Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na první pohled - 5. kapitola

pictbyrania


Na první pohled - 5. kapitolaJsem moc ráda, že se Vám tahle povídka líbí. Vím, že nové kapitolky přibývají hodně pomalu, ale nikdy se nedokážu přinutit, dát zde nové kapitolky. xD Všechny doposud napsané kapitoly najdete na mém webu (mám ho v profilu). Tam je vždycky zveřejňuju s předstihem.

5. Kapitola

Snažila jsem se jít pomalu, ale moc se mi to nedařilo. Několika obrovskými kroky jsem se dostala ke dveřím a skočila Edwardovi kolem krku. Až o pár sekund později mi došlo, že to asi nebylo na místě, ale když se Edwardovy paže obmotaly kolem mého pasu, přestala jsem nad tím hloubat a soustředila jsem se pouze na jeho hřejivou přítomnost.

 

V jeho náruči jsem se cítila šťastná. Až teď jsem si pořádně uvědomila, jak moc jsem byla bez něj ten týden zoufalá. Po několika krátkých, ale nádherných okamžicích jsem se od něj musela odtrhnout. Lehce jsem se vymanila z jeho objetí, a tak se mi naskytl pohled do jeho smaragdových očí.

 

V nich se odrážela všechna jeho laskavost a něha.

„Ahoj.“ Usmála jsem se na něj.

 

„Ahoj.“ Oplatil mi úsměv. „Nepůjdeme dovnitř? Protože jestli tady budeme takhle stát, ty holky se na tebe vážně vrhnou.“ Řekl a snažil se nehihňat.

 

„Cože?“ zeptala jsem se nechápavě.

 

„Otoč se.“

 

Udělala jsem, co říkal a uviděla jsem spoustu holek, jak si mě měří vražedným pohledem. Některé dokonce vypadaly, že po mě chtějí skočit a vlastnoručně mě zaškrtit.

„Ehm…. Asi bychom vážně měli jít.“ Vyhrkla jsem a už jsem ho táhla do školy.

 

Na chodbách bylo ještě celkem prázdno, takže jsem trošku uklidnila svůj zrychlený dech. Divím se, že mě překvapilo, že po Edwardovi šílí celá škola.

 

Když jsem si uvědomila, že nevím, kam jdu, s trhnutím jsem se zastavila.

„Co se děje?“ zeptal se zvědavě Edward.

 

„No… Já nevím, kde mám učebnu.“  Sklopila jsem pohled k zemi. Edward se zasmál tak líbezně, že se mi začaly podlamovat nohy.

 

„Ukaž mi rozvrh.“ Řekl.

 

Podala jsem mu ho. Chvíli ho studoval a podal mi ho s úsměvem zpátky.

„Skoro všechny hodiny máme společně.“ Oznámil mi. V tu chvíli jsem měla chuť začít poskakovat a pískat si. „ Pojď, zavedu tě na první hodinu.“ Chytil mě za ruku a táhl mě chodbou, která se už zaplňovala.

 

Po pár minutách jsme se dostali do správné učebny. Rozhlédla jsem se po třídě. Skoro všechny lavice už byly obsazené.

„Pojď.“ Řekl Edward a dotáhl mě k zadní lavici. „Nebude ti vadit, když budeme sedět spolu? Nevím, jestli je tady ještě nějaké volné místo.

 

„Ne! Vůbec mi to nevadí.“  Nadšením mi už přeskakoval hlas.

 

Posadila jsem se a v tu chvíli do třídy nakráčel profesor. Naštěstí mě nenutil postavit se před tabuli a představit se. Při mém štěstí bych ještě spadla nebo něco takového. Celou hodinu jsme si s Edwardem tiše povídali. Čím déle jsem ho znala, tím víc jsem byla přesvědčena, že je moje druhá polovina. Mohla bych s ním být věčnost a vždycky bychom si měli o čem povídat.

 

Hodina uběhla jako voda. Poté následovala další a další. Den mi ubíhal v rozmazané šmouze. Ani nevím jak, ale nastal čas oběda.

 

Sedli jsme si do zadního rohu rozlehlé jídelny. Zraky všech spolužáků se upíraly jen na nás. Připadala jsem si jako opička v ZOO. Snažila jsem se je ignorovat, ale jejich pohledy mě studily na zádech jako led.

 

Nakonec to většinu lidí přestalo bavit a už mě nepozorovali jako laboratorní krysu, a tak byl oběd ve společnosti Edwarda velmi příjemnou záležitostí. Zasvětil mě do tajů mé nové školy. Zjistila jsem, na které spolužáky si dát raději pozor, se kterými se můžu bez obav povídat a taky jsem zjistila, která ‚parta‘ má pod palcem celou školu.

 

Po obědovce přišla na řadu španělština. Do třídy jsme se s Edwardem dostaly těsně před zvoněním. Ve škole jsem se začínala pomalu orientovat. Už jsem konečně našla i dívčí záchody, a tak jsem nemusela podruhé žádat Edwarda o doprovod. Tenhle trapas se alespoň už nemusel opakovat.

 

Po zazvonění do třídy vešla mladá, usměvavá španělka se snědou pletí.

 

„Buenos días! Prosím, posaďte se. Mám pro vás dlouhodobý úkol. Ve dvojicích vypracujete projekt o nějakém španělském městě. Máte na to týden a můžete začít již v této hodině. Rozdělit se můžete, jak chcete.“ Dokončila svou řeč a gestem nám ukázala, abychom vytvořili dvojce.

 

Tázavě jsem se podívala na Edwarda.

 

„Tak jaké město si vezmeme?“ zeptal se. Chvíli jsem na něj nechápavě zírala, ale nakonec jsem ze sebe vysoukala nevím.

 

„Tak co Barcelona, Toledo nebo třeba Sevilla??“ dával mi na vybranou.

 

„Já bych vzala Barcelonu.“

 

„Já taky.“usmál se.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na první pohled - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!