Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My new Life-Kapitola 11

11.07.2009 (10:00) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2378×

Dívala jsem se z okna a pozorovala hvězdy. Uvnitř mě bojovaly myšlenky s realitou. Jedna část mě, chtěla vzít Edwarda s Reneesme a utéct, ta druhá část lačnila po boji. Lačnila tak, že v tuto chvíli byla silnější, než cokoli jiného. Byla jsem připravená.

Jakmile jsem spatřila Alici, rozběhla jsem se k ní a pevně ji objala. Tolik se mi po ní stýskalo, po jejim hlase, radách a úsměvu.

,,Alice...“ Zašeptala jsem.

,,Stýskalo se mi.“ Zašeptala nazpátek a já ji objala pevněji. Byla jsem ráda, že je na tom stejně jako já. Ve dveřích, kterými přišla Alice, se objevili další upíři. Tanya, Kate, Carmen, Eleazar a Irina. Trochu mě to vyvedlo z míry Hlavně, když jsem spatřila Irinu.

Se všemi jsem se přivítala, a pak se vrátila k Alici.

,,Kde je?.“ Zeptala se s úsměvem od ucha k uchu.

Vzala jsem ji za ruku a šla za Edwardem. Reneesme spinkala v jeho náručí.

,,Ta je nádherná.“ Zašvitořila tiše Alice.

,,Já vím.“ Přikývla jsem a usmála se na ni. Rose po nás střelila vážným pohledem. Bylo ji líto, že si nemůže užívat tolik Reneesme. Celou dobu, co jsme čekali na jejich přílet ji měl u sebe Edward. Vyprávěl ji pohádky, broukal ji, hrál si s ní, dělal vše, co ji na oších viděl i co slyšel v jejich myšlenkách. Chvilkama jsem měla pocit, že toho Reneesme zneužívá, ale byla šťastná a to bylo hlavní. Hlavně teď.

Alice se usmála a vytáhla telefon, otevřela ho a zase zavřela. Nechápavě jsem se na ni podívala.

,,Za chvilku tu budou.“ Usmála se.

,,Kdo?“ Zeptala jsem se a nechápavě zakroutila hlavou.

,,Zbytek rodiny.“ Poznamenala a podívala se na Edwarda.

,,Můžeme jít stranou?“ Zeptala se obou.

Já i Edward jsme přikývli na souhlas. Edward podal Reneesme pomalu Rosalie, objal mě jednou rukou kolem pasu a následovali Alici.

Ocitli jsme se v odlehlém koutku, kde nás nikdo nemohl slyšet.

Cítila jsem, jak si mě Edward přitáhl blíž k sobě. Alici se jemně skrabatilo čelo. Nejdřív se podívala na mě a pak na Edwarda. Pravděpodobně mu už všechno v myšlenkách vysvětlila a teď to chtěla jenom konstatovat.

,,Máme nějakou šanci?“ Zeptala jsem se a hlas se mi na konci jemně zachvěl. Edward si mě znova přitáhl blíž k sobě a objal mě pevněji. Trochu to pomohl a já se uklidnila.

,,V tuhle chvíli ti to říct nemůžu,Bello, promiň.“ Podívala jsem se í do očí, ale neviděla jsem strach., viděla jsem odhodlání.

,,Dobře.“ Řekla jsem tiše a pokývla hlavou.

,,Zvládneme to.“ Oznámil po chvilce ticha Edward.

,,Nedovolím, aby vám někdo ublížil.“ Políbil mě do vlasů a já byla znova ráda, že mi nedokáže číst myšlenky.

Neměla jsem strach o sebe, ale měla jsem strach o ně. Nechtěla jsem nikoho ztrati, hlavně ne Reneesme a Edwarda. Znova jsem ho získala a pomyšlení na to, že bych ho mohla ztratit, mě nuvěřitelně zraňovala.

,,Teď už šanci máme.“ Oznámila Alice, andělsky se přitom usmála a otočila se ke dveřím.

Podívala jsem se stejným směrem. Mezi dveřmi se objevil Carlisle a po boku měl Esmée, za nimi se burácivě smál Emmett a Jesper ho nechápavě sledoval. Jakmile mě spatřil Emmett, rozběhl se knám a rychle mě objal, takže jsem byla pár centimetrů nad zemí.

,,Sestřičkooo.“ Zaburácel na celou halu Emmett. Pár lidí se podívalo a s obdivem sklopili zrak.

,,Emmette...“Zašeptala jsem.

Vadilo mi, když si dával pozor Edward, byla jsem silná a dávno ne, tak křehká. Jenže u Emmetta to bylo jiné, ten jeho medvědí stisk mi pomaloučku drtil kůži.

,,...taky tě ráda vidím.“ Zašeptala jsem a halou se rozlehl jeho dunivý smích. Pomalu mě spustil na zem a já se ze zvyku zkontrolovala. Nic rozdrceného, ani zlomeného. Nad svým objevem jsem se pousmála.

,,Tak už jsi hotová s kontrolou?“ Zeptal se a koutky mu nevídaně cukaly.

Naschvál jsem se protáhla.

,,Zas tak silnej nejsi, nemysli si.“ Poškádlila jsem ho.

,,Možná bych měl bejt uražanej.“ Poznamenal a položil si zamyšleně ruku na bradu.

,,Ale to by zabralo moc času. Navíc nevím, jak bych si tě mohl udobřit.“Dodal a usmál se.

,,Něco bys určitě vymyslel.“ Poznamenala se a zakroutila hlavou.

,,Asi jo.“ V očích se mu zalesklo. Široce se usmál a v tu samou chvíli vybuchl Edward smíchy.

Otočila jsem se na něj a pozvedla obočí.

,,Nech-těj-to-vě-dě-t.“ Koktal v záchvatu smíchu Edward. Protočila jsem oči a došla za Esmé a Carlisleem. Přivítala jsem se s nima a všechny dovedla zpátky k Reneesme.

Samozřejmě jsem si od všech vyslechla, jak je nádherná, krásná a jak je mi podobná. Emmett měl menší problém.

,,Ono to spí.“ Chichotal se.

,, Ano, Reneesme spí.“ Přehlédla jsem slovíčko ono a uvedla vše na pravou míru.

,,To se vám nějak nepovedlo.“ Podíval se na mě a pak na Edwarda. Z Edwardovi strany mu přiletěl pohlavek. Emmett se znova zachichotal a poškrábal se na hlavě.

,,Co je? Já jen říkám pravdu. Hele,“ Usmál se a začal všem vysvětlovat.

,,Máme tu některá fakta: Dejchá to,spí to, srdce taky tluče a jí to lidské jídlo.“ Otřásal se smíchy a podíval se na Edwrada a jakoby mu začal šeptat.

,,Nikomu to neřikej, Edwarde, ale myslím si, že to dítě není tvoje.“ Znova se otřásl smíchy a já vytřeštěně vyvalila oči.

,,A pak, kde se stala chyba.“Dodal a znovu se otřásl smíchy.

Edward se na něj nevěřícně podíval a znova mu dal pohlavek.

,,Au. No fakt, hale, tvoje holka.“ Při slově holka, naznačil ve vzducu uvozovky. ,,Je upír, ty jsi upír, ale dítě je na půl člověk.“ Usmál se. “Nějak se vám to nepovedlo. Nemyslíte? Já bych řekl, menší chyba v Matrixu.“ Emmett věděl celou pravdu. Věděl, že jsem Reneesme donosila, jako člověk a zato, že je Reneesme na půl člověkem, zato jsem mohla já.

Emmett šťouchl do Edwarda.

,,Neboj...“ Sklonil se k Reneesme, podíval se na ni a pak se obrátil k Edwardovi.

,,...máš štěstí, že to není mini vlkodlaček.“ Rozesmál se na celou halu. Nebyla jsem si jistá, ale na malou chvíli mi přišlo, že ho chtěl Edward praštit něčím silnějším. A jelikož se podíval z okna na jedno menší letadlo... To už by Emmetta určitě bolelo. Ne, že by si to nezasloužil, ale zabralo by to hodně času i vysvětlování.

,,Nech toho Emmette.“ Poručil mu Carlisle, ale taky mu zacukaly koutky, při slově ,mini vlkodláček´

,,Alice, kdy přijedou ostatní?“ Zeptal se Edward a tvářil se zamyšleně.

,,Nikdo by neměl mít spoždění, ale Zafrina tu bude za chvilku.“

,,Dobře.“ Pokývl hlavou Edward.

,,Navrhuju, aby Carlisle, Esmé, Emmet, Rose, Jesper, Bella, Nessi, Kate, Tanya, Irina, Carmen a Eleazar šli domů a na lov. Já a ty, tu zůstaneme tady a počkáme na ostatní. Souhlasíte?“ Nikdy jsem neslyšela v Aliciiným hlase tolik autority a spolehlivosti, jako teď.

Všichni pokývli, a já koneckonců, taky. Potřebovala jsem na lov a Nessie by se měla pořádně prospat.

Alice vytáhla z kapsy několik klíču a rozdala nám je.

,,Všichni jděte na lov, do zítřka by jsme měli být kompletní.“ Rosalie držela Nessii v náručí a poboku Emmeta se vydali na parkoviště. Rychle jsem se rozloučila s Alicí a políbila Edwarda.

,,Miluju tě.“ Zašeptal mi do ucha, když mě objímal.

,,Navždy.“ Dodala jsem a odešla rychle na parkoviště. Nasedli jsme do červeného Cabrioletu a jeli známou cestou k jejich domu.

Shrnutí povídek.

Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My new Life-Kapitola 11: