovačku, ktorou by si Bella zamočila dlhé lokne gaštanových vlasov, a až do rána by na mňa nadávala, zatiaľ čo ja by som div neumrel od smiechu.

Lenže tieto Vianoce bolo všetko inak... Ona tu viac nebola.

Dokonca som mal pre dnešný deň dovolené aj odísť z práce už hneď poobede, čo sa mi za minulé tri roky nestalo ani len jediný raz. Nie, žeby nás tu šéf držal násilím, ale ak sme chceli byť čo najlepší, ostali sme. Vlastne... Ostali sme len my s Bellou, nikto iný... Načo aj chodiť domov, keď nás doma nikto nikdy nečakal? A tak sme Vianoce trávili spoločne, síce úplne iným spôsobom než ostatní. Vo vedľajšom supermarkete nám Bella stále zbehla kúpiť pečivo a šalát, nejakú tú minerálku a biele víno, ktoré sme si naliali do šéfových pohárov. No a potom sme už len oslavovali... Na tieto spoločné chvíle som mal tie najkrajšie spomienky.

Zo stola som jedným šmahom ruky zhrabol kľúče od auta a zabuchol dvere z kancelárie, za úmyslom čím skôr zmiznúť do pohodlia domova. Keď som sa ocitol pred domom a pohľadom zamieril k tomu Bellinmu, ktorý sa nachádzal hneď vedľa môjho, pousmial som sa. Je to tak dávno, čo sa sem prisťahovala a začala z môjho nudného a stereotypného života vytvárať hotové peklo. A je to tak dávno, čo sa z neho odsťahovala a nechala ma tu úplne samého.

V tejto chvíli bolo na tom najhoršie to, že som nevedel, či je to dobré alebo zlé.

Ešte stále zahĺbený do tokov spomienok som sa s hlbokým povzdychom dopotácal dnu do svojho útulného domčeka. Keď som očami zablúdil k pracovni, moje vnútro premkla silná úzkosť. Posadil som sa na jednu z pracovných stoličiek a cez otvorené okno pozorne skúmal vnútro Bellinej obývačky. Nábytok z celého jej domu bol už dávno vysťahovaný, no ja som si dokonale pamätal, ako to tam predtým vyzeralo.

Zrazu som za stolom zbadal niečo biele. Preopatrne som stôl odsunul a zohol sa pre tú vec. Vlastne pre papier. Z jednej jeho strany na ňom stálo: Si sexy, vieš o tom?, z tej druhej na ňom bolo jednoducho načarbané: Si krásna! Okamih z toho dňa som mal ešte stále živo pred sebou, akoby sa to udialo len včera. Sám pre seba som sa musel zasmiať.

A v tej chvíli som mal priamo pred očami plán. Jednoducho som vedel, čo mám robiť, ako sa z tej samoty konečne vykopať a byť raz a navždy šťastný.

Jednu stranu papiera som prelepil novým a čistým papierom, na ktorý som napísal dve jednoduché slovíčka. Končekmi prstov som prešiel po hladkom povrchu a písmená nimi jemne obkreslil. Potom som si papier úhľadne poskladal a vložil ho do zadného vrecka jeansov. Nemohol som predsa dovoliť, aby som naň popri balení kufrov náhodou zabudol... Čo je pri poloupírovi dosť nemožné, ale predsa len... Človek nikdy nevie.

***

Bella sa šikovne obracala v skromnej kuchynke okolo sporáka a popri tom si pospevovala jednu z najmodernejších pesničiek, ktorá sa momentálne linula z reprákov rádia. Vlasy mala prosto zviazané v chvoste, pričom jej z neho pár neposlušných prameňov kĺzalo na lopatky. Vyzerala tak rozkošne, až som sa nedokázal ubrániť úsmevu.

Palacinku z panvice vyhodila do vzduchu a napäto očakávala, kedy sa jej vráti naspäť. Lenže niečoho takého nemala šancu sa dočkať... Palacinka sa prilepila na plafón a zísť dole sa jej v tejto chvíli sakramentsky nechcelo, svini jednej. Bella si začala nervózne hrýzť spodnú peru, no po chvíli to nechala tak a ľahostajne mykla ramenami.

Pomaličky som sa priblížil k oknu a pritisol naňho vopred pripravený papier. Úpenlivo som čakal na chvíľu, kedy sa obzrie a všimne si ma.

A Boh mi je svedkom, že som nemusel čakať dlho. Keď ma zbadala, prekvapene vytreštila oči a mierne pootvorila ústa. Nič z nich však nevyšlo. Potom svoj pohľad zamierila na papier, ktorý som po bokoch istil prstami.

Keď si dočítala to jednoduché Si sexy, vieš o tom?, od hlavy až k päte si ma premerala nahnevaným pohľadom. So smiechom som papier pretočil na druhú, teraz už prelepenú, stranu. Pri slovách, ktoré sa nesmelo týčili na snehovo-bielom papieri, jej ruka mimovoľne vyletela na ústa a oči jej začali žiariť šťastím. Kto by povedal, že milujem ťa dokáže človeka natoľko potešiť?!?

O pár stotín na to sa bezhlavo vyrútila z vchodových dverí – netuším, ako to tie dvere vôbec mohli prežiť – a ruky si obmotala okolo môjho krku.

„Aj ja ťa milujem,“ zašepkala tichým hlasom a pery zľahka pritisla na tie moje. Pevne som ju zovrel v náručí a otočil som sa spolu s ňou okolo vlastnej osi. Hneď na to sme spoločne zodvihli pohľad k oblakom. Nedokázal som uveriť vlastným očiam. V Kalifornii naozaj začalo snežiť.

A tak som s presvedčením, že tieto Vianoce budú tými najkrajšími v mojom živote, Bellu položil na zem a so smiechom jej vtisol na pery ešte jeden krátky bozk.

„Svojím príchodom mi chceš povedať, že si nechal prácu v New Yorku a opäť sa ku mne mieniš nasťahovať?“ spustila spýtavým hláskom.

„Asi to tak už bude,“ odpovedal som jej. Obočie sa jej od zamyslenia mierne skrčilo, no už o pár sekúnd nahodila vážny výraz.

„Tak v tom prípade, mladý, sa nevyhneš nájomnému.“ A mrkla na mňa.

THE END

_________________________________________________________________

_________________________________________________________________

Takže, je tu koniec. Áno, ja dobre viem, že tu mali pribudnúť ešte minimálne dve ďalšie kapitoly, ale rozhodla som sa, že to už viac naťahovať nebudem. Veď k čomu by to tak aj bolo? Len zbytočná práca pre naše šikovné slovenské adminky, ktoré ani len netušia, ako ich obdivujem. Takže vám, Nessienka a BlackStar, menovite ďakujem. Ja viem, že je to vaša práca, ale aj tak si to nesmierne cením.

No a čo sa týka poslednej kapitoly a samotného konca, dúfam len, že sa vám nezdal urýchlený... Prežili predsa spolu pár dní, pri ktorých si uvedomili, čo k sebe cítia. A prežili dokonca aj pár mesačné odlúčenie, počas ktorých sa im to potvrdilo. Viac k tomu nebolo potrebné. Ale je jasné, že každý človek bude mať na tento koniec iný názor, tak len smelo do mňa. A taktiež ešte musíte pochopiť, že tieto postavy si v LA chceli žiť vlastným životom, netúžili po tom, aby som na Bellu hneď vysypala, že na svete existujú upíri a pod. Táto poviedka proste nemala byť o tom... A preto som to tu ani nedala, tak snáď vám to nevadilo.

V neposlednej rade vám strašne ďakujem za komentáre a taktiež aj za hlasy v Naj poviedke. Áno, všimla som si to.  Celý čas ste mi dodávali obrovskú chuť písať. Bez vás by tu táto pohroma rozhodne nebola. Takže ešte raz vám z celého srdca ďakujem. Možno by sa mi ešte patrilo osobitne poďakovať Shindeen a Kim, ktoré sa po celý ten čas snažili ma dokopávať k stále novej a novej kapitole... Vážim si to a patrí vám ohromná vďaka.

A ešte týka informačných vecí, tak koho by to zaujímalo, poviedkou Najlepší nepriatelia som vo Worde zapísala skoro 22 strán, čo činí presne 8 810 slov.

Písanie tejto poviedky som si naplno užila, tak mi ostáva len dúfať, že aj vy ste si to vychutnávali aspoň z polovice tak, ako ja. Síce som to na prvú dokončenú poviedku zabalila dosť skoro, aj tak som si ju spolu s postavami stihla zamilovať. Teraz by som naozaj bola veľmi rada, ak by ste sa všetci vyjadrili a napísali mi pod túto kapitolu svoj úprimný názor. ↓↓↓ Takže len tu máte jedinú možnosť mi všetko spočítať, tak ma rozhodne nešetrite.

_________________________________________________________________

« Předchozí díl

Autor: TeenStar (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Najlepší nepriatelia - 5. kapitola - koniec:

Moc krasne a romanticke ....uplne memto dostalo

toto je tá najlepšia poviedka, akú som kedy čítala! juchú! chceme ďalšie! si talent, tak píš, aby bol svet lepší! tvoje poviedky sú totiž také dobré ako palacinky!

Škoda, s touto poviedkou by sa ešte dalo niečo robiť.
Aj tak ďakujem za všetky vtipné momenty.

Skvelá poviedka a som rada, že pod tak dlhom hľladaní som ju našla. Nikdy som nevedela, ako písař precítene, no tvoja poviedka mi je príkoadom a bude si ju vždy a vždy čítať, aby som bola aspoň taká dobrá, ako ty.

Krásná povídka!..:)

užasné

Tak to byla opravdu moc a moc kráááásná povídka!!! Ani nemám slov...

Dievčatá, ani si len neviete predstaviť, ako veľmi som vám vďačná. Za to, že ste si túto pohromu prečítali, za to, že ste zanechávali tak nádherné komentáre, za to, že sa vám táto poviedka snáď aspoň minimálne páčila... A aby som nezabudla, tak som vám aj nesmierne vďačná za to nádherné 9. miesto v tabuľke. Ste proste úžasné. A ja vám ešte raz úprimne ďakujem.

No, prostě a jednoduše - bylo to skvělé! Od začátku až dokonce, ty jejich hlášky! Povídka i postavy mi přirostly k srdci a tahle poslední kapitola byla jedním slovem úžasná! Přesně na tohle jsem od Edwarda celou dobu čekala ;)

To bolo báječné, bezchybné a veľmi, veľmi, veľmi, veľmi, veľmi, veľmi úžasné... (inšpirácia: Edwardova práca o bylinách a krémoch)
Ešte stále si predstavujem Edwarda v Belliných pančuškách, promenadujúceho sa švába po kachličkách, Bellu ako murárku a oboch ako sa váľajú v smetiaku... :D
Aj ten koniec bol báječný a ja by som to prišpendlila tou nespadnuteľnou palacinkou na Eďovom háre...
Pred Tebou, milá TeenStar, sa treba klaňať a uctievat si ta, lebo inak tu pokapeme od nudy(no a s Tebou od smiechu)...
P.S.: Neviem, či je to OK prakticky, ale teoreticky sa mi vodkou opití E a B ľúbia!

Táto poviedka je dokonalá.
Nehorázne sa mi páčili tie vtipné scénky a ich doťahovania. Koniec dopadol skvele.

Ajaj. Když jsem se dozvěděla, že Bellu vyhodili z práce a ona si míní koupit tu rozpadlou chatrč (ne, nebudu tomu říkat dům ), zděsila jsem se, jestli budou vůbec spolu. Avšak ono se to vyřešilo...
Edwardův pohled se sem dokonale hodil, byla to taková pěkně červená třešnička na dortu. Jak jí vyznal lásku přes okno - ach, ach ach. Moc pěkně vymyšlené.
A poslední věta? Další z nekonečného množství hlášek, které k této povídce neodlučitelně patří. Krásné ukončení.

Byl to krásný a hlavně neobvyklý příběh, jehož čtení jsem si opravdu užívala. Nevím, co se ti na této povídce nelíbilo, já psát jako ty, skáču radostí 5 metrů vysoko.
Musím tě pochválit jak za skvělé popisy, tak za perfektní charaktery postav, plynulý děj, čtivost, hlášky, švába ( ), ale hlavně za délku kapitol. Když jsem to četla takhle pospolu, všechno dohromady, říkala jsem si, že to muselo být alespoň 20 dílků, avšak tobě se podařilo vtisknout takový jedinečný příběh do pouhých pěti dílů, což je úctyhodné.
Mno, už končím, začínám blábolit, každopádně je tato povídka úžasná a já lituji toho, že jsem si na ni nenašla čas dřív. Moc se těším na tvé další povídky, protože po tomhle nemám pochybnosti, že by byly jiné než nádherná.
Ať žije Teen a její dokonalá povídka!

No... No... Tohle je něco neuvěřitelnýho.
Asi mě budeš mít za blázna, když ti řeknu, že brečím, co? No jo, jsem citlivka, ale ten dokonalý a romantický happy end, který si oba dva tolik zasloužili, mě prostě dostal. Ale než přejdu k této kapitole, musím ti tu prostě shrnout celou tuto dokonalou povídku.

Vím, psala jsem ti to již dohromady čtyřikrát, u každé kapitoly, ale... Prostě to bylo dokonalé. Neskutečně dokonalé. Povídek jsem zde na webu četla již dost, ale tahle se rozhodně řadí mezi pět, nebo šest, nejlepších. Dokázala jsi krásně vystihnout, kde do povídky dát humor, romantiku, a také trošku té nostalgie, tedy především v této poslední kapitolce. Pojala jsi to neuvěřitelně. Ačkoliv jsi měla docela obyčejný, i když velice zajímavý, nápad, dokázala jsi ho rozvinout a udělat z něj neuvěřitelně úžasné mistrovské dílo. Každé slovo, každá věta, každý odstavec byl skvostný. Kdybych ti měla říct, jaká kapitolka byla nejlepší... Nemohla bych si vybrat jednu jedinou. Musela bych totiž mezi sebou porovnávat pět neuvěřitelných skvostů... A to se nedá. Každá kapitolka měla své kouzlo, které jsi jim dodala svým neuvěřitelným a osobitým stylem psaní. Bylo to nádherné a vždy, když na mě padne splín, se budu k této povídce vracet. Protože ty tvé hlášky... Ty jsou legendární.

Líbilo se mi, jak neuvěřitelně sis pohrála s charaktery postav - na jednu stranu jsi z nich dokázala udělat někoho úplně jiného, přitom ale stále zůstávali nám tolik známými postavami. Mrzí mě, že byla povídka tak krátká, ale ano, máš pravdu. Nebylo potřeba, aby byla delší. Bylo tam vše, co tam být mělo.

Takže, protože je tento komentář neuvěřitelně zmatený , pokusím se ti to shrnout tak, aby jsi to pochopila - TO BYLA PROSTĚ BOMBA! Bylo to originální a nápadité, vše ti na sebe krásně navazovalo, nezdržovala si se zbytečnými detaily ale ani si nás neošidila o krásné opisy. U některých přirovnání a tvých nápadů jsem padala za židle (tedy vlastně z postele ).

A abych se tedy na konec vrátila k této kapitolce. Byla neuvěřitelná a svým vlastním způsobem se tolik lišila od ostatních kapitol. Bylo zajímavé vidět v myšlenkách hlavních postav jak v této kapitole objevily city, které sice byly patrné, ale oni sami si je nedokázaly přiznat. Na krátkou chvilku jsem se bála, že nám tu snad naservíruješ Sad end a to při pohledu Edwarda. Jeho vzpomínky ve mně vyvolali nejen příjemný pocit, ale také obavy o to, jak tento příběh skončí. Ty jsi ho ale ukončila tak neuvěřitelně skvěle... Že by to snad ani lépe nešlo.

Líbilo se mi, že to svým způsobem začalo tak, jak to skončilo (tím myslím to jejich papírkové dorozumívání. To bylo tak sladké. Ale ten romantický konec byl prostě k nezaplacení (a ty sis tu skvělou, konečnou hlášku prostě odpustit nemohla, viď? ). Oba si tenhle konec zasloužili, zasloužili si v sobě najít tolik ukrývanou lásku a zasloužili si najít jeden druhého.

Takže, Teen, já ti děkuji za krásné chvilky, které jsem mohla strávit u tohoto neuvěřitelně úžasného mistrovského díla. Nezbývá mi nic jiného, než před tebou smeknout.

P.S.: DOufám, že jsi z toho zmateného komentáře něco pochopila, ale jsem ještě stále plná dojmů ze čtení povídky.

naozaj úchvatná poviedka...
perfektný koniec...

No ty kráso!!! Tohle bylo dokonalé!!! Tahle povídka se četla sama!!!

Téda, Teenuško... Perfektní závět. Líp by to snad ani napsat nešlo.
Bylo to úžasně, skvělé, vážně se ti to moc povedlo. Sice to bylo poměrně dost krátké, ještě pár kapitol navíc bych snesla (), ale i tak jsem si čtení opravdu užívala.
Měla bych ti poděkovat za zpříjemnění dne, takže abych na to nezapomněla... Díky. Díky za to, že jsem si tuhle povídku mohla přečíst, díky, že mi zpříjemnila den, díky za to, žes ji vůbec napsala...
Nevím, jak jsi mohla kdy pochybovat, že by se mi to nelíbilo. Víš, já nejsem moc náročný čtenář, přečtu prakticky vše, co mi přijde pod ruku, ale i kdybych náročná byla, tvoje povídka by zcela jistě obstála.
V povídce, co od oddechové povídky čekám - smysluplný děj, různé vedlejší zápletky, zajímavé dialogy, vtipné, ale i romantické scény. Opravdu nemám, co bych ti mohla vytknout, prostě to pro mě bylo dokonalé - a to mi nevymluvíš...
Dobře, dobře, slíbila jsem ti dlooouhý a srozumitelný komentář, ale... není to v mých silách, já to prostě neumím. Snad se na mě nebudeš zlobit, ale vyrazila jsi mi dech - takže za to vlastně můžeš ty sama. :P
Ještě jednou - a naposledy - chválím, opravdu se mi to líbilo. Jednou se k této povídce ráda vrátím...

To bylo překrásný.
Nebylo to uspěchaný ani náhodou.
Nemám slov, vážně je to nádhera. Edwardovy pocity byly neskutečně dokonale popsané.

Drahá Stanislavo Sopková,
nevím, jestli brečet, ječet jako šílená puberťačka, která právě viděla Roberta Pattinsona, mlátit hlavou o desku stolu, anebo si prostě jenom to všechno jednoduše vybít na tobě...
Jop, beru poslední možnost.

TEENUŠE!!! Jak jsi mi to mohla udělat? Jak jsi to nám všem mohla udělat?!!?? Zakončit to takhle brzy?
Ach jo... ach jo, ach jo, ACH JO!!!
Víš, jak jsem si ty tvoje charaktery oblíbila? Jak moc jsem zbožňovala toho přidrzlého Edwarda a střelenou Bellu? Jak moc jsem žrala ten úžasný vztah, který mezi sebou měli? To jejich popichování a společné zážitky a to všechno... Pche!! A ty mi to takhle sprostě vezmeš! Tak takhle by to pro příště nešlo, jen aby mezi námi bylo jasno, rozumíš?

No dobře... Přiznávám, že nejspíš nemám právo ti do toho příliš kecat, a tak raději přejdu k té druhé části komentáře, ve které už se výčitky jaksi neobjevují.
Ta kapitola se ti moc povedla! Na začátku jsem sice kulila oči, když Bella dostala výpověď (ten šéf je ale kripl! ), ale později už mi to pomalu všechno docvaklo (ano, já vím, že mi to trvalo...) a já jsem pochopila, že v tu chvíli je to vlastně to nejlepší, co se tam mohlo stát. No kdo by kdy řekl, že si Bella ty šváby v tom krcálku tak zamiluje?

Edwardův pohled byl něco úžasného. Jeho vzpomínky na ty časy s Bellou, na jejich společné Vánoce, na to všechno... Jo, tohle byla jedna ze scén, při kterých jsem si představovala, jak tvůj rozkošný krček drtím svýma prstíkama, když jsem zajela pohledem jen o kousíček výš a přečetla si znovu v názvu za pomlčkou ten slavný "konec". Ale mimo to už jsem v tu chvíli měla co dělat, abych nenašla nějaký způsob, jak nakopnout Edwarda, aby se konečně pohnul vpřed, otevřel ty svoje úžasné poloupíří očička a okamžitě nevypadl z toho proklatého NY! No že mu to ale trvalo, než se nám chlapeček odhodlal!

Na jeho obranu ale zase musím říct, že to, že šel nejprve domů, stálo za to. Ach, Teen, já tě za tu oknovou scénu zbožňuju!!! To bylo tak romantické, až se mi z toho chce brečet a skákat přes švihadlo zároveň!
On ji miluje! Miluje, miluje, MILUJE! Jasně, sice to bylo jasné hned od začátku, ale stejně.. Víš co to je???
Ach, já jsem na ty slaďouše tak pyšná, že si skočili okolo krku.


Teen, vím, že tenhle komentář asi smysl nedával ani trošičku, ale chci, abys věděla, že celou tuhle povídku strašně zbožňuju a že si k ní v budoucnu určitě ještě nějakou tu cestičku najdu a znovu si ji přečtu. I když mě mrzí, že nebyla delší, každá každičká kapitola byla perfektní, plná vtipu a všeho toho dalšího, co tam prostě umíš dát jenom ty.

Děkuju za to, že jsem ji mohla číst, a děkuju za to nádherné věnování tam dole. Ani si nedokážeš představit, jak moc mě to potěšilo.

Tak, já teď padám. A ty... ty radši okamžitě zahuč do Wordu a začni psát něco nového, protože jinak tě čeká taková bombardace komentáři, až se z toho potento.

PS: Kung-fu panda??? To jako fakt?

krása... myslím, že to skončilo skvěle

krása

Teen, neboj, na tomhle veledíle není co kritizovat. Ten konec byl tak krásný. Hezčí jsem si nedovedla představit. Promiň, že se nezmůžu na delší koment, ale vyrazila jsi mi dech svým talentem. Obdiv, obdiv, obdiv.

Ůžasný, dokonalý, skvělý Možná bych se tu normálně sáhodlouze rozepisovala, ale nemám slov.

Krásna poviedka... bola to taká oddychovka... skvelo sa čítala a ja som si čítajne aj naplno užívala. Nemám ti čo vytknúť...

TeenStar, tohle byla taková krásná povídka. Trochu štěstí mezi spoustou povídek, které mají složité zápletky. A právě tou jednoduchostí se mi to tak moc líbilo, že jsem vždycky netrpělivě očekávala další díl.
Mrzí mě, že jsi to ukončila tak rychle, ale skončilo to dobře a můžu si oddechnout. Radši si přečtu tenhle nádherný konec po pár kapitolách, než milion zápletek a konec špatný.
Moc se mi to líbilo a věř, že jakmile najdu trochu času, určitě se vrhnu na tvoje další povídky. Tahle si mě totiž úplně získala. A hlavně ten nádherný nápad s papírem.



P.S. Epilog by možná neuškodil.

Teeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeen! To bylo nádherné! Lepší konec si ani nedokážu představit.. Sice měla tahle povídka JEN pět kapitol ( ), ale lepší povídku na tomto webu těžko najdeš... Možná přeháním , ale tuhle povídku jsem si vážně oblíbila a je mi líto, že končí Nejraději bych ti to složila básničku, ale od toho tu máme jiné experty.. Viz. Joheee Pořád mám před sebou Edwarda s tím papírkem v ruce.. Holka, ty si mě donutila slintat!!!!!! Ta Bella má fakt kliku! Já ji chci taky. No nic, byla to nádherná povídka s nejlepším koncem na světě

Ahoj,
omlouvám se, že jsem u minulých kapitol moc nekomentovala...
Nemohla jsem se dočkat pokračování a kapitolu jsem vždy zhltla na jediný nádech.

Musím říct, že si mi líbila více než dost. Povídka měla v sobě humor, děj (!!), romantiku...

Líbil se mi zde Edward, mám ráda toho sladkýho chlapa, který Bellu ochraňuje... Vždy mám z jeho hlášek poslintanou klávesnici!

Líbila se mi zde i Bella. Nemám moc ráda tu, která nedokáže ani myslet u Edwarda. Mám radši tu Bellu, které sice buší srdce, ale její mozek funguje natolik, aby mu dokázala vtipně odpovědět.
A tady to bylo!

Myslím si, ne já to vím, že se určitě k téhle povídce jednou vrátím...
Momentálně čtu od tebe Přes tanec k lásce, kterou píšeš s ForGirl.

Ta povídka je úžasná...

Těším se na jakoukoli tvou budoucí tvorbu...

Máš prostě můj obdiv!

Ja chcem tiež epilóg. PLsky. Krásne si to zakončila a rozhodne to nebolo urýchlené.

Tak tohle je první kapitolovka, kterou jsem dočetla, takže u mě je to to také premiérá, jen z opačné strany Musím říct, že touhle povídkou si mi rozhodně ukázala, že kapitolovky jsou skvělé a člověk si znovu prožívá prožívá všechny pocity hrdinů.
Povídku jsi zvládla napsat na 5 kapitol a to mě trochu mrzí, protože už se nebudu moct těšit na věčné dohadování Belly a Edwarda Ale je fakt, že by to celé zřejmě ztratilo své kouzlo a tak se na tebe až tak nezlobím doufám, že jsem to s těmi smajlíky moc nepřehnala

nááádhera nechtěla bys ještě udělat epilog???? :D

Teenstar, to bolo jednoducho úžasné.
Krásny koniec. Edward spolu s Bellou, čo viac si môžeme priať?
A ja si naopak myslím, že to má optimálny počet kapitol.
Táto poviedka bola niečo ako zmrzlina. Ohromne potešil každý kúsok, každé písmenko, ale zase sme sa jej ani nestihli prejesť a nebolia nás z nej bruchá.
Krásna práca. Dúfam, že sa od teba dočkáme aj dalších úžasných poviedok.

Teen,
viem, že som zrejme nebola vzorný čitateľ, ale u mňa to tak už je. Aj keď si nie som istá, či som dala komentár, ty si istá byť môžeš, že som to čítala akonáhle si pridala kapitolku.
Skutočne sa mi poviedka páči a tvoj štýl písania tiež. Od prvého slova ma tvoje dielo zaujalo a do konca to bolo napínavé a plné zábavy, ktorá sálala z každého slova.
Milujem takéto hravé poviedky, kde je Edward ešte ten zlý a stále sa s Bellou provokujú. Proste krása a ja ďakujem za to, že som si to mohla prečítať a skutočne mi nemáš za čo ďakovať, na to som tu ja.
Takže ešte raz veľké ďakujem a potlesk pre skvelú autorku.

Teenušenko moje , ty nemáš za co děkovat. To spíš já bych měla děkovat tobě za úžasnou povídku. Stejně jako ty jsem si ji okamžitě zamilovala, i přestože měla jen 5 kapitol. Ano, teĎ se dostávámě k číslu 5. Hmmm, krásně číslo, ale nezdá se ti to trošičku málo?? Mně totiž jo. Tajně jsem doufala, že si to moje holka rozmyslí a ono nic. Ona to naopak ještě sfoukla jednou kapitolou. Jsem smutná, abys to věděla a budeš se muset hodně snažit, aby sis to u mě vyžehlila.
Dělám si legraci (s tím žehlením), ale smutná jsem...
Ale co, už je pozdě a změnit se to nedá, takže ti ještě řeknu, že tahle poslední kapitola se ti obzvlášť povedla.

Trošku jsem se vyděsila, když to začalo výpovědí. Říkala jsem si, jestli jsem náhodou něco nepřeskočila, ale bohužel...
Bella a její rozhodnutí zůstat v LA mě překvapilo. Čekala jsem, že se vrátí s Edwardem a tak nějak budou spolu, ale taky omyl... Další omyl byl v om, když jsem počítala s tím, že se nakonec Edward rozhodne zůstat s Bellou a do LA se taky nevrátí. Jenže to bys pak nemohla udělat ten nádherný konec, který jsi vymyslela perfektně.
Už jen tím vánočním časem jsi mě dostala. Tho Edwarda, který ho jsi stovořila miluju a stejně tak miluju to, co si hošánek vymyslel.
Scéna s papírem je nezapomenutelná a teď to bylo navíc ještě strašně roztomilý (bylo mi jasný co tam napsal).
Nemám ti co vytknout. Edward + Bella = LOVE!

Byla to dokonalá povídka a já doufám, že máš v záloze nějakou další... A pokud ne, koukej něco vymyslet, jinak budu pořád otravovat.

Konec? Cóóó? Ne, ne, máš pravdu, že zbytečné prodlužování by bylo... zbytačné. Jaj, ta věta nedává smysl! Tákže! Povídka se mi opravdu móc líbila, přestože byla tak kraťoučká, bobavila jsem se u ní - to vážně hodně - a myslím, že se k ní minimálně jednou vrátím ještě v budoucnu. Pokud nezapomenu... A poslední díl byl vážně skvělý! Přijde mi, že díky tobě a této kapitole jsem konečně začala mít tu pravou Vánoční náladu. Takže za to můžeš ty, ze začnu zpívat koledy! A dokonce i romantika se tady objevila!
Vůbec mi nepřišlo, že by to bylo urychlené! Sice to bylo krátké, ale tím lepší! A píšeš opravdu nádherně, úplně jsi mi vyrazila dech! Což znamená, že doufám, že co nejdřív začneš psát další kapitolovku, protože vím, že to bude úžasný zážitek - pro nás, četnáře!
No, a protože je to poslední kapitolka a já chci skončit tak, jak jsem začala, pokusím se vymyslet básničku! Ehm, ehm!

U tohoto příběhu jsem se pořád smála,
aby měl víc kapitol, bych si přála!
Ale i takhle krátké to své kouzlo mělo
vtipem i romantikou to zavánělo!

Nějak už nevím, co k tomu psáti...
Je super, že se mají rádi!
Takže jim přeju hodně dětí,
ať jim ten čas pomalu letí!

A teď už vážně končím, nevím co dále,
je mi jasné, že znám psaní dalšího krále.
Ano, jsi jím ty a nikdo jiný
a já jdu zas s němčinou měřit síly!

super koniec

Tak keď už mi tak pekne ďakuješ, nejde mi nepridať komentár.
Veľmi rada som opravovala tvoju poviedku, páči sa mi tvoj štýl písania. Možno bol príbeh krátky, ale dlhší by proste nebol taký... dobrý. Zbytočné predlžovanie by pokazilo ten čarovný dej.
Takže ešte raz - bol to pekný príbeh.
BTW: Ja ďakujem za pobavenie pri opravovaní - niektoré tvoje preklepy boli naozaj vtipné.

Přidat komentář:

Nick:

Text: