Jasně... Takže, Nessie přijede domů, má menší rozhovor s tátou a další den je škola. Koho tam potká? Co se bude dít dál? Jinak moc děkuju za lidi, kteří to čtou a zanechají komentář, který zahřeje u srdce. Určitě jsou to vždycky mblack a aliyce... A asi spousta dalších. Díky moc! Mám vás ráda!
28.08.2010 (11:30) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1316×
11. kapitola
„Ahoj, mami! Jsem tak ráda doma! S Alice už nikdy nepojedu nakupovat,“ vzdychla jsem a objala mamku.
„Půjdu si lehnout. Jsem utahaná.“ Otočila jsem se a pádila i s taškami do pokoje. Tam jsem je položila a rychle šla do koupelny, kde jsem se osprchovala a oblékla do pyžama. Když jsem přišla do pokoje, na posteli seděl táta.
„Tati, děje se něco?“ptala jsem se.
„Jsem zvědavý, co řekne,“ usmál se.
„Jo.“ Sedla jsem si k němu na klín.
„Mám tě ráda,“ pošeptala jsem mu. Usmál se.
„Já tebe taky,“ zašeptal a objal mě.
„Doufám, že jsem neudělal chybu, když jsem tě tam pouštěl. Já dobře věděl, že se tam zamiluješ do Jacoba a budeš s ním být. Jsi vůbec šťastná?“ zeptal se po chvíli. Docela mě to zaskočilo.
„Určitě jsi udělal dobře! Jsem nejšťastnější člověk na světě! Teda, kdyby mi to i máma povolila, tak bych byla nejšťastnější,“ usmála jsem se.
„Jo, bylo by to o tolik snažší a já bych nemusel lhát vlastní ženě.“ Pomalu mě posadil na postel a zvedl se.
„Já půjdu. Dobrou noc a hezké sny.“ Lehce mě políbil na čelo a odešel.
„Dobrou,“ zívla jsem a lehla si na postel. Zachumlala jsem se do peřiny a zhasla. Našmatala jsem mobil a napsala SMS: Dobrou noc, miláčku. Ness. Odeslala jsem ji Jakovi a ani ne za půl minuty mi přišla SMS: Dobrou noc, lásko. Miluju tě. Jacob. To je roztomilé. Mobil jsem položila zpátky na stolek a zavřela oči…
…
Ráno mě probudil otravný zvuk budíku. Rychle jsem si sedla a zaklapla ho. Blbá škola! Pomalu jsem vykročila do koupelny, kde jsem se umyla, namalovala a učesala. Potom jsem šla do šatníku a tam jsem si vybrala tmavě modré rifle a bílé tričko s růžovým nápisem. Dneska jsem si vzala i můj slušivý klobouček. Je černý-bílí. Teď docela letí a musím uznat, že mi sluší.
…
Pomalu jsem vyrazila do kuchyně, kde na mě čekala snídaně. Palačinky.
„Děkuju!“ křikla jsem.
„Nemáš za co, holčičko,“ ozvalo se zpátky od Esme. Rychle jsem to do sebe nasoukala a vyrazila do obýváku, kde jsem se rozloučila.
„Ahoj, mami. Ahoj, tati. Ahoj, všichni!“ zamávala jsem, ale už v chodbě.
„Ahoj, zlato!“ zakřičelo 8 hlasů. V garáži jsem nasedla do auta a vydala se směr škola.
…
Když jsem vystoupila ve škole z auta, hned ke mně přiběhla ta… Nikky.
„Ahojky! Hele, ty něco máš s tím Jacobem?“ zeptala se a obrátila se na své kamarádky. „Ehm… Jo.“ Pokrčila jsem rameny a začala se červenat.
„Fakt? Páni! A jaký je? Jestli se teda můžu zeptat,“ omluvně se usmála.
„No, úžasný. Hodný, laskavý, vtipný, vášnivý, vysoký…,“ smála jsem se.
„Aha. A uvidím ho někdy? Nepřijede se na tebe podívat?“ V očích jsem jí viděla plamínky.
„Nevím,“ řekla jsem smutně. Nikky najednou ztuhla. Dívala se mi přes rameno a jenom hlasitě polkla. Než jsem se stačila obrátit, něčí ruce mě objímaly okolo pasu.
„Tak mě tu máš,“ zašeptal mi do ucha… Jacob!
„Jaku! Co - co tu děláš?“ Byla jsem tak šťastná! Rychle jsem se k němu obrátila.
„Přišel jsem se na tebe podívat. Představíš mi kamarádku?“ Kývl hlavou k Nikky, která byla pořád ztuhlá.
„Jo.“ Obrátila jsem se a zamávala jí před očima.
„Jsi tu?“ ptala jsem se. Zatřepala hlavou a už se mi věnovala.
„Tak, Nikky, tohle je Jacob. Jaku, to je Nikky,“ představila jsem je a ona mu podala ruku. „Ahoj,“ pozdravil ji Jake.
„Ahoj.“ Byla z toho celá pryč.
„Tak já - já asi půjdu.“ Naznačila odchod a já kývla. Rychle odcupitala pryč ke svým kámoškám a já se zase otočila na Jacoba.
„Co tu děláš?“ ptala jsem se znovu.
„Nemohl jsem to bez tebe vydržet. Jo a moc ti to sluší,“ usmál se na mě.
„Díky. A vážně, co tu děláš?“ Věděla jsem, že tu není jen tak.
„No dobře. Máme tu s klukama nějaký zápas,“ přiznal rychle.
„Aha. Ale stejně si mě potěšil,“ usmála jsem se.
„Já umím potěšit,“ lišácky se usmíval a jemně se nahnul ke mně.
„Jaku! Tady? To se na mě budou dívat ještě víc,“ šeptla jsem rychle, ale neubránila jsem se mu. Jen se rychle usmál a políbil mě. Slyšela jsem jen „Áách!“ a musela jsem se smát. Polibek jsem mu samozřejmě vrátila. Miluju to! A my nezůstali jen u malého polibku. Jasně… Jacob si mě přisunul blíž k tělu a začal mě vášnivě líbat. Tomu nešlo bránit. Cítila jsem, jak mě na zádech propalují něčí oči. Musela jsem se usmát. Jacob to asi poznal a přitiskl si mě k autu. A hned jsem nic necítila. Použil můj klobouk, který dal před naše tváře. Zase jsem se usmála.
…
Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale zazvonilo, takže mě musel opustit. Nuceně se odtáhla a klobouček mi dal zpátky na hlavu.
„A - a jak dlouho tu budeš?“ brala jsem dech. Usmál se.
„První dvě hodiny. Potom jedem zpátky.“ Chytil mě za ruku a táhl mě do školy. Těsně u ní propletl naše prsty. Jako by to někdo nevěděl. U mé třídy zastavil.
„Tak běž. A napiš dřív. Budeme si psát. Miluju tě,“ šeptl a jemně mě políbil.
„Jo. Taky tě miluju.“ Chtělo se mi brečet.
„Co je?“ smál se.
„Ale nic. Běž.“ Strčila jsem do něj a rychle zašla do třídy. Věřím, že kdybych tam zůstala, tak bych neodešla. Rychle jsem sedla do lavice a připravila se na hodinu. Akorát zazvonilo…
Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek My true love! 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!