Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My big family - 2. kapitola

07.05.2012 (20:15) • Annie115 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1635×

Po obědě jsme měli tělocvik spojený s kluky. Už jsem se hrozně těšila, protože sport patřil mezi mé oblíbené činnosti, a tak jsem se chtěla náležitě předvést. V šatně jsem se převlékla a šla do tělocvičny, kde na nás čekal tělocvikář. Nejdříve si každého prohlédl od hlavy až k patě, některé zbuzeroval za nevhodné oblečení či obuv, a pak se nás zeptal na jména. Bylo to snad nekonečné, avšak nakonec jsem se dočkala, hráli jsme vybíjenou. Nemohla jsem používat svoji rychlost, takže jsem se ovládala a pohybovala se pomalu. 
„Vee, chytej,“ zařval někdo a pochopitelně házel míč. Slyšela jsem, jak míč sviští vzduchem. Otočila jsem se a míč chytila. Musela jsem použít svou přirozenou rychlost nebo by mi ten míč dal pecku do hlavy. 
„Kdo to hodil?“ zeptala jsem se lidí kolem sebe.
„Tyler,“ odpověděla tiše Car. Napřáhla jsem se a hodila Tylerovi míč zpátky. Usmála jsem se a šla se do šatny převléct. Všichni mě za můj výkon obdivovali. Něco takového nebylo normální a já si toho byla vědoma. Před šatnou na mě čekaly holky a zbytek rodinky. 
„Takže v sedm,“ rozloučila jsem se s holkami a pospíchala s Ness do auta. Sedla jsem si na místo řidiče, počkala na Nessie, až si sedne. Pak jsem pořádně šlápla na plyn a začala si užívat svou milovanou rychlou jízdu. 
„Co se ti na těch psech líbí?“ zeptala jsem se Ness po deseti minutách ticha. 
„Vždyť ten jeden… Jacob. On je tak sexy, ta postava, a když se usměje. Podlamují se mi kolena,“ básnila Ness o nějakém psovi. 
„Výborné, takže se nám Nessie zamilovala,“ prohodila jsem jen tak.
„Nezamilovala! Jen se mi líbí!“ opáčila se.
„Fajn, tak se ti líbí! A co říkáš na toho upíra?“ změnila jsem téma.
„Je celkem zvláštní, že chodí s El, ale sluší jim to.“ 
„To si taky myslím,“ usmála jsem se a zajela do garáže našeho domu. Zaparkovala jsem na své místo a vystoupila. Po schodech jsem došla do kuchyně, protože jsem dostala na něco chuť a vytáhla z ledničky džus a napila se přímo z krabice. Nebylo to nic slušného, ale já si nemohla pomoct.
„Ahoj, babi,“ zakřičela jsem do domu. Než jsem to dořekla, Esme se u mě objevila a začala se vyptávat.
„Co ve škole? Už ses s někým seznámila? Nějaký kluk? Kámošky?“ chrlila na nás otázky a my stěží vnímaly.
„Kámošky jsme našly a dnes jdeme s Ness k Eleně na dámskou jízdu. Přespíme tam, takže, babi, upečeš nám něco, ať tam nejdeme s prázdnou?“ zeptala jsem se a nahodila andělský usměv. Po něm všichni povolí. 
„Jasně, sluníčko. Mohla bych vyzkoušet nový recept na ravioly a upeču vám koláč. A taky bych mohla…“ začala básnit, co nám všechno uvaří a napeče. Její vášeň k pečení byla neuvěřitelná.
„Fajn, babi. Už se těšíme. Já zatím půjdu do pokoje.“ Svou přirozenou rychlostí jsem tam byla hned. V pokoji jsem zamířila rovnou do mé šatny a začala si vybírat oblečení na zítra a na večer. K Eleně jsem zvolila žlutý top s bílými jeany. A na zítra do školy červené kratší šaty a k nim boty na sedmicentimetrovém podpatku. Rozplývala jsem se nad tím, jak mě ve škole bude každý obdivovat, avšak někdo mě vyrušil zaklepáním na dveře. 
„Dále,“ zahučela jsem a oblečení si položila na postel. Dovnitř vešla mamka s taťkou.
„Ahoj, Vee, jak se ti líbilo ve škole?“ zeptal se táta a sednul si do křesla. 
„Celkem v pohodě, ale ten puch od těch vlkodlaků. Nemám je ráda, to nikdo, až na Nessie,“ zašeptala jsem tak mezi řečí, aby si toho nevšimli. 
„Holt si musím zvyknout, ale nelíbí se mi ten učitel Saltzman. Pořád tak divně zírá a mně to začíná být nepříjemné… A pak kluci. No, žádný není dostatečně sexy!“ postěžovala jsem si. Táta se začal smát a mamka se culila jak měsíček na hnoji. No jistě, rodiče jsou v pohodě, mají jeden druhého, ale co já?
„Učitel je divný a se psy máš pravdu, ale budeš si muset zvyknout, zlatíčko,“ komentoval můj menší proslov taťka. 
„A nechceš být roztleskávačka? To by ses vždy trochu odreagovala…“ zeptala se mě mamka, čímž mě šokovala.
„Roztleskávačka? No asi jo, ale nebude to podezřelé? Přec jen jsem ohebnější než ostatní.“ 
„Neboj. Vřele tě uvítají a tuším, že budeš oblíbená. Nábor na roztleskávačky je příští týden,“ ujišťovala mě mamka a koukla se na moje oblečení. 
„Co ty šaty? Na večer, nebo do školy?“ zeptala se. 
„Já nevím. Původně jsem si je chtěla vzít do školy, ale asi si je vezmu večer,“ řekla jsem a zasněně jsem se usmívala nad představou hvězdy večera. Jasper přelétl pohledem šaty a kývnul. 
„Ty si vezmi večer,“ vyhrkli oba rodiče zároveň. Najednou nás vyrušil příšerný řev, který se rozléhal domem. 
„Sebastiane Cullene, Emmette Cullene, já vás zabiju!“ zařvala na celý dům Nessie. Rozběhla jsem se za ní na chodbu, protože jsem se o ni strachovala, většinou výbušná nebyla.
„Co se děje?“ zeptala jsem se Davida, který se chichotal na chodbě. Jistě, ten, když s tím nic nemá, tak škodolibý výraz nasadit musí. 
„Zničili mi moje nové šaty a balerínky od Prady. Ty béžové. Já je zabiju!“ zavrčela vztekle Ness.
„Co s tím dělali?“ zeptala jsem se tlemícího se Davida, který ne a ne přestat.
„Brácha se s taťkou vsadil zase kvůli nějaké pitomině. A Seb prohrál a měl úkol za prohru vzít Ness šaty a balerínky, obléct si je a ukázat se v tom Ness. No, prostě se Seb prořekl, že to dostal za úkol od táty a teď Ness soptí!“ mávl rukou k Nessie. Začala jsem se smát a Ness mě vraždila pohledem. Tím pádem jsem radši zmlkla, nechtěla jsem být další na jejím seznamu.
„Neboj, Nessie, koupíme nové a hezčí,“ uklidňovala ji Bella. Nessie se pomalu uklidnila, ale Emmett ani Sebastian se neukázali, tak jsem si šla zahrát s tátou šachy. Po mých pěti výhrách a čtyřech prohrách jsem koukla na hodiny, půl šesté, nejvyšší čas se přichystat. Skočila jsem ještě do kuchyně. V kuchyni bylo připravené jídlo a bylo toho opravdu požehnaně. Babička zase experimentovala. 
„Sluníčko, už to skoro budu mít,“ oznamovala mi babička. 
„Ou… Děkujeme, je toho fakt hodně.“ Byla jsem jí vděčná, ale bylo toho opravdu příliš.
„Hodně? To jako fakt? A já ještě chtěla udělat dva koláče.“ 
„Babi, nejedeme tam na rok, ale jen na večer.“ 
„To nevadí. Něco sníte večer a zbytek třeba zítra. Udělala jsem vám boloňské špagety, ravioly na dva způsoby, kuře po francouzsku. Nezapomněla jsem na Nessiino oblíbené tiramisu a tvůj oblíbený čokoládový koláč. Muffiny jsem dělala na tři způsoby. Lososa s bylinkami a vaše oblíbené hranolky s gyrosem. Snad vám budou chutnat.“ Babička mi jmenovala, co všechno uvařila! Wow! Tolik jídla. Nechápala jsem, kdy to stihla, ale u ní je všechno možné.
V pokoji jsem si oblékla červené šaty, nasadila boty a vzala si menší kufr s věcmi, které jsem si nachystala.
„Nessie, vyrážíme,“ zahučela jsem do domu, když jsem stála u svého druhého autíčka. Červeného Ferrari. 
„Jedeme ve Ferrari?“ zeptala se Nessie, když si dávala věci do kufru. 
„Jasně, přece mi tady nebude hnít, miláček můj,“ zacukrovala jsem a pohladila autíčko po kapotě.
Elenin dům jsem vyhledala podle jejího pachu. Zaparkovala před domem, vzala si kufr a zazvonila. Otevřel nám nějaký vyšší kluk s úsměvem. Za ním jsem viděla našeho dějepisáře s nějakou ženou.
„Přejete si?“ zeptal se ten kluk.
„Jsme tu za Elenou. Domlouvaly jsme se,“ řekla jsem s úsměvem, ale to už nám odpovídala Caroline s Elenou, které šly ze schodů. 
„Pojďte dál,“ vyzvala nás Elena s přívětivým úsměvem. 
„Veronico, tohle je můj bratr Jeremy, teta Jenna a její přítel. Tohle je Veronica a její sestra Nessie,“ představila nás Elena. 
„Jenna,“ podala mi ruku Jenna. Působila jako velmi milá paní.
„Veronica,“ zopakovala jsem její gesto. Koukla jsem na jejího přítele, takže Jenna chodí s naším dějepisářem.
„Ve škole jsem pan učitel a v soukromí mi můžete říkat Rick,“ usmál se na nás. Když se to tak vezme, nebyl až tak špatný.
„Veronica a moje sestra Nessie,“ ukázala jsem na Ness. 
„Holky, to byste ani nevěřily, kolik jídla nám navařila ba... Mamka.“ Málem se nám Nessie přeřekla. Je to celkem nezvyk oslovovat na veřejnosti babičku mamkou. 
„Jdu pro to, je to v kufru.“ 
Šla jsem ke svému autu, vzala krabice s jídlem a odnesla je na stůl.
„Mamka ráda vaří,“ okomentovala jsem jejich pokleslé čelisti. 
„Pane Bože. Tolik jídla,“ pokývala uznale Caroline a Jenna se k ní přidala. 
„Kde máte Bonnie?“ zeptala se Ness.
„Už je v Grillu,“ usmála se Car.
Kufříky s věcmi jsme si daly do Elenina pokoje. A společně s Caroline, Elenou a Ness vyrazily do Grillu. V Grillu bylo dost lidí. Holky zabraly stůl, já šla k baru objednat pití.
„Čtyřikrát whiskey.“ Nahodila jsem na barmana svůj sexy pohled.
„Hned to bude, slečno,“ usmál se a začal chystat pití. Ladně jsem se vyhoupla na barovou židličku a pozorovala barmana. Celkem hezký kluk. Z mého prohlížení barmana mě vyrušil nějaký kluk.
„Dvakrát whiskey,“ houkl na barmana, který na mě koukal. Barman mu pití pohotově podal.
„Díky,“ usmála jsem se a vzala si skleničku. 
„Damon Salvatore. Jméno mé,“ usmál se. Musela jsem uznat, že byl překrásný. A ten jeho pohled… Prostě byl celý mňam.
„Veronica Cullenová,“ přestavila jsem se a kopla to pití do sebe.
„Díky za panáka, ale už musím za kamarádkami,“ kývla jsem ke stolu, u kterého seděly holky a koukaly přímo na mě a na Damona.
„Ještě se uvidíme.“
Vzala jsem pití a šla ke stolu, každé jsem dala jednoho panáka. My si přiťukly a koply to do sebe.
„Víš, kdo to byl?“ ptala se mě Elena.
„Damon Salvatore,“ odpověděla jsem s nezájmem. 
„Dávej si na něj pozor,“ upozornila mě Car. 
„Proč? Mně se zdá v pohodě. A i kdyby, já si s ním dokážu poradit,“ ubezpečila jsem je.
„Jdeme tancovat,“ oznámila nám Nessie a už nás táhla k parketu. 
Tančily jsme na několik písniček, ale když přišlo na ploužáky, tak jsme se odebraly zpátky ke stolu.
Pohledem jsem střelila ke dveřím, kde vcházel David a Sebastian.
„Já je asi zabiju,“ zavrčela Ness, když zamířili k nám.
„Jdu na bar,“ oznámila jsem holkám a šla k baru. Objednala jsem vodku, vzala si panáka a vyšla před Grill. Sedla jsem si na schodek a z kabelky vytáhla balíček cigaret. Kouřím jen někdy, ale stejně to nepomáhá. Nic to se mnou nedělá, ale před lidmi to vypadá věrohodně. Vzala jsem si jednu cigaretu a zapálila si. V klidu jsem potáhla a vyfoukla dým. Upila jsem trochu vodky. Fuj, to je humus. Ani upírovi to nechutná. Skleničkou s vodkou jsem mrštila o zem. Takovej hnus.
„Ta sklenička za to nemůže,“ ozval se vedle mě známý hlas. 
„Může,“ opáčila jsem.
„Co jsi zač?“ Asi mu došlo, že ani já, ani on, nejsme normální lidi.
„Hádej, upíre,“ usmála jsem se na něj tajemně. V tu chvíli mě už držel pod krkem namáčknutou na zdi. Zřejmě to bude nervák, je načase s tím něco udělat.
„Ptám se ještě jednou, co jsi zač?“ zavrčel na mě. Podle jeho chování se mě bál. Dobré vědět.
„Nemůžu dýchat, kreténe,“ zavrčela jsem skrz zaťaté zuby. 
„Tak ještě jednou, co jsi zač?“ Už mu vážně docházela trpělivost a já nehodlala riskovat, že má hlava skončí napíchnutá na plotě.
„Pusť mě a dozvíš se to.“ Překvapivě mě pustil. Rukou jsem si přejela po krku a z šatů si oklepala imaginární špínu. Chvíli jsem se na něj jen tak dívala, a pak odpověděla.
„Poloupír, upíre,“ znělo to až komicky. Rasově jsme si byli jako příbuzní, ještě když se ty dva názvy vyslovily u sebe. Ach, nechápu, proč tady přemýšlím nad takovými věcmi, ještě před minutou jsem mohla být mrtvá.
„Cože?“ zeptal se nechápavě. Nedivila jsem se, taky bych nejspíš byla.
„Matka se zamilovala do upíra, pak se spolu vyspali a z toho jsem vznikla já. Stačí?“ Teď docházela trpělivost mně…
„Upíři nemůžou mít děti,“ zatvrzele odporoval. Jak bylo vidno, další tvrdohlavý upír, co se pohybuje po zemské půdě.
„A já jsem co? Upír může mít dítě s člověkem,“ vysvětlovala jsem mu a při tom zuřivě gestikulovala.

* * *

Ahůj! =)

Jsem zpátky i s další dílem MBF. Doufám, že se bude líbit a užijete si ho. 

S tímhle dílem mi pomáhala Vilinka. Moc díky ;) 

Autor: Annie115 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My big family - 2. kapitola: