Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 1

Rob


Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 1Můj manžel je… upír. Už se nebojím to slovo si pomyslet. Protože jsem ho milovala, miluju a vždycky milovat budu, bez ohledu na to… co je zač. Neodežene mě od sebe. Najdu ho a přesvědčím, že láska opravdu hory přenáší. Najdu ho. I kdyby to měla být ta poslední věc, kterou udělám. Najdu tě, Wille. Slibuju, že tě najdu…

 

„Vrátím ti to, slibuju. Hned jak budu mít nějaké peníze, vrátím ti to!“ Udýchaně jsem rvala věci do tašek třesoucíma se rukama. Amanda mě vedle jen pozorovala.

„Isabello? Asi mi neřekneš, na co potřebuješ tolik peněz, že?“

„To máš pravdu, neřeknu.“ Zkontrolovala jsem čas. Měla jsem ještě pár minut rezervu. Zběsile jsem se rozhlížela po prázdném pokoji, jestli jsem na něco nezapomněla.

„Kdy se vrátíš?“ zaskuhrala z ničeho nic Amanda. Povzdechla jsem si.

„Já… nevím, Mandy. Musím... něco udělat. A je to důležité. Až to splním, vrátím se. Dobře?“

„Máš nějakou ultra tajnou misi?“

„Jo.“ Usmála jsem se a rozpřáhla náruč. Objala jsem svoji úžasnou sestru a zamumlala jí do vlasů: „Kdybych ti to řekla, musela bych tě zabít.“ Pustila mě a otřela si oči.

„Bože, slíbila jsem si, že nebudu bulet!“ Chtěla jsem ji ještě jednou obejmout, ale nebyl čas. Venku zatroubil můj odvoz. Vytahaly jsme moje tašky ven a John mi je naskládal do kufru. Amandu jsem jen pohladila po vlasech. Nic víc bych nezvládla.

„Můžem?“ John přikývl a než obešel auto, políbil Amandu na tvář. Obě jsme mávaly jako zběsilé. Srdce se mi sevřelo, když moje sestra zmizela za zatáčkou.

„Dáš na ni pozor, viď?“ zašeptala jsem k Johnovi.

„Jistě. Na mě se můžeš spolehnout.“ Hodil po mně bleskový úsměv a pak se zase soustředil na silnici.

¶¶¶¶¶¶

„Přeji příjemný let.“ Letuška po mně blýskla úsměvem a vydala se dál. Opřela jsem si hlavu o opěradlo. Když jsem ho naposledy viděla, nechtěl se na mě ani pořádně podívat. Odháněl mě od sebe a nedovolil mi dotknout se ho…

Tak moc mi chybíš…

„Vstávat a cvičit, Růženko.“ Něco se dotklo mého čela. Usmála jsem se, ale vstát se mi nechtělo. Bylo mi příjemně. Hřála mě nejen peřina, ale i jeho přítomnost.

Tentokrát mě zlehka políbil na krk. Když jsem se pořád k ničemu neměla, slezl z postele a zamumlal: „Tak si ty lívance asi sním sám, no…“

„Lívance?“ Napřímila jsem se na posteli a odpovědí mi byl jeho široký úsměv…

Trhla jsem sebou, když se vedle mě ozval tříštivý zvuk. Můj soused se na mě omluvně podíval a zvedal lahvičku panáka.

„Pardon,“ zašeptal. „Nechtěl jsem vás vzbudit. Kéž bych taky dokázal usnout,“ pousmál se.

„Letíte poprvé?“ Došlo mi. Vypadal na omdlení. Potil se, nejspíš hodně pil, a jak sám řekl, nemůže usnout.

„Ano. Jde to tak poznat?“ Usmála jsem se a jen zavrtěla hlavou. Pak jsem si opět hleděla svého, protože pán vedle mě si opět objednal pití.

Povzdechla jsem si. Opustit New York pro mě bylo hrozně těžké. Znamenalo to totiž opustit všechny přátele, rodinu… Ale to nejdůležitější, je teď pryč… Will. Můj Will… Kdybych neměla tak dobré konexi, vůbec bych nevěděla, kde ho hledat.

Samozřejmě jsem se nemohla zeptat, kde by se asi mohl skrývat můj upíří manžel. Ale měla jsem představu. On mi napověděl… nejspíš nevědomky, ale já toho využiju. Najdu ho a přivleču zpátky, klidně za vlasy.

Letadlo přistávalo v Seattlu. Pršelo. Přes provazce deště jsem nic neviděla, ale zato jsem cítila, jak se mi sevřelo srdce očekáváním a vzrušením.

Jsem tak blízko…

Na letišti mě měl čekat můj známý, Robert. Nechá mě u něj bydlet, zatím co budu… hledat mého manžela. Vzala jsem si své dvě tašky, které jsem měla a vešla jsem do toho vřavu hledat známou tvář. Našla jsem ho skoro okamžitě, stál hned za přepážkou.

Usmála jsem se na něj a on ke mně hned přiskočil. Pomohl mi s taškami a hned se rozpovídal, jak mi ukáže celé město. Nechtěla jsem mu zkazit radost tím, že mu řeknu, že vlastně nebudu mít na prohlídku města čas, ale nechala jsem to být. Teď jsem byla nedočkavá a plná energie.

Chtěla jsem jít hned dneska „pátrat“, ale… vůbec jsem nevěděla jak začít.

Potřebovala jsem pomoc někoho zkušenějšího. Ale to nechám na později. Nejdříve si musím ověřit.

„Cože? Ach ano, Roberte, moc se mi tu líbí…“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 1:

2. esther
23.10.2011 [19:41]

začalo to velice zajímavě Emoticon Emoticon Emoticon

23.10.2011 [18:25]

KacenQaCullenČlánek jsem ti opravila, ale vyvaruj se chybám, jako jsou čárky, překlepy, shoda podmětu s přísudkem, anebo mně, mě (krátce - mě - ve 2. a 4. pádě. Dlouze - mně - ve 3. a 6. pádě.), díky. Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!