Otočila jsem se právě v okamžiku, kdy se Robert zatvářil vyděšeně. Zůstala jsem zírat na jeho obličej, ale už měl pečlivě nasazenou masku, trpělivý a rozvážný obchodník.
13.12.2011 (21:45) • Zombichlerka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1702×
„Tady to ale voní.“ Robert začichal do kuchyně. Neotočila jsem se k němu, dál jsem míchala omeletu a pevně na ni zírala, aby mi pohled neutekl z okna.
„Dáš si vajíčka?“ zamumlala jsem. Chtěla jsem co nejdříve vypadnout, ale věděla jsem, že se to neobejde bez scény.
„Jasně. Páni, ty už jsem neměl… dlouho. Naposledy mi je dělala… Sam.“ Odkašlal si a uhnul pohledem. Nechtěla jsem začínat tuhle konverzaci, a tak jsem vytáhla talíře.
Když jsme naproti sobě potichu jedli, došlo mi, že jsme si ještě pořádně nepromluvili… o té upíří věci. Ale vůbec se mi nechtělo o tom začínat. Tak jsem mlčela. Dokud se neozval zvonek.
Robert vyskočil, možná až moc rychle a ochotně, a šel otevřít. Vzala jsem svůj talíř a vykydala zbytky do koše. Neměla jsem hlad a už vůbec chuť.
„Bello, máš návštěvu.“
Otočila jsem se právě v okamžiku, kdy se Robert zatvářil vyděšeně. Zůstala jsem zírat na jeho obličej, ale už měl pečlivě nasazenou masku, trpělivý a rozvážný obchodník.
Otočila jsem se ke své návštěvě. Zářivě se na mě usmála a zamávala mi rukou, na které měla kabelku gigantické velikosti.
„Jdeš se mnou nakupovat?“ Její hlas rozhodně nezněl jako otázka. Věděla jsem, že nemám na vybranou. Zahleděla jsem se na svou nohu, která byla pořád trochu větší než normálně.
„Máš štěstí, že v několika dalších týdnech by nemělo sněžit. Nevlezlo by ti to do kozaček.“ Přikývla jsem. Jak jsem se dozvěděla, neviděla mou budoucnost, tohle ale evidentně dokázala odhadnout. Usmála se a pokynula mi ke dveřím. Přikývla jsem, vrhla jeden pohled na Roberta, který dobře předstíral, že tam nejsme a pomalu jsem se šinula ke dveřím.
„Zvládneš to bez berlí,“ řekla Alice a podala mi tenisku, na kterou se zamračila. Opět to bylo jen zkonstatování. Byla jsem ráda, že mi noha nevleze i do jiných bot, jako lidičky nebo střevíce. Aspoň že tak.
Alice mi pomohla do auta. Milovala jsem její žluté Porsche. Moje modré se mi samozřejmě líbilo, ale to její bylo… živočišnější. Ta barva byla dokonalá.
Zapnula jsem si pás a Alice už mezitím stihla oběhnout auto, nastartovat a upravit si zpětné zrcátko. Nestěžovala si, že jsem pomalá. Nikdo si nestěžoval.
„Půjdeme jen my dvě?“ zeptala jsem se, když se řítila ulicemi. Byla jsem celá nesvá, že mám jen mobil a klíče, ale z vlastní zkušenosti jsem věděla, že odporovat komukoliv z Cullenů ohledně peněz je… hloupé. Hodně.
„Jo. Bude to sesterská jízda.“ Vrhla po mně rychlý úsměv, a pak se znovu otočila na silnici. Přemýšlela jsem o tom celou cestu. Jak to myslela? Sesterská? Bere to tak, že jsem jako její sestra? Totiž, měla jsem ji ráda, hodně, ale přece jen… Věděla jsem, jaké je to mít sestru a Alici jsem měla jen o trochu míň ráda, než Amandu, tak… Jak to myslela?
Hlava mi z toho všeho třeštěla. Potřebovala jsem vypnout a nákupy byly dobrý nápad. Vystoupila jsem, než se mohla přihrnout Alice. Její ochota mi někdy lezla na nervy.
Pomalu jsem se belhala po parkovišti a v noze mi brnělo. Možná jsem si přece jen měla vzít berle. Co kdybych se tu složila? Nesla by mě Alice?
„Tak, nejdříve ti půjdeme vybrat nějaké pěkné šaty…“
„No, to určitě,“ přerušila jsem ji. „Žádné šaty. Já nenosím šaty. Ani náhodou…“ Alice mě vzala za zápěstí a trochu mě posunula, aby lidé mohli procházet.
„Nehádej se se mnou. Nebude to mít žádný účinek.“ Arogantně se usmála.
„Naposledy jsem měla šaty na svatbě. Svatební šaty!“ Chtěla jsem ještě pokračovat, ale vtom jsem uviděla známou postavu.
Můj manžel v objetí s tmavovlasou ženou.
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 22:
No celkom s Bellou súcitím - najprv ju Alice vezme nakupovať a potom zbadá Willa s inou...Skvelá kapča, len tak ďalej
peckááá...
naozaj skvelá kapitolka...
už sa strašne teším na pokračovanie...
Hustý! Úžasnej konec!!! Už se moc těším na další!!!! Tak honem přidej!
Kapitola byla dokonalá! Jako vždy.
Ajaj no tak ten koniec bol sila a NEDOKONČENÝ !!!!!!!!! ja chcem pokračkoooooooooooooooooooo prosíííííííííííííííííííííííííííííííím
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!