Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naivita 8

02.11.2010 (09:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5056×

„Bello, prober se,“ budil Bellu doktor a Dean jen nečině přihlížel. Museli s ní pořádně zatřást, když se konečně probudila a zamžourala do prudkého světla. Doufala, že to, co si pamatovala byl jen ošklivý sen. To, že ne, ji přesvědčila palčivá bolest v podbřišku a ona se rozplakala.

„No tak, ššš, už je to pryč. Neboj se, už nidky se ti to nestane. Už nemůžeš mít děti,“ uklidňoval ji Dean, ale opravdu nezvolil ta správná slova.

„Jak nemůžu mít děti?“ vzlykla Bella a podívala se na něj.

„Prostě nemůžeš. David to udělal tak šikovně, že už ti žádné těhotenství nehrozí,“ usmál se a byl spokojený, jak to krásně zařídil. Byl tak sobecký, že vůbec nedomýšlel, co to udělá s Bellou a její psychikou. Bylo mu to jedno, hlavně že on byl spokojený a měl všechno, co si kdy naplánoval.

„Ale nemusíš se bát. Hned jak se trochu zotavíš, všechno bude jako dřív,“ uklidňoval Bellu a ona se zhrozila.

„Doporučuji alespoň týden v klidu na lůžku a alespoň šest týdnů žádný pohlavní styk,“ podíval se na ni doktor a ona ucítila, jak jí rudnou tváře.

„Tak pojď, vezmu tě domů.“ I přes velký odpor se Bella nechala vzít od Deana do náruče a nést do auta.

Když dojeli domů, byla už tma. Dean Bellu starostlivě donesl až do postele a chtěl odejít, ale její hlasitě kručící žaludek ho zastavil. Zasmál se a s příslibem, že něco k večeři přinese, odešel.

Bella zhluboka vydechla a obličej si zakryla dlaněmi. Nevydržela to a znovu se rozplakala.

„Nemusíš truchlit,“ ozval se krutý hlas a Bella ztuhla. „Přinesl jsem ti večeři, tak se najez a jdi spát. Dneska toho na tebe bylo nejspíš moc,“ doporučil jí jako starostlivý ochránce, tác s jídlem položil na noční stolek vedle postele a konečně zase odešel.

Když Bella slyšela jeho hlas, úplně ji přešla chuť. Znechuceně se přetočila na bok, schoulila se do klubíčka a brzy na to usnula.

Od tohoto dne ji provázeli každou chvilkou, kdy i na malý okamžik zamhouřila oka, hrůzné noční můry, kterých se nemohla zbavit, i když sama chtěla. Už tři dny se pořádně nenajedla. Jídlo vždy roztípala, ale pak ho bez zájmu odstrčila a dál spala.

Byla tmavá noc, když Bella na chvíli procitla a posadila se. Do nezataženého, otevřeného okna měsíc upíral svou zář a v rohu se mihla tmavá postava. Bella se lekla a vyděšeně sledovala, co se bude dál dít. Když k ní udělala postava váhavý krok, Bella vykřikla a posunula se na posteli o něco dál.

„Bello, to jsem já, Edward,“ zašeptala postava a posadila se na postel. Bella si vyděšeně zacpala pusu a doufala, že její výkřik neslyšel Dean.

„Edwarde, já jsem tak ráda, že tě vidím,“ vzlykla Bella a s pláčem se mu přesunula na klín, aby ho mohla obejmout.

„Klid, přišel jsem si pro tebe. Dostanu tě odsud, ale musíme co nejrychleji, aby se Dean nevzbudil,“ pohladil ji po vlasech.

„Ale jak se odsaď chceš dostat? Dean to tu hlídá,“ zašeptala Bella a znovu se rozplakala.

„Buď klidná, ano, neměj strach, že se to nepovede, ale opravdu si musíme pospíšit. Jestli si chceš něco vzít sebou, tak se rychle zbal.“

„Možná se jenom obléknu,“ připustila a zvedla se z Edwardova klína. Natáhla na sebe spodní prádlo, kraťásky, tílko mikinu, boty a byla hotová.

„Nemáš tu nic teplejšího?“ zajímal se Edward zaraženě, ale ona jen zakroutila hlavou. „Nevadí. Můžeme teda?“

„Jsem ráda, že jsi na mě nezapomněl,“ usmála se vděčně Bella a nechala se vzít od Edwarda do náruče. Byla si jistá, že z jeho strany jí nic nehrozí. „Ale nechceš skákat oknem, že ne?“ zhrozila se, když s ní přešel k otvřenému oknu.

„Nic se nám nestane, neboj se a zavři oči,“ doporučil jí a ona poslechla. Ucítila, jak kolem ní proudí zvduch a jak se Edward pohybuje, ale to bylo všechno. Jeho pohyby byly dokonce tak plynulé, že někde v půlce cesty Bella usnula a tentokrát po dlouhé době spala klidným a nerušeným spánkem.

Klidně by ještě nějakou tu dobu vydržela spát, ale probudila ji obrovská křeč v podbřišku. Záda se jí přohnula a ze trů se jí ozval zadušený výkřik. Po chvíli křeč přešla a Bella zůstala ležet.

„Bello?“ objevil se Edward ve dveřích a hned stál u postele, kde ležela. „Stalo se něco?“

„Nic, nic, už je to v pořádku,“ odbyla jeho otázku a zavrtala se víc pod deku.

„Není to v pořádku. Bello, jestli tě něco bolí, musíš mi to říct,“ hustil do Belly pořád dokola a ona už neměla sílu zapírat.

„Byla jsem těhotná a Dean mě donutil jít na potrat,“ dostala to ze sebe mezi vzlyky a Edward ztuhnul.

„Co? A to tě vzal do nemocnice?“ vyvalil oči.

„Ne,“ zakroutila hlavou. „Byla jsem u nějakého jeho známého nebo mi to asi tak přišlo.“

„Já ho zabiju. Ten si nedá pokoj,“ procedil naštvaně mezi zuby a křečovitě sevřel pěsti. „A jsi v pořádku? Nic tě nebolí? Necítíš se unavená nebo nemocná?“

„Ne, je mi docela dobře,“ zakroutila hlavou a zívla. „Jen budu ještě chvíli psát.“

„Dobře a neboj se, tady jsi v pořádku,“ usmál se, pohladil ji po tváři a pomalu odešel.

Bella zavřela oči a snažila se usnout, ale dala se do ní neuvěřitelná zima. Třásla s ní zimnice a tváře jí jen hořely, jak byly rozpálené. Víc se zavrtala pod deku, ale zimnice neustávala. Nohy měla úplně studené a nedokázala je zahřát. Srdce jí splašeně bilo a přivolalo Edwarda, který se objevil ve dveřích.

„Bello?“ zašeptal. „Co je ti? Co tě bolí?“ ptal se vystrašeně a rukou se dotkl jejího rozpáleného čela. Jeho ruka byla tak studená, až Bella ucukla. „Celá hoříš. Přinesu ti teploměr a zavolám otci, je to doktor. Postará se o tebe.“

„Já nechci doktora,“ zašeptala Bella unaveně.

„On ti nic neudělá,“ uklidnil ji Edward a odešel pro teploměr. Už se ale nevrátil.

Místo něj se v pokoji objevila hnědovlasá žena asi tak ve středním věku a za ní cupital černovlasý ďáblík. „Bello, já jsem Esme a tohle je Alice. Edward nás pověřil, abychom se o tebe postaraly, zatímco bude pryč,“ představily se a Bella kývla na srozuměnou. Teploměr, který jí nabízela, si vzala a nechala si změřit teplotu.

Po pěti minutách teploměr vyndala a podala ho zpátky Esme. Obě s Alicí zatajily dech, jak je číslo na teploměru ohromilo. 41,5°C.

Bella bez sebemenšího náznaku zvědavosti zavřela vyčerpaně oči, a jak to obě viděly, zvedly se a nechaly Bellu odpočívat. Alespoň do té doby, než přijede Carlisle, ji chtěly nechat v klidu, což ale moc dlouho netrvalo, protože jen co sešly dolů do obýváku, Carlisle s Edwardem se objevili.

„Změřily jsme jí teplotu. Má 41,5°C,“ oznámila Esme a Carlisle s Edwardem se hned hrnuli nahoru. Tohle mohlo být až smrtelně nebezpečné.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naivita 8: