Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nad stádem koní - Prolog + 1. kapitola

08.04.2011 (21:00) • lirka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2139×

A jsem tu s další povídkou, jelikož miluji koně, zasadila jsem tuto povídku do koňského světa a spojím ho s upířím světem. :) Pokud byste byli tak hodní a nechali tu nějakého smajlíka/názor, zda mám pokračovat dál.

* * * * *

Prolog

Nikdy jsem to neměla lehké, ve školce jsem byla tlustá a ošklivá dívka s brýlemi na nose. Všichni se mi smáli a nikdo se mnou nechtěl kamarádit, ale postupem času jsem se zbavila brýlí a vyměnila je za čočky. I moje tloušťka se spravila, jsem teď spíše vyhublá.

Další věc, která mi to neusnadnila, byla, že mi ve třech letech zahynuli moji rodiče při autonehodě a mě začala vychovávat moje přísná teta Helga. Mojí tetičce patří jeden velký statek, ve kterém pracuje hodně lidí, a to i já. Je to můj koníček. Teta tam má hlavně koně, ale na pastvinách jsou i nějaké ovce.

Poté, co mi rodiče umřeli, jsem se nastěhovala na tetiččin statek. Už ve třech letech se mi líbili koně. Ta jejich hustá hříva, oči plné lásky ke svému ošetřovateli či jezdci, který je miluje. I když jsem zmiňovala, že moje teta je přísná, tak existuje jedna výjimka, kterou mi velice ráda dovoluje - a to jsou koně.

V osmi jsem začala jezdit na malé poničce jménem Daisy, a po dvou letech jsem přesedlala na velké koně. Mezi oblíbenci jsem měla již zesnulého hřebce Sněžníka. Na to, že to byl fríský kůň, tudíž byl celý černý, jsme si z něj dělali ve stáji srandu, ale pak jsem se do něho zamilovala a absolvovala jsem s ním základní jezdecký výcvik. Mám krásnou licenci jezdce, na kterou jsem pyšná.

Ve stáji jsem hlavně kydala, ale už dva roky dělám trenérku pro lidi, kteří se chtějí naučit jezdit. Dávám jim rady a díky tomu jsem si získala jednu kamarádku - Angelu. Dříve se koní hodně bála, ale teď pomalu se také začíná připravovat na licenci.

Končí prázdniny a já nastupuji do třetího ročníku střední školy ve Forks. Jedinou mojí oporou je Angela, dívka, která má ráda mne, koně a nakupování. Nikdo jiný se mnou ve škole nemluví až do doby, kdy potřebuje opsat úkol. Na to jsem všem dobrá. Teta ze mě vychovala slušnou dívku, a proto jsem hodná a nechávám jim ty úkoly opsat. Angela nad tím pořád kroutí hlavou, ale já už jsem taková.

Ve škole mě považují za podivína - jsem tichá, chytrá a prý i celkem hezká, ale kluci se o mě neperou, protože v naší třídě máme Jessicu, která se o všechen rozruch postará nejen svým velkým výstřihem. Co se týče oblečení… Já bych do školy nejraději jezdila na koni místo v autě, a džíny bych vyměnila za mé rajtky, ale copak je to možné?

Do našeho malého městečka, prý přijela zvláštní rodina. Prý jsou všichni krásní, bydlí za Forks ve velké vile a jsou to sobci, takže uvidíme, co se z nich vyklube. Je to další partička, která se mi bude posmívat?

1. kapitola

„Bello!“ křikl na mě náš trenér ve stáji. „Tak už se narodilo,“ usmál se.

„Fakt? A jak se jmenuje?“ zeptala jsem se v rychlosti a pospíchala jsem do stáje.

Zalapala jsem po dechu. Malé béžové hříbátko stálo na vratkých nožičkách vedle maminky, a pilo. Jeho maminka Foxy Lady, pro nás všechny Lejdynka, se na nás koukala pyšným pohledem.

„Lejdynko, je nádherný,“ pochválila jsem jí její čerstvé, první hříbě.

„Nádherná,“ opravil mne trenér.

„Malá klisnička!“ zaradovala jsem se.

„Ano, jmenuje se Fiona.“

Koukla jsem se na trenéra. V očích měl dojetí, jak se koukal na klisnu s hříbátkem.

„Jako ta princezna ze Shreka,“ usmála jsem se.

„Bello!“ zařvala najednou moje teta a já se rozběhla za tím hlasem.

„Dojdi pro koně na pastvu a doveď je do boxů. Vypadá to, že bude pršet,“ poručila mi.

„Jasně, jasně.“

Ve stáji jsem sebrala jeden vazák pro vůdce stáda Artie. Je to plnokrevná klisna, kterou všichni kromě mě milovali. Váže se k tomu dlouhý příběh…

Teta ji koupila před rokem a půl. Jenže aby ji mohla koupit, musela prodat dva nejlepší koně ze stáje. Nechápala jsem, proč chce obyčejnou plnokrevnou klisnu vyměnit za Black Day a Honey. Nejlepší koně ve stáji, nejlepší koně na drezúru. Oba fríští koně. Černí a s dlouhou hřívou. Black Day a Honey byli nakonec vyměněni za Artii, za anglického plnokrevníka, který nebyl ani obsednutý. Probrečela jsem několik nocí. Nikdo nesouhlasil s tím, aby se to stalo, ale moje teta…

„Artie!“ křikla jsem, když jsem vešla do jednoho z výběhů. Koně zvedli hlavu a podívali se na mě. V tom houfu jsem zahlédla žlutou ohlávku na krásném hnědákovi, Artie. Ano, je krásná, její oči jsou úžasné, ale já a ona se nemáme rády.

„Pojď za mnou, holka,“ usmála jsem se na ni a z kapsy vytáhla cukr. Než cukr dokousala, tak jsem jí k ohlávce připnula vazák a vydala jsem se k otevřeným vrátkům výběhu. Jen jsem se s Artií rozešla, následovalo mě celé stádo. Stádo čítalo sedm koní a jednoho poníka. Vyvedla jsem je z výběhu a pokračovala po cestě k jedné, ale zato obrovské stáji.

Jelikož je srpen, tak jsou dveře stáje dokořán. Dovedu Artii do jejího boxu a pak rozmisťuju do boxů i ostatní koně a poníka. Napadlo mne, že se musím jít podívat na Fionku.

„Fionko…“ zašeptala jsem. Raději neslyšela a neviděla, stála na vratkých nožičkách a sála matčino mléko. Natáhla jsem ruku a pohladila Lejdynku po hlavě.

„Bells?“ uslyšela jsem hlas trenéra.

„Ano? Co potřebuješ, Franku?“ usmála jsem se na něj. Franka mám moc ráda, je to sympatický muž, kterému táhne na třicet pět let.

„No, máš čas?“ mrknul na mne. To bude zase jeho nějaká specialitka. Usmála jsem se na něj a kývla.

„Jestli chceš tak si běž nasedlat Noru a vem si ji na projížďku,“ podíval se z malého okna ve stáji. „Ale jen na pastvinách okolo stáje, stmívá se,“ řekl vážně.

„Franku, díky!“ vykřikla jsem a skočila jsem mu okolo krku.

Nora. Strakatá klisna, které bude brzy šest let. U nás je jako rekreační kůň. Cválat se na ní nemůže kvůli nohám, protože dříve jezdila dostihy. A teď se s ní jezdí na klusové vyjížďky. A po dlouhé době jí vezmu na vyjížďku já! Norinka, moje oblíbená klisna, která mě nikdy nezklame.

„Noro?“ houkla jsem na ni. S hubou plnou sena se na mě v boxu otočila, ale žvýkala dál.

„Pojedeme na vyjížďku!“ radovala jsem se. Otevřela jsem dveře sedlovny a vzala její sedlo. Sice je těžké, ale pohodlné jak pro jezdce, tak pro koně. Jenom Noru jezdíme ve westernovém stylu. Bylo nám to doporučeno a její kvalitní sedlo stálo tetu moc peněz. A je vidět, že se sedlem jsou všichni spokojeni.

Jak Nora uviděla svoje sedlo, začala být nervózní. Dopoledne byla ve výběhu, ale i tak, kdo by se netěšil na vyjížďku?

„No jo, už jdu, Noro,“ usmála jsem se.

„Tak, musím tě trochu vyčistit…“ povídala jsem jí tiše a začala jsem její srst čistit do té doby, než se začala blýskat jako diamant.

„Teď ti dám uzdu…“ usmála jsem se. Ta nová uzda jí doopravdy sluší, Nina ji vybrala doopravdy výborně.

„A ještě sedlo, uff,“ oddychla jsem si, když jsem jí přes hřbet dala sedlo. Asi jsem se zapomněla zmínit, jak je vysoká!

Vyvedla jsem ji z boxu a poté ze stáje. Před stájí jsem se jí vyhoupla na hřbet a vydaly jsme se loudavým krokem k nedalekým neohraničeným pastvinám, kde jí postupně rozehřeju tělo a budeme chvíli klusat.

„Noro, za chvíli bude konec prázdnin, no věřila bys tomu?“ povídala jsem jí všechno možné, jen aby nebylo ticho, to Nora neměla moc v oblibě, hlavně při vyjížďkách.

Uslyšela jsem hlas motorky, motor vřískal a kůň byl nervózní jako já. Pomalu se začalo stmívat a já se vracela do stáje. Jedna motorka vyjela přede mnou a kůň se zvedl na zadní a já se neudržela a spadla… A padala jsem do černoty…

Najednou mě někdo lehce poplácal po tváři. Otevřela jsem oči.. Venku bylo světlo. Co se stalo?

Kromě světla jsem nad sebou viděla krásné zlaté oči…

* * * * *

Co tomu říkáte? Má cenu psát dál? :)

Autor: lirka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nad stádem koní - Prolog + 1. kapitola: