Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My destiny - 9. a 10. Kapitola

15.11.2009 (14:00) • Eli • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1288×

Ahojte všichni co čtete mojí povídku. Mám tady pro Vás pár informací.

Tak nejdřív bych vás chtěla o něco poprosit. Jestli budete psát komentáře prosím nedávejte tam je smajlíky. Jsem sice ráda, že se vám to líbí ale když si přečtu nějaký povzbudívý komentář tak mě moc potěší a hned mám motivaci psát dál, protože vím, že se Vám to líbí. Ale z těch smajlíku toho prostě moc nepoznám a tolik nepotěší. A další informace je taková, že moje povídka neni moc kvalitní a vím to, a tak jsem moc ráda, že jí čtete. A poslední informace je taková, že se bude snažit pravidelně každý pátek přidávat další kapitoly. To je vše teď už se můžete přečíst další kapitolky My destiny. Moc děkuju Eli

9. Kapitola-Přiznání

/Co jí mám říct.. pravdu.. nezraní jí to?.. Teď sem jí našla.. nechci o ní hned přijít ale tohle jí nemůžu  zatajit./ Pomyslela jsem si a tak jsem začala vyprávět.

"Víš přestěhovala jsem se do Forks před 4 lety. První den ve škole jsem si na biologii sedla vedle krásného kluka... Edwarda Cullena... vypadal jako anděl... bledá pokožka, jantarové oči, berfektně řezané rysy obličeje. Zamilovala jsem se do něj. A nějakým omylem on pocítil podobné city ke mě. Po pár dnech mě představil své rodině. Většinu z nich jsem znala... chodili k nám do školy ale jeho rodiče jsem nikdy nepoznala. Přivedl mě do krásného domu kde čekali oni... jeho bratři Emmet a Jasper, jeho sestry Alice a Rosalie a jeho rodiče Carlise... a Esme."

Chvilku jsem čekala jak bude reagovat a jestli si vůbec uvědomila co sem právě řekla.

Nevypadala překvapeně jen potichu řekla

"Pokračuj Bello chci vědět co se stalo. Na své otázky se zeptám později."

A usmála se. Její úsměv byl tak okouzlijící a uklidňující , že jsem hned věděla, že se v žádném případě nezlobí. A tak jsem pokračovala.

"Dobře. Měla jsem je ráda jako vlastní rodinu, chtěla jsem se stát upírkou abych mohla být s nimi... napořád. Ale Edward to nechtěl... myslel jsi, že mě připraví o duši. Řekla jsem si, že tedy ještě chvílky počkám. Ale na oslavě svých 18. narozenin jsem se řízla do prstu. Jasper byl vegetariánem jen chvíly, takže to nezvládl a chtěl mě napadnout... Edward ho zastavil ale mě odhodil na stůl plný talířů když mě zachraňoval. Já byla v pořádku, myslela jsem si , že to překonámě, že se vlastně vůbec nic nestalo ale pletla jsem se. Po pár dnech řekl, že mě nemiluje a odjel a sním i jeho rodina. Už jsou to dva roky Sáro."

Sára chvilku čekala než se zeptala.

"Je má matka Esme... no... jsem jí podobná? "

"Ano"

"Myslíš, že se vrátí?"

"To nevím Sáro. Doufám, že ano."

A v tom se rozlétli dveře.

"Sestřičky... omlouvám se, že vás ruším ale mám úžasné překvapení. Pojedeme nakupovat šaty, střevíce a krásné náhrdelníky... krásně se nalíčíme a pojedeme k Volturiovím." Řekla Elizabeth s úsměvem na tváři.

Napadli mě jen tři otázky a hned jsem je položila

"Takže nejdřív... kdo sakra jsou Volturiovi... Proč tam pojedeme... A proč budeme potřebovat šaty?"

Obě se zasmáli.

10. Kapitola- Volturiovi

Elizabeth se uklidnila jako první. Myslím, že kdyby upíři mohli plakat. Tak obě teď brečí smíchy. Trošku mě to merzelo, že se tak hrozně začali smát ale nedala sem to na sobě znát.

"Belluško, ty jsi tak vtipná. Nikdy jsem ještě nepotkala nikoho kdo by neznal Volturiovi." Řekla Eliz a pořád se ještě nepatrně smála. Sára jen přikývla na souhlas.

Začala jsem přemýšlet. To jméno mi bylo známe. Určitě jsem ho někde slyšela... ale kde?

"Už vím."

Najednou jsem si vzpoměla co mi on říkal o Volturiovích...

/Volturiovi jsou rodina, velmi stará rodina a velmi mocná rodina našeho druhu. V našem světě jsou něco jako královská rodina, řel bych./

Ti upíři se kterými byl Carlisle na obraze.

"Sestřičky, pojďte se mnou prosím, musím se na něco podívat."

Obě se zvedli, na nic se neptali ale bylo vidět, že přemýšlí o tom co chci udělat. Šla jsem ke Carlislovi do pracovny. Byl tam... to co jsem hledala... Obraz na kterém byli oni a Carlisle.

Ukázala jsem na obraz se zeptala se.

"To jsou oni? "

"Ano... To jsou oni ale zde nejsou vyobrazeny jejich manželky a garda." Sára to říkala pomalu jako kdyby čekala jestli to pochopím.

"Garda... takže kolik jich vlastně je dohromady? I s manželkami?"

"No jejich počet se  mění... někdo odejde- což se moc často nestává- nebo se k nim někdo přidá. Myslím, že teď jich může být tak 50. "

Elizabeth jen přikývla aby potvrdila to co právě řekla Sára.

Takže moje rodina pojede ke královské rodině... to asi nebudou vegetariání.

"Oni nejsou jako my, že né?"

Eliz to pochopila a odpověděla nepřekvapena mou otázkou.

" Ne Bells nejsou jako my... Nechávají se potravu přivážet a někdy i z velké dálky, proto je Volterra asi nejbezpečnější místo co se týče upířích útoků."

"A proč k nim tedy jedeme? "

" No když Volturiovi příjmají nějakého velmi nadaného do svých služeb uspořádají takové seznámení... pořádají to hlavně aby se ostatní upíři zalekli a nechtěli s nimi bojovat... prostě aby ukázali, že jejich gardu nikdo neporazí. Ale bál je společenská akce kde se sejde většina upírů." Na Eliz bylo vidět, že se tam velice těší. Mohla si vzít krásné šaty a protančit celý večer.

" Já tam nepojedu." Řekla jsem klidně, přesvědčena o tom, že mě pochopí.

Sára se na mě podívala chladně. Pak se otočila s na Eliz.

"Elizabeth... můžeš posím jít pryč? Musím si s Bellou promluvit o samotě."

" Jistě...a můžu počítat s tím, že vám mohu vybrat oběma šaty.?"

"Jistě."

"Ale já.." Chtěla sem protestovat ale Sára mě v půlce věty zarazela.

"Bello, přestaň. Eliz jdi prosím. "

Elizabeht odešla s úsměvem na tváři.

Hned sem spustila, ani sem nečekala než Elizabeth pořádně zavře dveře.

"Sáro... já tam nemohu jéct... neumím tančit a co když tam budou Cullenovi?"

"Bello..právě proto musíš se mnou. Poprvé ve své existenci uvidím svou matku, která si 89 let myslí, že jsem mrtvá. Ty jí znáš. Prosím, potřebuju tě tam."

Přemýšlela jsem o jejích slovech. Měla pravdu, věděla jsem to ale přes to všechno sem nebyla připravená vidět jeho. Ale nemohla sem jí říct ne.

"Dobře Sáro...já tedy pojedu."

"Děkuji."

"Neděkuj."

Zaslechla jsem dole v domě nějaký hluk.

"Slyšela jsi to taky?" Zeptala se Sára dřív než jsem se mohla zeptat já.

"Ano. Jdeme. "

Seběhli jsme rychle dolů. Byla tam celá rodina. Najednou Brian šel za Joshem. " Bratře. Myslím, že ti musíme někde sehnat růžovou barvu na vlasy. Právě si prohrál sázku."

Josh se na něj jen ďábelsky usmál a řekl.

"Jistě bratře. Vyhraju tu příští sázku. A já už vím o co se vsadíme."

"Co se to tu děje?" Zeptala jsem se zmatená touto situací.

"Nic Bello..jen jsme se chtěli zeptat jestli pojedete s námi na lov." Odpověděla mi Emma.

"Já lov vynechám, potřebuji si odpočinout." Vůbec jsem si nepotřebovala odpočinout ale nechtěla jsem jim říct, že s nimi nepojedu, protože se musím připravit na to, že uvidím lásku mé existence, která mě nemiluje.

"Dobře." Sára mi odpověděla s chápavím výrazem.

"Přijedeme brzy Bello." Josh měl o mě asi strach.

" Nebojte. Budu v pořádku. Přeji vám úspěšná lov. "

" Za pár hodin jsme zpět."

Všichni společně jsme vyšli ven. Má rodina nasedla do aut které si koupili a odjeli. Zůstala jsem sama. Přesně jsem věděla co budu dělat.

Autor: Eli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My destiny - 9. a 10. Kapitola: