Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola třináctá

11.12.2009 (09:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1814×

,,Lásko, co se děje?“ Ptala jsem se vyděšeně. Otočil na mě dlaně, které měl hrozně popálené a pak pronesl větu, která mě málem zabila na místě.

,,Belli, já se pálím o tebe. Jsem na tebe alergický.“

,,Jak to myslíš, že jsi na mě alergický. To přece nejde.“ Byla jsem v šoku.

,,Pohlaď mě po tváři.“ Poručil mi a já poslechla. Jen jsem přejela jemně prsty po jeho tváři, hned jí měl celou červenou.

,,Panebože.“ Vykřikla jsem.

,,To nic lásko. To se nějak zpraví.“ Uklidňoval mě.

,,Já, ty, já.“ Koktala jsem.

,,Pšš. To bude dobré.“ Vzal mě do náručí a kolébal mě. Jen chvilku. Pak se odtáhl aby se mi naskytl pohled na jeho spálenou kůži v místech, kde mě objímal.

,,To nebude dobré, Edwarde. Tohle nikdy nebude dobré. Bude lepší, když každý půjde svou cestou. Nebo, když si vezmu Aleca a ty si najdeš nějakou krásnou upírku a budeš šťastný.“ Řekla jsem mu.

,,Já už našel krásnou upírku a jsem s ní šťastný. Nějak přijdeme na to, jak tohle překonat lásko.“ Znovu mě uklidňoval.

,,Miluju tě.“ Řekla jsem prostě.

,,Já tě miluju mnohem víc, lásko.“ Pohladil mě. Sice se o mě znovu spálil, ale jeho rány se hojily rychle. Tak jako všem upírům. Ale je vlastně upír?

Začala jsem uvažovat o tom, co Edward vlastně je. Mohl by to být upír, ale taky čaroděj. Nebo je možné, že je na půl upír a na půl čaroděj. Nechápala jsem, co se děje a vůbec jsem netušila, jak to bude dál. Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře. Podívala jsem se po Edwardovi a naznačila mu, ať si podrží nos.

,,Bude to tak lepší, pokud jsou to lidé, nebudeš cítit jejich krev tolik.“ Jen pokýval hlavou a držel si nos.

Pomalu jsem se přibližovala ke dveřím. Mohla to být pokojská, mohl to být někdo s jídlem, ale mohla to být i má matka a s ní další, co by mě chtěli dotáhnout zpátky do Forks a provdat za Aleca. Bohužel tu kukátko neměli. Tak jsem se aspoň přitiskla na dveře a zkoušela něco vycítit. Vůbec nic jsem ale necítila. Pomalu jsem tedy vzala za kliku a položila druhou ruku na klíč. Odemkla jsem, ale než jsem stačila otevřít dveře se otevřely.

,,Edwarde.“ Zakřičela malá tmavovláska. Pozvala jsem v ní Alice a hned se hnala k bratrovi.

,,Jsem v pořádku, Alice.“ Objímal jí Edward.

,,Bože díky. Jsi v pořádku. A jsi …. a jsi upír.“ Vykulila své oči Alice.

,,Můžeme dál prosím.“ Usmál se Emmett.

,,Jistě, prosím.“ Pokynula jsem rukou. Dovnitř vešel Emmett a hned za ním Carlisle.

,,Edwarde. Tak rádi tě vidíme.“ Smáli se oba.

,,Tak můj švagr je upír. No konečně.“ Smál se Emmett.

,,Díky.“ Usmál se Edward. Já se ale nesmála.

,,Co je ti Bello?“ Ptala se mě Alice.

,,Tvého bratra jsem proměnila v upíra sobecky kvůli sobě, nemůžu se ho dotknout, aniž bych ho nespálila, a když jste nás našli vy, jak dlouho asi bude trvat, než nás najde moje matka.“ Sklopila jsem hlavu.

,,Našla jsem vás, protože jsem měla vizi. Co si udělala nebylo sobecké. Víme, jak se to stalo. Víme, že nejdřív umíral Edward a ty jsi ho zachránila a pak tě on donutil napít se z něho. A věř nám, to nebylo sobecké. A k tomu, že se o tebe Edward pálí. To taky není tak úplně pravda. Koukni se.“ Dořekla a ukázala mi dlaně. Měla je spálené jako Edward.

,,Jak to? Chci říct, jak je to možné?“ Ptala jsem se Alice.

,,Viděla jsem to a řekla to Carlisleovi a.“ Nestihla dokončit.

,,A podle nás to je tím, že jsi na půl upírka a na půl čarodějka. Edward má moc, ale neprojevila se naplno a tak zatím každého pálí, krom tebe, protože ty jsi jeho stvořitel. Jsi tedy něco jako zrcadlo. Takže nepálí on tebe, ale vrací se mu to a tak se pálí on o tebe.“ Vysvětlil mi Carlisle.

,,Panebože.“ Vydechli jsme s Edwardem oba.

,,Je to nářez, co?“ Mrkl na mě Emmett.

,,A, kdy se přestane Edward pálit a nebo přestane pálit druhé?“ Ptala jsem se.

,,To zatím nevíme. Ale, co nejdřív to zjistíme.“ Usmál se Carlisle.

,,No když jsme tu, tak ti pomůžeme naučit brášku lovit.“ Usmála se Alice.

,,Musíš mít žízeň. Divím se, že tak dlouho odoláváš.“ Koukal na Edwarda Carlisle.

,,Necítím nic. Nic jako pálení nebo tak.“ Pronesl klidně Edward.

,,Je to bezpečné, brát ho mezi lidi?“ Ptal se Emmett.

,,To uvidíme.“ Řekl Carlisle.

Převlékli jsme se s Edwardem do věcí, které Alice přinesla. Prý viděla, že se nám budou líbit a taky by nás nenechala jít v těch věcech, co jsme měli na sobě. Prý je to až moc nudné a okoukané. Měli jsme oba džíny já modré a Edward černé. K tomu jsem měla černý top s odhalenými zády. Edward měl modré tričko a na to šedou košili. Vypadal dokonale. Pak jsme vyšli z pokoje.

,,Emmette, Alice podržte Edwarda. A ty Edwarde zkus začmuchat.“ Poručil Carlisle.

Emmett a Alice tedy chytli Edwarda a ten si pustil nos, který si raději držel a začmuchal. Všichni jsme netrpělivě čekali, co se stane. A byli připraveni ho odtáhnout zpátky do pokoje. Nic se ale nestalo.

,,Nic necítím. Tedy trochu ano, ale není to nic obrovského.“ Překvapil nás všechny.

,,Bude to tím, že Bella s tímhle taky nemá problémy. Edward je taky půl upír a půl čaroděj.“ Vysvětlil Carlisle.

,,Tak tedy jdeme?“ Ptala jsem se. Dlouho jsem taky nebyla na lovu.

,,Jistě.“ Pokýval hlavou Carlisle a vyrazili jsme.

Zastavili jsme až na kraji lesa. Ostatní se na nás koukli a já jen mávla rukou, na znamení, že to zvládneme. Rozběhli se tedy do lesa a začali lovit. Edward se na mě podíval a v očích měl strach z toho, co ho teď čeká. Bylo vidět, jak bezmocný si teď připadá.

,,Zvládneme to.“ Řekla jsem a naznačila, že bych mu pohladila ruku, kdyby to šlo.

,,S tebou zvládnu všechno.“ Řekl. Přitáhl si mě a políbil mě. Spálil si rty, ale usmál se tomu.

Pak jsme se rozběhli do lesa. Edwarda čekal jeho první lov. Mě čekalo naučit ho to. Ale věděla jsem, že s ním zvládnu všechno a byla jsem klidná. Ten klid mi ale neměl zůstat tak dlouho, jak jsem doufala.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola třináctá: