Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My destiny- kapitoly 6, 7 a 8

21.08.2009 (08:30) • Eli • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1791×

6. kapitola
Nová rodina?
Žila jsem ve Forks jako upírka už dva roky.. Pořád jsem nezabila žádného člověka. Celé dva roky jsem se stýkala s otcem i s Jacobem a nikdy jsem jim neublížila z čehož jsem měla nesmírnou radost. Otec teď žil se Sue, Sethem a Leah Carterovímy. Měla jsem z něj radost. Konečně nebyl sám. Jacob se stal velitelem smečky a jeho láskou se stala právě Leah. Její bratr Seth je také vlkodlak takže věděl vše co bylo nutné. Měla jsem je ráda, Seth je zábavný 15letý hoch.. hodněkrát jsme spolu byli lovit.. Leah je něco jako sestra.. Chodívala ke mě občas na návštěvu když měla problémy s Jacobem nebo ve škole. Ráda jsem si s ní popovídala, cítila jsem se sama, proto jsem byla ráda když přišla a povídali jsme si. Také jsem si potvrdila teorii o dvých očích. Byla jsem jedinečná, jediný upír, který byl kdy pokousán vlkodlakem. Moje oči měli barvu jezera když jsem žíznivá a barvu nebe když žízeň utichla. Jinak jsem na sobě nepociťovala žádnou jinou odlišnost. Za celé dva roky jsem nepotkala žádného upíra za což jsem byla vděčná. I když ráda bych měla rodinu.. ale jen vegetariánskou.. jinou bych nechtěla. Do školy nechodím, studuji doma základy lékařství, filisofie i psychologie a dobře hraji na klavír.
***********
Dnes jsou to přesně dva roky a dva měsíce od mé proměny. Rozhodla jsem se, že si půjdu zaběhat. Šla jsem tedy do lesa. Běžela jsem hluboko a dlouho až jsem narazila na pach ale tenhle jsem neznala. Nebyli to lidé a ani vlkodlaci. Šla jsem za tím pachem až jsem je uviděla... 
Stáli tam, krásní a připravení zaútočit.
"Já vám neublížím. Vás je sedm a já jsem tu sama." Usmála jsem se mile. Všichni se napřímili a pak jeden z šel směrem ke mě.
"Velice se omlouvám. Nevěděli jsme, že tu bude nějaký upír." Usmál se a pokračoval. " Já jsem John Greene." Řekl a napřáhl ke mě ruku. Bez přemýšlení jsem jeho ruku přijala. " Já jsem Isabella Swan." Pustila jsem jeho ruku a čekala co bude dál.
"Tohle je moje žena Lauren dál pak Elizabeth a Brian, Emma a Josh, Sára a Benjamin." 
"Velice ráda vás poznávám." Řekla jsem a pořád se smála.
"Co u nás ve Forks vlastně hledáte?" To byla dobrá otazka... Neviděla jsem u nich žádné kufry.
"No Bello.. víš žili jsme poblíž Itálie ale tam se moc nedalo žít. Pořád tam svítí slunce. A tak jsme se jednoho dne rozhodli, že se odstěhujeme. Prostě jsem se zvedli a běželi sem do Forks. Už jsem o něm slyšel. Vybrali jsme si ho kvůli tomu, že je zde mnoho zvířat."
"A to nemáte žádné věci?" Nechápavě jsem se zeptala.
"Ne Bello..máme jen nějaké peníze a kreditky s další hromadou peněz. Řekli jsme si, že si věci můžeme koupit zde."
To znělo logicky. Přeci jen by je zavazadla jen zdržovali ale napadla mě další otázka.
"A máte kde bydlet?" Zeptala jsem se a čekala na odpověď.
"Ne ale doufám, že si brzy něco najdeme."
"Tak pojďte ke mě. Je tam dost místa pro všechny." Okamžitě mě to napadlo. Věděla jsem, že už nemůžu být dál sama. Ano mám Jacoba a otce a Leah.. ale s němi se pořád musím ovládat, musím dávat pozor abych jim nějak neublížila, proto mě ihned napadlo, že bych snad mohla najít novou rodinu..novou upíří rodinu.

7.Kapitola- Naděje
Asi jsem je překvapila. Čekala jsem na odpověď už nějakou chvíly. Slova se ujala Lauren. 
"Bello, to je od tebe velice milé. Rádi půjdeme k tobě alespoň dokud si něco nenajdeme. Pokud ti to tedy vážně nevadí."
"Opravdu mi to nevadí. Tak pojďme."
Došli jsme ke mně a všichni obdivovali dům jako já když jsem ho spatřila poprvé. Když jsme si rychle prohlédli celý dům společně jsme se posadili v obývacím pokoji. Až teď jsem si je pořádně prohlédla. Všichni měli zlaté oči /vegetariáni/ pomyslela jsem si. Josh měl delší černé vlasy, milý úsměv a vypracovanou postavu.

** Omlouvám se ale oči si musíte domyslet :) ****

Laura byla tak 165 cm vysoká a bledá, tak bledá, že i na upírovi je to nezvyklé.

Eliz byla také malá a krásná ale nejkrásnější byli její oči.

Brian byl něčím zajímavý. Měl také vypracovanou postavu ale bylo to něco v jeho obličeji co zaujme.

Emma byla krásná a měla šíleně dlouhé nohy. Svou krásou mi připomínala Rosalii. Byli tak stejné a zároveň tak odlišné.

Josh byl postavou největší ale za celou dobu se nikdo nenasmál víc než on.

Pak tu byl Benjamin. Byl něčím krásný ale vypadal, že má své tajemství.

A pak tu byla Sára.. připomínala mi Esme.. byla taková malá, vlasy barvy karamelu.. 

"Tak Bello." Spustila najednou Lauren."Řekni nám něco o sobě."
A tak sem jim vše řekla o své přeměne, o Jacobovi, o své lidské rodině ale o Cullenových jsem se nezmínila.
"Proto ty modré oči." Poznamenala Sára.
"Ano, myslím, že právě kousnutí od Jacoba je důvod, proč jsou modré." Odpověděla jsem jí s úsměvem. 
Slova se teď ujal John. 
„A teď mi ještě Bello řekni, jakou máš schopnost.“
To mě překvapilo. Vůbec jsem na žádnou schopnost nepomyslela. 
„Popravdě, já nevím.“ Řekla jsem a smutně se usmála.
„Nevadí, zjistíme to.“ Řekl a v jeho očích zajiskřilo. Asi rád objevoval nové věci.
„Dobře.“ Souhlasila jsem s úsměvem.
„Tak a teď když už o mě víte vše, řeknete mi něco o sobě?“
„Jistě.“ Odpověděl John. „ Spolu žijeme už 10 let. Já jsem byl přeměněn roku 1900. Bydlel jsem v Irsku. Byla tam válka a moji rodinu zabili. Takže jsem byl sám. O pár let později jsem poznal Lauren. Ona už upírka byla. Pak se přidali Eliz a Brian a pár let po nich Emma a Josh. Až před deseti lety přišel Benji a pak Sára. Jak už víš, společně jsme žili poblíž Itálie. Každý z nás má schopnost. Já umím přemístit věci. Laura umí měnit podobu věcí. Brian umí navázat i zničit vtah. Josh je nejsilnější upír, kterého jsem potkal, Elizabeth je úžasná stopařka, Emma ovládá led, Sára je nutička, abych ti to vysvětlil.. Sára ti vnutí nějakou myšlenku do hlavy nebo třeba vzpomínku a ty nepoznáš, že to udělala Sára. A pak je tu ještě Benjamin ten ovládá oheň. Tak teď víš vše.“ 
„No.. jste první upíři, které ve své upíří existenci potkávám. Máte úžasné schopnosti. Doufám, že budu mít také nějakou užitečnou.
Teď promluvila Lauren. 
„Víš Bello, my jsme se tě chtěli na něco zeptat. Byli bychom rádi kdybys patřila do naší rodiny. A proto se ptám. Chceš patřit do naší rodiny? 

9. Kapitola- Překvapení
„Moc ráda budu patřit do vaší rodiny, ale vážně o mě všichni stojíte?“ Vydechla jsem a byla jsem nervózní. Moc ráda bych k nim patřila. Nebyla bych tak sama ale co když mě teď odmítnou?
V tom okamžiku ke mně přiběhla Sára. „Pro mě jsi sestra už od prvního okamžiku Bello. „ 
Všichni souhlasili a pak už jsem každého objímala.. Lauren, Joshe..  
„Moc vám děkuju.“ Dneska jsem byla po dlouhé době opravdu šťastná.
„Ti co tu bydleli dřív, už se nevrátí. Myslím, že se půjdeme podívat, kde budete mít pokoje. „ Řekla jsem s úsměvem. Vážně jsem věřila, že Cullenovi se už nevrátí.
„To je skvělý nápad Bells.“ Řekla Sára a chytila mě za ruku. 
Nakonec to dopadlo přesně, tak jak jsem si myslela. Emma a Josh si vzali pokoj Rosalie a Emetta, Elizabeth a Brian- Alice a Jaspera, Lauren a John si vzali pokoj Esme a Carlisleho, Já se Sárou jsme byli v pokoji u Edwarda a Benjamin si vzal pokoj pro hosty hned vedle. Večer se moje nová rodina rozhodla, že se půjdou podívat po nějakém zvířátku a Eliz přemlouvala Emmu, ať s ní jede někam do obchodního centra. Já ani na nákupy ani na lov a tak jsem se rozhodla, že zůstanu doma. V tom přišla Sára.
„Nebude ti vadit, když zůstanu tady s tebou?“ 
„Jistě, že ne. Pojď, jsi sednout. Chci toho o tobě vědět víc sestřičko.“
Hned seděla vedle mě na sedačce.
„Tak co bys chtěla vědět Bellinko?“ Zeptala se a mrkla na mě.
To bylo dobré znamení, nevadí jí výslech.
„Jak dlouho jsi upírka?“
„Myslím, že je to tak 70 let.“
„Co se ti stalo?“
„Bells to je složité.. ale řeknu ti to když mi pak něco povíš ty.“ Šibalsky se usmála.. Trochu mi teď připomínala Alici.
/Bello.. nech toho.. oni tě opustili.!/
„Dobře, vše co budeš chtít vědět.“ Souhlasila jsem.
„Dobře.. Narodila jsem se v Londýně roku 1921. Narodila jsem se do dobré rodiny, otec pracoval v bance a matka byla v domácnosti, až do 16 let jsem měla spokojený život. Ten den kdy jsem slavila narozeniny, přišla moje matka do pokoje a říkala, že už mi nemůže lhát.“ Smutně se usmála.. nadechla se a pokračovala dál.
„Řekla, že když jsem se narodila, došlo k záměně. Řekla, že mě vždy milovala jako vlastní ale, že nejsem její dcera. V nemocnici prý udělali chybu a já byla vyměněná za dívenku, co se narodila ve stejné chvíli jako já, ale ta druhá dívka.. zemřela pár dní potom co se narodila.. a moje pravá matka skočila z útesu.. nevěděla, že to vlastně není její dítě.
Šla jsem za svým pravým otcem.. jmenoval se Charles.. vyprávěl mi o mé matce a dal mi fotografii.“
Myslela jsem si, že je to nemožné.. ale byla to pravda.. podala mi fotografii a vážně to byla ona..
„Říkal, že se jmenovala Esme, prý mám její úsměv.“
Usmála se..Ano.. vážně jí byla podobná.. a Esme to neví.
„Tak Bells a teď mi pověz, co jsi měla s tou rodinou, co tu bydlela dřív společného?

Tak snad se na mě moc nezlobíte..Jinak 15.8. odjíždim na týden pryč a nevím jesli budu moct přidávat další kapitolky. Doufám, že se vám tyhle 3 líbili. Doufám, že se vám napad se Sárou libí..komentáře potěší..děkuju Elí

Autor: Eli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My destiny- kapitoly 6, 7 a 8 :