Jsem moc ráda, že se Vám tahle moje nová povídka líbí ;) Dnes se dozvíte komu patří ty záhadné ruce! xDD
19.06.2009 (20:00) • Terkaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1992×
2. Kapitola
Otevřela jsem oči, které jsem při mém pádu zavřela. Naskytl se mi pohled na nejdokonalejší stvoření, které jsem kdy viděla.
Nádherný opálený kluk na mě koukal smaragdově zelenýma očima. S jeho bronzovými vlasy si hrál lehký větřík.
„Jsi v pořádku?" zeptal se mně nádherným sametovým hlasem.
„Ehm...Já? Co??" koktala jsem.
Trošku se zasmál. „Jsi v pohodě?" zopakoval svou otázku. Neuniklo mi, že mě stále drží za ruce.
„Myslím, že jo:" řekla jsem a pohled zabodla na své tkaničky.
„Jmenuju se Edward." Řekl. Koukla jsem na něj a ihned jsem toho zalitovala. Začala jsem se utápět v jeho hlubokých očích. „A ty jsi?" zeptal se pobaveně, když si všiml, že nereaguju.
„Ehm...Bella." vypadlo ze mě. V duchu jsem si nadávala. První člověk, na kterého tady narazím, a už si o mně musí myslet, že jsem padlá na hlavu.
„Bella? Nádherné jméno." Řekl a já se okamžitě začervenala.
„Ty jsi tady nová? Nikdy jsme tě tady neviděl." snažil se navázat konverzaci.
„Jo." Souhlasila jsem. „Dneska jsme se přistěhovali."
Nevšimla jsem si, že v konverzaci pokračujeme už za chůze.
„Vážně? Odkud?"
„Z Pheonixu. Můj nevlastní otec tady dostal lepší pracovní nabídku." Byla jsem ráda, že už dokážu mluvit smysluplně.
Šli jsme po pláži a povídali si o nedůležitých věcech. Zjistila jsem, že Edward bydlí v Jacksonvillu od mala. Má 17 a s největší pravděpodobností chodí na stejnou školu, na kterou příští týden nastupuju. Bylo mi s ním skvěle. Nechápala jsem proč, ale už od samého začátku jsem cítila, že mu můžu věřit.
„Ukážu ti jedno moje oblíbené místo." Řekl najednou, popadl mě za ruku a táhl dál po pláži.
Na prchlivý okamžik mě napadlo, jestli mě nezavede někam dál od civilizace a pak mě nezavraždí, ale téhle hlouposti jsem se tiše zahihňala. Hodil po mně zkoumavý pohled a já jsem se zase začala topit v jeho hlubokých očích. Samozřejmě se mi to vymstilo.
Přestala jsem dávat pozor na cestu a zakopla o naplavené dřevo. V tu chvíli jsem děkovala za Edwardovy rychlé reflexy. Jeho ruce mě okamžitě zachytily.
„Zase chytáš zajíce?" Ze všech sil se snažil nevyprsknout smíchy.
„Ha ha." Řekla jsem sarkasticky, čímž jsem mu k tomu záchvatu smíchu značně pomohla. Otřásal se smíchem tak silně, že se málem svalil na zem. Chvíli jsem si ho naštvaně měřila, ale nakonec jsem se k němu přidala.
Připadalo mi to, jako bychom byli staří známí. Jako kdybychom se znali roky. S nikým jsem si nedokázala tak uvolněně povídat.
Po chvíli opatrné chůze jsme došli na odlehlý kousek pláže. Palmy poskytovaly patřičný stín a soukromí. Moře zde bylo čistší než na plážích obývaných turisty.
„Páni." Vydechla jsem „Je tu krásně."
„Tady chodím vždycky, když potřebuju přemýšlet. Je tu úžasný klid." Usmál se a mně se okamžitě začaly podlamovat kolena. Jen díky palmě, která stála příhodně blízko, jsem se neskácela na zem.
Nakonec jsme se posadili do stínu palem a pozorovali rozbouřené moře. Přestala jsem vnímat čas, a tak mě překvapilo, když jsem postřehla, že se začalo stmívat.
„Kruci!" vyskočila jsem na nohy jako čertík z krabičky.
„Co se děje?" ptal se Edward poplašeně.
„Už dávno jsem měla být doma, ale já tam ani netrefím!" začala jsem panikařit.
„Klid." Poručil Edward „Znáš adresu?"
„Myslím, že jo." Zamyslela jsem se a poslušně mu nadiktovala snad správnou adresu.
„To je kousek od mého domu." Spiklenecky na mě mrkl.
Cesta zpátky nám trvala ještě asi hodinu. Šli jsme pomalu a užívali si teplého večerního vzduchu.
Zastavili jsme se u mého domu.
„Snad se ještě někdy uvidíme." Řekla jsem.
„O tom nepochybuj." Tajemně se na mě usmál a rychle zmizel za rohem. Ještě chvíli jsem omámeně zírala na místo, kde před chvíli stál, ale nakonec jsem se sebrala a vešla do domu.
„Kde jsi byla?" křičela na mě vylekaně Reneé.
„Moc se omlouvám." Řekla jsem kajícně a oči zabodla do podlahy. Reneé musela mít o mě velkou starost. „ Seznámila jsem se s jedním klukem a nějak zapomněla na čas."
„Ať už se to víckrát nestane!" nakazovala mi. „Víš, jak jsem o tebe strašně bála??!"
„Omlouvám se." Špitla jsem. Reneé přikývla a nechala mě jít do mého pokoje.
Autor: Terkaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Na první pohled - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!