Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My destiny-2. Kapitola- Byl to osud

Robert s lahví


My destiny-2. Kapitola- Byl to osudTak...Další díl mojí povídky My destiny.. Je to trošku delší kapitolka.. Bella se probouzí po přeměně..co jí udělalo kousnutí od Jacoba??Bude Bella jiná než ostatní upíři, které znala?? Uvidíte.. komentáře potěší.. Děkuju.. Elí

My destiny 2.kapitola

Byl to osud

Probrala jsem se  a pomalu otvírala oči. Okamžitě jsem poznala kde jsem. Byla jsem na místě, které mám nejradči ale teď mi působí nejvíce bolesti a jen dokazuje, že vážně odejli. Byla jsem v tom krásnem domě. V domě kde jsem doufala, že strávím svou věčnost s mou upíří rodinkou a s láskou mého života. Místo toho sem tu teď ležela na posteli v jeho pokoji bez něj... bez nich. Uslyšela jsem, že je někdo v domě. Šla jsem potichu aby mě dotyčný neslyšel. Vycházela jsem z jeho pokoje překvapená svými rychlími pohyby. Ucítila jsem zápach, nepříjemně to šimralo v nose. Sešla jsem po shodech a uviděla Jacoba.

"Jsi nádherná." řekl a usmál se.

"Jacobe.. co tu děláme? A co tady tak hrozně smrdí?"

"Bells.. kolik si toho pamatuješ?"Vypadal zmateně.. Já byla ještě zmatenější.

"Vlastně poslední co vím je, že jsem se chystala jít  na louku kam jsem chodila s  Edwardem." Čekala jsem, že se ozve zase ta  hrozná bolest v hrudi.. ale tahle bolest byla jiná...menší.. tahle se dala snést.

"Bells" Začal jako by se bál mé reakce. "Zkus si prosím vzpomenout. Vím že to dokážeš."

"Dobře... pokusím se." Řekla jsem klidným hlasem a šla se posadit ke kuchyňskému stolu. Sedl si vedle mě a čekal. Když jsem se na něj podívala, povzbudivě se usmál a čekal. Začala jsem přemýšlet. Pamatovala jsem si, že jsem se rozhodla, že se půjdu podívat po naší louce.. Hledala jsem jí dlouho ale nakonec jsem jí našla... někdo tam byl... ale nepamatuju si to přesně..je to takové zamlžené... Najednou.. mlha zmizela a já si to vybavila dobře.

"Pamatuju si to. Potkala jsem Laurenta.. ptal se na Cullenovi a já mu všechno řekla. Pak mi řekl že má žízeň a já byla připravená že umřu." odmlčela jsem se a čekala na jeho reakci.

"Ano Bells.. co dál?" Zeptal se velice pomalu.

"No, vím že jsem myslela na Cullenovi a na Charliho..a pak mě kousl." Okamžitě jsem se  podívala  na svou ruku a vážně.. byla tam jizva a pak ještě jedna..

"Sakra proč upíři koušou do ruky.. i když lepší než na krk... ruku schovám." Potichu jsem se zasmála. Najednou se to přehrálo znova.. rychleji.. Laurent, louka, kousnutí, oheň a pak.. vlk..

"Jacobe Blacku..nechceš mi sakra něco říct?" Vyznělo to ostřeji než sem to myslela. Vypadal, že pochopil.

"No víš Bello... ano kousnul sem tě já." Sklonil hlavu a čekal co mu řeknu.

"Proč si to udělal!? A co se stalo s Laurentem?"

"Zabil jsem ho. Hlavně buď v klidu Bells. Udělal jsem to, protože jsem si myslel, že ten jed z tebe ještě dokážu dostat... ale nešlo to."

"Takže co teď ze mě je... upír.. nebo vlkodlak?"Měla jsem strach z jeho odpovědi.. ale ta rychlost.. jak zněl můj smích, ten sluch.. byla sem si jistá že jsem upír.

"Upír.. bohužel."

Netušila jsem co mu na to mám říct.. Ale věděla jsem co musím udělat jako první. Zvedla jsem se a běžela do koupelny k Alici-měla totiž největší zrcadlo v domě- Velice opatrně jsem otevřela dveře od koupelny a stoupla jsem si před zrcadlo. To co jsem v něm uviděla mě překvapilo.. Nikdy bych neřekl, že ta krásná upírka v zrcadle jsem JÁ. Moje pokožka byla bledší, moje tělo vypadalo křehce ale pevně a ladně. Mé rysy byli ostře řezané. Ale nejvíce mě zaujali oči.. Byla jsem zvyklá že upíři mají buď rudé oči, nebo zlaté ale moje oči byli modré.

"Jacobe" Zakřičela jsem aby mě slyšel. Během chvilky byl u mě.

"Jak je možné že mé oči jsou.. modré ?"

"Myslím, že je to tím, že jsem tě kousl. Když kousne upír vlkodlaka.. vlkodlak zemře..  je to kvůli tomu jedu.. ale nevím co se stane když vlkodlak kousne upíra." Dořekl a sklopil zrak.

"Já se nezlobím." Objala jsem ho.

"Bello"

"Ano"

"Strašně smrdíš." Zasmál se.. ale znělo to nervozně.

"Ty taky.. ale neříkam ti to ještě chvilku to vydrž." Zasmála jsem se taky . Bylo to asi naposledy co jsem ho obejmula.

Když jsem ho pustila z obejtí šla jsem k Alici do pokoje a k mému štěstí tam Alice nechala nějaké oblečení. Nikdy bych si ho nevzala ale ona už si pro něj asi nepříjde a to moje je potrhané a špinavé. Našla jsem si šaty co měli barvu čistého jezere takže mi šli k očím. Velice se mi líbili i když šaty zrovna nenosím.

Oblékla jsem si je a přesně věděla co teď musím udělat.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My destiny-2. Kapitola- Byl to osud:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!