Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naivita 1

10.08.2010 (19:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5660×

Zboží je připraveno k vyzvednutí? Co to mělo znamenat? Bella byla poněkud zmatená a nevěděla, co si pod tím má připravit. Jen doufala, že tomu nejhoršímu se vyhne. Nebyla přeci nijak hezká ani chytrá, tak co je na ní tak lákalo, že si vybrali právě jí?

„Můžeme jít,“ vrátil se Danny do sklepa a podíval se s úsměvem na vyděšenou Bellu. „Nemusíš se ničeho bát. Když budeš dělat, co se ti řekne, bude o tebe dobře postaráno.

Vezměte jí!“ dal příkaz svým kumpánům a jako první vyšel ze dveří.

Logan odpoutal Bellu od vodovodních trubek, ale pouta jí na rukách nechal. A protože byl nejsilnější, přehodil si ji přes rameno. „Nechte mě!“ Snažila se mu vyškubnout Bella, ale držel ji moc pevně.

Její hlas už trochu zesílil, takže se snažila křičet, ale Danny jí dal do pusy starý špinavý hadr, tak radši zmlkla a snažila se neudusit.

Venku ji nepozorovaně naložili do auta a rozjeli se pryč od hotelu, kde byla schovaná, ale Bella přes těla svých únosců nic neviděla.

Až když konečně zastavili a únosci ji vytáhli z auta, mohla se konečně rozhlédnout. Přes tmu ale neviděla nic, jen pár stromů a tmavé luxusní auto, které stálo opodál, a někdo z něj vystoupil. Ten někdo se blížil k nim a na tváři měl nadšený úsměv. Bella sklopila hlavu a z očí se jí zase začaly spouštět slzy. Už byla se svým osudem smířená, protože pochopila, jak to Danny myslel s tím zbožím.

„To je ona?“ zeptal se neznámý asi tak třicetiletý muž. Vypadal docela solidně, protože na sobě měl poměrně drahé sako, takže to určitě nebyl žádný chuďas.

„Ano,“ kývnul Danny a Logan Bellu postrčil blíž.

„Vypadá, jako kdyby jí někdo týral,“ ušklíbl se zájemce a Danny omluvně pokrčil rameny.

„Podmínky pro její pobyt nebyly zrovna nejlepší.“

„Nevadí,“ zamumlal a sáhnul na Bellinu tvář, kterou si k sobě natočil. „Podívej se na mě, ať vím, do čeho jdu.“

„Nechte mě být,“ vzlykla Bella už naprosto bezmocná a smířená s budoucností.

„No tak, přeci bys neplakala,“ usmál se na ní a přitáhl si jí ještě blíž. „Trochu se poznáme a potom bude všechno dobré.“

Bella se otřásla, ale nezmohla se na žádný jiný odpor. Zájemce dal Dannymu peníze a Bellu vzal za ruku, aby si jí dovedl k autu. „Oh, málem bych zapomněl. Mé jméno je Dean Chopin,“ představil se a Bellu políbil na ruku. „A ty jsi?“

„Bella Swanová,“ vykoktala mezi vzlyky a Dean se usmál.

„Tak si nastup, Bello. Pojedeme do tvého nového domů. Ještě si vyjasníme pár pravidel a budeš si moc chvíli odpočinout, abys byla připravená na večer. Budu pořádat velkou párty a ty mi s tím pomůžeš.“

Tmavé auto se řítilo městem, které Bella neznala. Seděla na sedadle spolujezdce a koutkem oka sledovala Deana, který řídil. Už neplakala. Byla dokonce trochu vděčná, že se dostala k Deanovi, který se nezdál, že by jí chtěl dělat problémy a nějak by ji týral, ale pořád doufala, že ji jednoho dne někdo najde. Vždyť její otec byl policista. Musel přeci něco dělat. Nemohl nechat svoji jedinou dceru jen tak zmizet.

„Jsme tady,“ ozval se Dean a chytil Bellu za ruku. Chtěla ucuknout, ale on jí to nedovolil. „No tak, vážně se mě nemusíš bát,“ pošeptal a vystoupil. Obešel auto a vytáhl Bellu, kterou opět chytil. Snad aby mu neutekla.

Oba stáli před velkým bílým domem. Vypadal jako ten z Hollywoodských filmů. Měl velkou garáž, velký balkon a za domem byl vyhřívaný bazén. „Tak pojď. Promluvíme si vevnitř,“ pobídl ji Dean a táhl dovnitř.

Bella ani nedutala. Jen si pečlivě všechno prohlížela a všude hledala nějaké nebezpečí. Dean ji posadil na židli k velkému jídelnímu stolu a sám si sednul naproti ní. „Mám tu pro tebe pár pravidel, které budeš dodržovat, i když se ti líbit nebudou. Je to pro tvoje dobro. Za neuposlechnutí tě čeká trest.

Takže, za prvé. Budeš mě poslouchat, nebudeš odporovat ničemu, co ti řeknu, a budeš mi vykat.

Za druhé tu bude párty, tak připravíš občerstvení a pití. Večer budeš obsluhovat a uděláš to, co komu na očích uvidíš. Běda jak ne.

Za třetí, jestli se pokusíš zdrhnout, nechtěj vědět, co tě čeká. Zaplatil jsem za tebe dost a utéct tě jen tak nenechám.

A za čtvrté, budeš slušná. A teď se jdi převléknout. Nebudeš tu strašit v téhle hrůze,“ usmál se na Bellu Dean a vzal ji za ruku, aby ji dovedl do jejího pokoje.

„Tady teď budeš bydlet. Máš tu snad všechno, co budeš potřebovat. Kdyby jenom ne, napiš to a potom mi to dáš, abych ti to koupil.“

„Dobře,“ kuňkla Bella a rozhlédla se po velkém pokoji.

Nechápavě sledovala velkou manželskou postel s černým saténovým povlečením a napadlo ji pouze jedno vysvětlení. To hned zavrhla, ale když si všimla bílého šněrovacího korzetu přehozeného přes křeslo, poněkud ztuhla a její obavy se tak potvrdily. Jenom doufala, že jí její nový majitel nechá trochu času, i když… pro ni by bylo možná lepší, kdyby se na ni vrhnul hned, aby to měla za sebou.

„No tak, převlékni se. Chci jenom, abys byla pěkná a nechodila tu v těhle otrhaných hadrech,“ usmál se na ni Dean a pohladil ji po tváři. Bella ucukla a o krok ustoupila vzad.

Dean ji chytil surově za ruku a přitáhl si ji k sobě. „Radím ti dobře. Jestli nebudeš poslouchat, pěkně si to odskáčeš. Být tebou, rozmyslím si to,“ zasyčel ji do ucha. „A teď se převlékni!“

„Vy se budete dívat?“ zeptala se Bella vyděšeně, protože Dean se k odchodu neměl.

„Vadí ti to snad? Potom ti to pomůžu zašněrovat,“ usmál se širokým úsměvem a Bella sklopila hlavu.

Pomalu přešla ke křeslu a nedůvěřivě si prohlížela ten obleček. Na bílé látce byly vyšité různé vzory a byl šněrovací na stranách i vpředu. Pod ním si všimla i bílých krajkových nadkolenek.

Lehce korzet vzala do ruky a Dean se k ní zezadu přiblížil. „Mám ti pomoct?“ zašeptal jí do ucha a Bella se otřásla.

„To je dobré. Zvládnu to sama,“ odpověděla s těžce skrývaným zhnusením, že by se jí Dean měl dotýkat a rozhlížela se, jestli tu není nějaká koupelna, aby se nemusela převlékat před ním.

„Dobře,“ kývnul a posadil se do druhého křesla.

„Ehm… to musím tady?“ osmělila se Bella celá červená a Dean se zasmál.

„Ano. Musíš si zvykat,“ kývnul a hned potom zvážněl. „Nerad bych tu měl nějakou stydlivou pipku.“

„Aha.“ Bella nervózně polkla a pomalu si začala svlékat mikinu.

Když byla bez ní a chtěla si sundat tričko, něco uvnitř ní se zaseklo a ona se vzpříčila. „Nemůžu,“ zakroutila hlavou paličatě.

„Jak nemůžeš?“ zeptal se Dean nechápavě.

„Prostě nemůžu. Nemůžu se tady jen tak svléknout před vámi a chodit tady v tomhle,“ panikařila a hlas se jí klepal.

„No tak, uklidni se,“ zasmál se Dean a pomalu šel k ní. „Když to teda nepůjde po dobrém, tak ti trochu pomůžu.“

„Ne,“ zakroutila Bella hlavou a udělala krok vzad. Jenže pozdě.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naivita 1: